ItaSasu

Škola. Zas jsem celou prospal a kvůli tomu skončil po škole. Třikrát hurá! Unaveně jsem se hlavou opřel o lavici. Škola mi sice jde, ale nudí mě. Jsem prostě až moc chytrý, proto si můžu dovolit spát. Za chvilku mi učitel řekl že můžu jít domů. What? To už jsem tu byl hodinu? Hustý... no nic. Jde se domů. Hodil jsem si přes rameno batoh a vyrazil za svým vypatlaným bratříčkem.

"Ano, moc se za Sasukeho omlouvám. Už se to nestane. Nashledanou." zavěsil jsem a hluboce si povzdychl. "On se mě snad snaží utrápit k smrti." smutně jsem se zadíval do země. "Takže oběd bude opět studený. Kde se zas fláká?" podíval jsem se nervózně na hodinky. V tu chvíli se ozvalo odemykání dvěří.

,,Sem doma," řekl jsem znuděně a ihned vyrazil po schodech nahoru. Došel jsem ke svému pokoji. Po vstoupení dovnitř jsem hodil batoh do kouta a rozvalil se na posteli. Byl jsem tak unavený. A to jsem spal i ve škole. Divný. ,,Pojď něco sníst," ozval se ode dveří známý hlas.

"Kvůli tobě jsem stál dvě hodiny u plotny, tak bys mohl bejt alespoň tak laskavej a sežrat to." řekl jsem nepříjemně. "Itachi? Jsi v pohodě? Nějákej vostrej, ne?" vysmál se mi Sasuke. "Tak si chcípni hlady. Mě už tvůj přítup přestal bavit, takže ode dneška hodnej Itachi končí." syknul jsem a zmizel ve svém pokoji.

Jen jsem nad tím mávl rukou a uvelebil se na posteli o něco pohodlněji. Po chvilce mi začali klesat víčka a já usnul. Vzbudil jsem se až v sedm hodin večer. Rozespale jsem se posadil a protáhnul se. Zvednul jsem se a v tu ránu BUM! Zakručelo mi v břiše. Rychle jsem teda seběhl dolů, pozdravil rodiče v obýváku a začal oxidovat u ledničky.

Vešel jsem do kuchyně a zavřel svému bratrovi ledničku přímo před nosem. "To je lednička, ne televize. Ta je v obýváku, tohle je kuchyň, idiote." pronesl jsem a znuděně se protáhnul. Za malou chvíli jsem ze znovu otevřené ledničky vytáhl talíř s dnešním obědem pro Sasukeho. Sundal jsem alobal a talíř dal do mikrovlnky. Po chvíli se místností linula blažená vůně. Sasuke mě celou dobu pečlivě sledoval. Možná začne i prosit až zjistí co to je.

,,Co to je?" Zeptal jsem se zvědavě a koukal mu přes rameno. ,,Nic pro tebe," odseknul chladně. Na tohle fakt nemám náladu. Vzal jsem ze stolu jablko a pomeranč a odebral se do obýváku za rodičema. S Itachim se teď srát nehodlám. ,,Jak bylo ve škole, Sasu?" Zeptala se okamžitě mamka. ,,Pohoda jako vždy," usmál jsem se a zahryznul se do jablka.

Snědl jsem přes půlku a jedl bych i dál, ale moje srdce mi to nedovolilo. "Sasuke? Můžeš sem na chvíli?" křiknul jsem do obýváku. "Co chceš?" ozvalo se nepříjemným tónem. "Chci abys tohle alespoň ochutnal. Chci znát tvůj názor, když už jsem se s tím sral." řekl jsem až moc prosebně. Ksakru! Proč vždycky změknu?

Protočil jsem oči a odebral se za ním do kuchyně. Opřel jsem se o práh dveří. Nadzvedl jsem obočí. ,,No co je?" Zeptal jsem se nevrle. On přede mě hodil talíř s napůl snězeným jídlem. ,,Sorry, brácho. Ale já už jedl, jabko," snažil jsem se vymluvit. Už jsem chtěl jít do svého pokoje.

"Můžeš to pro mě alespoň ochutnat? Nebo si snad myslíš, že jsem tam teď přisypal jed na krysy? Nebo se mě štítíš? Promiň, že jsi sem marnil cestu, nebudu ti to nutit." pronesl jsem a opět talíř přitáhl k sobě. On ho ale chytil, sebral mi vidličku a naštvaně se na mě podíval.

,,Si strašně otravný. Pak mi dáš ale pokoj, jo? Musím si udělat úkoly, vykoupat se a jít do hajan. Sem přece ještě maličký," ušklíbnul jsem se a hned na to zívnul. Pak jsem chtě nechtě vložil do úst jedno sousto. Přežvykoval jsem ho v puse a zkoumal jeho chuť. ,,Co to je?" Zeptal jsem se ho a do úst si vložil druhé sousto.

"Suschi ale Itachi." usmál jsem se na něj. Sasuke pokračoval dokud to všechno nesnědl. Byla radost ho sledovat, že mu nejspíš i chutná. Už to trvá dva roky co mezi sebou takhle bojujeme. Je to od doby co začal dospívat a hlavně já se do něj zamiloval. Do vlastního bratra. Bohužel dost pochybuji o tom, že by mi moje city opětoval. Nebo spíš že ke mě vůbec nějáké city má.

,,Dík," poděkoval jsem mu a talíř dal do myčky. Poté jsem se bez jediného slova odebral do svého pokoje, kde jsem v rychlosti naškrábal úkoly. Nechápu sice proč když je pátek, ale co, budu to mít aspoň udělaný. Po úkolech jsem zašel do koupelny, kde schodou okolností oxidoval i můj bratr. ,,Hele... chtěl jsem si dát sprchu. Říkal jsem ti to," řekl jsem a sundal si triko. Stejně za chvilku vypadne.... doufám.

"To máš docela blbý, protože já jsem tu byl dřív. Ty už máš dávno spát, jsi přeci ještě maličký." zasmál jsem se a otočil se od zrcadla. "A narozdíl od tebe já už na sobě mám jen ručník, tak vysmahni. Nebo se můžeš koupat se mnou." zasmál jsem se.

,,Není třeba. Chci se jen vysprchovat. Ty si tu dělej co chceš," řekl jsem s nezájmem a stáhnul si kalhoty i s trenkama. Ještě ponožky a mužů se jít ospršit. Rychle jsem si je sundal a hodil na zem, poté jsem zalezl do sprchového koutu a začal s očistou. Itachiho si všímat nebudu

Hlavou se mi honily samé nemravné myšlenky. Kurva Itachi vzpamatuj se! Je to tvůj bratr! Ne! Už mu to musím říct! Musím se někam posunout! Seděl jsem v rohu místnosti s ručníkem kolem pasu a kolenami tisknutými k hrudi.

Rychle jsem se umyl a pak si ještě pořádně opláchnul obličej. Byl jsem strašně moc unavený. Měl jsem chuť tady sebou seknout a spát. Proto jsem radši rychle vylezl. Dostal jsem ale mini infarkt když jsem spatřil Itachiho v rohu místnosti. Rychle jsem čapnul svoje oblečení a sprintoval do pokoje. Oblečení jsem hodil na židli a vzal si na sebe tilko a volné kraťasy, ve kterých spím. Ještě jsem otevřel okno a pak už jsem se zachumlal pod teploučkou deku.

"Tak jo! Itachi vzpamatuj se!" zhluboka jsem se nadechl a zaklepal na Sasukeho dveře. "Co je?!" vyštěkl podrážděně. "T-To jsem já, p-potřeboval bych ti něco říct." Kurva! Chvěje se mi hlas! "Nepočká to?" pronesl znuděně. "Už jsem čekal dost dlouho, Sasuke prosím vyslechni mě." Kurva! Teď zním jak ubožák.

Bože. To je ubožák. ,,Už jsem dost unavený," řekl jsem a zívnul. Už mi dokonce klesala i víčka. Waaah! Teď se mnou nebude dobrá řeč, vždyť ani nemám pod kontrolou vlastní tělo. Únava dělá divy. No co... malý rozhovor mě nezabije, co se může stát? ,,Tak pojď dál," řekl jsem a opět zívnul.

Došel jsem až k jeho posteli a sedl si na okraj. Sasuke už měl zavřené oči a čekal co ze sebe vysypu. "Takhle věc mě trápí už dlouho a já už to dál nesnesu. Sasuke víš já ... Sasuke?" přerušilo mě jeho chrápání. On usnul?! Asi jsem ho unudil ke spánku. Dostal jsem šílený nápad. Teď když spal byl naprosto nevinný a bezbranný. Přiklonil jsem se k němu a okusil jeho rty.

Probudil mě něco vlhkého ale příjemného na mých rtech. Trochu jsem pootevřel oči a spatřil Itachiho jak mě... líbá?! Wtf! Rychle jsem od něj uskočil na druhou stranu postele. ,,Co si to kurva dovoluješ?! Nech mě na pokoji!"

"Sasuke já ... Omlouvám se." nechal jsem vlasy aby mi spadly do obličeje a zmizel ve svém pokoji. Ihned jak se mi pod ruku dostala váza, rozletěla se o zeď. "Já jsem takovej kretén!" nadával jsem si a hned roztříkal další věc co mi přišla pod ruku. "Musím odsud vypadnout!" sbalil jsem si věci zavolal kámošovi. Rodičům jsem nic oznamovat nemusel, ani nebyli doma. Ihned jsem odešel.

Uslyšel jsem dvě tupé rány a pak ticho. Po chvilce jsem uslyšel i bouchnutí dveřmi. What? On vážně odešel? Ahaa. To mě určitě zkouší a zítra se vrátí. Nebo... nebo ne? S těmito zmatenými myšlenkami jsem usnul.

"Díky, že mě tu necháš, Deidaro." usmál jsem se na blonďáčka. "Jasný, od toho přece kámoši jsou, ne?" oplatil mi úsměv. "Tak co se posralo tentokrát, že mi voláš o půlnoci?" zeptal se starostlivě. "Prostě jen jsem splnil Sasukeho jeho přání." falešně jsem se usmál. "Neboj, nebudu tu dlouho. Už dlouho jsem si hledal vlastní bydlení, jen jsem neměl to srdce odejít."

Ráno jsem se probudil s naprosto čistým svědomím. V pohodě jsem vstal a sešel dolů do kuchyně. Vytáhnul jsem si mléko a cereálie. Rodiče odešli po dvanáctý večer takže jsem byl doma sám. Juchůů! Hupsnul jsem před televizi a začal koukat na film co zrovna dávali.

"Jo mami, taky tě mám rád. Čau." Deidara se na mě pobaveně podíval. "Co je?" vyštěkl jsem. "Nic. Jen mě Sasukeho debilita nepřestává udivovat. Evidentně mu to dojde až nebude mít co žrát, že tam nejsi. Jinak si myslím, že ho to nijak netrápí." pronesl blonďáček. "Jinak jestli mermomocí netoužíš bydlet sám, tak tu klidně zůstaň. Alespoň tu nebudu sám a nebudu se nudit." ušklíbl se.

Víkend uplynul jako nic a já už zase musel do tý posraný školy. Ještě víc mě udivovalo to, že se Itachi ještě nevrátil. Upřímně? Musím říct že mi docela chyběl. Ale to bych mu do očí nikdy neřekl! To by byl můj konec. Kdyby zjistil že ho- Ne! Kurva Sasuke! Nemysli na to ty hovado! Radši jsem si hodil tašku přes rameno a vyrazil do školy.

Vytipoval jsem si čas kdy nebude nikdo doma, abych se stavil pro další důležité věci. Chtěl jsem se vrátit, ale co už jsem jednou posral nenapravím. Sasuke mě teď musí nenávidět. Zapomněl jsem na čas a uslyšel odemykání dveří. Zrovna dneska musí přijít včas?!

,,Sem doma!" Zařval jsem na celý barák i když jsem dobře věděl, že doma nikdo nebude. Razil jsem si cestu do svého pokoje, když jsem do někoho vrazil a skutálel se ze schodů zas dolů. Fakt bezva. ,,Jauvajs! Nemůžeš dávat pozor?" Syknul jsem. Pak jsem si ale uvědomil že to je Itachi. Rozšířili se mi zorničky. ,,Itachi...Itachi!"

"Omlouvám se, moje chyba." řekl jsem a pomohl mu vstát. "Vrátil ses?" řekl trochu naléhavě. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. "Nemůžu si dovolit tady zůstat. Udělal jsem chybu a ta se neodpouští. Zamiloval jsem se do špatné osoby, do vlastního bratra. Sayonara, Sasuke." pohladil jsem ho a mířil ke dveřím.

,,Co? Počkej!" Rozkřiknul jsem se na něj a zatarasil mu cestu. ,,Nemůžeš odejít! Taky tě miluju!!" Vyhrkl jsem bez přemýšlení. On se na mě podíval s otevřenou pusou. ,,Ehh? Co? Ne! Tak to není! Tak já radši půjdu," zpanikařil jsem a pomalu si to okolo něj razil ke schodišti.

Bez váhání jsem ho chytil a prudce přirazil ke zdi. Aniž by stačil zareagovat, chytil jsem mu obě ruce a začal ho dravě líbat. Když jsem přestal, podíval jsem se na něj. Byl celý červený a neodvažoval se mi podívat do očí. "Řekni to ještě jednou. Řekni co ke mě cítíš." zašeptal jsem mu a skousl ouško.

,,Nasrat," zašeptal jsem a odtrhnul ho od sebe. Nemůžu tomu uvěřit. Itachi mě políbil! Ten kretén. Co si to vůbec dovoluje. Radši jsem se od něj vzdálil a po schodech pomalu mířil do svého pokoje. Ještě jsem se na něj podíval. Naše pohledy se střetly a mě se podlomily kolena, opět jsem se skutálel ze schodů až k němu dolů. Fakt super útěk, Sasuke! Tleskám!

Vzal jsem ho do náruče i přes to jak strašně řval a donesl ho k sobě do pokoje. Hodil jsem ho na postel a podrážděně řekl: "Nemohl by ses alespoň jednou chovat normálně?! Přestat se ke mě chovat jako ke kusu hadru! Začínám mít pocit, že si tu se mnou jen hraješ. Zneužíváš moje city pro to, aby ses bavil? Myslím, že asi raději půjdu. Nevšimnul by sis, ani kdybych zdechnul." Poslední větu jsem zašeptal a se slzami v očích si opět vzal svoje věci.

,,Tak za prvé... nehraju si s tebou a za druhé... toho že by si exnul bych si všiml," řekl jsem. On se na mě furt koukal ubrečenýma očima. ,,Bože nevěděl jsem že jsi tak citlivý," řekl jsem si spíše pro sebe.

"Protože jsi ani nikdy nejevil zájem o to poznat mě. A já nejsem citlivý, jen se ze mě stává ubrečená holka a to všechno jenom kvůli tobě. Jak já tě nenávidím a to všechno protože tě mi-" Sasuke mě umlčel polibkem. Koukal jsem jak vyvoraná myš, ale byl jsem rád. Povalil jsem ho na postel a převzal dominanci.

Odvrátil jsem hlavu do strany. Bylo mi trapně. ,,Promiň, nechtěl jsem ti ublížit," zamrmlal jsem téměř neslyšně. Ale opakovat mu to jako nebudu. To ať si trhne.

"Arigato, Sasuke." usmál jsem a pokračoval v líbání. Přesunul jsem se na jeho krk a pečlivě si ho označil. Jednou rukou jsem mu zajel pod tričko a začal ho hladit po hrudi.

,,Ty hajzle! Bude to vidět,"  pokáral jsem ho okamžitě a odtáhnul se od něj. Promnul jsem si krk a hodil na něj /I kill you/ pohled. On se ke mě ale nebezpecně naklonil. ,,Hele, hele. To teda ne," snažil jsem se utéct když mě sevřel ve svém obětí. Pustil mě, ale to zapříčinilo, že jsem spadl na bříško. Bože! Vždyť jsem se mu teď úplně vybídl! Fakt bezva Sasuke.

Zalehl jsem ho a začal hladit po zadku. "Sasuke, prosím nebraň se." zašeptal jsem a sundal mu tričko. Na zádech jsem mu začal dělat další cucfleky. Následně jsem mu začal pomalu stahovat kalhoty.

,,N-Ne... Itachi! Co to děláš, to ne," vysoukal jsem ze sebe. Kurva! Ten hajzl si vůbec neuvědomoval, že to bude strašně vidět. A pak mám chodit do školy, ty vole.

Převalil jsem ho na záda a sundal z něj poslední část oblečení. Bratříček se vzruší opravdu snadno. Párkrát jsem laškovně jeho chloubu olízl než jsem si ji vzal celou do pusy a začal dělat plynulé pohyby hlavou.

,,Sakra! I-Itachi. Jdeš na mě moc rychle," zakryl jsem si rukou tvář, aby nebylo vidět jak se červenám. Asi umřu. Bylo mi to dost příjemné, ale já- já nevím čeho se tak bojím.

"Sasuke, čekal jsem na to dva roky. Samozřejmě že na to jdu rychle!" odvětil jsem mu a pokračoval. Zrychlil jsem a bratříček se mi udělal do pusy. "Itachi já -" Než stačil něco dalšího říct, všechno jsem spolykal a ukázal mu prázdnou pusu.

,,Na tohle ještě... nejsem připravený," vysoukal jsem ze sebe vyčerpaně. ,,Už nemůžu. Itachi... já nemůžu," skoro jsem brečel. Prakticky mě do sexu s ním nutil. Cítil jsem se zneužitě. Odvrátil jsem od něj zrak a deku si přitáhnul blíž k sobě.

"Promiň nebudu tě nutit." usmál jsem a pohladil ho po tváři. Vstal jsem a pomalu odcházel. "Nechci, aby jsi si připadal zneužitý." dodal jsem a odešel do svého pokoje.

Posadil jsem se a nandal si na sebe pyžamo v podobě tílka a kraťasů. Pak jsem se vypravil za Itachim do pokoje. ,,Mužů u tebe spát? Nad tím co jsme ehm.. sme strávili dost času a už je pozdě... takže... mohl bych u tebe dneska spát? Je mi smutno," snažil jsem se být roztomilý.

"Klidně, ale pak se nediv, když se neovládnu a vezmu si tě." ušklíbl jsem se. Jemu se na tváři objevil vyděšený výraz. "Ale ne, jen žertuju ... možná." opět jsem se ušklíbl. Čekal jsem, jestli se rozhodne jít ke mě či ne.

,,Dobře," řekl jsem po chvilce a pomalu se k němu začal přibližovat. Sesunul jsem se na druhou půlku pokoje a sebral si jeden z polštářů. Otočil jsem se k němu zády a přikryl se dekou. ,,Tak dobrou," popřál jsem Itachimu a zavřel oči. Nějak se mi ale nedařilo usnout, protože jsem cítil jak na mě čumí. ,,Itachi... přestaň čumět," řekl jsem už unaveně

"Já na tebe nečumím, ty vole." odvětil jsem a otočil se k němu též zády. Pomalu jsem usínal. Byl jsem z něj docela unavený. "Oyasumi, Sasuke." šeptl jsem a usnul.

,,Oyasumi," popřál jsem mu znovu dobrou noc a pak už jen čekal až uslyším slabé oddechování. Po chvilce jsem ho opravdu uslyšel a využil toho. Přikradnul jsem se k němu a ze zadu ho obejmul. Po chvilce jsem usnul i já.

Probudil jsem se a zezadu mě hřálo příjemné teplo, Sasukeho teplo. Otočil jsem se a objetí mu opětoval. Tisknul jsem si jeho hlavu k hrudi a začal ho jemně hladit ve vlasech. Čekal jsem dokud se neprobudí.

Probudilo mě příjemné hlazení. Někdo mě vískal ve vlasech. Pomaloučku jsem otevíral oči a spatřil svého usměvavého bratra. To je ale krypl, fakt že jo. ,,Dobré ráno. Kolik je? Musím do školy...." řekl jsem rozespale a odtáhl se od něj.

"Něco kolem sedmý ráno." odvětil jsem. "Měl bys se sebou něco dělat." zamumlal jsem a otočil se. "Já si zatím ještě schrupnu." zívnul jsem si a pomalu zase usínal. "Itachi?" řekl sladkým hláskem bratříček. "Co?" odvětil jsem.

,,Nemohl bys mě uvolnit? Není mi moc dobře a navíc chci být s tebou," řekl jsem a udělal psí obličej. Čekal jsem na jeho reakci. ,,Prosím, Prosím! Udělám cokoliv," řekl jsem a skočil na něj.

"Cokoli?" ušklíbl jsem se. "No možná, že by bych tě dnes mohl omluvit." šibalsky jsem se usmál. Zvedl jsem mobil a ihned zavolal do školy. Když jsem hovor ukončil, chytil jsem ho a stáhl k sobě do postele. "Asi víš co budu chtít, že?" lišácky jsem se usmál.

,,To je trapný. Není večer," pleskl jsem ho do obličeje a strašně se rozesmál, když jsem viděl jeho nechápavý výraz. Doslova jsem mu proklouznul mezi prsty a až u dveří jsem se zastavil. ,,Mám hlad," dupnul jsem si a triskem zamířil do kuchyně.

"Bože tys seš dítě" povzdychnul jsem si. Popravdě už jsem začínal bÿt v jeho přítomnosti dost nevrlý. Musel jsem se krotit, abych po něm neskočil. Zvedl jsem se a šel do kuchyně.

Sednul jsem si ke stolu a čekal, až jsem Itachi dovalí svou prdel a dá mi najíst. Za chvilku se objevil ve dveřích a já udělal psí očička. ,,Sasuke má hladík, potřebuje si dát něco do pusy, něco zpapat," řekl jsem roztomile a zamrkal

"Já vím co bych ti tam dal." zasmál jsem se sám pro sebe. "Ještě nedávno by jsi na mě řval, že mě nepotřebuješ a ať ti nevařím, že se uživíš sám. Zajímavé jak rychle ses změnil." pronesl jsem jen tak, abych přerušil ticho. Vyndal jsem z ledničky vajíčka a slaninu. Začal jsem ihned vařit.

,,Sklapni a vař," syknul jsem a dál jsem si ho už nevšímal. Zvednul jsem se a vyrazil do obýváku, kde jsem se pohodlně uvelebil na gauči. Začal jsem se koukat na telku, kde zrovna dávali nějaký drama. Kravina. Přepnul jsem to.

"Máš tři vteřiny na to sem naklusat zpátky, jinak si chcípni hlady." křiknul jsem na něj. "Jedna... Dva ... Tři!" Sasuke už seděl na stole a ani se nehnul. "Nesnáším, když tu musím být sám." usmál jsem se a pohladil ho. Snídaně už byla hotová, tak jsem nám oběma připravil talíře a začal nandavat.

,,Nehlaď mě. Už nejsem malej, ty blbečku," syknul jsem a házel do sebe snídani co mi můj bratříček připravil. ,,Já se nudiiiiim," řekl jsem potom a zívnul. ,,Pojď dělat něco zábavnýho," řekl jsem a podíval se na něj.

"Mě baví jiný věci než tebe." odsekl jsem a odešel do obýváku. "Řekni co chceš dělat, jinak já půjdu za Deidarou." křikl jsem na něj a protáhl se. "No tak co bude?" otočil se na něj, když přišel.

,,Fajn! Tak si jdi za tou blondýnou," prskl jsem a utíkal do svého pokoje. Kde jsem se schoulil do klubíčka pod deku. Zmrd, se s ním nebudu zahazovat. Má svýho kamaráda s výhodama, tak na co potřebuje mě, že?

Co to mělo bejt? Vstal jsem a otráveně došel za ním do pokoje. "Hele, princezno, já s Deidarou nešukám, jestli ti jde o tohle. On je hetero a má holku." křiknul jsem na něj přes dveře a opodál si sedl. Opřel jsem se o zeď a čekal až to tomu hovádku dojde.

,,No a co? Komu to jako cpeš, ty emo zmrde, hmm hmm?" Setřel jsem ho a pro sebe se ušklíbnul. Nechápu ho. Nechápu co si myslí. Tímhle mě určitě nezbalí.

"Bože tak si naser. Mě už ty tvoje nálady přestávaj bavit a laskavě se do mě neser. Asi zase vypadnu, tak sbohem." Zvednul jsem se a odešel. Mířil jsem si srovnat nervy k blonďáčkovi. Při nejhorším mě zas vožere že si nebudu nic pamatovat a zapomenu i na tohle.

,,Itachi?" Zeptal jsem se ale odpovědělo mi jen ticho. Sakra! Ten hajzl zase zmizel. Já ho rozthnu. Vstal jsem z postele a rozutekl se za ním. Minul jsem vchodové dveře a utíkal dál za postavou zahýbající za roh. Jenže to byla chyba. Příliš pozdě jsem si uvědomil, že to nebyl Itachi.

Ještě jsem nebyl daleko od domu, když jsem uslyšel křik. Nebylo to daleko ode mě a někdo usilovně křičel moje jméno. Chvíli mi trvalo než jsem poznal ten hlas. Rozběhl jsem se za ním. Zastavil jsem se v jedné temné uličce. Nějáký nechutný chlápek tam držel mého mladšího bratříčka. "Itachi! Prosím pomoc mi!" vzlykal Sasuke. "Sundej z něj ty špinavý pracky, ty špíno" řekl jsem klidně a rozešel se k nim. "Ani mě nehne! Koukej zmizet nebo tě vezmu taky!" vyhrožoval mi ten chlápek. Musel jsem se rozesmát. "Ty seš vážně debil, Sasuke. Nechat se chytit takovou špínou a ještě se nechat zachraňovat emo zmrdem." sykl jsem a kopl toho chlápka do hlavy. Než se stačil vzpamatovat, odkopl jsem ho od Sasukeho a možná bych ho ze vzteku i umlátil k smrti, kdyby mě Sasuke nezastavil.

,,Nech ho být, za to ti nestojí," řekl jsem a pomalu se zvednul. Měl jsem slabě rozseknutý ret ale jinak nic. Takže jsem šel na pohodu zpět domů. ,,Ehm jo a děkuju za záchranu," otočil jsem se na Itachiho.

Doběhl jsem ho a chytil za rameno. "Kam jdeš?" optal jsem se. "Zpátky domů." odsekl. "Tak jsi musel mít nějákej důvod sem chodit! Kurva Sasuke už si konečně přestaň hrát na drsňáka a buď trochu upřímnej!"

,,Jenom jsem tě chtěl doběhnout a říct ti že tě mám rád, to je celý," opět jsem se mu vytrhnul a otočil se k němu zády. On si mě k sobě opět otočil. Než jsem stačil něco říct, už jsem měl jeho rty natisknuté na těch svých. Odtrhnul jsem se. ,,Co to děláš? Jsme na veřejnosti, pako,"

"A komu to vadí? Bojíš se snad aby tě neviděla máma?" rýpnul jsem si do něj. "Pojď jdeme domů." chytil jsem ho za ruku. "A co blondýnka?" podivil se mladší. "Mu zavolam, ne?" usmál jsem se a už ho táhnul zpátky domů.

,,Počkat... What?!" nechápal jsem o co go. Nestačil jsem ani mrknout a už jsem byl zatáhnut do Itachiho pokoje. Jak jsme se sem kurva dostali tak rychle? Je snad Batman?

"Zachránil jsem ti držku a zaručeně i zadek, tak bych si snad zasloužil nějákou odměnu, ne?" ušklíbl jsem se rozepnul poslední knoflíček svojí košile. Povalil jsem ho na postel a obkročmo si na něj sedl. "Takže?" ušklíbl jsem se a prohrábnul si vlasy.

,,D-Dobře," zakoktal jsem se. Kurva! Sasuke! Co to děláš? Proč souhlasíš? Proč?! Kouknul jsem se na jeho chlíplý pohled a hned od něj odtrhl zrak. Už není cesty zpět.

Ušklíbl jsem se a hned se na něj vrhnul. Zmocnil jsem se jeho rtů, které jsem dlouze a vášnivě líbal. Pomalu jsem se přesunul na jeho krk a klíční kosti. Mezitím jsem se zbavil jeho nepotřebného vršku. Postupoval jsem níž a níž a zastavil se až u jeho bradavek.

,,Aaach," unikl mi z úst neposedný sten. Sakra, Itachi! Tohle mi fakt nedělej. Pomyslel jsem si v duchu. Ale jedno bylo jasné... chtěl jsem víc. Chtěl jsem ho víc cítit. ,,Itachi... pusu," vyhrkl jsem omámeně a obmotal mu ruce kolem krku.

"Cože?!" zvedl jsem hlavu a Sasuke mě k němu přitáhl a začal nenasytně líbat. Byl jsem trochu mimo, ale po chvíli jsem spolupracoval. Moje neposedná ruka zabloudila do jeho kalhot a několikrát se dotkla jeho vzrušeného kamaráda.

,,Waah," několikrát jsem vzdychnul do polibku než jsme se odtáhli a já si hlavu opřel o jeho rameno. On nadále pokračoval v intenzivní masáži mého rozkroku. Myslel jsem že se zblázním. Ještě horší bylo, když jsem začínal cítil jak teču. Sakra! Za chvilku vyvrcholím. ,,It-Ita-chi..."

Sasuke slastně vzdychl a já cítil jak zvlhnul, bylo mi jasné že dosáhl vrcholu. Sundal jsem z něj všechno zbylé oblečení a naslinil si prsty. Pomalu jsem do něj začal pronikat prvním, pak druhým a nakonec i třetím.

Proti jeho prstům jsem se slastně prohnul v zádech. Nejdříve to bolelo jako čert, ale jakmile začal prsty dělat pravidelné pohyby, poddal jsem se tomu a tak došel dokonalému pocitu slasti. Bože! Já snad umřu. ,,Itachi...chci tě," zavzdychal jsem.

Sasuke mě nepřestával překvapovat. Rozhodl jsem se mu jeho přání splnit. Sundal jsem ze sebe nepotřebné oblečení a pomalu do něj začal pronikat. Sasuke zarýval nehty do postele a jeho vyděšený pohled značil bolest. "Uvolni se" šeptl jsem mu a políbil ho.

,,T-To nejde!" Syknul jsem bolestí a do očí se mi nahrnuli slzy. ,,Jsi moc velký! To nedám," brečel jsem nad jeho velikostí. Nemůžu... Nemůžu! Křičel jsem v duchu.

"Ale jde." syknul jsem a začal mu honit. "A přestaň bulet jako kdyby sis to chtěl vyměnit." dodal jsem a setřel mu slzy. Po chvíli se kolem mě přestal stahovat, tak jsem se začal pomalu pohybovat.

,,Seš na mě hnusnej," syknul jsem bolestí a dál brečel. Ale fajn. Jak chce. Dostane mě. Začal jsem i přes tu ukrutnou bolest přirážet proti jeho penisu. Připadám si jako děvka. Prolítlo mi hlavou.

Přiznávám že jsem ho využil, ale už mě opravdu nebavilo. Naposledy jsem přirazil a udělal se ho jeho nitra. Sasukemu se to nepodařilo, tak jsem ho dodělal ústně.

Po vyvrcholení jsem ho od sebe odstrčil a hodil přes sebe deku. Sakra! Už se nikdy nezamiluji. Je to můj bratr proboha. Bylo to divný. Ještě ke všemu si připadám jako děvka. Přetáhnul jsem si deku přes hlavu, zavřel oči a obejmul se pažemi. Prudce jsem oddychoval. Snažil jsem se uklidnit.

"Promiň, tohle byla jedna velká chyba. Už od začátku." řekl jsem a zvednul se. Oblékl jsem se a podíval se zpátky na Sasukeho. Ne, takhle je to lepší. Jsme sourozenci, tohle nejde. Nikdy to nešlo. Povzdychl jsem si s posledními slovy omluvy odešel. Myslím, že tohle je definitivní konec.