SebastianCiel

Název: Jeho komorník, toužící

Paring: Sebastian x Ciel

Spolupráce s: SweetLevi

Žánr: yaoi

"Sebastiane! Sebastiane!" křičel jsem. Kde se zas fláká? "Sebastiane!" křičel jsem a šel po chodbě. "Děje se něco, mladý pane?" zeptala jsem kolem jdoucí Meyrin. "Ano, děje. Kde je Sebastian?" řekl jsem přísně. "Velice se omlouvám, mladý pane, ale neviděla jsem ho." odvětila Meyrin. "Dobře ..." řekl jsem a dál naštvaně kráčel chodbou.

Právě jsem čistil stůl v knihovně, když jsem uslyšel pánův hlas, jak mne volá. Usmál jsem se a šel jsem do chodby. Uviděl jsem ho až na druhé straně. "Volal jste mne. Mladý pane?" řekl jsem nahlas silným dominantním hlasem. Čekal až přijdu k němu.

"Asi tak milionkrát! Co si o sobě myslíš?!" prskal jsem vzteky. Vrazil jsem mu facku. "Příště poslechni moje volání napoprvé!" sykl jsem a odešel do pracovny. Nevím jak Sebastian zareagoval, ale bylo mi to jedno. Nebude si dovolovat takovéhle jednání! Zasedl jsem za stůl a věnoval se své práci.

Usmál jsem se. "Jak si přejete, mladý pane," řekl jsem, když jsem uslyšel klapnout dveře od pracovny. Odešel jsem pánovi pro oběd a poté jsem zaklepal na dveře pracovny. "Mladý pane, mohu vstoupit?" zeptal jsem se. Slyšel jsem zamručení na souhlas. Vešel jsem a položil oběd na jeho stůl. "Dnes tu pro vás mám francouzské brambory s pečeným kuřetem," informoval jsem ho. "Můžeš jít," pokynul mi mladý pán. "Jak si přejete," řekl jsem a odešel. Zavřel jsem za sebou dveře a odebral se zpět do knihovny.

Co si sakra o sobě myslí? Poslední dobou se chová divně a dělá si co chce! Tohle jeho chování mě znepokojuje. Naštvaně jsem řezat kuře a vraždil brambory. Neměl jsem hlad a tak jsem většinu nechal. Hluboce jsem zívl. "Dneska už vážně nic nezvládnu." řekl jsem si. "Seba--" zmlkl jsem. "Ne! Nebudu ho volat! Zvládnu to sám! Ukážu mu, že ho nepotřebuju!" řekl jsem si. Vstal jsem od stolu a zamířil do koupelny. Nastavil jsem si teplotu vody. "Au! Horké!" sykl jsem, když jsem lezl do vany. "Za chvíli vychladne ..." řekl jsem si a ponořil se do vody.

Udivilo mne, že mladý pán mě ještě nevolal a tak jsem ho šel zkontrolovat. "Pane? Jste tu?" zeptal jsem se když jsem klepal na dveře od pracovny. Nakoukl jsem dovnitř, ale nebyl tam. Přemýšlel jsem. Hmm.... v tuhle domu se mladý pán koupe. Zamířil jsem do koupeny, ale nemusel jsem ani otevírat aby jsem zjistil že tam je. Zachytil jsem pár útržků pánovi samomluvy. "Pitomej Sebastian! Já mu ukážu!" říkal nadávky na můj účet. Vzápětí, ale vyjekl. Sakra! Trochu se mi točí hlava! Ta voda byla vážně trochu horká!" zaslechl jsem. Pousmál jsem se a odešel pánovy připravit lože.

Vylezl jsem z vany a hodil přes sebe ručník. Šel jsem do pokoje, kde na mě čekala rozestlaná postel. V koutu místnosti se culil Sebastian. "Neprosil jsem se o tvoji pomoc!" řekl jsem chladně a šel ke skříni. Hledal jsem noční košili, ale nebyla tam. "Hledáte tohle, mladý pane?" řekl Sebastian a v ruce držel moji noční košili. "Ty sráči!" sykl jsem a vytrhl mu ji z rukou. "Vypadni!" zařval jsem na něj. Pro jistotu jsem zamkl dveře, když odešel.

To je ale rošťák! Pomyslel jsem si. Tak fajn, mladý pane. Jak chcete. Budeme si hrát. Vylezl jsem ven do temné noci a vyskočil do okna, kde už mladý pán podřimoval. Otevřel jsem si. "Ale, ale, ale, mladý pane, neměl byste tady takhle nevině usnout," uculil jsem se a sedl si k němu na postel.Díval jsem se jak se nadechuje a vydechuje. Díval jsem se na jeho dokonale hebké rty, po kterých jsem zatoužil.

Probralo mě hlazení po tváři. Otevřel jsem oči. Nade mnou klečel Sebastian hladící mou tvář. "Co to---" umlčel mě polibkem. Byl jsem v šoku. "Sebastiane! Přikazuju ti, abys přestal!" řekl jsem rozechvělým hlasem.

"Yes, my lord," splnil jsem příkaz a klekl si vedle postele. Vstal jsem a mile se usmál. "Přejete si ještě něco?" zeptal jsem se s úšklebkem na tváři, když jsem uviděl, že si mladý pán ani košili nezapnul správně. "Ale, ale, mladý pane. Vy si ani nedokážete sám zapnout noční košili," řekl jsem.

"Nestarej se a běž si okopávat zahrádku ... Jestli se nudíš, tak běž očumovat někoho jiného!" sykl jsem. Sebastian se dál nablble usmíval. Měl jsem sto chutí ho ponížit. V hlavě jsem si rozmýšlel dokonalý plán na jeho ponížení.

"Pane? Slyšíte se co říkáte? Je deset hodin večer," řekl jsem a dál se na něj usmíval.

"No a? Jsi snad démon, který nepotřebuje spát! Využij svou energii nějak užitečně. Nezkoušej na mě v noci sáhnout! Na zítřek mám pro tebe něco speciálního!" ušklíbl jsem se.

"Jak si přejete můj pane," řekl jsem, ale dál jsem se usmíval. Vyšel jsem opět oknem. Měl jsem to blíž. Začal jsem tvořit pánovi veledílo. Ráno jsem měl vše hotové. Kouknul jsem se do pánova okna. Ten se na mne koukal. Usmál jsem se na něj.

"Víš nemusel jsi zrovna udělat moji sochu." řekl jsem suše. Sebastian mi podal čaj a řekl: "Řekl jste, abych využil svou energii nějak užitečně a to jsem také udělal. Nelíbí se vám?" Upil jsem čaje. "Ale jo ..." řekl jsem s nezájmem. "Stále očekávám to vaše překvapení." řekl Sebastian. Vzápětí jsem se ušklíbl. "Chceš ho hned?" řekl jsem. Sebastian nevinně přikývl. "Svlékni se jen do košile a kalhot." přikázal jsem.

Sice jsem nevěděl proč, ale, když si to pán přeje nebudu mu odporovat. Udělám cokoliv co si pán poručí. Na stůl jsem složil sako a kravatu. Poté jsem vyčkával co pán řekne dál. On se jenom usmíval.

"O tohle sis sám řekl, když jsi mě včera políbil."" oznámil jsem mu. Vzal jsem šátek a zavázal mu oči. Poté jsem ho donutil si kleknout. Svázal jsem mu obě ruce za sebe. Užíval jsem si ten pocit moci. Pomalu jsem mu začal rozepínat košili.

Jen jsem tam klečel a usmíval se. "Mladý pane, uvědomujete si že, chcete udělat to co jsem chtěl udělat já včera, takže je to naprosto nesmyslné?" zeptal jsem se z troufalostí. Dál jsem se usmíval. Ikdyž jsem ho neviděl a měl jsem svázané ruce. "A silně pochybuji o tom, že byste mi dokázal rozepnout košili, když si neumíte zapnout ani tu svoji," culil jsem se dál

"Drž hubu! Na tvůj názor jsem se neptal! A nejsem takový jako ty! Nemám v úmyslu ti dát fyzickou rozkoš!" sykl jsem po něm a rozepl poslední knoflíček jeho košile. Idiot se stále usmíval. "Přestaň se culit! Deptá mě to!" okřikl jsem ho. Vzal jsem do ruky bič. Naklonil jsem se k němu a něžně zašeptal: "S metodou cukru a biče jsi obeznámen, že?" Hned na to jsem mu na hrudi udělal krvavý šrám. Rozhodl jsem se ho trápit. S každou ránou jsem mu věnoval jeden polibek na jeho hruď.

"Skoro vůbec nic necítím mladý pane, ty rány by měli být silnější. Jste jak malé dítě," popichoval jsem ho. Věděl jsem že jsem ho rozčílil, ale chtěl si hrát, a co si tady namlouvat. Démon toho vydrží poměrně dost. Aby jsem ho tedy ještě více deptal stále jsem se usmíval. I když přitvrdil a nic necítění se změnilo na slabé štípnutí. Můj mladý pán je tak sladký. Říkal jsem si stále v duchu.

"Neřekl jsem ti snad, abys zklapnul?!" rozčiloval jsem se. Vzal jsem bič a pořádně ho praštil. Deptal mě ten jeho úsměv i jeho keci. "Mám důležitější věci na práci!" sykl jsem a vlepil mu facku. Položil jsem bič a vzdychnul. "Nerad to přiznávám, ale tentokrát jsi vyhrál." sykl jsem. Ten idiot se stále usmíval. "Vzdáváte to, mladý pane? Pokud ano, tak nejste nic víc než malé dítě." řekl troufale. Kopl jsem naštvaně do židle. "Ano, přesně! Nejsem nic víc než malé dítě!" procedil jsem mezi zuby. Bez dalších slov jsem mu sundal šátek a rozvázal ruce. Lehl jsem si k němu zády na postel. Zabořil jsem poražnecky hlavu do polštáře.

Chvíli jsem si mnul ruce a poté si na sebe vzal sako a kravatu. Za chvíli jsem se odebral za mladým pánem. Klekl jsem si vedle postele. "Budete si přát ještě něco, mladý pane. Nebo si mohu jít ošetřit mé drobné ranky?" řekl jsem teď už s vážným výrazem na tváři.

"Dělej si co chceš ..." sykl jsem a přetočil se na druhou stranu, abych se vyhnul jeho pohledu. Sebastian se zvedl a odešel. "Pitomej démone!" sykl jsem a přehodil si deku přes hlavu.

Odešel jsem do koupelny, kde byla schovaná lekárnička. Svlékl jsem se do košile a začal si dezinfekcí ošetřovat rány, které mi způsobil mladý pán. Musím přiznat, že to už trochu více štípalo. Zatnul jsem zuby. "Pitomé lidské krámy," ulevil jsem si nahlas a dál jsem se ošetřoval

Zvedl jsem se z postele. Šel jsem za ním. Pozoroval jsem ho přes malou škvíru ve dveřích koupelny. Netušil jsem, že by mohl někdy nadávat. Uvědomil jsem si, že mě to mrzí. Mrzí mě, že jsem způsobil tyhle šrámy na jeho dokonalé hrudi.

Když jsem si ošetřil poslední ranku, začal jsem si rány přelepovat náplastmi. I tak to bolelo. Zasyčel jsem. "Hrát si s mladým pánem je sice zábava, ale ty následky!" rozčiloval jsem se nahlas a zapnul si košili. Najednou vrzli dveře. Podíval jsem se tím směrem a spatřil modro vlasou hlavu. Usmál jsem se. "Víte že je neslušné šmírovat lidi v koupelně, mladý pane?" řekl jsem stále s úsměvem na tváři. Zatvářil jsem se nevinně. Je evidentní že měl o mě starost.

"Já-já tě nešmíruju!" odvětil jsem a odvrátil pohled do strany. Sebastian si uvázal kravatu a šel ke mě. Udělal jsem několik kroků zpět a opřel se o zeď. Jeho pohled mě zabíjel. Cítil jsem, že se lehce klepu a tváře si mi červenají. "O-omlouvám se, ne-nechtěl jsem ti ublížit ..." zašeptal jsem a schoval obličej do dlaní.

Zatvářil jsem se docela překvapeně. Tohle bych od pána rozhodně nečekal. Nakonec jsem se usmál. "Ale, ale, mladý pane. Vy moc dobře víte že jste to udělal zcela úmyslně. Takhle mi ublížit," řekl jsem a nevinně zakroutil hlavou. "Nedělal!" vykřikl mladý pán. Vítězně jsem se zašklebil a natiskl se na něj. "Ne? Tak pročpak jste mi to udělal?" zeptal jsem se.

Nemohl jsem ze sebe vydat jednou hlásku. Nemohl jsem od něj odvrátit pohled. Díval jsem mu přímo do očí. "No ... no ... to ... ehm ... to ..." snažil jsem se mu odpovědět. Jakobych se odnaučil mluvit. Nemohl jsem se pohnout. Ruce jsem složil podél těla a víc se přimáčkl ke zdi. Jakobych jí chtěl prolézt.

Opět jsem se ušklíbl. "Teď už nemáte kam utéct, mladý pane," řekl jsem a pomalu se k němu naklonil.

Co po mě sakra chce? Sebastian mi dýchal na tvář. Přál jsem si, abych já idiot zůstal ležet v té posteli! Abych mu neublížil a nebyl v téhle situaci! "Stejně už je to jedno ... Ze začátku jsem ti ublížil úmyslně, aby sis pamatoval svojí chybu. Ty jsi mě, ale během toho natolik rozhodil, že jsem začal přemýšlet jinak." zašeptal jsem a skoro ani nedýchal.

"A jak?" deprimoval jsem ho dál a usmíval se. Políbil jsem ho na tvář a poté se přesunul k jeho puse. Dal jsem mu první hluboký polibek. Cítil jsem jak mi vzplálo v očích. Přemohla mě touha. Odtáhl jsem se od něj a čekal na odpověd.

Teď jsem byl ještě víc v šoku než předtím. "Že nechci ubližovat tvému dokonalému tělu ..." zašeptal jsem. Po chvíli jsem si uvědomil co jsem právě řekl. Podíval jsem se na usmívajícího se Sebastiana. "Ne! Počkat! Ne! Tak jsem to nemyslel!" snažil jsem se to zamluvit.

"Ale, ale, mladý pane, není třeba vzít svá slova zpět. Slyšel jsem to co jsem potřeboval," řekl jsem a vzal ho do náručí. Hodil jsem ho na postel a obkročmo jsem si na něj sedl. "Tak mladý pane, jaké jsou vaše rozkazy?" zeptal jsem se zatímco jsem si rozvazoval kravatu. Odhodil jsem i košili. Pán se zadíval na mojí zohyzděnou hruď. Zatvářil se provinile.

Pohladil jsem ho po největší ráně. "Potrestej mě jak uznáš za vhodné ..." zašeptal jsem. Všiml jsem si jeho úšklebku. Z jeho pohledu jsem měl trochu strach co mi udělá, ale nic jsem nedal znát. Stále jsem se tvářil provinile a zklesle.

Roztrhl jsem mu jeho špatně oblečené oblečení a odhodil na zem. Už nebude potřeba. Pořád se koukal provinile. Ne tohle jsem nechtěl. Usmál jsem se. "Je mi líto pane, ale přemohla by mne touha a ublížil bych vašemu dokonalému tělu. Nemluvně o vašich dokonalých rtech."

"Jestli po mě toužíš, tak co ti brání?" řekl jsem a ušklíbl se. Sebastian se zatvářil překvapeně. "Myslíš si snad, že mě tím nějak zkazíš? Víc než když jsem s tebou uzavřel smlouvu?" provokoval jsem ho.

Usmál jsem se. "Mladý pane, smlouva a toto je něco jiného. Tohle nemůžete srovnávat," řekl jsem a letmo jsem ho začal líbat na krku.

"Neser mě, Sebastiane! Řekl jsem ti, že si můžeš dělat co chceš. Jestli nemáš zájem, tak mi to řekni a nemusíme být téhle situaci!" seřval jsem ho. Byl jsem na něj docela naštvaný. Štvala mě ta jeho starostlivá péče!

"Pokud si chcete hrát... tak začneme," dodal jsem z úsměvem na tváři. Ukázal jsem na svoje rány na hrudi. "Pokud si můžu dělat co chci. Tak vám přikazuji, aby jste mi olízal rány, které jste mi způsobil. A dělejte to tak dlouho dokud nebudou rány úplně čisté. Hezky po jednom," přikázal jsem s úsměvem na tváři.

"Ty zasranej ---" umlčel jsem se. Kleknul jsem si k němu a udělal co chtěl. Nejspíš jen zkoušel, jestli to vážně udělám. Zvláštní pocit být na druhé straně. Být ten kdo musí poslouchat. Zajímavé bylo, že jeho krev chutnala zvláštně, ne jako ta lidská. Pochopitelně ...

Vychutnával jsem si ten pocit blaženosti. Bylo to dokonalé. Pomalu a pečlivě se pohyboval svým malým jazýčkem po největší rance, kterou začal. "Jak roztomilé,vás vidět soustředěného při této činnosti," řekl jsem pobaveně.

Cítil jsem se trapně. Neskutečně trapně. Což o to, ta činnost mi nevadila, ale ten jeho pohled. Deptal mě ten jeho spokojený pohled a nablblé keci.

Za chvíli mi vše pěkně olízal a opět zalepil. Spokojeně jsem se na pána usmál. "Jste na řadě, co si budete přát Vy, mladý pane?" zeptal jsem se.

"Ty máš asi místo mozku květák, viď? Nevím jestli ti to vážně nedochází a nebo to děláš schválně!" rozčílil jsem se. Vstal jsem z postele a navlíkl si alespoň noční košili. "Dej mi vědět až ti to dojde, ty květákovej mozku!" řekl jsem nadřazeně a sedl si na postel zády k němu.

Obejmul jsem ho ze zadu a pošeptal mu do ouška."To chcete všechnu zábavu nechat na mě? Takhle si, ale budete užívat jen vy, mladý pane," skousl jsem mu ouško a pomalu jsem z něj stahoval noční košili.

"Seš si jistej? Když budeš dostatečně dobrý, užiješ si i ty." ušklíbl jsem se. Byl to zvláštní pocit. Začal mě líbat na krku a další chvíli mě zvedl. Jako štěně mě zvedl a položil na postel. Obkročmo si na mě sedl a rozepnul mi poslední knoflíček noční košile.

"To je pravda, mladý pane, ale musím  vás upozornit, že mám velkou výdrž a VŽDYCKY jsem dobrý," řekl jsem a ušklíbl se. Opět mě přemohla touha. Začal jsem ho líbat po celém těle. Poté jsem došel i tam dolů, kde jsem začal laskat jeho úd.

Křečovitě jsem zarýval nehty do postete. Prokousával jsem si ret, jen abych ze sebe nevydal jedinou hlásku. Donutil mě, donutil mě sténat. Nemohl jsem se soustředit. V tuhle chvíli jsem byl mu naprosto oddaný a nemluvě o mé hrdosti, která se taky někam vypařila. 

Zrychlil jsem a pán po chvíli vyvrcholil. Jeho sperma mi stříklo na rány od biče a já zatnul zuby bolestí. Nečekal bych že sperma bude pálit.

Složil jsem Sebastiana na záda. Koukal na mě jak když netuší, která bije. Políbil jsem ho a začal čistit jeho rány od svého sperma. Sebastian jen ležel a občas zatnul zuby. Kousnul jsem ho, když mě pohladil po zadku. Ale jen lehce a mimo rány. Když byly rány čisté, rozepnul jsem mu kalhoty. Pro bezpečí všech jsem to co jsem chtěl říct spolkl a začal dělat to samé co on předtím mne.

I když je pán ještě mladý, takovou rozkoš jakou mi dal on jsem ještě nikdy nezažil. A nebylo to jen proto, že nás dohromady svazuje smlouva. To nikoliv. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem vyvrcholil. Teď pro změnu jsem já postříkal jeho. Zvedl jsem se a začal mu od spermatu olizovat podbřišek.

"Znáš mě líp než kdokoliv jiný, takže víš jaký jsem. Prosím tě, řekni mi co máš v plánu dál." zašeptal jsem. Sebastian se usmál a řekl: "Jste roztomilý!" Vykuli jsem oči, zčervenal a sykl: "Na to jsem se neptal ..."

Rychle jsem si ho otočil a dál mu šeptal, jak je rozkošný a další lichotky takového typu. Byl rudý jako ředkvička. Vychutnával jsem si to. Vniknul jsem do něj jedním prstem a on se kousl do rtu. Do toho dokonalého rtu. Vniknul jsem do něj druhým. Už začal sténat. Nakonec jsem přidal i třetí.

Neodpustil jsem si několik slastných stenů. Nespíš se zblázním až ve mě bude. Sebastian vytáhl prsty a nasměřoval svou erekci k mému vchodu. Bez čekání do mě celý vniknul. Zakřičel jsem na celé sídlo. Přitáhl jsem si k sobě polštář do kterého jsem se pro jistotu zakousl.

Začal jsem se v něm pohybovat. "Jste tak roztomilý pane!" vykřikl jsem slastně a začal zrychlovat tempo. Pán křičel do polštáře. Za chvíli jsem vyvrcholil. Jeho nitro naplnilo moje teplé sperma. Pomalu jsem z něj vyndal svou erekci a nechal mladého pána vydechnout. Já si zatím sedl.

Pustil jsem polštář a sedl si k němu zády. Začal jsem se smát. "Jste v pořádku, mladý pane?" optal se Sebastian. "Omlouvám se jestli se tě to nějak dotkne, ale prostě se nemůžu přestat smát. Udělal ses za chviličku a tos mi nakecával jakou máš výdrž a jak jsi úžasný!" Vážně jsem z něj dostal záchvat smíchu. Jenže smích mě přešel, když mě Sebastian znovu povalil na postel.

"Tady si někdo říká o druhé kolo," řekl jsem troufale a tvrdě jsem do něj vniknul. Ještě předtím jsem odhodil všechny polštáře i deku, aby nemohl nikam schovat obličej. Teď jsem se začal smát já, když se pán udělal na prostěradlo. "Co jste to před chvílí říkal, mladý pane?" řekl jsem výsměšně. Opět jsem z něj vytáhl svou erekci a lehl si na postel vedle něho.

"Já jsem taky o dost mladší než ty! Kdoví kolik ti je a s kolika lidmi už jsi spal!" odsekl jsem. Začínal jsem pociťoval Sebastianovo sperma v sobě. Cítil jsem jak ze mě pomaloučku vytéká. "Ty seš vážně neskutečně nadrženej! Tohle i na démona moc!" sykl jsem a lehl si vedle něj. Hlavu jsem si složil na jeho hruď. "Řeknu vám jedno malé tajemství. Vzpomeňte si jak dlouho spolu máme smlouvu. Od uzavření naší smlouvy jsem s nikým nespal, kromě vás." řekl výsměšně Sebastian. "Neříkej to nahlas! Neříkej, že jsi se mnou spal ..." zrudl jsem.

"Pročpak?" zeptal jsem se s úsměvem. "Snad si nemyslíte, že nás Maylin, Finnian, Bard a starý Takano odposlouchává," dodal jsem a nad tou představou se zasmál.

"Je to divný ... zní to divně ... vyspal jsem se se svým komorníkem, se svým démonem ... chápeš?" zamumlal jsem mu do hrudi.

"Ach tak.. mohl ste říct rovnou že vám je to trapné," řekl jsem a na oko byl uražený.

"Seš první s kým jsem spal, tak je zřejmý že je mi to trapný!" zašeptal. "Neurážej se ..." zašeptal jsem a víc se na něj tiskl

"Neurazil jsem se," usmál jsem se a vyplázl jazyk. Má maska byla odkryta. Doufám, že pochopil, že si z něj dělám legraci

"Přestaň si hrát ty idiote!" usmál jsem se. Vím, že tenhle démon mě nikdy nebude moct milovat, ale já jeho ano. "Nečekal jsem, že bys na mě někdy vyplázl jazyk. Udělej to znovu." pobídl jsem ho. Sebastian sice nevěděl proč, ale udělal to. Využil toho a dal mu hluboký a vášnivý polibek

Pokračování

"Barde, poučil se už Sebastian ze svých chyb a když ho zavolám, přijde?" znuděně jsem míchal lžičkou v čaji. "To netuším, mladý pane." odpověděl Bard. "Dnes už jsem ho několikrát volal, zdá se, že se nepoučil." řekl jsem naštvaně. "Můžu ho zkusit najít, jestli chcete?" řekl Bard. "V pořádku, běž dělat svou práci." propustil jsem ho a zadíval se z okna. "Sebastiane!" zkusil jsem ho opět zavolat.

Věděl jsem, že mě mladý pán volá. Věděl jsem to, ale přesto jsem nepřišel. Teď byl jsem měl čas pro svoje kočičky, které na mě čekali ve skříni. Vlezl jsem k sobě do pokoje a otevřel skříň. Okamžitě na mě vyskočilo dvanáct sladkých kočiček.

"Mám toho debilního démona právě tak plný zuby! Za tohle ho potrestám!" nadával jsem a naštvaně chodil po pokoji. "Tohle ti teprva vrátím, ty zkuvenej démone!" zaklel jsem a zamířil k sobě do pokoje. Popadl jsem kabát a klobouk a bez ohlášení vyrazil ven.

Zrovna, když jsem se mazlil se sedmou kočkou, jsem to ucítil. Mladý pán opustil sídlo. Ač nerad, smetl jsem ze sebe všechny miláčky. Otevřel jsem okno a vyskočil. Přistál jsem na zemi. Můj pán ode mne stál asi 5 metrů. ,,Volal jste mne, mladý pane," klekl jsem si a očekával facku. Samozřejmě mi hned přistála. Ušklíbl jsem se.

"Volal jsem tě opakovaně a neustále. Nyní mi došla trpělivost. Dělej si co chceš, ale očekávej tvrdý trest." pronesl jsem a odkráčel od něho pryč. Nemám náladu se s tím iditem vybavovat. Navíc byl plný kočičích chlupů. Takovouhle drzost bych od něj neočekával.

,,Už se těším," zvolal jsem ještě a vypařil se. Hned poté, co jsem se převlékl do nového oděvu, jsem šel zkontrolovat kuchyň a zbytek pokojů. Jako vždy. Kuchyně byla katastrofa. Meyrin rozbíjela talíře a Bard podpaloval jídlo. ,,Ach bože. Jste beznadějní," ulevil jsem si. Hned se po mě vrhli. Já vše napravil s démonskou elegancí. Docela mě překvapilo, že zahrada byla v pořádku. Finny se družil. Tanaka zas upíjel na chodbě čaj. Vše bylo v naprostém a dokonalém pořádku. ,,Sebastiane. Trochu si dělám starost o pána," přišel ke mně Finny. Podíval jsem se na mé kapesní hodinky a usmál se. ,,Mladý pán je v naprostém pořádku," řekl jsem s klidem. ,,Víš to jistě?" zas Finny. ,,Já nikdy nelžu," řekl jsem a mrkl.

"Debilní démon! Za tohle zaplatí!" nadával jsem nahlas. "Ale, ale ... Hrabě, není zdravé tahle nadávat." ozval se za mnou známý hlas. "Lau! Ještě ty mě začni srát a přísahám, že někoho zabiju!" otočil jsem se. "Ale notak, hrabě, nechcete ke mě zajít na čaj? Uklidilo by vás to." usmíval se Lau. "Ne, děkuji. Momentálně je akorát tak čas se vrátit domů." odsekl jsem a elegantně odkráčel. "Ještě ten mi tu chyběl ..." zamumlal jsem si.

Právě jsem pomáhal připravit večeři pro mladého pána, když jsem vycítil jeho přítomnost. ,,Mladý pán, se vrátil," řekl jsem a usmál se na zbytek gardy. Oddychli si. Troubové. Kdybych věděl, že je mladý pán v nebezpečí, neváhal bych ani minutu. ,,Dodělejte to tu," poručil jsem a hodil po nich přísný výraz. Odebral jsem se za malým pánem do pracovny.

¨"Co chceš?! Nevolal jsem tě a nebo že by po několika hodinách k tobě konečně dorazil můj hlas?" podíval jsem na Sebastiana. "Tohle ti jen tak neodpustím. Myslel jsem, že ses posledně poučil." řekl jsem chladně.

,,Ze sexu se nejde poučit," řekl jsem nestydatě a hned mi přiletěla další facka. Páni. Za tenhle den už po druhé.

"Co si o sobě myslíš, ty nestydatej démone!" rozkřikl jsem se. "Bylo to jednou a naposledy! Neočekávej ode mě nic podobného ikdyby jsi byl poslední bytost na tomhle světě!" vrazil jsem mu třetí facku. Tohle od něj byla doat hnusná podpásovka

Uklonil jsem se a bez dalších okolků odešel. Zneutralizoval jsem svůj pohled. ,,Za minutu, Vám přinesu večeři," řekl jsem obvyklým chladným tonem. Bleskurychle jsem došel pánovi do kuchyně a stejně rychle se vrátil. Zaklepal jsem a vešel. Položil jsem pánovi večeři na stůl uklonil se a odcházel.

"Počkej!" křikl jsem na něj. On se s nechápavým leč zaujatým výrazem otočil. "Ano, mladý pane?" řekl chladně. "Než půjdu spát, tak si dobrovolně příjdeš pro trest." rozkázal jsem mu.

,,Jak si přejete," uklonil jsem se a s úsměvem na tváři odešel. Docela by mě zajímalo, co pro mě má můj pán připraveno tentokrát. Byl jsem zvědavý. Odešel jsem zpět do kuchyně, pomoct uklidit a pak pouklízel ještě v knihovně.

Zasedl jsem ke stolu a pustil se do skoro studené večeře. Když jsem dojedl, nechal jsem všechno nádobí na stole a zamířil do koupelny. Sebastian již stál u čerstvě napuštěné vany a jako obvykle se na mě usmíval. "Tss! Přestaň se tak debilně culit a raději dělej svoji práci!" zasyčel jsem na něj.

,,Jak si přejete, pane," uklonil jsem se. On se ke mně otočil zády a rozpažil ruce. Já mu sundal župan co měl mladý pán na sobě. Rychle vlezl do horké vody, aby jsem neviděl jeho nahé tělo. ,,Mladý pane. Není nutné, aby jste se styděl. Myl jsem Vás už milionkrát," ušklíbl jsem se a do ruky vzal žínku.

"Co si o sobě myslíš, ty nestydatý a drzý démone!" zavrčel jsem po něm. "Já se nestydím, jen ty nejsi momentálně dostatečně dobrý na to, abys viděl mé nahé tělo!" křikl jsem a otočil se k němu zády. "Stále čekám, kdy si ke mě příjdeš dobrovolně pro trest. Už ti moc času nezbývá ..." podotknul jsem.

,,Řekl jste, než půjdete spát. Pro trest si řeknu, až Vás půjdu uložit," řekl jsem ledově a bez emocí.

"Mě je to jedno jen se ujisti, že to uděláš. Nepotřebuji mít ve svém okolí neschopné démony." odsekl jsem. Sebastian mě umyl a vytáhl z vany. Zabalil mě do měkkého ručníku a pomalu utíral. Nenávistně jsem se na něj podíval, když si se zájmem prohlížel mé tělo.

,,Are, are. Musím říct že Vaše tělo vypadá velice lahodně," užíval jsem si to. Okamžitě mi přiletěla pátá a šestá facka. Pán se rozjel. Osušil jsem ho a převlékl ho do noční košile. Kráčel jsem pomalu za panem do ložnice, pro svůj trest.

Sedl jsem si na kraj postele a zaujatě hleděl do světla svícnu. Sebastian si přede mě kleknul a poraženecky sklopil hlavu. Očekával trest. "To, že si poraženecky klekneš a skloníš hlavu nestačí. Pros!" ušklíbl jsem se. "Pros o svůj trest!" na tváři se mi objevil ještě širší úšklebek.

Mladý pán si dost zahrává. Proletělo mi hlavou. Ušklíbl jsem se a zatvářil se nevinně. ,,Prosím, udělte mi trest," sklopil jsem hlavu a nepřestával se usmívat.

"Ty zkurvenej ---" zarazil jsem se. "Nemá cenu plýtvat slovy na někoho jako jsi ty. Zklamal jsi mne, Sebastiane. Očekával jsem od tebe více." povzdychl jsem si. Vstal jsem a přehodil přes sebe župan. Sebral jsem z nočního stolku klíče a zamířil ke dveřím. Pobídl jsem Sebastiana, aby šel za mnou.

Mladý pán, mne vedl do sklepa. Začalo to být zajímavé. Užíval jsem si to čím dál, tím víc. Došli jsme na konec chodby a pán otevřel jedny z mnoha dveří.

Před námi byla prázdná místnost, kterou v polovině dělily mříže. Stejné mříže byly na jediném oknu v místnosti. V cele byla jen postel, pohovka a trocha starého nábytku. "Přeji ti zde příjemný pobyt." ušklíbl jsem se a otevřel dveře cely. Sebastian bez jediného slova vešel dovnitř. Zavřel jsem je a zamknul. "Teď už ti úsměv z tváře zmiznul, co?" zazubil jsem se na černovlasého.

,,Ale vůbec ne, mladý pane. Vaše tresty jsou jako sladké pohlazení. Krásné," řekl jsem a uklonil se. Čekal jsem na jeho reakci.

Zatnul jsem zuby. Kdybych byl polívka, už bych se vzteky vařil. Vydechl jsem a zachoval si chladnou tvář. "Uvidíme jak sladce se budeš cítit po měsíci stráveném v tohle žaláři." řekl jsem chladně. "Do té doby se může stát spousta zajímavých věcí. O mě se starat nemusíš, zatím tě zastoupí Tanaka. A nebo, že bych si udělal nějáký zajímavý výlet do sídla Aloise Trancy?" Teď už jsem se musel ušklíbnout. Viděl jsem jak zanul pěsti. "Jsem si jistý, že by mě velice štědře pohostili." provokoval jsem ho dál. Chci, aby litovat!

Uvolnil jsem pěsti, když mi to došlo. Podíval jsem se na něj a usmál se. ,,Jelikož mě od teď na měsíc zastupuje Tanaka, může mi být jedno, co děláte," řekl jsem. Rád jsem ho provokoval

"Dobře. Za měsíc ti řeknu s kým to bylo lepší." prohodil jsem jen, abych ho nasral. Otočil jsem a odešel. Zavřel jsem dveře do místnosti a zamířil zpátky do svého pokoje. Ulehl jsem do postele a zhasnul svícen. S rozpolcenými pocity jsem pomalu usnul.

Pán udělal přesně to co jsem chtěl. Vlezl do mé pasti. Věděl jsem, že udělá přesně to co řekl. Nechá mne tu na měsíc a vyspí se s Aloisem Trancym. Pak se vrátí a pustí mě. Řekne mi že jsem byl lepší, protože to co mu hrabě udělá, nebude příjemné.

Měsíc uplynul poměrně rychle a já scházel po chladých schodech do slepa svého sídla. Otevřel jsem první dveře a vešel do místnosti. Přes mříže jsem do očí hleděl onomu démonovi. "Jsi schopný poslouchat mé rozkazy a nebo ti byl ten měsíc málo?" pronesl jsem chladným hlasem.

Podíval jsem se na něj zesláblým výrazem. Potřeboval jsem jíst. Místo odpovědi, jsem se na něj usmál. On se zas impulzivně naštval. ,,Ne," řekl jsem neznámým chraplavým hlasem, až jsem se sám udivil.

Přejel mi mráz po zádech a pohltil mě pocit viny. Otevřel dveře mříže a mířil s Sebastianovi sedícímu na pohovce. Sedl jsem si vedle něj a s posmutnělým výrazem hleděl do země. Nechal jsem ho trpět. Ne! Tohle jsem nechtěl! "Sebastiane, já ... Tohle jsem nechtěl ..." zašeptal jsem.

,,To je mi, ale změna," zasmál jsem se přidušeně. Poté jsem se zvedl a uklonil se mladému pánovi. ,,Tak co. Bylo jsem horší než hrabě Trancy?" Zeptal jsem se a podíval se na pána hledícího na zem

"Já se s ním nevyspal. Nejsem šílenec." odsekl jsem. "Jen jsem chtěl, abys litoval ..." šeptl jsem skoro neslyšitelně a podíval se do  démonových očí.

,,Já nelitoval, jen jsem měl hlad," řekl jsem a opět se uklonil. ,,A teď mě omluvte, Musím udělat určité změny mého zevnějšku a najíst se. Poté Vám přinesu snídani," řekl jsem a s těmi slovy odešel. Nechal jsem ho tam, aby si popřemýšlel.

Zatnul jsem zuby. "Co už sakra udělat, abys litoval, abys mě potřeboval ... Změnil jsi se Sebastiane ..." zašeptal jsem. Zvedl jsem se a zamířil do své pracovny. Sebastianovo chování se mi poslední dobou vůbec nelíbí. Zasedl jsem za stůl a začal s prací.

Umyl jsem si své tělo a převlékl se do nového čistého obleku. Poté jsem se vypravil do kuchyně, ,,najíst" se. Začal jsem dělat pánovi snídani. Připravil jsem cheese cake a nejlepší anglický čaj. Odebral jsem se do pracovny, za mladým pánem.

"Vaše snídaně, mladý pane" ozvalo se mezi dveřmi. Donesl mi ji na stůl a chystal se odejít. "Sednout!" křikl jsem rázně na toho zavšivenýho psa. Sebastian splnil můj rozkaz a poklekl k zemi. Vstal jsem od stolu a došel před něj. "Poslední dobou jsi opravdu nesnesitelný pes. Stále pobíháš někde venku a volání svého pána záměrně ignoruješ." řekl jsem chladně.

,,Protože se mi líbí, když se vztekáte pane. Jste tak roztomilý," řekl jsem s úšklebkem na tváři. On ke mě přišel blíže. ,,Ohh. Že vy ste po mne tak toužil, Mladý pane," lahodně jsem se usmál.

"Co si o sobě myslíš, ty nevychovaný pse!" vrazil jsem mu facku. "Uvědom si jaké postavení zastáváš a jaké zastávám já! Už se konečně prober! Sereš mě, Sebastiane!" rozkřikl jsem se. Tu poslední větu jsem říct nechtěl. Ukázal jsem svou slabinu před démonem.

,,Ohh. Ach tak, to ste měl říct rovnou," řekl jsem a vstal. Čapnul jsem ho za rukáv košile a hodil si ho přes rameno. Odešel jsem s ním do pokoje. Povalil jsem pána na postel.

"Co si kurva myslíš že děláš!" vyděšeně jsem na něj čuměl. Sebastian si začal odvazovat košili a poté si klekl ke mě na postel. "Co asi myslíte?" přiklonil se ke mě. "No to bych rád věděl!" křikl jsem.

,,Vy jste tak krásně hloupoučký," řekl jsem a pohladil ho po jeho krásné tváři. Trochu přivřel oči, čehož jsem patřičně využil. Přišpendlil jsem mu ruce nad hlavou a hluboce ho políbil.

Zatnul jsem ruce v pěsti. Bojovaly ve mě všechny možné pocity. Jedna strana ho strašně moc chtěla, ale ta druhá věděla, že si mě nezaslouží. Mohl jsem mu kdykoliv rozkázat, aby toho nechal. Jenže čas na to ho zastavit se krátil a stále nevěděl co dělat.

Není třeba se bránit. Stejně už je pán v mé pasti a proto jsem se odtáhl. ,,Omluvte mne," uklonil jsem se a ušklíbl se. Bez dalších okolků jsem odešel, dělat svou práci. První jsem začal uklízel knihovnu.

Přetočil jsem se na bok a tupě zíral do zdi. Nevěděl jsem co mám dělat, co chci. Sebastian si se mnou zahrával. Věděl moc dobře o mých rozpolcených pocitech a využíval toho. Chtěl, abych já byl ten kdo za ním bude dolejzat, kdo po něm bude toužit. Na druhou stranu mám svoji hrdost, které považuje jakkékoli takovéhle jednání za nepřípustné. "Hrdost nebo touha ...?" šeptl jsem a přitočil se na záda. Naposledy zvítězila touhla. Nevím co mám dělat ...

Když jsem byl naposledy u pána, donesl jsem mu tam oběd. On jen kývnul a já odešel. Vypadal dost zamyšleně. Nad tou vzpomínkou jsem se usmál. Zrovna jsem pánovi chystal koupel. Právě teď večeří. Zapnul jsem vodu a nalil do ní bublinky na uklidnění.

"Zatracenej démon! Nemůžu normálně přemýšlet! Pořád před očima vidím, když jsem se s ním vyspal!" šeptl jsem a kopl naštvaně do stolu. Ani večeře mi nechutnala, protože byla od NĚJ. Zvedl jsem se od z poloviny plného talíře a zamířil do koupelny. Tam už na čekal onen démon se svým obvyklým úsměvem.

,,Prosím pane," uklonil jsem se. On mi klasicky nastavil záda a já mu sundal oblečení. Pak si vlezl do vany. Já vzal do ruky žínku a namočil jí. Začal jsem ho mýt jako vždycky. Usmál jsem se, když jsem viděl, jak se jeho tělíčko uvolnilo. Neodolal jsem a kousl ho do ouška. On mě za odměnu stahl do prostorné vany. ,,Ale ne. To se na mě bude lepit," řekl jsem a vstal. Podíval jsem se na pána s úsměvem na tváři. Věděl jsem, že se mi začínají rýsovat křivky na mém těle.

Zaujatě jsem se na něj díval. Přes mokrou bílou látku se rýsoval jeho dokonalý hrudník. Mokré černé kalhoty se lepily na jeho nohy a podtrhovaly i jeho imtimní partie. Čekal jsem co bude Sebastian dělat.

Pomalým nesmělím krokem, jsem si k mladému pánovi razil cestu. Pobaveně jsem se zasmál, když jsem viděl, jakým způsobem na mě kouká. Klekl jsem si k němu a vzal si jeho ruku do své. Pak jsem jí položil na mou hruď. Naklonil jsem se k němu. ,,Rozpaluji Vás, že?" Zašeptal jsem mu do ouška.

"C-C-Co si ---" zčervenal jsem. Přejel jsem rukou po jeho hrudi. Stále mu na těle zůstalo několik jizev od minulého trestu, od ran bičem. "Sebastiane, já ... Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit. Ani teď, ani předtím" zašeptal jsem oddaně.

,,Ne? Tak proč jste to udělal. Přišlo mi, že to děláte záměrně," řekl jsem s pobavením v hlase. Myslím, že pán se nám dostává do puberty a mlátí s ním hormony. Nemůže se rozhodnout co by chtěl.

"Ano, udělal jsem to záměrně. Ale pociťuji vinu za své jednání." řekl jsem chladně. "To stále nevysvětluje proč, mladý pane." ušklíbl se Sebastian. "Protože jsi několikrát záměrně igroroval mé volání! Co ti stále nestačí?!" rozkřikl jsem se a stříknul mu vodu do obličeje.

,,Ach tak. Tak to pak nic," řekl jsem a zvedal se. ,,Omlouvám se za mé nevhodné chování. Nebude se to opakovat, když mě omluvíte, jdu se převléct," řekl jsem ještě.

"Neomluvím tě! Nemáš dovoleno odejít! Zůstaň! Je to rozkaz!" křikl jsem po něm. "Sem pojď!" ukázal jsem na místo kde před chvíli stál.

Nechápal jsem pánovo agresivní chování, ale poslechl jsem ho. Došel jsem na místo kam ukázal a uklonil se. ,,Budete si přát ještě něco?" Zeptal jsem se s úsměvem na rtech.

Musel jsem se praštit do čela. "Proč ti to pořád nedochází, ty zastaralej idiote!" šeptl jsem naštvaně. "Ty víš moc dobře co tím myslím, co chci říct, jak se cítím ... Ale přesto si pořád hraješ na nechápavého. Proč, Sebastiane?" zadíval jsem se mu do očí.

Zatvářil jsem se nechápavě a nevinně. ,,Omlouvám se pane, ale nechápu," řekl jsem.

"Dobře, tak já ti řeknu ..." povzdychl jsem si. "Všechny ty události co se v nejbližší době staly, mají jeden jediný důvod." začal jsem. "Možná toho budu litovat, ale už to dál nevydržím." mluvil jsem čím dál tím tišeji. "Podlehl jsem tvému kouzlu, Sebastiane. Zamiloval jsem se do tebe." zašeptal jsem a nechal mokré vlasy, aby mi spadly do tváře.

Vzal jsem to s klidem. Klekl jsem si a podíval jsem se na něj. ,,Tak proto jste mne tak láskyplně shodil do té vody a zavřel ve vězení na měsíc. To dokazuje vaší obrovskou lásku ke mně," promluvil jsem mírně ironicky. Okamžitě jsem letěl do vody. Opět.

"Drž už konečně hubu, ty zatracenej idiote! Celé je to tvoje vina! Zavinil sis to sám!" skočil jsem o něm a křičovitě svíral jeho košili. "Myslíš si snad, že toho vězení nelituju? Když jsem tě viděl po mě v té kobce, polil mě pocit viny. Ale ty jsi byl šarmatní jako vždy. Neskutečně mě štvalo, když jsi mě začal záměrně ignorovat, měl jsem pocit, že se mi ztrácíš. Nevěděl jsem jak tě dostat zpátky, tak jsem tě zavřel jako zvíře v kleci. Říká se, že když máš něco rád, nedrž to v kleci. Ale já nemůžu jinak ..." složil jsem se na jeho hruď a rukama si zakryl obličej, nechtěl jsem aby viděl, že pláču.

Byl jsem zaskočený pánovou reakcí. Myslel jsem, že mi přiletí další facka. Naléhavě jsem k sobě mladého pána přitiskl, aby se mohl vyplakat.

"Sebastiane, proč mi sakra nevěříš? Jak ti to mám sakra dokázat?!" vzlykal jsem mu do hrudi.

,,Já Vám věřím, Mladý pane," řekl jsem. ,,Tak to dokaž!" Vyštěkl po mě. ,,Jak si přejete," usmál jsem se a naklonil se k jeho božské tváři. Chytl jsem pána za bradu a on zavřel oči, očekávajíc polibek. Dočkal se a já své rty natiskl na ty jeho.

"Sebastiane, chci tě." zašeptal jsem mu do úst. On se na mě ihned víc natisk a začal mě líbat znovu a vášnivěji. Což mi bylo jeho kladnou odpovědí. Zajel jsem mu rukou do jeho hustých černých vlasů.

Natiskl jsem mladého pána víc na sebe. ,,Pane... měli... bychom... se... přemístit... do vaší... ložnice nastydnete," řekl jsem mu mezi polibky. Pak jsem naše rty rozpojil a vstal. Vzal jsem mladého pána do náruče a vylezl z už chladné vody. Osušil jsem ho a podal mu župan.

Oblékl jsem na sebe jen župan a podíval se na Sebastiana. "Možná bys to měl taky ze sebe sundat a usušit se." pronesl jsem.

,,Ach. Jistěže," řekl jsem a svlékl si jak bílou košili, tak i černé elegantní kalhoty se spodním prádlem. Osušil jsem si tělo a nemohl si nevšimnout, jak se na mne mladý pán dívá. Usmál jsem se a též si na sebe vzal župan. Pak jsme s mladým pánem odkráčeli do jeho pokoje.

Bylo to opravdu divné, když se Sebastian promenádoval po sídle v županu. Došli jsme před dveře mého pokoje a Sebastian je s elegancí otevřel. Poté mě nechal projít prvního a ihned jsem zaslechl jejich následné zavření a zamknutí. V místnosti byla tma a pokoj osvělovalo jen světlo měsíce, které dovnitř pronikalo okny s nezataženými závěsy. Otočil jsem se a spatřil zářící démonské oči.

,,Nuže, můžeme pokračovat," řekl jsem s úšklebkem a došel k pánovi. V jednom krátkém okamžiku jsem ho povalil na jeho postel a začal vášnivě líbat. Touha po mém pánovi byla tak veliká, přestal jsem se ovládat.

Nedokázal jsem s ním udržet tempo. Sebastian přesunul své polibky na můj krk. Opět jsem se stal nebohou ovečkou v zajetí hladového vlka. Jeho nenasytnou touhu mi ukazovaly jeho zařící démonské oči.

Líbal jsem ho stále nenasytněji a postupoval níž a níž. Tak moc jsem po mladém pánovi toužil. Pomalinku jsem mu sundaval župan a přitom ho jemně hladil všude po těle. Polibky jsem se přesunul až k podbřišku. Přestal jsem a vzal jeho chloubu do mých nenasytných úst.

"Se-Se ... ba-stiane" tiše jsem vzdychal. Oči jsem měl skoro zavřené a ruce silně tisknuté na ústech. Přesto mi unikalo několik slabých stenů. Starší se v tom vyloženě vyžíval.

Nejdříve jsem dělal pomalá vášnivá tempa a poté jsem přidával na tempu. Mladý pán se mohl zbláznit. Za chvíli vyvrcholil a já vše spolykal. Když jsem olízl špičku penisu od zbytků sperma, krásně zasténal. Podíval jsem se na něj planoucím pohledem. ,,Chci Vás slyšet víc, pane," řekl jsem chtivě a zajel do něj dvěma prsty.

Přitáhl jsem si ho k sobě a silně ho obejmul. Křečovitě jsem ho svíral a snažil se nemyslet na bolest. "Sebastiane..." šeptal jsem jeho jméno do měkkého županu v oblasti klíční kosti. Bolest pomalu mizela, tak jsem pozvedl hlavu a zadíval se mu do očí. Jemně jsem ho pohladil po tváři, načež se na mě mile usmál.

Přidal jsem i třetí prst a začal se jimi v pánově nitru různě pohybovat. Roztahoval jsem je, otíral jsem se o jeho prostatu... až když pán zavzdychal, poznal jsem, kde má citlivé místo a smeřoval všechen pohyb a pozornost tam. Mladý pán vzdychal jako pominutý. Využil jsem jeho nepozornosti a opět si přivlastnil jeho jemné hebké rty.

"T-Ty zatracenej démone ..." zasyčel jsem mezi polibky. Hltal jsem každý jeho pohyb v mých ústech, každý kousek jeho těla, každou vteřinu téhle chvíle ... Cítil jsem, že se blížím k vrcholu. "Se-bastiane, j-jestli ne-nepřestaneš tak-tak ..." snažil jsem se ze sebe dostat celou větu.

Pán ani nestihl nic říct a už opět dosáhl vrcholu. Chtěl něco říct, ale já ho umlčel dalším polibkem. Vytáhnul jsem z pána prsty a začal ho líbat intenzivněji. Položil mi ruce na záda a poškrábal mě. Já mu za odměnu začal dělat kousance všude po těle.

"Sebastiane! Jestli to bude vidět, tak si mě nepřej!" zavrčel jsem. On se na mě podíval tím svým typickým Sebastianovským pohledem. Pomalu ze sebe začal svlékat župan a já měl dokonalý výhled na jeho perfektní tělo. Jen hruď kazily jizvy od předminulého trestu. Jemně jsem rukou přejel po největší z jizev a zatvářil se provinile.

,,Nemusíte se tvářit provinile, jsem démon. Jizvy za chvíli zmizí," řekl jsem a dál se věnoval své práci. Až když byl mladý pán okousaný úplně všude, odtáhnul jsem se od něj. Začal jsem ho líbat na krku a na hrdle.

"Máš pravdu jsi démon. Tvrdohlavý a nestydatý démon!" zavrčel jsem. Ten blbeček se jen spokojeně usmál. Sere mě. "Sebastiane, sereš mě." zadíval jsem se na něj nenávistným pohledem.

,,Ale přesto mě milujete," usmál jsem se na něj a pokračoval. Došel jsem až k jeho oušku. ,,Tak moc, Vás chci, pane. Rozpalujete mě," zašeptal a laškovně jsem jeho malé ouško olízl po celé délce.

Zčervenal jsem. Jeho slova i jeho hlas mi rezonovali v hlavě. Byl jsem mu naprosto oddaný. Bezmocný k jakémukoliv odporu, neschopný jakýchkoli slov. "Máš pravdu i přes všechny tvé nedostatky, tě miluju." zašeptal jsem mu a zazubil se. Věděl jsem, že se mu líbí moje bezmoc vůči němu.

,,Já nemám žádné nedostatky. Jsem dokonalý," ušklíbl jsem se. ,,Kdyby to byla pravda," pokusil se mladý pán bránit s mírným úšklebkem na rtech. ,,Sluha rodiny Phantomhivů nikdy nelže," usmál jsem se na něj. A sjel rukou po pánově hrudi dolů. ,,Mohu si Vás vzít, Mladý pane?" Zeptal jsem se ho zatímco jsem ho hladil na tříslech.

"O té tvé dokonalosti by se dalo velmi silně pochybovat, když máš tak debilní dotazy." řekl jsem pohrdavě. Ale i přes to jsem se nad myšlenkou, že jsem v podstatě prohrál musel usmát. "Asi jsem to s tebou dotáhl takhle daleko, abych ti teď řekl, že nemůžeš." řekl jsem sarkasticky.

,,Není návratu," řekl jsem nahlas, ale spíš pro sebe. Sednul jsem si a pomalu pánovi od sebe roztáhl nohy. Vsunul jsem se mezi ně a naklonil se nad pána. Vzepřel jsem se na rukách a naráz do něj vnikl až po kořen.

Zalapal jsem po dechu. Nevěděl, který pocit je nejsilnější. Jestli bolest, slast, touha ... Měl jsem v hlavě naprosto vymeteno, naprostý zmatek. "Ach, mladý pane, jste tak krásně úzký." zašeptal mi Sebastian. Já jsem ihned zčervenal a připlácl si na obličej polštář.

Začal jsem pomalu přirážet. Mladý pán začal krásně vzdychat. Ano. Bylo to slyšet i přes ten polštář, co měl pán na obličeji. ,,Mladý pane," zavzdychal jsem, aby nebyl sám. Takhle kdyby pána viděla Lady Elizabeth.

"Se-bas-tiane" tiše jsem zašeptal jeho jméno. Sebastian mě chytil za boky a vytáhl do sedu na jeho klín. Chytil mě pod zadkem a začal mě nadzvedat. Teď jsem neměl možnost okusovat polštář a byl u něj tak blízko, že slyšel i to nejtišší vzdychnutí.

Vzdychal mi přímo do úst. Dokonalé. Stával jsem se naprosto neovladatelným. Pocit, jak se pánova nahá kůže tře o tu mou, byl neuvěřitelný. V pohotovosti jsem ukradl jeho rty a začala nespoutaná válka emocí a chtíče. Pán se začal pohybovat sám a tak jsem pustil jeho krásné boky.

Vzdychal jsem tak silně, až jsem se bál, že někdo příjde. Vážně bych pro to neměl vysvětlení. Sebastian se pokoušel utišit polibky, ale moc se mu nedařilo, jelikož na tom nebyl o moc líp. "Se-Sebastiane" vzdychal jsem jeho jméno stále dokola.

Ještě párkrát pán dosedl a z hlasitý výkřikem jsme oba vyvrcholili. Bílé sperma bylo opravdu všude. Pán ze mě slezl a prudce oddechoval.

Svalil jsem se vyčerpaně na postel a zabořil obličej do polštáře. Sebastian mě přikryl. Otočil jsem se k němu a uviděl jeho pobavený výraz. Všiml jsem si, že vstává a hledá župan, aby odešel. "Lehnout!" rozkázal jsem mu

,,Jak si přejete, mladý pane," řekl jsem a hodil župan zpět na zem. Lehnul jsem si k pánovi a opět nás přikryl. Mladý pán se ke mně okamžitě přitulil. Já nás zachumlal ještě víc.

"Dostáváš rozkaz tu zůstat celou noc. Jen pokud by se stalo něco opravdu důležitého, tak můžeš odejít." podíval jsem se na něj přísným pohledem. Sebastian obejmul mé tělo svými pažemi a usmál se.

,,Yes, My Lord," usmál jsem se na pána a místo úklony, jako obvykle, jsem přitisknul své čelo na to pánovo. Po chvíli jsem uslyšel tiché oddechování. Usmál jsem se a naposledy se lehce otřel o jeho hebké rty. ,,Oyasumi, Bocchan,"

Pokračování ...

"Nenávidím ho! Nenávidím! Jak jsem s někým jako mohl vůbec uzavřít tu zasranou smlouvu? Jak jsem do něj mohl ..." konec věty jsem spolkl. "Nebudu se rozčilovat, nebudu se rozčilovat!" chodil jsem stále dokola a křičel. Sebastian mě nechal samotného, v lese ( v kufru xD ) Jak já toho bastarda nesnáším! A proč jsem tady? Protože nám přes cestu přeběhla debilní kočka. Jak já ty zvířata nesnáším! Najednou se za mnou ozvalo mňouknutí. Otočil jsem na tu kočku. "Ty chlupatá mrcho! Kradeš mi sluhu!" zasyčel jsem na ní. Odvětila "mňau? mňáu!" Tupá to zvířata.

,,Konečně jsem tě chytil," ušklíbl jsem se vítězně, poté co jsem v rukou držel krásnou chlupatou kouli. ,,Meow!" Řekla. ,,Ach! Jak sladké," řekl jsem a pohodil rozcuchanými vlasy. ,,Sebastiane!" uslyšel jsem volající hlas mého mladého pána. Opět jsem se pousmál a pustil tu nádheru na zem. Ta se okamžitě rozutekla do hlubin lesa. Jen jsem jí zamával a rozběhl se za hlasem mladého pána. Za chvilku jsem ho našel. Poklekl jsem. ,,Volal jste mne, mladý pane?"

"Ty-ty-ty!" hledal jsem vhodná slova na jeho pojmenování. "Ani žádný výraz neexistuje, abych tím někoho nebo něco neurazil!" řekl jsem povýšeně. "Ano volal jsem tě, neschopný sluho" odsekl jsem. "Jdeme domů, ale ani na mě nesahej, když jsi se dotýkal té malé chlupaté bestie" rozkázal jsem a kýchnul. "Nesnáším kočky!" opět jsem kýchnul.

,,Dobrá, mladý pane, ale pochybuji o tom, že tam dojdete po svých," podráždil jsem mladého pána, čímž jsem způsobil, že se ještě více naštval. Vyrazil svižným krokem zpět do sídla a tak jsem ho s úšklebkem na tváři následoval. A opravdu. Mladý pán došel do sídla sám, ale byl tak unavený, že když jsme došli k sídlu omdlel únavou. Jen jsem se usmál a chytil ho. Pohladil jsem ho po jeho dokonalé tváři a vešel do sídla. Zamířil jsem do pánova pokoje.

Probral jsem se ve své posteli. Převlečený a snad i dokonce umytý od těch koček. Sebastian mi právě nesl jídlo. "Do postele?" podíval jsem se na něj tázavě. "Pokud vstanete tak můžete ke stolu" ušklíbl se. "Tsss! Jsi drzý a to netoleruji!" zasyčel jsem na něj. "Už delší dobu mě štveš, ale ať tě potrestám jakkoli, vždycky to končí stejně!" řekl jsem. "Bez úspěchu a v posteli?" zasmál se sluha. Vytřeštil jsem oči. "Co si to dovoluješ?!" rozkřikl jsem se na něj.

A bum. Přiletěla mi první facka a vzápětí druhá s třetí. Přitom sem tak nešikovně upustil tác s jídlem a vařícím čajem do vzduchu. Mířil přímo na mladého pána a tak jsem rychle zareagoval. Skočil jsem před mého pána a skončil sem tak jen já mokrý a špinavý. Sebral jsem tác a nádobí válející se na podlaze i s jídlem. Vstal js a odebral se ke dveřím. ,,Omluvte mne. Dojdu Vám pro nové,"

"Ušetři si práci, nebudu jíst. Nemám hlad." odsekl jsem a zachumlal se do peřin. Sebastian se na mě vyčítavě podíval. "Měl byste jíst, je na to nejvyšší čas" pronesl starostlivě. "Ach samozřejmě. Rád se najím, maminko." zazubil jsem se na něj. Evidentně můj humor nechápal. Co jiného čekat od démona. Ti asi mateřskou buzeraci neznají.

,,Když mne tedy omluvíte," uklonil jsem se a odešel z místnosti. Rychle jsem došel pro nové jídlo a pak si ještě zaskočil pro čistý oblek. Urychleně jsem se dostavil k mladému pánovi a položil mu tác na noční stolek vedle postele. Podíval jsem se na zachumlaného pána a jemně se ho dotkl na remeni, aby jsem munaznačil, že už jsem dodělal svou práci. Pak jsem si klekl k posteli očekávajíc další rozkazy.

Posadil jsem se a prohlížel si ho. "Přemýšlel jsem o tvém trestu a myslím, že už ho mám." ušklíbl jsem se a položil si tác na klín. "Budeš týden chodit oblíkaný, nalíčený jako dívka a bude k tomu odpovídat i tvoje chování" zasmál jsem. "Už se na vád těším slečno Sebastiano" uchechtl jsem se a začal pomalu jíst. "Co mi na to řekneš?" podíval jsem se na něj pobaveným výrazem.

,,Lepší trest jsem si nemohl zasloužit, mladý pane," řekl jsem a s úšklebkem na tváři se uklonil. ,,Bude mi potěšením sloužit Vám, jako žena," dodal jsem pak. Pak jsem se uklonil. ,,Teď jestli mě omluvíte. Mám ještě nějakou práci. Poté se vrátím abych Vás uložil," opět jsem se uklonil a zavřel za s sebou dveře.

"Jdi už vážně doprdele Sebastiane!!" zařval jsem na celej dům. "Ať si vymyslím cokoliv, vezmeš to s klidem a to mě nehorázně sere!" rozhodil jsem rukama a zalezl pod deku. Asi po pěti minutách mě to přestalo bavit, tak jsem se zvedl a zamířil ke dveřím. Ještě jsem si zavázal pásku přes oko a hodil přes sebe župan. Zamířil jsem na menší procházku po sídle

Hned jak jsem dodělal svou noční práci, jsem vyrazil za mladým pánem do jeho ložnice. Kupodivu jsem ho nepotkal tam, ale na schodišti. ,,Mladý pane? Není dobré, aby jste se tu potuloval jen v županu, nastydnete," řekl jsem a svlékl si sako od obleku. Přehodil jsem ho přes ramena mladého pána, ale ten na mě spustil vlnu nadávek.

"Proč všechno bereš tak v klidu?! Neskutečně mě sereš, Sebastiane! Oba víme, že ti nejde o nic jiného než moji duši, ale přesto ..." konec věty se někde ztratil. "Raději to nech být." odsekl jsem a zamířil zpátky do postele. "Zítra ráno očekávám svou novou služku." špitl jsem a hodil mu do ksichtu jeho sako.

S úšklebkem jsem si nandal zpět své sako a následoval mladého pána do jeho ložnice. Už ležel připravený v posteli. Sundal jsem mu pásku a nandal náhradní bílou, kterou nosí pán na noc. Noční košili už na sobě měl, takže jsem ho pouze přikryl. Pak jsem se k němu naklonil a zašeptal mu do ouška. ,,Oba víme, že mi jde o víc, než Vaší duši," s těmito slovy jsem odešel.

"Jenže taky oba víme jak dokonale umíš lhát a klamat, Sebastiane. Znáš moje city líp než já sám a jen si se mnou hraješ." špitl jsem si sám pro sebe a po tváři mi stekla slza. "J-Já brečím?" podíval jsem na sebe v zrcadle. Rychle jsem si utřel slzy a sundal morkou pásku. "Dneska to přežiju bez ní." zamumlal jsem a hodil si deku přes hlavu.

Ráno jsem se převlékl a poté se odebral vzbudit mladého pána. Udivil jsem se, když jsem přišel do jeho ložnice. Byl úplně mokrý. Přiznám se. Strachoval jsem se o něj. Přistoupil jsem k posteli a odkryl deku. ,,Mladý pane, myslím, že jste onemocněl," řekl jsem a naklonil se k němu. Dal jsem mu letmí polibek na čelo, které mu úplně hořelo. ,,S-Sebastiane... co se to se mnou děje?"

Celou noc jsem nespal. Bylo mi hrozné horké, šílené vedro. Tohle nebyla ani v nejmenším nemoc, byla to to nějáká látka, která působila v mém těle. "Nedělej ze mě idiota, Sebastiane! Sám moc dobře víš, že nemoc vypadá jinak!" řekl jsem roztřeseným hlasem. Podíval jsem se na sklenici s vodou na nočním stolku. Musel bych být slepý, abych neviděl, že není čirá a je v ní něco rozpuštěného. "Někdo se mě evidentně pokouší otrávit!" sykl jsem a těžce ukázal na sklenici. Moje tělo bylo neskutečně slabé, cítil jsem se napůl mrtvý. "Zep-tej se Hro-baře ..." špitl jsem než jsem upadl do bezvědomí.

,,Yes, My Lord," řekl jsem. Vzal jsem sklenici ze stolu a přičichl si k ní. Vytřeštil jsem oči. Opium. Na to jsem Hrobaře ani nepotřeboval.  Opatrně jsem se naklonil k mladému pánovi a věnoval mu hluboký polibek. Poté jsem ho přikryl a rychle došel pro služebnictvo. ,,Jděte k mladému pánovi. Vzbuďte ho a udržujte ho vzhůru. Za žádnou cenu nesmí znovu usnout," pokynul jsem jim a oni okamžitě poslechli. Nejspíš pochopili o co jde. Což je u nich docela zvláštní. Já sám jsem se odebral do sklepení pro jistou ampulku s protijedem.

"Přestaňte se mnou třást! Je to rozkaz! Nechte mě spát!" zamumlal jsem, když se mnou moje služebnictvo šilo. Ingnorovali mě. Ignorovali rozkaz! "Je to rozkaz!" sykl jsem znovu. Nic, tohle jim nedaruju. "Už zvládnu sám." ozval se Sebastianův hlas. Zaklonil mi hlavu a začal do mě jít nějákou látku. Odstrčil jsem ho od sebe a šíleně se rozkašlal. Z hrdla se mi drala krev. Opět jsem ztrácel zrak. Poslední co jsem viděl, byla moje vlastní krev na bílých peřinách.

Služebnictvo se zhrozilo. ,,V pořádku. To je jen reakce na protilátku. Už můžete jít, já se o mladého pána postarám," řekl jsem s klidem v hlase a poslal je pryč. Hned jak se za nimi zavřely dveře jsem si sednul na postel k mladému pánovi a položil si jeho hlavu do svého klína. Vzal jsem si navlhčený ubrousek a začal mu od krve otírat tvář. Pak jsem ho začal pomalu svlékat, kvůli účinku. Když byl úplně nahý položil jsem ho opět do měkké postele a přikryl ho. Vzal jsem špinavý polštář a pod hlavu mu strčil jiný, čistý a nový. Zavolal jsem si Meyrin a ta polštář odnesla. Poté jsem vyčkával až se mladý pán vzbudí a zatím si lehl na druhou půlku postele. Mladý pán se ke mně najednou přitiskl.

"Nenávidím tě, Sebastiane." zamumlal jsem a obejmul ho. Zamířil jsem rukou pod jeho sukni a několikrát ho pohladil po rozkroku. Slyšel jsem jak polknul. "Že bych konečně našel způsob jak tě vykolejit, děvče?" zasmál jsem se. Po chvíli jsem ho pustil a hodil přes sebe deku. "Vypadni, služko! Raději najdi tu svini co se mě pokusila otrávit." odplákoval jsem ho a zachumlal se do peřin. Teprva teď si uvědomil, že jsem nahý. "A přístě mě laskavě nesvlíkej. A nezkoušej se na něco vymlouvat, ani nechci vědět co jsi se mnou dělal, když jsem byl v bezvědomí!" dodal jsem a ukázal mu, aby odešel.

,,Mladý pane. Jste tak rozkošný, když jste paličtý," řekl jsem s úšklebkem na rtech. Ale nevstal jsem z postele. ,,Už dávno jsem vypátral, kdo to udělal. Byla to žena, která Vás chtěla otrávit, protože si chtěla získat mou přízeň," řekl jsem věcně a jen pokrčil rameny. Holt jsem k sežrání. ,,Máte nějaké další přání?" Zeptal jsem se svůdným úsměv na rtech. A opřel si hlavu o loket.

"No a co já s tím? Pokud po tobě tak touží, tak se s ní vyspi a ať mě do toho netahá." mávl jsem lhostejně rukou. Říkal jsem sice to, ale myslel jsem si pravý opak. "Teď chci odpočívat, tak prosím odejdi." dodal jsem. Prosím? Já jsem vážně řekl prosím? "Prostě vypadni!" křikl jsem po tom. "Raději mi udělej čaj a přesvědč se, že mě znovu neotráví. Jo a sežeň si podvazky." ušklíbl jsem se.

,,S vřelou radostí, mladý pane," vstal jsem a ušklíbl se. ,,Ale... s tou ženou to bude problém. Už jsem ji zabil," usmál sem se. ,,Protože nikdo nebude pošpiňovat čest mého pána," dodal jsem po chvíli. Sebral jsem se a odebral se pánovi pro čaj, jak si přál. Dnes jsem mu vybral bylinkový čaj anglické kvality. Po cestě jsem si došel i pro podvazky a navlékl si je. Ani ne za pět minut jsem byl zas u mladého pána a podával mu čaj.

Posadil jsem se a upíjel čaje. Prohlížel jsem si Sebastiana v dívčím oblečení. Musel jsem se při pohledu na něj začít smát. Nejvíc mě rozesmívalo, jak se snažil být v klidu, ale kterého muže by tohle neponižovalo. "Doufám, že jsi ji zabil takhle oblečený. Alespoň by neumírala, tak krutě ale v záchvatu smíchu." začal jsem se hrozně smát. "Vypadáš jako ta nejlacinější děvka v Londýně, Sebastiane. Prozraď mi, kolik bereš." řekl jsem laškovně, ale stále mě neopouštěl pobavený smích.

,,Váš humor je nechutný, mladý pane," řekl jsem jen a dál ho ignoroval. Přešel jsem k oknu a roztáhl závěsy. Mladý pán mě naštval. Momentálně jsem ho nechtěl vůbec vidět. ,,Omluvte mě, musím jít přichystat oběd pro Vás," řekl jsem a bez úklony odešel. Teď se ze mě teprve stane neposlušný sluha.

"Ty se mnou vymetáš celou dobu a když něco řeknu já, tak ti to vadí. Měl by ses rozhodnout co moc mě budeš srát, Sebastiane." špitl jsem si sám pro sebe a vstal z postele. Oblíknul jsem se jak nejlépe to šlo a samozdřejmě nezapomněl na pásku přes oko. Pomalým krokem jsem vyrazil do své pracovny, kde jsem se zavřel. Začal jsem dělat svou práci a čekal na Sebastiana.

Jak jsem si myslel. Bard opět podpálil celou kuchyni. Ale tentokrát to nebylo z jeho neschopnosti. Bylo to kvůli tomu, že se my smál za mé dívčí oblečení. Dřív než stihl něco říct, jsem ho spražil vražedným pohledem. Se stejným pohledem jsem došel i do pánovi pracovny a položil mu na stůl dnešní oběd. Zapečené kuře na smetaně.

Odsunul jsem papíry a začal pomalu jíst. Sebastian přede mnou stál s falešným úsměvem. "Máte nějáká další přání, mladý pane?" zeptal se. "Zatím ne. Musím ti poděkovat, za tvou ochotu, služko." ušklíbl jsem se. Tak tenhle týden si užiju. Pořádně Sebastiana vydusím a on proti tomu nemůže nic udělat. Vrátím mu všechny ty jako drzé poznámky a nepovedené tresty, které končily výhrou pro něj. "Můžeš odejít, měla by sis upravit vlásky, trošku se ti cuchají." ušklíbl jsem se.

,,Přemýšlím že bych si je měla oholit, abych nebyla tak svůdná," řekl jsem s úšklebkem na rtech a pohodil hlavou, aby se mé vlasy narovnaly. Stál jsem tam v pozoru a už v naprostém klidu. Moje vyrovnanost se vrátila a nejistota se vytratila. Jak říkám. Teď mladý pán pozná, co znamená být ďábelský sluha. Moje odplata bude sladká.

"Nemusíš se bát, tady žádného muže nesbalíš." usmál jsem se a dojedl svůj oběd. Vím co dobře, že jakmile se naskytne příležitost, Sebastian mi to vrátí i s úrokem. Vstal jsem a došel k němu. "Co kdyby jsem vás pozval na procházku, slečno?" zasmál jsem se a políbil mu ruku. "Pokud nebudete mít zájem, udělejte svoji práci." dodal jsem a zamířil ven do zahrady.

,,Přijímám, můj mladý pane," řekl jsem a následoval ho po chodbě, schodišti a pak halou do zahrady. Tam se mladý pán usadil. ,,Ale máte pravdu. Tady o mě žádný muž nezavadí ani pohledem. Jen malý spratek, kterému tak věrně sloužím," ušklíbnul jsem se. Moje odplata začala. Je mi jedno kolik facek mi přiletí, Vím že má mladý pán svou hlavu, tak proč toho nevyužít?

"Jak jsi mě to nazval?!" bleskově jsem vstal. Rozpřáhl jsem se a vrazil mu facku. "Nebudeš si ke mě nic takového dovolovat, Sebastiane!" okřikl jsem ho. "Alespoň, kdyby jsi mluvil pravdu. Jelikož o tebe pohledem nezavadí ani ten 'malý spratek'. Dobře si uvědom v jakém seš postavení vůči mě!" dodal jsem a opět se usadil. "Nemá cenu plýtvat slovy na někoho jako jsi ty." pronesl jsem klidně.

,,Mladý pane, teď si odporujete. Říkal jsem, že o mě zavádí pohledem jen spratek, kterému sloužím, pak jste Vy řekl co si to dovoluji a že pohledem o mě nezavadí ani ten spratek, čímž jste Vy. Ale Vy, mladý pane, na mě celou dobu koukáte," ušklíbl jsem se a jemně se k němu naklonil.

"A ty se mi divíš? Vypadáš směšně!" odsekl jsem. "Ale pokud ti můj pohled tolik vadí ..." pronesl jsem a vytáhl z kapsy černý šátek. "Nebudu se na tebe dívat ani tím jední okem." dokončil jsem větu a uvázal si šátek kolem očí. "Teď už nemáš naprosto nic. Nemáš důstojnost, svoji mužnost a ani ten 'pohled malýho spratka.'" sykl jsem a ukázal uvozovky. "A protože se tě moc dobře znám, dostáváš další rozkaz. Budeš pro teď ode mě ve vzdálenosti dvou metrů!" sykl jsem, aby si něco nezkusil jen protože nevidím.

,,Jak si přejete," řekl jsem a postavil se od něj dva metry. Budu si hrát na hodného a poslušného sluhu, tedy služku. Zkrátka... budu ten nudný typ, který bude poslouchat každý rozkaz.

"Aaaa! Tohle mě nebaví. Jsem zvyklý na tvé drzé poznámky a nablblé keci. Opět vyhráváš, Sebastiane. Prozatím vedeš 2:0." zasmál jsem se a sundal pásku. Postavil jsem se a šel k němu. Jako hodný sluha začal uhýbat a udržovat rozkázanou vzdálenost. Začalo mě bavit, jak musel utíkat. Možná jsem přeci jen ještě dítě.

Mladý pán se rozutekl a tak jsem začal utíkat též. Celou dobu jsem se nedíval kam běžím a udržoval přesnou vzdálenost. Najednou sepřede mnou objevil keř a já rychle odskočil. To ale mladý pán nečekal a tak tam spadl místo mě. ,,3:0, mladý pane," ušklíbnul jsem se a podal mu ruku.

"Tsss! Ty seš bastard!" zasmál jsem se. Musím uznat, že jsem si to docela užíval. "I jako žena vyhráváš, to jr neodpustitelné ponížení pro mne" řekl jsem a oprášil se.

,,To ano," uznal jsem a ušklíbl se. ,,Mladý pane, co byste řekl na něco sladkého?" Zeptal jsem se s úsměvem a udělal nevinný ženský výraz. Slyšel jsem a viděl jak mladý pán polkl. Ušklíbl jsem se.

Myslím, že jsem věděl kam tím míří. "Můžeš mi udělat ovoce máčené v čokoládě" mávl jsem rukou a rychle se otočil. Dělal jsem jakože pozoruji okolí, ale přitom se mi hlavou honily nemravné myšlenky. "Na co sakra myslíš, Ciele?" pomyslel jsem si a plácl se do čela.

Pán zjevně zapoměl na to že naším poutem můžeme slyšet toho druhého myšlenky. Jak ironické. Splnil jsem pánovo přání a udělal mu ovoce polité čokoládou. Když jsem měl hotovo, šel jsem zpět za mladým pánem na zahradu. Seděl na lavičce a nad něčím přemýšlel. Usmál jsem se a podal mu mísu s ovocem. ,,Nakrm mě!" Rozkázal mi. Poslechl jsem a začal ho krmit. Mladý pán mě najednou chytnul za ruku. Udiveně jsem se na něj podíval. ,,Máš prsty od čokolády," řekl mi.

Začal jsem mu prsty důkladně olizovat a ocucávat. Též jsem si několikrát provokativně strčil do pusy. Sebastian se na mě překvapeně díval. Pustil jsem jeho ruku a olízl si rty. Sebastian se na mě pobaveně díval. "Určitě myslíš na nějáké nemravnosti, co?" spražil jsem ho pohledem. "Jako slečnu by mě to ani nenapadlo, mladý pane." ušklíbl se. "Tsss! A ještě k tomu lhářka" řekl jsem si sám pro sebe a podíval se na mísu. "Sedni si vedle mě!" rozkázal jsem mu. Ihned tak udělal. "Udělej aaa!" řekl jsem a vložil mu do úst jahodu v čokoládě.

Na jazyku se mi rozlila chuť vynikající čokolády. Blaženě jsem si olízl rty. Mladý pán to zaregistroval a ušklíbl se. Strčil mi do pusy další. Tentokrát jsem ale chytnul pánovu ruku a začal jí olizovat spolu s jahodou v puse.

"Mě nevykolejíš, tohle jsem dělal jako první." ušklíbl jsem se a rukou prudce uhnul. "Jsi trošku špinavý" podíval jsem se na něj nevinně a olízl mu rty. Odtáhl jsem se od něj a začal si pohrávat s jeho dlouhými vlasy. "Jsem na tebe zvědavý až tě takhle uvidí Grell" uchechtl jsem se. "Asi jsem ti neřekl, že jsem ti pozval návštěvu. Ach ta zapomnětlivost." škodolibě jsem se zasmál a sledoval jeho křivý úsměv společně s tikajívým očkem vzteku.

Grell. Jak já toho Shinigamiho nenávidím. Vlastně... Shinigami s démony nemají dobré vztahy už od pradávna. Jenže Grell je Grell. Nejde ho nazvat shinigamim, spíše šaškem. ,,Vy... za co se mi chcete pomstit? Splnila jsem všechny vaše rozkazy. Jste krutý mladý pane," posmutněl jsem. Pak jsem si na něco vzpomněl. ,,Ale to jak jste mi olízl rty... snažíte se mě svést?" Ušklíbl jsem se na něj zatímco jeho fascinovala moje černá paruka.

"Ano jsem krutý. Ty jsi ke mě taky nikdy nebyl zrovna nejmilejší." pronesl jsem a posadil se mu na klín. "A navíc já tě můžu olizovat jak budu chtít a kde budu chtít, protože ty se mi stejnak poddáš. Pokud vím, tak to bylo včera co jsi pronesl něco jako 'oba víme, že mi jde o víc než o vaši duši'. Takže, prozraď mi o co ti tedy jde?" řekl jsem a zaujatě mu prsty česal dlouhé černé vlasy.

,,Asi Vás zklamu mladý pane, ale to Vy se vždy poddáte mě," ušklíbnul jsem se a naklonil se k němu pro polibek. ,,Není to patrné, mladý pane? Protože Vás miluji," řekl jsem mu schůdně do rtů a následně mu skousnul dolní ret.

Uhnul jsem a odtáhl se od něj. "Ř-Říkáš jen to co chci slyšet." vykoktal jsem ze sebe. "Snažíš se mě jen dostat do postele!" dodal jsem a zatnul ruce v pěsti. "Zneuživáš moje city ve svůj prospěch." po tvářích mi začaly téct slzy. Poprvé jsem se před ním rozbrečel. Ukázal jsem svoji slabost před démonem. To už rovnou mohl skočit z Londýnskýho mostu. Uslzenýma očima jsem se na něj podíval. Zdál se dosti překvapený

Netušil jsem, že pán ma zrovna tuto slabinu. Ale co i démon se může poučit. Zvlášť co se týče lidských citů. Usmál jsem se a přitáhl si ho opět k sobě. ,,Mladý pane, ujišťuji Vás, že je pravda to co jsem říkal. Miluji Vás. Nezahrávám si s Vámi," řekl jsem a pohladil ho po vlasech.

"Zklapni! Nebo to dokaž!" křikl jsem a odstrčil ho od sebe. Překvapilo mě, když mi chytil obě ruce do jedné svojí, přitáhl si mě k sobě a políbil. V tu chvíli jako by moje slzy zmizely. Nevěděl jsem co se děje, která bije. Sebastian se na mě usmíval a hleděl mi do očí. Já na něj čuměl nechápavě překvapeným výrazem.

,,Je toto dostačující důkaz?" zeptal jsem se s mým typickým úšklebkem na rtech a přitiskl se na něj. ,,Je mi líto že nemůžeme pokračovat ale pozval ste pana Grella, takže budeme pokračovat večer. Co říkáte?" Řekl jsem a skousnul mu ušní lalůček.

"To je tvoje návštěva." zachvěl jsem se. "Chci ti vrátit všechno to, jak se mnou vymetáš. Takže jsem sem pozval toho dementa a ty nás budeš obsluhovat v těhle šatičkách. Schválně za jak dlouho po tobě vyjede" zasmál jsem se a poplácal ho po tváři. "Měla by sis pospíšit, služko. Zanedlouho jsou tady" zazubil jsem se a slezl z něj. Zamířil jsem zpátky do sídla

,,Ach, můj ďáble," zaklel jsem a následoval pána do sídla. Stále jsem viděl na jeho tváři úšklebek, který říkal že si svou odplatu velice vychutná, jenže ten jeho plán, měl háček. Pán si neuvědomil, že když po mě Grell vyjede, začne žárlit. Šel jsem se tedy upravit abych vypadal co nejsvůdněji. Využiji pánovu odplatu ve svůj prospěch.

Ozvalo se klepání na dveře. Sebastian šel otevřít mezitím, co já jsem stlál přichystaný u vchodu, abych hosty přivítal. "Sebby-chan!" ozval se červenovláskův hlas a Grell padl Sebastianovi kolem krku. Ten ho kupodivu vřele přivítal. Za ním se objevil William. Oba jsem přivítal a zavedl ke stolu. Grell celou dobu visel na mé služce. "Sebby-chan, nemusel ses kvůli mě tak strojit. Přivádíš mě do rozpaků." vlnil se červenovlásek. Neudržel jsem se a začal nahlas smát.

Rozhodl jsem se že si "pánovu" pomstu pořádně užiji. Naklonil jsem se proto k Grellovi a zvedl ho za hlavu. ,,O to mi také jde," zašeptal jsem mu svůdně do jeho ouška. Ohh... bože. Dělat něco takového je vážné pod mojí úrovní, ale vidět pánův výraz je k nezaplacení. ,,Omluvte mne, dojdu pro zákusek," řekl jsem a zamířil do kuchyně pro čaj a dortíky. Tohle si ještě pořádně užiju.

On si snad myslí, že mě tím nějak rozhodí! Pche! Ještě kdyby, Sebastiane, ještě kdyby! Pomalu jsem se pustil do zákusku, když jsem si všiml jak se na mě William celou dobu dívá. "Děje se snad něco?" zeptal jsem se šarmantním úsměvem. "Jen mi tu stále nesedí o co vám dvěma šaškům jde." řekl suše a upravil si brýle. 

,,Je to prosté. Rád vám to vysvětlím," řekl jsem a začal tedy vysvětlovat. ,,Jak jistě víte, můj pán je velice naivní tvor a tak si myslí, že když vás sem pozve a uvidíte mne v tomto zcela nevhodném oděvu, nějak mě to vykolejí. Samozřejmě se velice plete," vysvětlil jsem s úsměvem na tváři. Začal jsem si kroutit konečky na pramínku vlasů. Grell se mohl zbláznit, zatímco mladému pánovi pomalu mizel úsměv z obličeje.

"Pokud mě omluvíte, nějak se necítím nejlépe. Přeci jen jsem nedávno čelil útoku jedné ženy, kvůli mému 'úžasnému' komorníkovi. Takže pokud mě omluvíte, rád bych odešel." řekl jsem s úsměvem. "Sebastian se o vás postará." dodal jsem a zmizel za dveřmi. Opravdu mi bylo zle, ale z toho jak nechutně si mnou Sebastian zahrává!

Asi po hodině návštěva také odešla. Konečně. Byl jsem volný i když jsem musel mít na sobě stále ten nevhodný oděv. Rozhodl jsem se že zkontroluji mladéhopána. Myslel jsem si, že ho najdu v ložnici a nemýlil jsem se. Byl celý zakrytý dekou. ,,Mladý pane?" otázal jsem se opatrně.

"Zmizni, ty laciná děvko! Chce se mi z tebe zvracet!" křikl jsem na něj a schoulil se do klubíčka. Zhluboka jsem se nadechl a posadil se. "Tak kolikrát jsi se s ním stačil vykousnout, kurtyzáno?" podíval jsem se na něj pohrdavým výrazem. Tentokrát mě Sebastian opravdu naštval, měl jsem sto chutí ho praštit.

,,Ani jednou, mladý pane," řekl jsem a sednul si k němu na postel. ,,Moc dobře si pamatuji, jak jsem říkal že miluji jen Vás, ne?" usmál jsem se na něj. On si odfrkl a spustil nadávky na můj účet. Toho jsem využil a zmocnil se ho. Vtiskl jsem mu hluboký a vášnivý polibek. ,,Nadávat. To Vám vůbec nesluší, mladý pane," řekl jsem a opět ho začal líbat.

"Ne! Sebastiane! To si nezasloužíš! Nezasloužíš si mě!" křičel jsem na celé kolo. "Ihned mě pusť! Sebastiane!" ječel jsem a mrskal sebou jak ryba na suchu. Sebastian mi držel obě ruce pevně za hlavou a já proti němu byl prakticky bezmocný. "Nesahej na mě! Nezasloužíš si to!" stále jsem křičel.

,,Mladý pane, jste tak hlučný, ještě řekněte že nechcete. (kde jaká fanynka co toto právě čte by si dala říct xD) ,,Vypadni, Sebastiane!" zavřeštěl na mě. Já ho, ale opět umlčel dlouhým polibkem a směroval polibky stále níž a níž. Rukou jsem přitom zabloudil k jeho rozkroku. Ušklíbnul jsem se. Mladý pán už ze mě stačil ztvrdnout. Jak zajímavé.

Zrudnul jsem, když jeho ruka zamířila k mému rozkroku. Najednou mi došly všechny nadávky a já nevěděl co říct. "Jak mi tohle vysvětlíte, mladý pane? Říkal jste, že nechcete." ušklíbl se Sebastian. "No ... Já ... To není ..." nemohl jsem  ze sebe vysoukat smysluplnou větu. Mohl jsem se jsem jen poraženecky sklopit pohled do strany a stydlivě přivřít oči. "To vážně jak ---" zarazil jsem se, když jeho ruka několikrát přetřela můj rozkrok. Tiše jsem vzdychnul.

,,Vy ste mi ale hříšník," poznamenal jsem a začal jeho rozkrok mačkat. Líbilo se mi jak mladý pán sténal. A ke všemu ten jeho výraz? Byl k pohlcení. ,,Sebastiane," zasténal mé jméno a já se na něj trochu víc přitiskl. ,,Neslyším žádné námytky. Mladý pane,"poznamenal jsem a pomalu mu začal rozepínat kalhoty.

Chtěl jsem něco honem říct, ale moje slova přerušily hlasité steny. Moje steny. Sebastian mi ukradl kalhoty a začal mě olizovat přes látku spodního prádla. Každou chvílí jsem ho chtěl víc a víc. "Nesmím se ti poddat!" zakňučel jsem a marně se hi snažil odstrčit svýma roztřesenýma ručičkama. Místo toho jsem ho, ale zbavil dívčí paruky. Jeho vlasy byly splyhlé a zpocené. Celý byl zpocený. Muselo mu v tom oblečku být hrozné horko a nepříjemně.

Pán se najednou přestal vzpírat, což mi bylo divné. Tak rychle se zas nepoddával. Zvednul jsem k němu oči a tázavě se na něj podíval. ,,Mladý pane?" Zeptal jsem se. ,,V tom oblečku ti musí být horko. Celý se potíš," pohladil mě po tváři. Ušklíbl jsem se. ,,Tak mě tedy svlékněte, mladý pane,"

Nasucho jsem polkl. Pomalu jsem ho začal vysvobozovat z dívčího oblečení. Nebylo to nic moc jednoduché přes všechny možný tkaničky, stužky, knoflíčky ... Po dlouhém boji jsem z něj dívčí šaty konečně svlékl. Sebastian už byl taky pořádně tvrdý a to jsem se ho nemusel ani dotýkat abych to poznal.

Hned jak mě mladý pán celého svlékl jsem se na něj vrhl. Přeci nebudu jediný kdo tu bude nahý, no ne? Začal jsem z něj strhávat košili a pak i spodní  prádlo, které jsem předtím tak důkladně opečovával. Okamžitě jsem začal lízat pánův úd.

"N-Ne! Sebastiane! Nemůžeš---" ten bastard mě nenechal ani domluvit. Všechna slova se ztrácela mezi mými tlumenými vzdychy. Musel jsem si zakrýt ústa oběma rukama, jinak bych asi křičel na celý dům. A vzhledem k tomu, že všichni byli ještě vzhůru, museli jsme být dost tiší. Nerad bych totiž třeba Meyrin vysvětloval proč mě tu Sebastian olizuje nebo později šuká.

Jelikož mladému pánovi nešli steny moc zadržovat, dal jsem mu do pusy košili, která ležela nejblíže. Poté jsem pokračoval ve své práci. Vzal jsem pánovu chloubu celou do pusy a začal dělat plynulé pohyby hlavou dolů a nahoru. Pán se prohnul proti mě div si nezlomil páteř.

"Febafiane! T-Tohle neůmůzef!" syčel jsem přes košili. "Presfan! Jinak ---" nestačil jsem se ani vymumlat a nechtěně se udělal. Nešlo neslyšet jeho hlasité polknutí mého sperma a necítil jeho "očistu" jazykem. "Možná byste měl jíst méně sladkého." uchechtnul se. "Proč?!" sykl jsem po něm. "Jste pak totiž tak nehorázně sladký, že i vaše sperma je lepší jak čokoláda." ušklíbl se Sebastian. Já se na něj vyděšeně podíval, bleskově se přetočil na břicho a košili si hodil na hlavu. Bylo mi tak trapně

Naklonil jsem se nad něj. ,,Mladý pane, není dobré mě takto pokoušet," ušklíbl jsem se a začal mu sát kůži na zádech. Odtáhnul jsem se a uviděl červený flíček. Usmál jsem se a pokračoval po celých zádech. Pak jsem došel i k pánovým hýždím. Byla rozkošně růžová.

Kousek jsem povyskočil, když mě ten dement kousl. "Co mě koušeš do prdele?!" otočil jsem se na něj. "Omlouvám se, nemohl jsem si pomoct." usmál se Sebastian. Vražedně jsem se na něj podíval. Poté jsem po něm skočil a povalil ho na postel. Zasedl jsem ho a prohlížel si jeho tělo. Poté jsem se k němu sklonil a políbil ho. Rukou jsem dělal cestičky na jeho úžasné hrudi. Vlhkou cestičkou jsem došel až do jeho klína.

Na mé bezcitné tváři se objevila červeň. ,,Ale, ale. Mladý pane, nějak jste se rozvášnil," ušklíbnul jsem se a přitiskl si ho víc na své tělo. ,,Jen přitlačte, chci cítit vaši lásku," zašeptal jsem mu do ouška a poté jej olízl po celé délce. Pán mě poslechl a přitlačil na můj rozkrok. Ještě více jsem se rozvášnil. Vydechl jsem. ,,Ano. Ano. Tak se mi to líbí," řekl jsem mu.

Pomalu jsem ho začal pohlcovat. Plynulými pohyby jsem ho začal olizovat a pohybovat hlavou. "Jste úžasný, mladý pane!" zavzdychal Sebastian. Soustředil jsem se a začal o něj pečovat intezivněji. Sebastian své sténání výtečně tlumil. "Otevři tu držku a začni vzdychat, ty ignorante!" prudce jsem zvedl hlavu od jeho klína a podíval se mu do očí.

,,Jste tak roztomilý, když se zlobíte," pohladil jsem ho po tváři. ,,Ale nemohu, jelikož by nás mohl někdo slyšet. Ale kdybych mohl, tak bych vzdychal," řekl jsem mu a pak vyměnil naše pozice. Roztáhl jsem mladému pánovi rozkošné nožky a vnikl do něj třemi prsty.

"Sebastiane! Nemůžeš hned třema!" vyjekl jsem a do očí se mi hrnuly slzy. "V čem se to pak liší od toho, abys do mě šel rovnou!?" seřval jsem ho. On jen omluvně přikývl a dva ubral. Postupně přidal druhý a pak třetí. Byl jsem krok od vyvrcholení, jak se třel o mou prostetu ale v ten okamžik prsty vytáhl. Nesouhlasně jsem zamručel.

,,Nebojte, mladý pane. Dokončím to," řekl jsem a ďábelsky se usmál.  Začal jsem do ním pronikat svou velkou chloubou. Když jsem byl v mladém pánovi až po kořen, udělal se a potříštil bílé prostěradlo. Úžasné. A mám hned práci navíc (xD). Dal jsem pánovi prostor na zvyknutí a pak začal pomalu přirážet.

Cítil jsem jak do mě proniká hlouběji a hlouběji. "Ach, ano!" zavzdychal jsem, když se otřel o mé citlivé místečko. Sebastian se ve mě pohyboval mučivě pomalu. "Proklínám tě! Tohle má být pomsta nebo co, ty namachrovanej démonskej frajírku?!" zasyčel jsem,  když jsem uviděl jeho debilní úšklebek.

,,Ne, mladý pane," ušklíbl jsem se. ,,Jak vás to napadlo?" Řekl jsem a trochu se uchechtl. Poté mě napadla lepší taktika. Začal jsem přirážet jak nejrychleji to šlo a pak zas nejpomaleji. Tak jsem to opakoval pořád do kolečka.

"Sebastiane! Ty mě tu umučíš!" začal jsem kňourat. Pokaždé, když už jsem přicházel k vrcholu se ten bastard zastavil a nechal všechny mé pocity odeznít, aby je mohl opět vyvolat. Měl jsem toho na podesáté vážně dost. Odstrčil jsem ho od sebe a nahradil ho svými prsty. Konečně jsem se udělal, již potřetí. Teprva teď si uvědomil, že jsem se před ním vyprstil. "Teď ti to vrátím!" sykl jsem a došel ke stříni pro provazy. Přivázal jsem mu všechny končetiny k posteli a sedl si na něj. Pomalu jsem se nadzvedal a opět si sedal.

Očekával jsem že přesně toto mladý pán udělá. Pohledem plný rozkoše, vášně a touhy jsem sledoval mladého pána, který se mě mermomocí snažil uspokojit a utěšit mou touhu po jeho těle. Také že se mu to velice dařilo. Nejkrásnější na tom bylo, jak se stahoval kolem mého penisu. Byl úžasný pocit. Mladý pán zrychloval tempo a za chvíli se udělal. Již po čtvrté za tento den. Ještě párkrát dosednul a vyvrcholil jsem též. Naplnil jsem pánovo nitro mým bílým výrobkem. Ani se to do něj vše nevešlo a tak mi to steklo po chloubě ven. Pán ze mě vystoupil a vyčerpáním se svezl na mou hruď.

Nemohl jsem se pomalu ani pohnout. Byl jsem naproto vyčerpaný a plný. Rozvázal jsem Sebastiana a zůstal na něm ležet. S nohama od sebe ze mě pomalu vytýkala bílá tekutina. "Víš, uvědomuju si jak moc nadrženýho mám komorníka vždycky, až když je po sexu." uchechtl jsem se. "Prozraď mi jak mě zvládáš vidět nahého, mnohdy v provokativních pozicích a nikdy jsi po mě nevyjel?" zadíval jsem se na něj.

Usmál jsem se. ,,Je to prosté, mladý pane. Jelikož jsem démon a dokáži se ovládat," vysvětlil jsem mu to jednou větou. On na mě pořád koukal. ,,Co Vám je, mladý pane? Nemáte horečku? Jste pěkně rudý," ušklíbl jsem se a sáhl mu na čelo.

Začal jsem se nehorázně smát. "Ty, že se dokážeš ovládat?!" vysmál jsem se mu. "Vím, že si o sobě myslíš docela hodně, ale tohle by ti nikdo nesežral, snad ani ten debilní, toulavej a hladovej čokl." smál jsem se. "Tak pokud se dokážet tolik OVLÁDAT tak mi prozraď jednu věc. Proč když se mnou vlezeš do postele, tak ta tvoje sebekontrola tak nečekaně zmizí?" ušklíbl jsem se.

,,Jsou věci, které by malé děti neměli vědět, mladý pane," mrkl jsem a udržoval si stálý klid i přesto, že se mi pán před chvílí vysmál. To mu ale nedaruji. Za to ze mne nedostane žádnou informaci.

Zarazil jsem se. "Víš, zatím to beru s klidem a smíchem, což u mě tak časté není. Takže ti to řeknu ještě jednou, JÁ UŽ DÁVNO DÍTĚ NEJSEM!" vražedně jsem se na něj podíval. "Máte pravdu, tady už rozhodně dítě nejste." ušklíbl se Sebastian a pohladil mě po zadku. "Nejsem dítě a už vůbec ne malé! A neodcházej od tématu, odpověz na otázku." řekl jsem trochu podrážděně.

,,Ach. Vy jste beznadějný případ," povzdychl jsem si. ,,Dobrá tedy. Protože se mi samovolně vybízíte a navíc jste tak krásně nevinný. Když Vás koupu, není to takové. Tam to beru spíše jako práci," usmál jsem se a pohladil to drobné stvoření ležící na mě po vlasech.

Chytil jsem jeho ruku a propletl si s ním prsty. "Jednoho dne, až skončí naše smlouva a já konečně dosáhnu svého cíle, už se nebudeš muset přetvařovat. Vezmeš si moji duši i tělo a budeš volný. Najdeš si dalšího ubohého člověka, kterého budeš klamat svými sladkými řečmi a dokonalými službami. Nejsem nic víc než jedna z figurek tvé šachovnice, jeden z pokrmů tvého jídelníčku. Vím to. Vím to moc dobře, Sebastiane. Tak mi prosím přestaň nalhávat slova o lásce, přestaň mě klamat a chovat se ke mě jako k milenci." po tvářích mi začaly téct slzy. "Démon přeci nemůže milovat!" rozkřikl jsem se na něj.

,,Ale mladý pane, vy se tak velice mýlíte. Jak roztomilé," řekl jsem a setřel mu slzy. ,,Zajímalo by mě, jak jste přišel na takovou hloupost jako to, že démoni neumí milovat. Naopak. Milují více jak lidé, protože žijí věčně. Milují jednu osobu celý život a já..." odmlčel jsem se a přitáhl si mladého pána k sobě. Políbil jsem ho. ,,Já už jsem svou milovanou osobu našel,"

Ciel - nromální písmo (Nanami)

Sebastian - kurzíva (SweetLevi)

Stav: dokončeno

Anime: Kuroshitsuji