KanameZero

Název: Zamčené dveře

Paring: Kaname x Zero

Spolupráce s: SweetLevi

Žánr: yaoi

Jako vždy jsem po soumraku stál u okna ve třídě a pozoroval co se venku děje. Chvílemi jsem prolistovával i učebnici. Když v tom se ke mně začala lísat Ruka. "Potřebuješ něco?" zeptal jsem se. Ona se na mě podívala a zase odešla pryč. Hmmm... Tenhle pohled zabere na každýho. Potom jsem venku zaregistroval nějaký pohyb. Kouknul jsem se. Yuki mi jako zběsilá mávala a Zero stál opodál otočený zády.

"Jak dlouho ještě hodláš mávat tomu kreténovi?!" sykl jsem podrážděně. "Co máš proti Kanamemu?" zeptala se Yuki. "Nic!" prskl jsem a nakopl strom. "Přestaň na nás čumět!" zavrčel jsem si pro sebe. "Jdu dělat svojí práci!" sykl jsem a odešel.

Ušklíbl jsem se nad odcházejícím Zerem a odvrátil se od okna. Opřel jsem se o stěnu a začal si pročítat knihu. Bylo tam něco o sebeovládání. Zavřel jsem ji a sedl si na místo nejblíž okna. Vedle mě seděl Aidou. Do třídy vešel učitel a opakoval látku z minula. Překvapivě. Dělá to tak pořád...

"Začínám to tu vážně nenávidět! Hrabe mi tu!" vrčel jsem si sám pro sebe. "Debilní Kaname, pitomá Yuki, zasraná škola ... !" nadával jsem a přitom vylezl na střechu školy. Dřepl jsem si a čuměl do blba. "Nejradši bych chcípnul!" zasyčel si sám pro sebe.

Hodina nám skončila a my se mohli konečně přesunout do našeho sídla. Byl jsem unavený, musel jsem si odpočinout. Rukou jsem si zakryl pusu a zívl. Za dveřmi budovy už byl slyšet horečný skřek našich fanynek. Otevřeli se dveře a já nasadil ten nejupřímější falešný úsměv.

"Delegace prochází ..." zasmál jsem se sám pro sebe. Podíval jsem se na usmívajícího se Kanameho. "Šunka se směje!" sykl jsem. "Přestaň ho urážet, Zero!" okřikla mě Yuki. "Nepřestanu. Můžeš jít taky slintat nad tou šunkou!" sykl jsem a s chutí za nimi zavřel dveře.

Hned jak jsem došel do našeho sídla jsem zalehl do mé postele. Nepřál jsem si být nikým rušen. Chvíli mě otravovala Ruka ale já ji umlčel. Byl jsem hodně unavený a začal jsem být hladový.

Procházel jsem se chodbami okolo pokojů delegace. Mohl jsem se strhat smíchy z Kanameho nápisu na dveřích - nerušit. Začal jsem kopat do jeho dveří a čekal až vyleze.

"Potřebuješ něco...Zero?" zeptal jsem se mrzutě a rozespale. On se na mě jenom usmíval. Zřejmě byl šťastný že mě otravuje.

"Spoustu věcí ..." ušklíbl jsem se. "Tohle ti mám předat od tvých fanynek." řekl jsem výsměsně a podal mu tři dopisy. Všiml jsem si, že jeden psala Yuki. Chtěl jsem stáhnou ruku zpět a podívat se na něj, ale Kaname byl rychlejší. "Počkej!" sykl jsem a marně se natahoval pro dopisy.

Šermoval jsem dopisy ve vzduchu a nadzvedl obočí. "Víš... myslím že si říkal že ty dopisy jsou pro MĚ," řekl jsem s úšklebkem na tváři. To si vypije. Nemá mě otravovat.

"Ale, ale ..." nemohl jsem najít dostatečný argument. "Prostě mi jeden vrať!" řekl jsem a dál se snažil dostat dopis. 

"A proč?" uhodil jsem hřebík na hlavičku. Zerovi evidentně došli dobré argumenty a začal koktat.

"Etto ... Etto ..." nemohl jsem ze sebe nic vykoktat. "Prostě mi ho vrať! Potřebuju ho!" přetahoval jsem se s ním.

"Na co?" vyptával jsem se ho dál. Zahnal jsem ho do pasti.

Nemohl jsem ze sebe nic vykoktat. Začal jsem panikařit. "Dej to sem!" křikl jsem a doslova na něj skočil.

Spadl jsem na zem i se Zerem a přitom jsem upustil dopisy do rohu místnosti. Zero zabouchnul nohou dveře. Zero vstal a zmocnil se dopisů. Já zalomcoval klikou. "Sakra! Ty idiote! Zavřel si nás tu," křikl jsem po něm.

"Promiň ... myslíš si snad, že bych tu chtěl s tebou bejt?!" vyjel jsem po něm a sebral dopisy z rohu místnosti.

Ignoroval jsem ho a sedl si na postel. Po chvíli jsem se zeptal. "Proč si chtěl vlastně ty dopisy?" Lehl jsem si a zíral do stropu.

"To je moje věc ..." odsekl jsem a otevřel dopis od Yuki. Nemohl jsem věřit tomu co čtu. Takový zamilovaný sračky co mu psala! "Pche! Zajímalo by mě co na tobě každej vidí ..." řekl jsem pohrdavě.

"A co vidí na Tobě?" odpálkoval jsem ho. Sedl jsem si a ušklíbl jsem se na něj. Zero na mě koukal pronikavým výrazem.

"Jestli sis do teďka nevšiml, tak nic. Je mi naprosto ukradený co si o mě myslej. A nejvíc mě sere jak se každej může posrat z týhle zasraný upírský delegace! Nejradši bych vás všechny někde zavřel ať se sežete navzájem!" zavrčel jsem na něj div jsem nezačal kousat. Cítil jsem vztek a ze vzteku cenil zuby.

"Ale, ale kdopak se nám tu čertí?" vstal jsem a udělal jeden krok k němu. Potom jsem si něco uvědomil a zase se otočil. "Abych se přiznal... Taky mě to dost otravuje a..." nechal jsem větu nedokončenou.

"A co?!" řekl jsem se zájmem. Kousek jsem se k němu přisunul a čekal co z něj vypadne.

"A....." zamyslel jsem se a potom se připitoměle usmál. Zároveň jsem se podrbal na hlavě jako debil. "Nic," dokončil jsem.

"Žádné nic! Odpověz!" zavčel jsem. "Dokonči co jsi začal!" křikl jsem. Uvědomil jsem si, že to vyznělo divně, ale jemu to evidentně nedošlo.

"A proč. Tebe to snad zajímá? Zrovna Tebe?" zadíval jsem se na něj nechápavě.

"Jo zajímá!" odsekl jsem a otočil se k němu zády.

Došel jsem k němu a rýpl ho do zad až nadskočil a vyjekl. Přidušeně jsem se zasmál a chytl se za břicho. Když jsem se uklidnil zeptal jsem se. "A proč tě to vlastně zajímá?" uzemnil jsem ho.

"Protože proto ..." odsekl jsem "prostě zajímá" Otočil jsem se zpátky zády a čekal co řekne.

"Neřeknu Ti to dokud mi neřekneš, proč tě to zajímá," odsekl jsem a zatvářil se naštvaně. Jestli bude dál odporovat fakt se neznám.

"Tak si to nech a vem si to s sebou do hrobu, upíre!" zasyčel jsem na něj. "Idiote, zasranej!" zamumlal jsem si pro sebe.

Zřejmě si myslel že jsem tu jeho poznámku neslyšel. Ale opak byl pravdou. Z nějakého důvodu mě to pořádně nasralo. Chytil jsem ho za rameno a hodil na postel. Obkročmo jsem si na něj sedl a jednou rukou mu zablokoval ruce. Naklonil jsem se k němu. "Fajn.. řekni mi to teď do očí," křikl jsem na něj.

Koukal jsem na něj překvapeným a zároveň vyděšeným výrazem. "Slez ze mě ty život beroucí bestie!" řekl jsem naštvaně a snažil se dostat z jeho sevření. "Pusť mě, ty sráči!" křičel jsem a všemožně sebou házel.

Moc mu to nepomohlo. Byl jsem silnější než on. Najednou mě prudce zabolelo v hlavě. Jako kdyby mi v mozku běhalo stádo koní. Volnou rukou jsem si promnul čelo. Sakra! Hlavně tady neomdli z nedostatku krve.

Připadal jsem si jak hadrová panenka. "Měj ke mě třeba nenávist jakou chceš, ale drž se ode mě dál! Život beroucí parchante!" sykl jsem a nakopl ho největší silou do zad. Cítil jsem jak mi křuplo v noze, bylo těžké ho kopnout když mi blokoval nohy. 

Ani to moc nebolelo. Spíš ta touha po krvi, která mu prosakovala uniformu mě trápila. Už jsem to nemohl vydržet roztrhl jsem mu nohavici a zakousl se do jeho třísla.

Zakřičel jsem bolestí. Do očí se mi ihned nahrnuly slzy. "Kaname! To bolí!" křičel jsem. 

"Sklapni," zamrmlal jsem a dál sál. Byl jsem hodně moc hladový. Snad týden jsem neměl žádnou čerstvou krev.

"Kaname, prosím ... přestaň ..." brečel jsem. "Bolí ... strašně to bolí ..." prosil jsem.

Nehodlal jsem přestat furt jsem měl hlad. Když jsem se ale kouknul do jeho ubrečených očí odtáhl jsem se sesunul se ke zdi.

Nemohl jsem se bolestí pohnout. "Kaname ... ty hajzle!" zasyčel jsem.

Oči mi furt zářili červeně. Otřel jsem si mlsně krev z pusy a zasmál se. Toužil jsem po více krve.

"Kaname! Běž ode mě pryč! Nech mě!" křičel jsem a sáhnul po sklenici, kterou jsem rozbil o zeď. Střepy se ihned rozsypaly po pokoji. "Nech mě bejt!" zasyčel jsem a zahrabal se pod peřinu.

Strhl jsem z něj peřinu a skočil mu na záda. Trochu jsem mu ohrnul límec košile a zakousl se mu do krku. Ven vytekla dokonale červená tekutina. Blaženě jsem si olízl rty a zakousl se znova.

"Kaname ... přestaň ... prosím!" žadonil jsem. "Prosím, udělám cokoli!" brečel jsem. Byla to neskutečná bolest. Jak fyzická, tak psychická se před ním takhle ponižovat.

"Nabízíš se? Uděláš cokoliv co chci?" řekl jsem výsměšně. Pak jsem se zamyslel a na chvíli se odtáhl od jeho krku. "Fajn... tak se se mnou vyspi," řekl jsem. Nepředpokládal jsem že by to schválil a opět se zakousl do jeho krku.

"Radši ti budu dělat děvku, než večeři!" křikl jsem s kalným pohledem. "Jen, prosím ... prosím přestaň!" naříkal jsem. Věděl jsem, že to nebude příjemné.

"Ale aby si nebyl moc chudokrevný, napij se taky," řekl jsem a shodil ze sebe černou košili. Váhal. "No prosím, jak je libo," řekl jsem a sesednul jsem aby měl prostor.

"Kanameho dokonalá hruď ..." problesklo mi hlavou. "Nehodlám se chovat jako bestie!" odsekl jsem a odstrčil ho.

"Pozdě," řekl jsem a řízl se prstem do hrudi poblíž bradavky. Díval jsem se na Zera, který si ten pohled vychutnával.

Chytil jsem si pusu, aby jsem nezešílel. Nemohl jsem si dovolit se po něm plazit a olizovat ho. Začal jsem se kousat do ruky.

Rychle jsem ho chytl za ruku kterou se chystal prokousnout a přitáhl ho k té ráně. Zčervenali mu oči.

Chtěl jsem se odtáhnout a zmizet. Nemohl jsem. Ta touha ... začal jsem ho jemně a poslušně olizovat.

Usmál jsem se. Tak se mi to líbí. Svalil jsem se na postel a on mě následoval. Olizoval mi ránu u bradavky a po chvíli se zakousl do mé hrudi. Prohnul jsem se v zádech.

Nemohl jsem se ovládat. Připadalo mi, že ho zabiju. Po chvíli jsem nad sebou získal opět kontrolu a rychle se od něj odtáhl. Popravdě jsem zdrhnul až do druhého rohu místnosti. Chytil jsem si pusu a snažil se nemyslet na krev.

Ležel jsem na posteli a měl celý hrudník od krve. Zamračeně jsem se podíval na Zera, ale když jsem si chtěl sednout opět se dostavila bolest hlavy. Sakra! Proč mě tolik bolí? Lehl jsem si zpět na postel. Začalo mi být děsné horko. Na sucho jsem bolestivě polkl. Nechtěl jsem přestat. "Z-Zero. Pojď sem a olízej mě od krve," vydral jsem ze sebe. A zavřel oči. Neslyšel jsem žádné kroky. "Hned!" řekl jsem přísně. "Prosím," dodal jsem pak, protože jsem to řekl moc surově.

"Nehodlám tě poslouchat! Zacházíš se mnou jak s nějákým psem!" zakřičel jsem. Třásl jsem se, kvůli pachu Kanameho krve. Těžce jsem vstal a zalomcoval s klikou. Pořád zamčeno. Cítil jsem, že mě touha po krvi ovládá a rychle se zakousl do ruky.

"Zero...prosím Tě. Udělej to," škemral jsem s bolestí hlavy. Z postele jsem k němu natáhl  ruku. Začalo se mi mlžit před očima. Copak nevidí že ho teď potřebuju? Copak nevidí jak trpím bolestmi?

Asi jsem se tou jeho zkaženou krví otrávil, cítil jsem nad ním lítost. "Buť zticha!" zakřičel jsem a chytil se za hlavu. Nechtěl jsem ho poslouchat. Ne! Prostě to neudělám! Bojoval jsem se svým upířím instinktem.

Dál jsem čekal. Potřeboval jsem jeho krev. Potřeboval jsem jeho.
"Chápu... nenávidíš mě," zašeptal jsem a ruku opět stáhl. S námahou jsem se zvedl a vstal jsem z postele. Vzal jsem si tu černou košili a pomalu si jí začal utírat krev z mé hrudi.

Cítil jsem z jeho slov zklámání. Projela mnou vlna smutku. Viděl jsem jak slabí nyní je. Zatnul jsem zuby a klekl si před něj. Odhrnul jsem si límeček a odvázal kravatu. Pootočil jsem hlavu a ukázal na svůj holý krk.

Byl jsem hodně slabí. Hodně. Přímo ukrutně. Odhodil jsem košili promočenou od krve a svezl se na kolena. Hladově jsem se zabořil tesáky do jeho dokonalé kůže. Byla úžasná. Ta krev. Nikdy jsem tak sladkou neochutnal. Na chvíli jsem se trochu odtáhl a pak se zase přisál. Pevně jsem ho objal a začal jsem ho jemně hladit a šimrat na zádech.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co dělám. Bolelo to, ale tisíckrát míň než předtím když mi okusoval nohu. Bylo vidět, že nechtěl aby mě to bolelo. Rozptiloval mě hlazením na zádech.

Nemohl jsem se od něj odtrhnout. Tiskl jsem ho k sobě víc a víc.. Nakonec se mi podařilo se od jeho krku odlepit. Podíval jsem se mu hluboko do očí. Najednou jsem byl jako smyslu zbavený. Posedla mě touha. Hladově jsem se přitiskl na jeho rty a probojovával jsem se jazykem blokací zubů, která postupně povolovala.

Nečekal jsem, že by mě začal líbal a proto jsem se nechal. Líbal tak toužebně a vášnivě. Nejspíš jsem začínal chápat proč ho každý tak zbožňuje. Dokonalý vzhled, již předem určuje dokonalého milence. Když mě přestal líbat, zadíval jsem se do země. "Proč zrovna já?" zašeptal jsem.

Docela mě zaskočil ale nakonec jsem se na něj vlídně usmál. "Protože mě na rozdíl od ostatních nenávidíš," řekl jsem a opět se k němu naklonil. Toužil jsem po dalším kole hry s jazykem.

"Nikdy jsem neřekl, že tě nenávidím ..." zašeptal jsem tiše. "Spíš na tebe žárlím ..." řekl jsem upřímě.

Nadzvedl jsem obočí. "Žárlíš? A na co? Proč?" Zeptal jsem se a opět ho letmo políbil. Pak jsem ho políbil trochu naléhavěji a prsty rukou mu zajel do hustých vlasů.

"Máš dokonalý a jednoduchý život ... Každým milovaný" odpověděl jsem. Nechal jsem ho, aby si se mnou dělal co chtěl.

"Taky se přidej," vyzval jsem ho mezi polibky a ignoroval jeho slova. Na odpověď jsem měl čas později.

"Uvědomuješ si co říkáš?" řekl jsem. Věděl jsem, že slova jsou tu marná. On mě prostě chtěl a nezajímalo ho co tu melu nebo jestli hodlám protestovat.

Dal jsem se mu věnoval a neposlouchal ho. Po chvíli jsem mu stáhl uniformu a povalil ho na zem. Začal jsem ho líbat a olizovat po celé délce hrudi.

"Ty mi nevěnuješ absolutně žádnou pozornost, že?" zeptal jsem se. Bez odpovědi. Jak jinak.

"Mlč. Soustředím se," zavrčel jsem na něj a jemně mu skousl bradavku. Odezvou mi bylo tiché zasténání.

"Nebudu mlčet!" zasyčel jsem. "O co ti jde?!" zašeptal jsem tiše a nechtěně vzdychnul.

Prudce jsem se na něj otočil. "No... není to snad jasný?" Řekl jsem a pohlédl mu hluboko do očí.

"Ne není. Alespoň mě to teda nedochází ..." odpověděl jsem. Připadal jsem si jako úplnej debil. Nemohl jsem se podívat nikam jinam. Jeho pohled mě zabíjel.

"Právě teď tě chci ošukat tak že se nezvedneš," řekl jsem mu jasně a trochu mi do tváří vstoupila červeň

"Nemůžu uvěřit, že jsi něco takovýho vypustil z držky! Seš nadrženej až to bolí!" ohnal jsem se. Ve stejnou chvíli jsem se mu vytrhl a rychle vstal. "Nenechám si zmrzačit prdel!" křikl jsem a zalomcoval klikou. Všiml jsem si, že na stolku leží klíč. "Takže nás tu zamknul on?!" problesklo mi hlavou. Jenže klíč byl na nočním stolku, přes Kanameho.

Zero se díval na místo za mnou. Otočil jsem se a uviděl klíčky. Rychle jsem se susunul ke klíčkům a Zero to též zaregistroval. Vrhl se kupředu. Rychle jsem vzal klíče a strčil si je do rozkroku. Zero na mě skočil. Nemohl jsem se hýbat a skoro ani dýchat

"Dej sem ty klíče, ty bastarde!" křikl jsem na něj a víc ho namáčkl na postel. Věděl jsem, že mi zaručeně dá a já si uchráním zadek od bolesti. Deprimovalo mě jak se ten kretén pořád usmíval. "Ty klíče!" opakoval jsem.

"Nikdy!" bránil jsem se i když už to zatraceně bolelo. Dál jsem se jak blbeček usmíval. Počkat. Dveře nejsou zamčený! Jsou jenom zabouchnutý, takže když mu ty klíče dám a on "odemkne" tak nás tu vlastně ještě zamkne! Dál jsem se jak blbeček usmíval.

"Fajn jak chceš!" sykl jsem a slezl z něj. Znovu jsem zalomcoval klikou a stále nic. Rozhodl jsem se ty dveře vyrazit, protože jinak tu chcípnu! Poodstoupil jsem několik kroků ode dveří a chystal se je vyrazit, jenže Kaname mi podkopl nohy a já hodil držku.

"Fajn, jak chceš. Tady máš ty klíče. Nechci aby sis ublížil," řekl jsem a hodil jsem je po něm. Bez tak jsem věděl že to nepomůže. Dělal jsem jako kdyby jsem nevěděl že nás tu stejně ještě víc zabarikáduje a sedl si na postel.

"Nechci aby sis ublížil ..." zopakoval jsem výsměšně. "Nejsi moje matka a může ti bejt ukradený co se mi stane." odsekl jsem. Vzal jsem klíče a pokusil se odemknout. Klíč se v zámku sekl. Zalomcoval jsem dveřmi. Nic. "Kurva! Proč to nejde! Já tu s ním nechci bejt!" zařval jsem.

Začal jsem se neovladatelně smát. Vážně už jsem nemohl. Přešel jsem k němu a pohladil ho po tváři. "Ty si tak roztomile hloupoučký, Zero," řekl jsem a hodil ho na postel. Vzápětí jsem byl u něj a začal ho opět líbat. Rukou jsem nahmatal bouli mezi nohama a jemně ji stiskl.

Tiše, ale účinně jsem jsem vzdychl. "Kaname ..." zašeptal jsem rozechvělým hlasem jeho jméno. Zatřásl jsem hlavou a probral se z poblouznění. "Nehodlám ti dělat tak snadný!" křikl jsem a začal ho odstrkovat.

"Smůla, moc ti to nepomůže. Si osláblí když si mi dal svou krev," řekl jsem a dál si hrál s boulí. Začal jsem ho líbat na krku, potom na na břiše a nakonec v podbřišku. Furt se bránil, ale jakmile jsem z něj strhl kalhoty a spodky přestal. Olízl jsem špičku a Zero zasténal. Po chvíli jsem ho vzal do pusy a začal hlavou pohybovat nahoru a dolů. Docela mě překvapilo, když mě Zero chytl za hlavu a začal si udávat tempo sám.

Věděl jsem, že tohle nesmím. Ale zároveň jsem věděl, že tenhle boj nevyhraju. Kaname se rozhodl, že si prostě zejtra nesednu a hotovo. Zarýval jsem nehty do postele a snažil se nesténat. Házela se mnou nadrženost. Když jsem cítil, že dlouho nevydržím, chytil jsem ho za hlavu a určoval si tempo sám. Po chvíli jsem se mu udělal do pusy. Nečekal jsem, že by to spolknul. On to spolknul a ještě se olizovat. "Co je kurva zač?!" vytřeštil jsem na něj něvěřícně oči.

Hmm.... Zero měl dobrý sperma. Naklonil jsem se k němu pro odměnu. Myslím tím jeho. Jednou jsem obkroužil jeho rty jazykem a poté vnikl dovnitř. Jemně jsem ho líbal.

Začínal jsem z něho mít strach. "Nehodlám si nechal ojet prdel!" sykl jsem když mě na chvíli přestal líbat. Propletl jsem nohy a křečovitě je držel u sebe. Jednu ruku jsem si dal přes pusu a druhou si zakryl rozkrok. Vražedně jsem se na něj podíval.

Bojoval jsem z jeho rukama a nepřestával sem se mu koukat do očí. Nakonec jsem vyhrál a přitlačil ho ještě víc na postel. Začal jsem si jazykem hrát s jeho bradavkama. Opět.

"Kurva! Už konečně pochop, že nejsem holka, debile! Myslím že pro Yuki by to bylo záživnější, tak proč zrovna já?!" snažil jsem ho přesvedčit, že to prostě nepůjde.

Podíval jsem se na něj paralizujícím pohledem. "Protože ty si jíný než ostatní," řekl jsem.

Nemohl jsem ze sebe dlouhou dobu nic dostat. Po chvíli jsem se vykoktal. "Nejsem jiný! Jsem naprosto stejný a obyčejný jako ostatní. Jsem jedním z davu. Nejsem ničím vyjímečný, pochop to!" 

"Ne... si jiný. Si lepší než ostatní." řekl jsem a umlčel ho dalším polibkem.

"Jsi snad blbej?! Přestaň tady kvákat nesmysly a udělej něco s těma dveřma! Začíná to tu být nebezpečné!" zasyčel jsem nepříjemně.

"Proč? Tobě se to nelíbí..." zatvářil jsem se smutně a trochu se odtáhl.

"Hele, sorry, ale ani moc ne ..." sykl jsem. "Moc dobře vím, že ty sračky co tu meleš našeptáváš každýmu. Chceš se se mnou JEN vyspat!" zavrčel jsem.

"To si myslíš že jsem nějaká děvka nebo co!" vyštěkl jsem na něj. "Tak aby si věděl ještě nikdy jsem s nikým nespal a jestli to nebudeš TY tak radši budu na do smrti panic." zařval jsem ještě a vzal si čistou košili tentokrát bílou. Pak jsem šel ke dveřím a vykopl je. "Fajn. Jak chceš. Bude to po tvém. Můžeš jít!"

Čuměl jsem na něj jak vyvoraná myš. Neubránil jsem se výbuchu smíchu. Ještě nikdy jsem ho nevidět takhle nasraného. Oblíkl jsem se a dál se smál. "Bacha aby ti nepraskla žilka, vztekloune." musel jsem si rýpnout. Vzal jsem si svoje saky paky a šel k vykopnutým dveřím. "Docela jsi mě zaujal. Uděláme sázku. Pokud celý týden dokážeš odpálkovávat všechny holky a nebalit je, budu ti celý další týden sloužit a udělám cokoli." navrhnul jsem. "Tak co? Bereš?"

Po chvíli přemýšlení jsem nabídku přijal.

"Tak se uvidíme za týden. A bacha na žilku." zašklebil jsem se. Podíval jsem se na čas. "O rly? Sral jsem se tam s ním 4 hodiny?!"

První čtyři dny to šlo naprosto hladce. Až ten poslední den se to vymklo z kontroly. Když jsem šel zahradou. Běžela mi naproti Yuki. Rychle jsem se rozeběhl do sídla, ale náhle jsem to napral rovnou do Zera. "Kaname...jen si sní promluv," řekl a otočil mě směrem k udýchané Yuki. "Kaname-senpai! Něco jsem vám přišla říct," řekla. Já toho Zera vážně zabiju! "Tak mluv," řekl jsem bez jakýkoliv emocí. "No já víte... mám Vás ráda!" vybalila to na mě. Zero se začal smát. Jenže já nechtěl prohrát. Chtěl jsem Zera a ne Yuki! "Je mi líto Yuki, ale já jsem se zamiloval do Zera!" řekl jsem a rychle jsem zapadl do sídla. No ufff... to bylo těsný. Ale zvládl jsem to.

"Vážně právě řekl, že se zamiloval do mě?!" opakoval jsem si. Yuki se na mě vražedně dívala. "Yuki, já jsem vážně nic neudělal!" bránil jsem se. "To ti nevěřím!" řekla se slzami v očích Yuki a utekla. "Tohle jsem vážně nechtěl ... Jsem takovej kretén!" nadával jsem sám sobě. Nakopl jsem kamínek a podíval se směrem k jeho sídlu. Já mu snad vážně budu dělat služku!

Zavřel jsem za sebou už opravené dveře od mého pokoje a zachumlal se do peřiny ná mé posteli. Jsem idiot že jsem s tou sázkou souhlasil!

Ještě dva dny! On to snad vážně dokáže! Musím udělat něco, aby prohrál! Rozběhl jsem k jejich sídlu a ihned zamířil do pokoje Ruky. Zaklepal jsem a Ruka po chvíli otevřela. "Můžu ti zařídit samostatnou schůzku s Kanamem, jestli chceš." vybalil jsem na ni. Beze slova mě chytla a vtáhla do pokoje.

Někdo mi zaklepal na dveře. "No?" řekl jsem a koukl se ke dveřím. Do pokoje vešel Aidou. "Co chceš," řekl jsem. Vypadal jsem jak hromádka neštěstí. "Mohl by si tohle zanést Ruce? Ona mě nemá zrovna v lásce," řekl a položil nějaký sešity na stůl. Zvednul jsem se. "Jo klidně," řekl jsem a spolu s Aidouem vyšel ven z pokoje on šel na jednu stranu a já zas na tu druhou. Zaklepal jsem na Ručiny dveře a vstoupil jsem. Uviděl jsem Zera klečícího nad Rukou. Naštvaně jsem po nich hodil sešity a vypadl pryč. Vrátil jsem se do svého pokoje a rychle se tam zamkl."Sakra! Ten idiot! Co tam dělal? A s Rukou?!" nadával jsem nahlas.

"Tak to vypadá, že jsi si to u něj pěkně podělala." ušklíbl jsem se. "Drž hubu! Je to tvoje vina!" řekla smutně Ruka. "Tak za to, že jsem ti to tak posral, ti ho sem dovedu." řekl jsem a vyskočil na nohy. Vykročil jsem si směr Kanameho pokoj. Jemně jsem zaklepal a zkusil otevřít. Zamčeno. "Kaname? Rád bych ti to s Rukou vysvětlil." řekl jsem a čekal na jeho odpověď.

"Vypadni! Seš strašnej podvodník! Ty si děvka. Nejdřív Yuki a teď Ruka? Si úchyl! Hnusíš se mi!" křikl jsem na něj z obličejem v polštáři.

"Fajn. Tak si to o mě mysli. Ano jsem děvka a spim s každým na potkání! To jsi chtěl slyšet?!" křikl jsem. "Nenáviď mě! Bude to pak pro mě, Yuki i tebe jednodušší!" dodal jsem a nakopl jeho dveře. Na zemi se objevila mokrá kapička. "Já brečím?!" pomyslel jsem si. Rychle jsem všechny slzy setřel a utekl pryč. Přesně jako odmítnutá děvka.

Dál jsem ležel na posteli. Potom jsem si uvědomil co jsem to řekl. Panebože! Já jsem kretén! Vystartoval jsem z pokoje, ale cestu mi zaterasila Ruka. "Kaname já tě nepodváděla! Miluju tě!" křikla mi naléhavě do očí a přitáhla si mě k polibku. "Co děláš! Já tě nenávidím! Všechno si zničila!" dal jsem jí malou facku aby se vzpamatovala a hledal Zera všude možně. Tak rychle se přece nemohl vytratit z našeho sídla. V tom jsem ho uviděl venku jak běží a má slzy v očích. Sakra! Jsem idiot! Otevřel jsem okno a vylítl ven. Při dopadu jsem si trochu rozsekl koleno. Běžel jsem jak nejrychleji to šlo. Ale jelikož nebyl Zero zraněný, byl rychlejší. Jenže já se tak lehce nevzdám. Rychle jsem za ním běžel a udržoval si odstup asi tak tři metry. Najednou se Zero zastavil a já to do něj napral.

Zastavil jsem se a někdo mě srazil k zemi. "Ty kteréne!" zařval jsem a podíval se kterej kokot. "Co chceš?! Vypadni! Děvka jako já ti za to nestojí!" sykl jsem na Kanameho a zvedl se ze země. "Nech mě na pokoji!" sykl jsem a běžel pryč. Podařilo se mi doběhnou až domu a následně do mého pokoje. Zamknul jsem se a zabarikádoval dveře i okna.

Přiběhl jsem ke koleji denní třídy a našel Zerův pokoj. Ten prevít snad zabarikádoval dveře, či co?! Snažil jsem se je vyrazit. "Zero! Otevři ty dveře sakra!" křikl jsem, ale potom jsem si něco uvědomil. Co když to uslyšeli nějaké holky z dalších pokojů? Jenže jsem si to uvědomil pozdě. Za všech stran se na mě nahrnuly dívky z denní třídy začali mě osahávat na místech, které měli patřit jenom Zerovi. "Ne! Nechte toho! Pomozte mi někdo!" křičel jsem a marně jsem se těm kudlankám bránil.

Slyšel jsem na chodbě hluk. Tady jsem zaslechl volání o pomoc. "Proč musím bejt tak hodnej?!" nadával jsem sám sobě a odbarikádoval dveře. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem vylezl. Koukal jsem s překvapením na hlouček holek osahávající Kanameho. Neubránil jsem se úšklebku. Opřel jsem se o zeď a sledoval a ten cirkus. Po chvíli jsem usoudil, že má dost. "Tak to by stačilo!" křikl jsem chladně. "Nemůžu to nechat bez povšimnutí. Ale pokud se ihned všechny vrátíte do svých pokojů, možná o tom přes Crossem pomlčím." dodal jsem. Po chvíli bylo na chodbě mrtvo. "Nemáš zač." pronesl jsem chladně a vrátil se do pokoje.

Prudce jsem oddechoval. "To není fér! Ty místa kde se mě dotýkali patří Tobě!" křikl jsem znaveně a opřel se o trám dveří

"Řveš jak malá holka!" otevřel jsem dveře a sykl na něj. Chytil jsem ho za límec a vtáhl do pokoje. Otevřel jsem dveře koupelny a ukázal mu je. "Běž se osprchovat, vypadáš hrozně. Půjčím ti nějáké oblečení, teda pokud chceš." řekl jsem.

"To by bylo super," řekl jsem a vděčně si zalezl do koupelny. Napustil jsem si horkou vanu a vlezl si do ní. Byla dost velká pro dva. Zero vešel opatrně do koupelny s čistým oblečením. V tom mě něco napadlo. "Zero pojď ke mně," zašeptal jsem celý rozpálený. Bylo to částečně jím a částečně horkou vodou. Trochu se mi točila hlava, ale bylo mi to jedno.

"Proč? Neumíš se snad sám umýt?" řekl jsem chladně. "Ne dík. Sex ve vaně zrovna dvakrát nepreferuju. A ohledně tý sázky - uznám ti výhru ať nebrečíš." ušklíbl jsem se a položil mu tam čisté oblečení a ručník.

Usmál jsem se na něj jak nejupříměji to šlo. "Děkuju Ti," V tom mi z pod bublinek vykoukla špička mého mužství. Rychle jsem to zakryl  a doufal že si toho nevšiml Zero. Sakra! Jak jsem z něj mohl dostat erekci!

Nešlo si nevšimnout "Kameho problému" ale dělal jsem, že jsem to neviděl. "No nic, tak já tě nechám ať si to tu doděláš." řekl jsem s úšklebkem. Musel jsem se zasmát nad tou představou. Odešel jsem z koupelny a lehl si na postel. Ještě předtím jsem si, ale odvázal kravatu a rozepl košili. Vzal jsem si Black Rose a pohrával si s ní.

Umyl jsem se a vylezl z vany. Ručníkem jsem se celý usušil a pak se oblékl do čistého oblečení. Krásně po Zerovi voňelo. Hodil jsem si přes mokrou hlavu ručník a vyšel z koupelny.

Mohl jsem se podělat smíchy, když jsem ho uviděl. "Normální chlap si na hlavu ručník nedává!" řekl jsem v záchvatu smíchu. Když jsem se konečně uklidnil, pronesl jsem: "Ale jo. Sluší ti to." Usmál jsem se na něj. "Takže jaké jsou vaše rozkazy, můj pane?" řekl jsem s úsměvem.

"Mě je to jedno... dělej si co chceš. Už mi na tom nezáleží," smutně jsem se na něj usmál a na prázdno polkl.

"Vážně? O rly?! Nejdřív mě svádíš a opakuješ mi jak mě miluješ a teď je ti to jedno?" řekl jsem trošku podrážděně. Vstal jsem z postele a šel k němu. On začal couvat až byl u zdi. Dal jsem obě ruce vedle jeho hlavy a podíval se mu do očí. "Chceš mě nebo ne?" řekl jsem.

“Víc než cokoliv jiného," špitl jsem. "Ale tobě se to nelíbí. Ty mě nechceš..." Dodal jsem.

"Měl by sis k nějákýmu poradci na psychiku. Kdy jsem naposledy řekl, že tě nechci? Myslíš, že bych se tu nad tebou takhle skláněl? Myslíš, že bych tě vzal do mýho pokoje? Kdyby mi to bylo bylo u prdele, tak jsem tě tam nechal, aby tě znásilnily." řekl jsem jednodechově.

Udiveně jsem se na ně podíval. On mi právě řekl že mě miluje! Nevím co mě to popadlo ale najednou se moje tělo začalo ovládat samo. Obejmul jsem jo kolem krku a s chtíčem se přitiskl na jeho rty.

Nebránil jsem se, spíše naopak. Objal jsem ho kolem pasu a prohloubil náš polibek. Něžně jsem ho hladil po zádech a objímal. Docela těžko uvěřit, že ještě nikoho neměl, protože líbá líp než kterákoliv holka.

Po chvíli jsem se od něj odtáhl a když to nečekal svalil jsem ho na postel a pokračoval v líbání. Pak jsem ho jemně kousl do ucha. Rozepnul jsem jeho košili a odhodil ji na zem. Začal jsem ho líbat a jemně kousat na krku. Rukama jsem opečovával jeho bradavky.

Neměl jsem ani čas cokoli zaregistrovat. Aniž bych dokázal postřehnout, že nemám košili, stahoval mi kalhoty. "Není ti tady horko, princezno?" zakřenil jsem se na něj.

"Pokud Ti nevyhovuje tak ze mě moje šaty strhni," řekl jsem laškovně a prsty ho pošimral na krásné hrudi.

"Máš mojí oblíbenou košili, takže ji trhat nehodlám. Spíše pomalu, velmi pomalu sundavat." ušklíbl jsem se. Začal jsem mu rozepínat knoflíčky košile, hezky jeden po druhém. Po chvíli skočila někde v rohu pokoje.

Se sundaváním kalhot jsem mu pomohl a on udělal poté totéž. Pak jsme si sundali i spodní prádlo. Už nebude potřeba. Vrhl jsem se na něj jako šelma a začal jsem mu ho olizovat.

"Kaname ..." vzdychal jsem jeho jméno. Už znovu, už zase. Ta neskutečná slast, kterou mi může dát jen on. Nemohl jsem se hnout. Nemohl jsem nevzdychat. Sténal jsem jako kurvička, bylo mi ukradený kdo mě uslyší.

Po chvili se prohnul v zádech. Udělal se mi do pusy. Poslušně jsem si vše dal do pusy a naklonil se k němu. Natiskl jsem jeho rty na svoje a společně jsme se podělili o jeho teplé sperma

Donutil mě ochutnat vlastní výtvor. Rozhodl jsem se mu to vrátit. Povalil jsem ho na postel a mučil ho. Olizoval, jemně kousal a velmi pomalu dráždil. Úžasný pohled na to, jak ho to mučí.

"Zero, ach." Vzdychal jsem a po chvili jsem se taky udělal. Nevím jestli to spolkl nebo si to ponechal.

Ponechal jsem si jeho výtvor a přiklonil se k polibku. Když otevřel pusu, předal jsem mu jeho sperma. "Nechutná to moc dobře, co?!" ušklíbl jsem se když to polkl.

"Ne ale je to lepší než ty zasraný krevní pilulky," zasmál jsem se. A opět převzal velení. Otočil jsem si ho a vnikl do něj rovnou dvěma prsty.

Rozhodně mě nešetřil. Vzal to zrychla a rovnou dvěma prsty. Prohnul jsem se v zádech. Nějak moc nejsem zvyklý, že by mi tam někdo něco strkal.

"S klukem si to ješťe nedělal co," zeptal jsem se a vytáhl z něj prsty. Zero pomalu přikývl.

"Samozdřejmě, že ne ..." řekl jsem. "A-Ani s holkou ... řekl jsem skoro neslyšitelně.

"Takže tohle je tvé poprvé... To by si měl prožívat s někým koho miluješ. Pokud chceš, tak přestanu..." na prázdno jsem polkl protože to taky bylo mé poprvé.

"Chceš, abych ti dal přes držku? Protože tyhle ty tvoje zkurvený keci si o to říkají!" křikl jsem. 

Nevině jsem se na něj usmál. "Ale já to myslel vážně. Vždyť máš slabost pro Yuki...ne?" zeptal jsem se.

"Nepopírám, že jsem ještě před tím incidentem s tebou pro Yuki slabost neměl. Ano, měl. Samotného by mě zajímalo, čím jsi mě to nadopoval, že jsem o tobě začal uvažovat. Pořád jsem slyšel ty tvoje něžná milující slova a cítil vášnivé polibky ..." odmlčel jsem se a hypnotizoval polštář z milimetrové blízkosti.

Zrudla mi tvář. "Neříkej takový věci... Stydím se," řekl jsem.

"J-Já říkám pravdu ..." zamumlal jsem do polštáře. "Chci tě, Kaname ..." řekl jsem skoro neslyšitelně.

Lehl jsem si na něj a pevně ho obejmul. Políbil jsem ho na zátylku a pokračoval směrem dolů.

"Rozmyslel sis to?" rýpnul jsem si do něj.

"Sklapni jo," zrudnul jsem ve tvářích a plácl ho přes prdel.

"Hey!" ohnal jsem se a prudce zvedl hlavu, kterou mi opět zarazil do polštáře. "Kolik dní si potom nesednu?" zamumlal jsem s hlavou v polštáři.

"Dny? Pfff... to budou měsíce zlato!" Odpověděl jsem šibalsky a olízl mu celou délku zad. On se mi krásně vybízel

"Měsíce?!" vykřikl jsem a prudce vzepřel hlavu. Zase mi srazil zpátky do polštáře. Vzepřel jsem se rukama a zvedl se na čtyři. "Skvěle!" sykl Kaname, podlomil mi ruce a násilně mi vrazil hlavu opět do polštáře. "Co máš v plánu?!" zasyčel jsem.

"To je překvapení," zašvitořil jsem mu do ouška a kousl ho. On slastně vzdychl.

"Kaname, já si opravdu nenechám poroučet od takový šunky jako ty." zasmál jsem se. "Takže to koukej vyklopit!" zvýšil jsem hlas.

"Hehe," zašklebil jsem se a z pod zad vytáhl obrovský tlustý bič. Ovšem to byla jen jedna ruka. Ve druhé jsem měl šest vybračních vajíček. "Tak co naštvaný kocourku. Nepohrajem si trochu?" V tom momentě jsem se na něj vrhl.

"Kaname! Co tě jeblo do bedny?! Ani nevím co ti mám odpovědět vzhledem k tomu, že mám hlavu zaraženou v polštáři!" zavčel jsem.

Pustil jsem ho a on se na mě.... zajímavě podíval. Jinak se to popsat nedalo.

"Myslel jsem, že už chceš abych měl místo hlavy polštář!" sykl jsem naštvaně. Všiml jsem si co drží v rukou a jak se usmívá. "Ne, Kaname! To do mě nemůžeš v životě dostat, ty sadisto!" řekl jsem zděšeně.

Nadzvednul jsem mu hlavu. "Pokud chceš uspořádat soutěž o to kdo má větší špičáky tak si prohrál," řekl jsem a ukázal mu svoje, které byli delší.

Sklopil jsem poraženecky hlavu a schoval zuby. "Ne nechci ..." zašeptal jsem poraženě. "Ale stejnak si nenechám od tebe poroučet!" sykl jsem hlasitěji.

"Tak to udělej dobrovolně," smutně jsem se na něj usmál

"Ani mě nehne! Budeš si ze mě muset udělat otroka!" zašklebil jsem se.

To neměl říkat. Chňapl jsem po něm a přitáhl si ho k sobě. Vzal jsem bič a jemně ho švihl do zad. Teklo mu trochu krve. Já jsem jí blaženě olizoval. V tom mě Zero chytl za nohu.

"Počkej ty hajzle!" křikl jsem a zakousl se mu do nohy. Kaname křikl bolestí, protože jsem to udělal jak nejbolestněji to šlo. Vytáhl jsem tesáky z jeho nohy a začal ranku jemně olizovat.

Do očích se mi nahrnuli slzy. Kurva drát! To bolelo jak čert. Asi jsem ty jeho tesáky podcenil.

"Měl sis lépe ověřit jakého vlka si s sebou bereš, bezbranná ovečko." provokoval jsem.

"Sklapni! Já tu mám být ten dominantní!" Zavřel jsem oči. Pomáhalo mi to od bolesti. Jenže to stejně moc nepomohlo. Furt to zatraceně bolelo.

"Ty se můžeš poměřovat v dominantnosti možná tak s mouchou, ikdyž ta by nad tebou asi taky vyhrála." dorážel jsem. Chtěl jsem, aby se naštval. Aby po mě vyjel.

Dotkl jsem se rány, ze které furt tekla krev. "Ty prevíte to neni pravda!" Vyjel jsem po něm a když jsem se chtěl zvednout skácel jsem se do jeho náruče.

"Padavko." odfrkl jsem si. Otočil jsem si ho k sobě zády a objal. "Omlouvám se. Nechci aby tě to bolelo." zašeptal jsem mu do ouška a sklopil hlavu na rameno.

Pořád s uslzenýma očima jsem se na něj podíval a vyplázl jazyk. On se ho okamžitě ujmul a začal hrát jazykovou hru. Povalil mě na záda a chtivě mě líbal. Chtěl jsem se přesunout nahoru, jenže on zablokovat všechny cesty, aby jsem nemohl mít navrch. Otevřel jsem oči a uviděl jsem bič ležící o podál. Rychle jsem po něm hrábl a švihl ho do zad. On ze mě seskočil a mnul si ranku. "To není fér! Podvádíš! Já sem chtěl být ten dominantní. Moc si vyskakuješ tygříku," řekl jsem a výhružně ho pošimral na bradě.

Zavrčel jsem a bodal ho pohledem. Ani nevím jak, ale Kaname mi na krk připnul vodítko. "To si ze mě děláš prdel!" křikl jsem a on prudce trhl za vodítko, že jsem se rozplácl břichem na zem.

"Teď už nejsi tak divokej co? No... dobře už mě to nebaví. Předehra skončila, ale tvé trápení začíná," ušklíbl jsem se a švihl ho, tak že se mu na hrudi udělal pěkný škrábanec. Přistoupil jsem k němu a dráždivě a dlouze jsem po dlouhé ráně přejížděl jazykem.

"Nejsem žádnej tvůj mazlík, ty sráči! Hraješ si se mnou jak s hadrovou panenkou a moc dobře víš, že mám slabinu v citech! Tak mě přestaň využívat!" vrčel jsem. "Nebo se ze mě stane zlej pes!" vyhrožoval jsem.

"Zlej pes..." pomocí vodítka jsem si ho přitáhl tak blízko až jsme se dotýkali nosi. "To by stálo za hřích vidět," zavrněl jsem vášnivě. A slastí mi zčervenali tváře.

Vykulil jsem oči a odvrátil pohled od něj. "Jenže ... Jenže já to nedokážu ..." zašeptal jsem stydlivě a neodvažoval se mu podívat do očí. Jenže v tu chvíli mě něco napadlo. Všiml jsem si vajíček ležících nedaleko mě. Prudce jsem se odtrhl od Kanameho a hrábl po nich. Jenže mi nějak nedošlo, že mám vodítko a tak, když Kaname zatáhnul jsem se přiškrtil a vajíčka upustil přímo k němu.

"Ale, ale, ale, to se podívejme. Chceš si se mnou hrát? Copak si chtěl dělat ty moje potvůrko," řekl jsem podrážděně ale přesto klidně.

"Do toho ti nic neni, ale když to chceš tak moc vědět ... Měl jsem v plánu mě svalit k zemi a všechny ti je tam narvat, ale dvojnásobný počet co ty mě." zašklebil jsem se a ukázal mu v rukou další vajíčka.

"Ahhh... vidím že si měl stejné plány jako já, ale mě se to předtím povedlo jako prvnímu," řekl jsem vítězoslavně a rukou jsem si radši chránil zadek.

"Tak uvidíme kdo z koho, ty okurko!" zasmál jsem se a doslova na něj skočil. Ležel pode mnou a já se rukama opíral vedle jeho hlavy přičemž jsem na něm obkročmo seděl. Podíval jsem se na Kanameho a ten se jen šťastně usmíval. "Kurva! Já mu nahrál!" problesklo mi hlavou a já začal trochu panikařit.

Než stihl nějak zareagovat vrazil jsem mu tam jedno vajíčko, které hodil ke mně. Divoce zasténal. "Tak co kocourku. Líbí se Ti tahle hra?"

"Hmm ... když řeknu jo, budeš pokračovat. Když řeknu ne, budeš pokračovat. A nebo se mýlím?" ušklíbl jsem se.

"Nechám Tě u toho jak si to myslíš Ty brouku," řekl jsem a sebral mu jedno vajíčko z ruky. Nacpal jsem mu tam další.

Připadal jsem si jak děvka. Obkročmo jsem nad ním seděl a slastí se prohýbal v zádech. "Víc!" vzdychl jsem bezmyšlenkovitě.

Vytáhl jsem z něj vajíčka. Chtěl jsem ho trochu potrápit. "Nejdřív mi ho vyhul!" řekl jsem. "P-Prosím..." poprosil jsem, aby si zase nemyslel že je to rozkaz. Ještě jsem nebyl dost vzrušený.

"Ty si svině!" sykl jsem a prudce ho přirazil k zemi. Držel jsem mu ramena a začal polibky na krku. Postupoval jsem níž a níž až k "hlavnímu chodu." Nejdřív jsem to vzal růčo strůčo, ale Kaname nevypadal, že by mu to stačilo. "Ty seš nadrženec!" prohodil jsem a vzal ho do pusy. Dělal přesně to samé co on předtím mě.

 "Z-Zero...Agrh....aaa," sténal jsem. Zrychlil tempo ale mě to nestačilo. Chytl jsem jeho hlavu a udával si tempo sám. Za chvíli jsem se mu udělal do pusy. Takovou rozkoš jsem snad nikdy ještě necítil.

Spolknul jsem všechno jeho sperma a ukázal mu prázdnou pusu. "Takže co teď?" optal jsem se debilním tónem.

"Teď už Ti dám co chceš, tygříku," řekl jsem a strhl ho pod sebe. Šel jsem na okraj postele a vodítkem si ho k sobě přitáhl. Bezmyšlenkovitě si sedl na můj klín přesně jak jsem chtěl. Nasměroval jsem svoje mužství do jeho otvoru a rukama se přitiskl na jeho boky. Zero přisedl a hlasitě zasténal.

Prohnul jsem se v zádech. Bolelo to, ale čekal jsem to horší. Myslím, že Kaname vědět proč ty vajíčka. Moc dobře jsem si uvědomoval jeho velikost. "Kaname kolik máš?" podíval jsem se na něj se slastí přimouřenýma očima.

"Proč se na tohle ptáš?" vzdychal jsem a dál si určoval tempo. Jak krásně se svou prdelkou otíral o moje tělo.

"Asi protože s tebou šukam, vole" pronesl jsem rychle a chladně, ale tuhle supr řeč mi zkazilo jedno chtivé vzdychnutí, které se vydralo z mých úst. "Odpovíš mi?!" dodal jsem.

"20 cm," pronesl jsem a zrudnul jako rak. Víc jsem si ho k sobě přitáhl a on začal dosedat rychleji a rychleji. Vyvrcholili jsme oba naráz a Zero mě svalil na postel. Mezi námi jsem cítil mazlavé sperma.

Nezmohl jsem se na jediné slovo. Po chvíli ticha jsem promluvil. "Já si minimálně 14 dní nesednu ..." zašeptal jsem.

Přidušeně jsem se zasmál. "Proč myslíš?" zeptal jsem se. A dal mu pusinku na tvář.

"Protože už teď cítim v prdeli těch 20 centimetrů." odpověděl jsem komicky a chytil se za zadek.

Opět jsem se zasmál a tentokrát ho doopravdy políbil. Připrav se že tohle je jen začátek," řekl jsem a dál se do něj vpíjel. Opět sme začali hrát jazykovou hru.

Zero - normální písmo (Nanami)

Kaname - kurzíva (SweetLevi)

Stav: dokončeno

Anime: Vampire Knight