Kuroshitsuji

Název: Služebná

"Slečno Shizuko!" křičela Meyrin. "Co se děje?" zeptala jsem se a dál věšela prádlo. "To prádlo!" řekla a ukázala na bílá prostěradla válející se po zemi. "Říkala jsem, že to pověsím. Měla jsi to nechat na mě." odvětila a rychle běžela k tomu nepořádku. Rychle jsem začala všechno sbírat, než si toho všimnul ten démon. Jenže to už předemnou stál Sebastian a podával mi zablácená prostěradla. Zase byl rychlejší než já! Kdybych už v sobě probudila své démonní pudy, určitě bych byla lepší než tenhle starouš. On se usmál a podal mi ty prostěradla. "Měla byste být příště opatrnější." řekl a zmizel. Jakoby to byla moje vina! Vyplázla jsem jazyk a šla do prádelny, kde dala vše znovu vyprat. Mezitím jsem dověsila zbytek prádla a pro teď měla chvíli klidu. Šla jsem si do kuchyně pro něco k jídlu, protože jsem od rána nic nejedla. "Sebastiane! Seabastiane!" ozívalo se z Cielova pokoje. Najednou se otevřely dveře a z nich vyšel naštvaný Ciel. "Sebastiane! Ty bastarde!" sykl. Já jsem si uvědomila, že jen stojím a zírám na něj. Dala jsem se znovu do pohybu směrem k prádelně. "Shizuko!" ozvalo se když jsem prošla okolo Ciela. Otočila jsem se a řekla: "Ano, mladý pane?" On si jen něco pro sebe zanadával a pak řekl: "Pojď sem. Uděláš to za něj!" Bez odporu jsem šla za ním. Ciel si sedl zpátky ke stolu a začal se prohrabávat papíry. "Ukliď to nádobí a udělej mi něco sladkého. Chci ovoce zalité čokoládou!" rozkázal mi. "Hned to bude, mladý pane." řekla jsem a sklízela ze stolu. "Budu se muset spoléhat na tebe. Sebastian je pořád někde pryč." řekl skoro neslyšitelně. Usmála jsem se a šla do kuchyně. Připravila jsem mladému pánovi ovoce a polila ho čokoládou. Poté jsem umyla všechno nádobí a dezert mu donesla.

Shizuka položila na stůl ovoce zalité čokoládou. Okamžitě jsem po talíři sáhl a dal si do pusy první sousto, které se mi krásně rozpilo na jazyku. Bez dalších okolků jsem přikázal Shizuce, aby vypadla a dál mne neotravovala. Stejně mám dnes hodně práce.
Když jsem si dal do úst poslední sousto, někdo zaklepal na dveře. Který pako zas otravuje! "Dále" řekl jsem s obvyklým tónem. Dovnitř vstoupil Sebastian.
"Hledal jste mě, mladý pane?" zeptal se. "Ano, ale před půl hodinou," odpověděl jsem
mírně naštvaně. "Hluboce se vám omlouvám pane, je něco co pro vás mohu udělat?" zeptal se opět Sebastian. "Ano. Dones mi okamžitě nějaký čaj! A ať je to ten nejlepší čaj, který si kdy udělal!" dodal jsem naštvaně. "Yes, my lord," řekl Sebastian a bez dalších okolků odešel. Když se vrátil, donesla se ke mně vůně lahodného čaje. Pousmál jsem se. Položil na stůl konvici s horkým čajem a šálek. Chtěl mi ho nalít, ale já ho zadržel. "Nechci ho nalít, ani vypít," řekl jsem s klidnou tváří. "Ale.. mladý pa-" Vzal jsem konvici s vařícím čajem a vylil mu její obsah na rukavice. "Hmm... tentokrát sis nezachoval svou chladnou tvář, co?" řekl jsem, když jsem mu pohlédl do tváře, plné bolesti. "To aby sis pamatoval, že máš přijít, když tě volám."

Poté co jsem Cielovi donesla jeho ovoce, mě vykopl. Za zavřenýma dveřma jsem na něj vyplázla jazyk a mířila do prádelny. Vzala jsem všechna čertvě vypraná prostěradla a dala je do košíku. Došla jsem ke šňůrám a vyměnila mokré prádlo za suché. Suché jsem posbírala do košíku a odnesla do domu. Cestou jsem potkala Meyrin, která řekla, že se o zbytek postará. Bez protestů jsem jí košík dala a šla zpátky do domu. Cestou do svého pokoje jsem potkala Sebastiana. Měl chladný výraz jako vždy. Všimla jsem si, že jeho rukavice jsou špinavé od čaje. Též jsem si všimla, že si obě ruce mne. "Stalo se něco?" zeptala jsem se ho. "Nestarej se!" odpálkoval mě. "Blbečku ..." zašeptala jsem a šla dál. Jsem si jistá, že mě slyšel. Zavřela jsem dveře pokoje a svalila se na postel. "Tohle je opravdu vyčerpávající, nervově vyčerpávající!" řekla jsem si a sundala tu pitomou mašličku u krku. Potom jsem se svlékla jen do spodního prádla a zalehla si pod deku. "Obešli se beze mě i předtím, tak teď to taky chvilku vydrží." řekla jsem si a v klidu polehávala.

Mnul jsem si ruce do té bolestivé rány od mladého pána. Nejspíš jsem ho opravdu hodně naštval. Zašel jsem si to ošetřit a poté se opět pustil do práce. Když jsem zrovna opečovával knihy v knihovně, přiřítil se ke mně Finnian, Mayrin a Baldr. "Sebastiane! Zase jsem vytopila prádelnu!" "Sebastiane! Baldr spálil vzácné růže na zahradě!" " Sebastiane! Kuchyně je jedna velká katastrofa!" křičeli jeden přes druhého. "Uklidněte se všichni!" řekl jsem nahlas.
"Zařídím to,Vy zatím jděte pro Shizuku,ať se nenudí, když si pořád furt stěžuje že nemá co dělat," řekl jsem a šel jsem uklidit tu spoušť co nadělala Mayrin v prádelně. V momentě, kdy jsem vyřešil tu katastrofu v prádelně šel jsem se postarat spolu s Finnianem o spálené květiny. Kuchyň jsem nechal na starost Shizuce, když je tak výborná kuchařka.

"Shizukooo!" probral mě něčí hlas. "To snad hoří nebo co?!" odvětila jsem a mnula si ospalé oči. "Sebastian mě pro tebe poslal, Barld potřebuje pomoct v kuchyni!" křičel někdo za dveřmi. "Hned jsem tam!" odvětila jsem a bleskově vyskočila z postele. Oblékla jsem se, upravila a vyšla z pokoje. Tam stál Finny a vypadal docela vyděšeně. Do kuchyně jsme doslova běželi. Když jsem tam vešla, málem mě kleplo. Všude byl nekutečný bordel. Támhle vylitá polévka, támhle zas rozpadlý koláč. "A se bude vlastně vařit?" řekla jsem a otočila se. Čekala jsem, že tam bude Finny, ale místo toho jsem nabořila do chlapa v černém. Zvedla jsem hlavu a udělala krok zpět. "Tady je seznam toho, co si pán přeje na večeři." řekla a podal mi papír. "Jo jasný, žádnej problém. Můžeš zase odejít." řekla jsem a otočila se směrem do kuchyně. Po chvíli jsem si ještě zkontrolovala zda-li vážně odešel a dala se do práce. Ciel si vybral docela nevšední pokrmy. První jsem musela uklidit tu spoušť a pak se pořádně podívala na seznam. "Tak to by neměl být problém ... " řekla jsem si a pustila se do práce. "Shizuko! Máš hotovo?!" ozvalo se za mnou. "Vypadá to snad, že jo?! Nejdřív mysli a pak se ptej, ty pitomče!" sykla jsem na Sebastiana. "A chceš pomoct?" zeptal se nevinně. "Ne!" odsekla jsem a pokračovala dál. Sebastian mezitím začal donášet mladému pánovi večeři. Neuvěřitelně jsem si oddychla, když jsem jen o pár minut stihla dodělat dezert. Svalila jsem se v kuchyni na zem a z dost nepříznivého úhlu se dívala, jak Sebastian odnáší poslední jídlo. To pitomý těsto jsem měla snad všude! Dokonce jsem na hlavě měla třešeň! Jestli to Cielovi nechutnalo, tak mě asi klepne ...

Sebastian mi přinesl první chod. "Pane, první chod je jak jste si objednal, zmrzlinový dort. Prosím...jezte rychle," řekl a položil na stůl to sladké potěšení. Vzal jsem si lžíci a začal uždibovat jahody. Sebastian se odebral do kuchyně pro další chod. Když se vrátil, měl jsem už dort skoro snězený. V tom mě něco napadlo. "Sebastiane... nakrm mě!" přikázal jsem mu. "Jak si přejete, mladý pane," řekl Sebastian a začal do mě cpát zbytek dortu. Poté do mě nacpal druhý chod v podobě velkých masových kuliček. "Omluvte mne. Donesu vám dezert." řekl Sebastian a s těmi slovy odkráčel zpět do kuchyně. Měl to být krémový dort s borůvkami uvnitř. Hned, když Sebastian vešel do mé pracovny s dezertem, věděl jsem že je něco špatně. Sebastian ke mně ještě ani nestačil dojít. "Sebastiane! Přiveď mi okamžitě Shizuku!" řekl jsem. Sebastian se zarazil a úsměv mu zmizel z tváře. Jenom přikývl a byl pryč.

Sebastian přišel do kuchyně a v ruce držel dezert. Já jsem se stále válela na podlaze s borůvkou na hlavě. "Mladý pán si přeje, abys za ním ihned přišla." řekl chladně. Sesbírala jsem se ze země a aniž bych si sundala tu borůvku, šla jsem hned se Sebastianem. Vešla jsem do místnosti a řekla: "Ano, mladý pane?" Ciel se na mě díval jako na blázna. Z jeho výrazu mi bylo více než jasné, že z tohohle nic dobrého nebude. Deprimoval mě nejen Cielův pohled, ale i Sebastian, který stál stále za mnou s tím dezertem.

Kuroshitsuji

Kontakt