Levi&Nanami

Jméno: Kazuki Tanashi
Věk: 26 let
Pozice: Uke
Autor: Nanami

Po dlouhém úsilí a námaze se mi konečně podařilo dodělat vysokou. Samozdřejmě, že když už jsem konečně dostudoval a sháním práci, ve svém oboru se nemůžu nikde uplatnit. Už jsem myslel, že to vzdám, když jsem na ulici uviděl inzerát jedné velké společnosti. Hledala nové pracovníky. Byla to moje poslední možnost, kde najít práci ...

Jméno: Subaru Kiyozuki
Věk: 32 let
Pozice: Seme
Autor: idiot (Levi)

Až do konce vysoké školy jsem vedl velmi nudný život. Nebavilo mě být ve všem nejlepší a koukat se na ty idioty, kterým musím neustále půjčovat poznámky. Proto jsem byl velmi šťastný, když jsem udělal vysokou a konečně mohl začít normálně žít a jít po stopách mého otce. Jsem z poměrně dost bohaté rodiny, která vede nejznámější firmu v Tokiu a to Kiyozuki Company. Založil ji můj prapra dědeček před x lety a teď ji mám zdědit já, jelikož otce už to nebaví. Toho se chytnu. Konec konců.. neučil jsem se zbytečně, no ne? Po pár dalších letech, kdy už jsem vlastnil firmu já, se jako na potvoru rozhodla moje asistentka odejít a tak jsem byl velmi zoufalý.  Potřeboval jsem rychle najít někoho jiného! Vždyť ona mi dělala celodenní program a věděla, kdy mám schůzky. Zkrátka... bez asistenta sem ztracený. Jednou jsem si zašel do jedné kavárny porozhlédnout se po vhodném kandidátovi, jenže nenašel jsem tam nic jiného než nějakýho malýho sráče, který na mě vylil kafe. Rozhorčený jsem odešel s tím, že ho už nikdy nechci vidět.

Část první: Asistent

Obvyklé nudné ráno po dešti. Procházel jsem ulicemi promoklého Tokia. Najednou se okolo mě prohnalo nějákej černej luxusní sporťák a prudce projel louží na silnici. Byl jsem zmáčený od hlavy až k patě. Zatnul jsem zuby a otřel si kalnou vodu z obličeje. S klidem jsem kráčel dál až ke kavárně před kterou stál ten sporťák. Opět začínalo pršet a tak jsem se zašil do oné kavárny. Všichni se na mě pobaveně dívali, zvláště chlápek v obleku, který byl pravděpodobným majitelem auta. Zašil jsem se do kouta ke stolu a objednal si capucino.

Jak někdo může takhle chodit na veřejnost. To mu to nepřijde blbí? No nic. Radši se budu koukat po nových adeptech na asistenta. I když proč bych se namáhal. Po celém Tokiu není místo, kde by nevisel letáček s tím, že hledám asistentku či asistenta. Pohlaví mi bylo jedno. Hlavně aby měl vysokoškolské vzdělání, rozuměli sme si a aby byl spolehlivý. To bylo vše o co sem stál a co jsem potřeboval. ,,Dobrý den, pane. Máte vybráno?" zeptal se mne usmívající se mladík se zlatými vlasy. ,,Ano. Rád bych si dal černou kávu a dva větrníky. Děkuji." řekl jsem věcně a dál si ho nevšímal. Nemohl jsem si pomoct, ale za chvíli můj pohled opět zabloudil k dotyčnému klukovi, který byl mokrý jako slepice.

Nevím proč jsem si dával kafe, když na něj vlastně ani nemám chuť. Měl jsem sto chutí jednu vratit tomu debilovi co mě takhle zmáčel a ještě na mě čuměl. Zvedl jsem se a sebral ze stolu z poloviny nedopité kafe. Zamířil jsem k pultu s tím, jestli bych ho nemohl vzít s sebou. Uklouzl jsem po mokré pohlaze a spadl na zem. Mezitím mi vyletěl hrnek z ruky a přes stůl přistál na onom 'panu důležitém.' Sesbíral jsem se ze země a zadíval se na něj. On vypadal že by mě zabil. "Omlouvat se nehodlám, vy jste mě taky zmáčel!" sykl jsem po něm.

Znechuceně jsem se na něj podíval a vstal. ,,Tebe už nikdy nechci vidět, chlapečku," řekl jsem rázně a s elegancí odkráčel ke dveřím. Ještě jsem se otočil a houkl na toho číšníka co u mě byl. ,,Připiště to co jsem si objednal na účet tomu klukovi," řekl jsem a odešel pryč s kavárny. ,,Pane Kiyozuki! Jste v pořádku? Co ta skvrna?" zeptala se moje řidička. ,,V pořádku. To mě jen polilo malé dítě. O nic nejde," řekl jsem. Kývla a otevřela mi dveře do prostorného vozu. Nasedl jsem a vyrazili jsme domů. Do mé prostorné vily, kde se zahrabu do postele s notebookem a budu dělat svou práci.

"Pche, kreténe!" sykl jsem si pro sebe a znechuceně za něj zaplatil. Sebral jsem si svoje věci a zamířil domů. Malý útulný byt mimo rušné centrum města ve starším paneláčku. Většinu sousedů tvoří důchodci a nebo lidi ve po čtyřicítce. Takhle jsem tu prakticky nejmladší. Nestěžuju si, alespoň mám klid. Shodil jsem ze sebe všechny věci a zamířil do sprchy. Opět jsem se oblíkl šel vyvenčit Inku. Procházel jsem se večerním parkem, když jsem svojí blbostí narazil do lampy. Podíval jsem se na plakát, který na ní visel. "Hmm, tak přeci jen nejsem úlnej smolař! Možná neskončím za pokladnou v supermarketu!" zaradoval jsem se. Plakát jsem sbalil a zamířil domů.

Vzbudil jsem se v pět ráno. V pět ráno! Achjo... nikdo tak brzy nevstává. Jen já. Mrzutě jsem se posadil a poté i vstal. Zamířil jsem do koupelny a hodil ze sebe župan, který jsem měl ještě před chvílí na sobě. Vlezl jsem do sprchy a umyl si jak tělo, tak moje dlouhé černé vlasy. Po chvilce jsem vylezl a  usušil si je. Osušil jsem i tělo a navonil se mojí oblíbenou kolínskou, které podlehnou úplně všichni. Aby ne, když byla tak drahá. Odešel jsem zpět do pokoje a hodil na sebe. Černou košili a čistě bílý oblek, i když bych si nejraději vzal pohodlný svetr a volné kalhoty. Odešel jsem do druhého patra, kde jsem měl kuchyň s obývákem a byla tu umístěna i posilovna s výhřivkou. Udělal jsem si kafe a rozhodl se k velkému činu. Udělám si vajíčka! Připravil jsem pánvičku a čtyři vajíčka. Rozklepl jsem je a dál si toho nevšímal. Ohřála se mi voda a tak jsem byl nucen zalít kafe. Po chvilce, když už jsem byl nasnídaný jsem vyrazil čekat na auto. Dnes je konkurz na asistenta a já už to chtěl mýt konečně za sebou.

"Takže Kiyozuki Company, hmmm. Doufám, že ten šéf bude nějákej sympatickej chlápek, abych to měl jistý." schoval jsem plakát do tašky a zamířil na onu adresu. Vešel jsem do prosklených dveří a málem padnul. Bylo tu tolik lidí! Všichni byli nastrojení a vypadali důležitě. Jen já tu byl v džínách a košili! Dřepnul jsem si na volný kus země a čekal až na mě dojde řada. Trvalo to téměř celý den, byl jsme poslední. "Další!" ozvalo se z kanceláře. Nahodil jsem milý úsměv a vešel do dveří. "Dobrý den, jmenuji se Kazuki Tanashi a rád bych ...." odmlčel jsem se a zaraženě na něj čuměl. Byl na tom stejně. Za co bože, za co? Za idiota co sem včera polil kafem? V duchu jsem brečel ...

,,Ale, ale kdopak to tu je," opřel jsem se o roh stolu a ruce skřížil na prsou. ,,Takže Kazuki Tanashi, hmm," dumal jsem dál a po chvilce se ušklíbl. ,,Pověz Tanashi... jak moc by si chtěl práci mého asistenta," položil jsem mu jednoduchou otázku. On na mě nasraně civěl. Pokynul jsem mu aby si sednul na židli a sám si sedl za stůl do křesla.

"Tohle mi byl bůh dlužnej." zamumlal jsem si sám pro sebe. On čekal na moji odpověď. Nasadil jsem svůj biznisový úsměv a s klidem odpověděl: "Velice, pane. Vaše firma je jednou z největší v Tokiu a myslím si, jak lze vidět i podle účasti na konkurzu, že je to jako sen pracovat v takové firmě jako je ta vaše. Opravdu pozoruhodně odvedená práce, pane." Tváře mě bolely od falešného a neustávajícího úsměvu. Jediné co mě drželo při životě bylo, že jestli to podělam, dám se raději na kariéru prostituta.

,,Ach, to mi velice lichotí," zasmál sem se falešně. Pak jsem se ušklíbl a trochu se k němu naklonil. ,,A uvědomujete si, že se mnou ode dneška budete muset bydlet a plnit veškeré příkazy, které vám dám, Kazuki," nadzvedl jsem obočí. Viděl jsem u něj značnou nervozitu, což mě donutilo k dalšímu úšklebku. ,,I přesto byste chtěl práci mého asistenta?" zeptal jsem se opět. On naprázdno polkl.

"S prominutím, ale vaše nabídka zní spíše jako práce sluhy." nervózně jsem se zasmál. "Co to plácáš ty debile! Řekni že jo a podlejzej mu! V nejhorším případě mu shodíš na hlavu lustr a utečeš do kanálu!" v duchu jsem mluvil se svým vědomím. "Ehm, ale tu práci bych rád vzal ..." dodal jsem po chvíli ticha a opět nahodil falešný úsměv až mě držka bolela.

,,I to beru jako, že toto vše asistent dělá," řekl jsem pohrdavě. ,,Dobrá, dobrá," řekl jsem po chvilce s povzdechem na konci. ,,A teď poslední otázka." řekl jsem vážně a podíval se na něj. ,,Dej mi jediný důvod, proč bych měl vybrat zrovna tebe ze stovky těch uchazečů předtím, Kazuki,"

Moje 'velmi oblíbená' otázka. Pokaždé to tady zvořu. "No protože si myslím, že mám pro tuto pozici jak vzdělání, tak preference. Nehodlám svoji práci brát na lehkou váhu a ..." tady moje odpověď končila. Jako vždycky. Měl sto chutí říct něco jako: "Protože potřebuju normální práci a nechci si vydělávat jako děvka na ulici." Počítal jsem s tím, že tenhle boj je prohraný

,,A protože potřebujete normální práci a nechcete si vydělávat jako děvka na ulici, chápu," řekl jsem a vstal. Přešel jsem k němu. ,,Ode dneška ste mým novým asistentem, pane Kazuki. Těším se na naší spolupráci," řekl jsem a tentokrát se upřímně mile usmál. Ani nevím kde se to ve mně vzalo, ale teď mi to bylo fuk. Navíc... ten kluk vypadal jako sebevědomý a takové lidi mám rád. ,,Za hodinu ať ste v mém sídle. Adresu a zbytek informací vám dá támhleta slečna," ukázal jsem na mojí řidičku, která Kazukimu zamávala.

Čuměl jsem na něj jak vyvoraná myš. Přišlo mi to s mojí smolařinou moc jednoduchý a tak jsem se začal šíleně smát. Oba na mě nechápavě koukali. Najednou smích kamsi zmizel. "Počkat! Vy mi chcete říct, že to nebyl vtip a myslíte to vážně? Jako smrtelně vážně?" podíval jsem se na černovláska nechápavým výrazem.

,,Vypadám na to, že bych si dělal srandu?" pozvedl jsem obočí. ,,N-Ne," vykoktal ze sebe. ,,Tak vidíš," usmál jsem se na něj a pokynul mé řidičce, aby se ho ujmula. Ta jen kývla a začala o něčem diskutovat s Kazukim. Já si zatím došel na kafe a zavolal si taxi, protože Kazuki jel mým autem pro své věci. Čekal jsem tam asi patnáct minut něž ten starý páprda přijel s tou vykopávkou. ,,Dobrý den, pane. Kam to bude?" zeptal se mě stařík, když jsem nastoupil. ,,Do Okiwské čtvrti prosím," řekl jsem a dál si ho nevšímal. Viděl jsem jeho zaražený výraz. Ano ve čtvrti Okiwa bydlí miliardáři. A ano. Mezi nimi jsem i já s mojí vilou. Zanedlouho mě dovezl na začátek čtvrti a já mu zaplatil. Poděkoval a odjel. Já šel chvíli pěšky, protože ten starouš mě prostě nemohl dovést k domu. Za chvíli jsem došel k vile. Auto mé osobní řidičky už tam stálo. Odemknul jsem si a vešel do bytu.

"Tak, Kazuki, já jsem Rina. Osobní řidička pana Kiyozuki." usmála se na mě žena. "No já jsem ... To už vlastně víte." usmál jsem se. "Tak teď spolu zajedeme pro vaše věci." mrkla na mě a už se hnala do garáží k autu. "Ehm, promiňte, ale je tu ještě menší problém." doběhl jsem ji. "Jaký?" usmála se a nasedla do auta. "No víte, já nebydlím sám ..." nasedl jsem k ní. "Copak? Máte přítelkyni?" skočila mi do řeči. "Nee ..." odvětil jsem. "Tak přítele? Rodiče? Sourozence?" střílela to od boku. "Ne! Zatraceně mám psa a nehodlám ho kvůli tomu pitomečkovi dát do útulku!" rozkřikl jsem se. Rina se začala strašně smát. "Co je?" podíval jsem se na ni nechápavě. "Tak to by nemusel být problém. Vem ho sebou a uvidíme jak si s panem Kiyozuki budou rozumnět." usmála se a vyrazili jsme pro mé věci. Mezi dveřmi po mě skočil modrooký husky. "Inko, pojedeš s námi." usmál jsem se a podrbal ji za uchem. Ona mi jen vděčně olízla ruku. Sbalil jsem si věci a Rina nás odvezla za Kiyozukim. Kupodivu jsme tam byli dřív. Nemohl jsem uvěřit tomu co vidím. Vždyť takhle velká vila a ten to vybavení plus ta obrovská zahrada ... "Je to tu velké, že?" zasmála se Rina. "No ... Já jsem žil v minibytě v baráku důchodců." zašklebil jsem se. Inka se ihned rozběhla do domu. "Inko stůj!" jenže to už stačila svýma zablácenýma tlapama proběhnout celý obývák. "Tak já mizím." ozval se ženský hlas a bouchnutí dveří. Já jsem jen nevěřícně čuměl za zablácenou pohlahu obýváku. "Tak jo ... Asi dostanu padáka hned po půl hodině přijetí. Nový rekord." nervózně jsem se zasmál, jelikož jsem uslyšel odemykání dveří.

Odemknul jsem a spatřil odcházející Rinu. ,,Měj se, kdyby něco tak zavolám," usmál jsem se. ,,Jojo," mrkla na mě. ,,Kdyby něco tak sem ti Kazukiho přivedla. Je v druhém patře v obýváku a má sebou... no to uvidíš sám," uchechtla se a zmizela za dveřmi. Okamžitě jsem začal uvažovat. Kamarád? Přítelkyně? Rodina? To snad ne. Sundal jsem si kravatu se sakem a odhodil je na skříň pod věšákem. Zamířil jsem po schodech nahoru. Už podle rachotu jsem poznal, že to bude síla. Bože. Co to zas bude. Modlil jsem se v duchu, aby to nebylo nic šíleného, jenže opak byl pravdou. Vyšel jsem až nahoru a spatřil poblácené parkety, hned na to na mě skočila nějaká nestvůra. Bože. Co se ještě stane.

"Ne, Inko, ne!" marně jsem křičel na huskyho, který radostně povalil Kiyozukiho. "Zatraceně!" doběhl jsem k nim a odtáhl Iknu od něj. Inka už byla čistá, za to Kiyozuki moc ne. "Pane, já se vám tak strašně moc omlouvám. Ona je strašně milá a přátelská, až ji nedokážu udržet zpátky. Ani nevíte jak strašně moc mě to mrzí." pomohl jsem mu vstát a poníženě se na něj podíval. 

Podíval jsem se na svojí zablácenou košili, která ještě před vteřinou byla čistě bílá. Už jsem chtěl na něj začít řvát, když jsem si všiml jeho výrazu a ovládl se. ,,Tak za prvé. Okamžitě to tu ukliď. Za druhé tykej mi. Jsem Subaru. A za třetí. Toho psa dej dozadu na zahradu. Je tam vysoký plot, takže nemá šanci utéct a navíc je tam bouda od mého minulého psa. Tak se o něj postarej. Já se zatím dojdu vykoupat, kdyby si mě náhodou hledal," řekl jsem a klidně si před ním sundal zablácenou košili. ,,Na co tak zíráš?" Zeptal jsem se když na mě civěl s otevřenou pusou. ,,Na nic," řekl pak neutrálně a odvrátil zrak. Já nad tím zakýval hlavou a pak se odebral do koupelny ve třetím patře.

Popadl jsem Inku a dovedl ji na zahradu. "Neboj se, bude se ti tu líbit." pohladil jsem ji a zavřel dveře do vily. Po delším hledání jsem konečně našel uklízecí prostředky a pustil se do úklidu. Bylo do dost náročný, ale nakonec jsem to stihl dřív než Subaru vylezl z koupelny. Svalil jsem se na čistou pohlahu a tupě čuměl do stropu. "Možná, že prodávat v Tescu by bylo jednodušší ..." prolítlo mi hlavou.

Vylezl jsem ze sprchy a usušil si mokré vlasy. Nechal jsem je pak volně viset. Navonil jsem se opět tou výraznou kolínskou a ze svého pokoje si vzal černou košili, pro jistotu. Sešel jsem dolů do druhého patra, kde jsem našel Kazukiho ležícího na zemi. Sklonil jsem se nad něj. ,,Běžně takhle ležíš na zemi?" Zeptal jsem se ho. On hbitě vstal. ,,Posaď se. Jako doma," řekl jsem a sám se posadil na pohovku na proti. ,,Hele, takže bude to takhle... nejdřív si dáme večeři a pak ti ukážu tvůj pokoj. Ano?" Zvedl jsem obočí.

"Mě je to jedno. Klidně, záleží to na tobě." nervózně jsem se usmál. Jak mám být v klidu, když jsem v bytě v podstatě úplně cizího chlapa a ke všemu miliardáře v jednom. Předpokládal jsem, že budu vařit a taky se tak stalo. Zanedlouho jsem stál u plotny a na lince krájel zeleninu. Naštěstí to byla jedna z věcí co umím dobře. Aby ne, když mě pokáždé opustila přítelkyně a já musel žít sám. Všechny domácí práce mám dokonale naučené, což předpokládám, že po mě pan dokonalý bude chtít. Sice to byl inzerát na asistenta, ale budu spíš soukromá služka.

Udivil jsem se, když mi pod nos strčil hotové kari. Koukal jsem na něj jako vyvoraná myš. ,,Nečekal jsem, že umíš vařit," řekl jsem a pustil se do jídla. ,,No... měl jsem hodně přítelkyň, ale odkopli mě tak jsem se to vše musel naučit sám," řekl s klidem a nevěnoval mi ani jeden pohled. ,,Stejně to ani s jednou nebylo ono," zamumlal po chvíli s plnou pusou. Zbystřil jsem. ,,Ohh.. vážně? A nepřemýšlel si o tom jestli nejsi třeba na kluky?" Zeptal jsem se. ,,Když ti moc nevoní ženy, měl bys zkusit nějakého kluka," řekl jsem. On se zakuckal.

Po chvíli jsem to konečně spolknul a hodně se napil. "Nemyslím si, že by to dopadlo jinak. A navíc já jsem nikdy neřek, že se mi ženský nelíbí. Nic proti homosexuálům nemám, ale neangažuju se do jejich světa." odsekl jsem. "Nemá cenu řešit tady moje milostné 'problémy'." ukázal jsem uvozovky. "Já bych spíš raději dozvěděl, proč jsi tu práci dal ve finále mě a co to vlastně DOOPRAVDY obnáší." propaloval jsem dlouhovláska pohledem.

,,Je to prosté," začal jsem a dal si do úst další sousto. ,,Je to neuvěřitelné, ale ze všech lidí co jsem tam viděl jsem byl tak unuděný a navíc mi nebyli sympatičtí. Plus k tomu se strašně přetvařovali. Pak si tam nakráčel ty a měl si na sobě běžné oblečení a navíc ses nepřetvařoval a toho si cením. Navíc si tu práci fakt potřeboval, pokud se nemýlím," dokončil jsem svůj monolog. ,,A tato práce obnáší jen pár věcí. Budeš řídit každý můj den a říkat mi schůzky. Také mě budeš všude doprovázet, co se týče práce. Nemusel si vůbec vařit. Jen jsem si z tebe dělal legraci a navíc byla legrace tě sledovat, jak se soustředíš," uchechtl jsem se a opřel si hlavu o dlaně. ,,Na můj program se zeptáš Riny. Což mi připomíná... máš společenský oblek?" Pozvedl jsem obočí. Opět.

"Velice vtipné, ale z neznámého důvodu mě takovéhle důvody u tebe nepřekvapují." usmál jsem se. "Společenský oblek nemám. Nikdy jsem ho nepotřeboval, všechny mé předchozí práce vyžadovaly jen obyčejné denní oblečení. Ale předpokládám, že když se na to ptáš, tak ho potřebovat budu. Snad ne už zítra, protože do té doby ho nebudu schopný si zajistit." odvětil jsem na jeho otázku a vstal. Sebral jsem talíře a společně s ostatním nádobím vše naskládal do myčky. Otočil jsem se na něj a on na mě jen pobaveně koukal. "To víš, síla zvyku." zasmál jsem se.

,,Aha," řekl jsem jen. ,,Tak... vem si kufry. Zavedu tě do tvého pokoje," řekl jsem. Kývl a šel i s kufrem za mnou po schodech. Přešli jsme můj pokoj a koupelnu. Zastavil jsem se před fialovými dveřmi. ,,Tak tohle je od teď tvé království," řekl jsem a odemknul. Pustil jsem ho jako první. Nevstoupil jsem a zůstal stát mezi dveřmi. ,,Líbí? Kdyby si něco potřeboval budu vedle. Jak jsme přešli ty hnědé dveře. To je můj pokoj. A s tím oblekem si nedělej starost. Obstarám ho a ty si s tím nedělej starost. Teď mám dovolenou jeden týden,  takže si na sebe aspoň zvykneme," usmál jsem se a už už odcházel. ,,Jo a ještě něco. V koupelně můžeš použít cokoliv. Sprchu, vanu, výhřivku, saunu..cokoliv," řekl jsem. ,,Kdyby si něco potřeboval tak si řekni. Jo a ještě si vybal," řekl jsem ještě. Bože připadal jsem si jako můj otec. Povzdychl jsem si a pak zavřel dveře. Odebral jsem se do svého pokoje.

"Ehm, no, tak děkuju ..." vykoktal jsem ze sebe. Začal jsem si vybalovat a pomalu se zabydlovat. Pokoj byl velký, hezký a moderně zařízený. Moc práce jsem s vybalováním neměl, byl jsem dost skromný a nenáročný. Klidně by mi stačila polovina toho pokoje. Podíval jsem se na hodiny. "Osm večer ..." povzdychl jsem si. Sedl jsem si ke stolu a zapnul noťas co jsem si sem dotáhl. Zkontroloval jsem si mail a ostatní sociální sítě. Zaklapnul jsem ho a zamířil zpátky do kuchyně. Sebral jsem balík granulí a šel ven za Inkou. Nasypal jsem jí granule do misky a nalil vodu. Sedl jsem si na zem a Inka se ke mě spokojeně přitulila.

Měl jsem nehoráznou chuť na sex. Nemohl jsem si pomoct. Zamknul jsem za sebou dveře a lehl si na postel. Svlékl jsem si kalhoty a boxerky. Podíval jsem se na můj penis. Už jsem to nemohl vydržet. Začal jsem svůj penis různě mnout a mačkat. Potichu jsem zasténal. Začal jsem si honit. Už jsem sténal dost nahlas a tak jsem se radši kousnul do ruky, aby to nebylo moc slyšet. Zrychlil jsem na maximum a po chvilce vyvrcholil. Sednul jsem si a olízl si prsty. Rozdýchával jsem právě prožitý orgazmus. Po nějaké době jsem se vydal ke skříni a svlékl si i košili. Na sebe jsem si místo toho navlékl pyžamo.

"Tak já už půjdu. Dobrou noc, zlatíčko." políbil jsem na čumáček chlupaté zvířátko a zamířil zpátky do vily. Byl jsem pěkně špinavý a tak jsem se rozhodl se jít vykoupat. Když jsem procházel okolo Subarova pokoje, slyšel jsem divné, VELMI divné zvuky. "No to ne." čuměl jsem na zavřené dveře. Uslyšel jsem kroky, tak jsem bleskovou rychlostí zmizel v pokoji. Čekal jsem dokud dupání neustane a pak vyšel. Subaru zrovna vycházel v pyžamu. Vypadal tak ... normálně, až jsem se začal smát. Rychle jsem, ale nasadil poke face a normálně okolo něj prošel. Zamířil jsem do koupelny a schodil ze sebe špinavé oblečení.

Stál jsem tam a čuměl na dveře od koupelny. Je možné že... Okamžitě se mi do tváře nahrnula červená barva. Bylo mi trapně z toho že mě slyšel. Musím si dávat pozor. Sešel jsem do druhého patra a zašel do
kuchyně. Vytáhl jsem si z lednice pomerančový džus. Z jedné z poliček jsem vytáhl sleničku a nalil si. Sedl jsem si do obýváku a zapnul telku. Dávali nějakej drama film, či co. Uslyšel jsem ránu ve třetím patře a nadskočil. Shit! Co to bylo? Vydal jsem se nahoru zjistit, co to bylo. ,,Kazuki? Si v poho?" Zavolal jsem přes celou chodbu

Podařilo se mi nevím jak vypadnout z vany. Byla to docela šlupka. Uslyšel za dveřmi Subarův starostlivý hlas. "Neboj se, nic mi není!" křikl jsem ikdyž mi hrozně třeštila hlava. "Jsi si jistej? Co se stalo?" vyptával se. "Sem si jistej, tak to neřeš!" sykl jsem nepříjemným tónem a natáhl se pro ručník.

,,Dobře," řekl jsem a zašil se zpět do obýváku. Rozhodl jsem se že už si půjdu lehnout. Vypnul jsem telku i světla a se zívnutím se vydal zpět do třetího patra. Byl jsem hodně unavený, takže jsem si nevšiml že jsem místo mého pokoje vlezl do toho Kazukiho. Svalil sem se na jednu půlku postele a okamžitě usnul.

Omotal jsem si ručník kolem pasu a zamířil k sobě do pokoje. První jsem šel ke skříni, kde jsem vyhrabal pyžamo. Shodil jsem ze sebe ručník a převlíkl se. Poté jsem stále po tmě zamířil na druhoi stranu pokoje k posteli. Lehl jsem si a cítil teplo druhé osoby. Rychle jsem se otočil a zjistil že je to Subaru kdo chrápe v MÉ posteli. Zvedl jsem se a zamířil do jeho pokoje. Bez váhání sem vešel dovnitř a lehl si do jeho postele. Ten magor spal v posteli v nebesi. Hodil jsem přes sebe deku a po chvíli usnul.

 

Část druhá: Rival

Další den
Probudil jsem se jako vždy strašně brzo. Ježíši. Já se nikdy nepoučím. Najednou jsem si něco uvědomil. Nebyl jsem ve své posteli! Rychle jsem se rozhlédl kolem sebe. Kazuki tu nebyl, což znamená, že že si ustlal v té mojí. Vypravil jsem se do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby a učesal vlasy, které jsem zavázal do culíku. Pak jsem se odebral do druhého patra přichystat snídani. Udělal jsem si kafe a nějaký toast. Ve finále, jsem si vzal noviny a začetl se do nich poté, co jsem si nasadil brýle na čtení. Pomalu jsem usrkával kafe a jedl snídani. Když jsem dojedl, hodil jsem vše do dřezu a sešel do prvního patra. Podíval jsem se ven na zahradu, kde už poletovala ta černobílá bestie podle všeho zvaná Inka. Zamířil jsem k ní. Otevřel jsem dveře do zahrady a sedl si na schod. Do ruky jsem vzal klacek. ,,Ahoj, Inko. Chceš si hrát?"

Takhle dobře jsem se dlouho nevyspal. Podíval jsem se na hodiny. Deset ráno. Vstal jsem a porozhlédl se kolem sebe. Kupodivu jeho pokoj vypadal naprosto obyčejně. Čekal jsem pozlacený lustry, křišťály, diamanty ... Ale vypadal dost podobně jako ten můj, obyčejně. Vyhrabal jsem se, ačkoliv nerad z teploučké postele a zamířil k sobě. Subaru už tu dávno nebyl. Ale ustlat po sobě neumí! Ustal jsem a převlíkl se do tepláků a volného trička. Poté mě čekala ranní hygiena a nakonec dlouho očekávaná snídaně. Uvařil jsem si čaj a míchaná vejce. Po jídle jsem se vydal hledat Subara. Překvapilo mě, když jsem ho našel na zahradě jak si hraje s Inkou a ještě k tomu se s ní mazlí a směje. Zůstal jsem stát s otevřenou držkou a na oba jen tupě čuměl.

,,Ty si ale hyperaktivní, Inko," zasmál jsem se a podíval se na sebe. Měl jsem pyžamo celé od chlupů. ,,Jejda, měl bych se jít převlíknout," řekl jsem si pro sebe a naposledy pohladil Inku. Pak jsem vstal a protáhl se. Zamířil jsem zpět do vily. Když jsem přišel blíž poznal jsem že tam stojí Kazuki. Kazuki s otevřenou pusou. Opatrně jsem k němu přišel. ,,Zavři pusu nebo ti tam vlítne moucha," řekl jsem a jemně mu jí zavřel. Pak jsem si odběhl až do třetího patra pro nové čisté oblečení. Vzal jsem si na sebe tepláky s tílkem a mikinou. Chlupaté oblečení jsem hodil do koše na prádlo. Opět jsem sešel do obýváku a natáhl se na jeden ze dvou gaučů. Pustil jsem si televizi, kde právě běžely zprávy.

"Podle tvých reakcí, když si ji viděl poprvé jsem čekal, že ji tu necháš jen z milosti. Ale jak vidím, tak pán není takový tvrďák,co?" zasmál jsem se před Subarem. On se jen usmál dál mě nevnímal. Protočil jsem naštvaně očima a zamířil k němu. Sedl jsem si vedle něj, tak abych byl čelem k němu. Kolena jsem si dal k sobě a opřel si o ně bradu. "Pokud vím, tak si to byl ty, kdo se chtěl včera tak strašně moc seznamovat, že musel zkoumat i moji sexuální orientaci." pronesl jsem a čekal na jeho odpověď.

,,Říkal jsem si, že jsem měl psa. Jenže ho zajelo auto," řekl jsem. ,,A promiň. Jen mě zajímalo na co si, dál se tě vyptávat nebudu, pokud ti to vadí," řekl jsem a dál hleděl na televizi a poslouchal zprávy, ve kterých hlásily vedra. No super. ,,Jo a ohledně obleku, Rina ti ho zařídila. Budeš ho mít ušitý na míru," řekl jsem. ,,Což mi připomíná že by ses měl zeptat na můj program na příští týden, protože bez pomoci neexistuju," řekl jsem a podíval se na něj. Musím přiznat že vypadal roztomile, jak se opíral o ty kolena.

"Nevadí mi to, jen mě docela překvapuje, že jsi ... Ehm jak to říct ... Normální?" odvětil jsem. "Nechci tě nijak urazit, ale čekal jsem že prostě budeš nějak arogantní nebo namyšlený, ale jsi úplně normální." dodal jsem a jemně se usmál. Vytáhl jsem z kapsy mobil a vyhledal číslo Riny. Ihned jsem se zvednul a přešel do vedlejší místnosti.
 "Dobrý den, tady Kazuki."
"A dobrej, to jste vy. Předpokládám, že se chcete zeptat na program."
"Ano prosím"
Rina mi nadiktovala všechny data, čísla i lidi které budu potřebovat. Zavěsil jsem a vrátil se do obýváku. Papír jsem sloužil do kapsy a sedl si do předchozí polohy. "Kolik ti vlastně je?" začal jsem konverzaci.

Když Kazuki odešel zatelefonovat Rině odebral jsem se pro další dávku pomerančového džusu. Pak jsem se vrátil a opět si sedl na gauč.
Kazuki se zrovna vracel. ,,Kolik ti vlastně je?" Zeptal se mě když si sednul. ,,32 let, a tobě?" Otočil jsem se na něj a neposedná ofina mi spadla do obličeje. Hbitě jsem si zničil culík a uvázal si nový. Stále jsem čekal na jeho odpověď.

"Dvaatřicet?!" podivil jsem se. "Odhadoval jsem ti tak stejně jako mě nebo možná i míň." dodal jsem po chvíli a jemně se usmál. Ani to s ním nehlo. Když jsem milý, sereš na to. Když jsem nepříjemný, sereš na to. Jak se mám teda doprdele chovat, pane dokonalý?! Sralo mě, že mě napůl ignoroval. "Mě je šestadvacet ..." špitl jsem po chvíli.

Vypl jsem telku a otočil se na něj. Evidentně ho podle obličeje štvalo, že mu nevěnuji takovou pozornost jakou si zaslouží. ,,To říkají všichni, nejsi jediný," řekl jsem a usmál se na něj. ,,Hmm... šestadvacet, jo? Je zajímavé že všichni dosavadní asistenti, které jsem měl byli mladší než já a asistentky byli vždy starší," zasmál jsem se, když jsem nad tím zauvažoval.

Hlavou mi ihned prolítla věta jako "Takže tady pán je na starší, hmmm." Řekl bych to nahlas, ale ještě se neznáme tolik, abych do něj mohl rejpat. "Kolik asitentů a asistentek si už vystřídal? A taky by mě docela zajímal důvod jejich odchodu." naklonil jsem hlavu jemně do strany a zadíval se hluboko do těch tyrkysových očí

,,Chlapů bylo víc. Myslím dvanáct a ženských osm," řekl jsem a pro jistotu si to spočítal na prstech. ,,Poslední byla ženská myslím a ta odešla kvůli tomu že byla těhotná. Ostatní odešli protože se mnou měli nějaký poměr nebo se jim nelíbilo moje chování," řekl jsem. ,,Z čehož plyne že ty si třináctý chlap," řekl jsem po chvíli. Nechal jsem ho, aby si urovnal myšlenky.

Přemýšlel jsem nad tím. Většina chlapů co potřebuje nějákýho debila co by se o ně staral si najímá ženský. A u většiny případů to končí v posteli. Je možný, že by on byl ... Zatřepal jsem hlavou a opět se na něj podíval. "Měli nějáký poměr? Takže si vystřídal osm ženskejch?" zkusil jsem nenápadně podat otázku na jeho orientaci. Zajímalo mě, jestli bude upřímný nebo to bude třeba úplně ignorovat. Konec konců mi do toho nic není.

,,Ne, dvanáct chlapů," řekl jsem upřímně. Chtěl si hrát tak to má mít. I tak jsem ho prokoukl hned. ,,Klidně ses mě mohl zeptat na začátku, řekl bych ti to," řekl jsem věcně a usmál se na něj. ,,Ale neboj, na tebe nic nezkusím... zatím," dodal jsem s úšklebkem. Chtěl jsem ho postrašit.

Nervózně jsem se zasmál. Děsily mě dvě věci. První, že ve mě čte jak v knize a druhá, že s ním bydlím. Já jsem vážně čekal, že budu mít normální život, najdu si přítelkyni a případně založíme rodinu. Ale já bydlím a dělám asistenta miliardářovi, kterej je ke všemu na chlapy. V duchu jsem brečel. Ale bylo by divný, kdyby se celoživotnímu smolaři stalo něco normálního. "Nezměníme téma?" falešně jsem se usmál a skrýval svoji nervózitu.

,,To ty ses mě nenápadně vyptával na mou orientaci, já s tím nezačal," řekl jsem. Povzdechl jsem si. ,,Fajn... chceš něco k jídlu?" Zeptal jsem se po chvilce ticha. ,,Jo," řekl po chvíli. ,,A co máš rád?" houkl jsem na něj z kuchyně a už si zavazoval zástěru. Slyšel jsem jak vrzla židle u baru. ,,No? Co to bude, pane?" Otočil jsem se na něj se smíchem.

"Uvař to co umíš nejlépe." usmál jsem se na něj. Zvedl jsem se ze židle a vytáhl z police skleničku. Zamířil jsem ke kohoutku a natočil si vodu. Prudce jsem se otočil a nechtěně vrazil do Subara. Voda se rozlila po celé jeho hrudi. Tohle už je snad zlý sen. Položil jsem skleničku a začal ho sušit. "Já ti strašně moc omlouvám, já to vážně nedělám schválně, ačkoliv to tak možná vypadá. Pozvedl jsem hlavu k vyššímu.

Měl jsem chuť dát mu pěstí. Vážně už mě začíná štvát. Po chvilce jsem svoje nervy opět ovládl. Divil jsem se že s ním mám takovou trpělivost. ,,To nic, natoč si to znova a radši už si sedni," řekl jsem. On polkl a rychle udělal to co jsem řekl.  Dál jsem se tím nezabýval a věnoval se pálivým těstovinám na plotně. Nalil jsem tam nějakou omáčku a okořenil to. ,,Co by sis dal k pití?" Zeptal jsem se, když jsem promíchával těstoviny. ,,Vyber si něco z ledničky. Je tam dost chlazených nápojů," ukázal jsem na ledničku.

"Seš si jistej, že je dobrej nápad mi dát do rukou nějáký pití?" zadíval jsem se na něj. On si jen povzdychl. Pokrčil jsem rameny a zamířil k ledničce. "To je lednička, ne televize." ozvalo se za mnou, když jsem dlouho dobu čuměl do oné lednice. "Samozdřejmě, mami." sykl jsem a opět ji zavřel. Vrátil jsem se k baru a svojí vodě. "Tys nic nevybral?" divil se dlouhovlásek. "Dávám přednost čisté vodě a chlastat nehodlám." odvětil jsem a dál pozoval jeho ladné pohyby při dokončování jídla. 

,,Víš... za chlastem byla kofola a tak dále," řekl jsem. ,,No nic. Tak se jdi kouknout do té druhé ledničky," ukázal jsem na tu vedle té druhé. ,,Tam by měli bejt ochucené vody." Dodal jsem pak. Těstoviny se konečně dodělaly a já vypnul sporák. Vytáhnul jsem dva hluboké talíře a nandal na ně těstoviny. Pak jsem je položil na pult. Po oku jsem kouknul na Kazukiho, který dál štrachal v ledničce. Odebral jsem se k té druhé vedle něho a vyndal z ní ochucovadla, pak jsem je položil na stůl a ještě na těstoviny nalil omáčku. ,,Vyndej dvě skleničky až půjdeš na zpátek,"

"Dobře ..." špitl jsem a vytáhl z ledničky jemně perlivou mattonku. Vyndal jsem ještě ony dvě skleničky a zamířil ke stolu. Sedl jsem si naproti němu a otevřel pet lahev. Nalil jsem nám pití a pozor! Nic jsem nevylil a Subara nezmáčel! Usmál jsem se na něj a popřál mu dobrou chuť. On jen přikývl a pustil se do jídla. K mému překvapení to bylo vážně dobré! Zaujatě jsem čuměl do talíře a hypnotizoval těstoviny.

,,Copak, copak. Nechutná ti to?" Zeptal jsem se trochu smutně, když jsem zaregistroval jak hypnotizuje těstoviny. ,,N-Ne! Je to výborný!" Řekl a pustil se do jídla. ,,Ale, ale, ale nějaký rozvášněný," vysmíval jsem se mu. ,,To si nečekal, že?" Řekl jsem pobaveně. ,,Ne," řekl upřímně. ,,Proč sis myslel, že sem uvařil já? Nikdo z mých dosavadních asistentů neuměl vařit a navíc jsem se to učil od dětství," řekl jsem. Vzal jsem si do ruky sklenku a napil se.

"Je to takový dost nečekaný od miliardáře, aby si vařil sám. Myslel jsem si, že i na to si najmeš lidi." trochu jsem se zasmál. Nad myšlenkou, že tohle je jeden z nejvlivnějších lidí Tokia jsem se musel zasmát. Takhle vypadal jako normální obyčejný člověk, ale přesto na něm bylo něco zvláštního. Možná to byl jeho upřímný charakter, nebo třeba jen ty nádherně tyrkysové oči. Ne... Určitě v tom bylo něco víc. Možná něco, co mě k němu až přitahovalo. "Kurva prober se Kazuki! Seš jak třinátiletá holka!" řekl jsem nechtěně nahlas a zatřepal hlavou.

Udiveně jsem se na něj koukal. ,,Ehmm. Na co si jako teď myslel, že si řekl tohle," rozesmál jsem se. Nemohl jsem přestat. V tu chvíli mi to přišlo strašně vtipné. Dojedl jsem poslední kousky těstovin a uklidil talíř do myčky. Všiml jsem si že také dojedl a tak jsem mu talíř taky odnesl. Pak jsem se opět posadil. ,,No? Já čekám," řekl jsem stále pobaveně a opět si usrkl vody.

"Do toho ti nic není." zamumlal jsem a nechal dlouhou ofinu, aby mi spadla do tváře. Vzal jsem si vodu a velice pomalu upíjel, abych co nejdéle vyhnul jeho odpovědi a vyčítavému pohledu. Nemohl jsem mu říct: "Asi už mi šibe, ale něco mě na tobě přitahuje." Zvláště ne, když vím, že by neměl problém po mě vyjet. Já si zůstanu hezky ve svém světě a budu doufat, že jednoho dne najdu ženu, která se mnou vydrží.

,,Tak proč se červenáš?" Zasmál jsem se a odnesl svou sklenku na pult. Pak jsem zapnul už přeplněnou myčku. A utřel pult. ,,Hele já se teď odeberu do posilovny. Jestli chceš můžeš jít se mnou nebo si dělej co chceš," oznámil jsem mu a sundal si mikinu, která schovávala mé svaly. Ještě líp to bylo vidět s uplým tílkem co mám na sobě. No dobře no. Přiznávám. Líbil se mi a chtěl jsem na Kazukiho taky udělat dojem.

Co zkouší? Já nejsem vlhká třinácka, abych teď z něj začal slintat jen, protože je namakanej. Pche! "V pohodě, běž sám. Já budu dělat společnost Ince a půjdu se projít s ní do lesa." usmál jsem se. Všiml jsem si, že tohle Subaru nečekal. Ani jsem mu nevěnoval pohled a šel ven. Ať se naparuje před zrcadlem a ne přede mnou, kouhout. "Zdá se, že je dneska teplo." pohladil jsem čtyřnohou kamarádku. "Hodím na sebe jen mikinu a půjdem do lesu, ju?" usmál jsem se na ni a zaběhl si do pokoje pro mikinu. "Hele, Subaru, potřeboval bych půjčit klíče." Zápasil jsem se svetrem a pomalu šel za kohoutem do kuchyně.

,,Na," hodil jsem je po něm aby konečně odešel. Hned jak zmizel jsem se odebral do posilky. Zapnul jsem ji jeden ze strojů. Bylo to na přitahování. Do toho mi hrála i příjemná hudba, tak šlo všechno lépe. Když jsem skončil se cvičením, odebral jsem se nahoru do koupelny, kde jsem ze sebe shodil všechno oblečení a vlezl jsem si do vířivky.

"Tak pojď, Inko!" křikl jsem na huskyho a ten se ke mě ihned rozběhl. Sice bylo teplo, ale v lese vždycky bývá chladněji. Procházel jsem ulicema a do uší si dal sluchátka. Nemusel jsem se o Inku bát, jelikož tady takový provoz není. Konečně jsme došli do lesa a ona začala všemožně skákat radostí. Uklidil jsem sluchátka a začal se jí věnovat. "Co kdyby jsme si zaběhali?" podrbal jsem ji za ouškem a rozběhl se po lesní pěšince.

Vylezl jsem z vyhřívky a osušil svoje mokré tělo. Pak jsem se odebral do mého pokoje s tím, že si dám šlofíka. To cvičení mě trochu zmohlo. Zašmátral jsem po telefonu. Byli tři hodiny. Nastavil jsem si budíka na pátou. Dvě hodinky postačí. Nenamáhal jsem se ani obléknout a nahý hupsl pod peřinu. Po chvilce jsem usnul.

"Tak půjdem domů, ju?" podíval jsem se na žíznivého psa a zamířil zpátky domů. Odemkl jsem a vzal Inku do náručí. "Potřebuješ vykoukat a já tu nehodlám zas vytírat." upřesnil jsem jí to a zamířl do koupelny. Položil jsem ji do vany a pečlivě umyl. "Výborně, tak teď bych byl na řadě já." řekl jsem si sám pro sebe, když jsem se podíval do zrcadla. Bláto jsem měl skoro všude, plus jsem byl mokrý od ní. "Ne! Počkej! Kam to běžíš?!" křikl jsem na zvíře co právě bleskově vyběhlo z koupelny. Naštěstí už byla suchá. Všiml jsem si dveří kam zaběhla. "Prosím, Subaru ať zrovna nejsi ve svém pokoji." pomodlil jsem se a zamířil ke dveřím.

,,N-Ne... chci ještě spát," zachumlal jsem se, když mi někdo olízl tvář a skákal po mě. Odhrnul jsem deku a spal v klidu dál. Ještě jsem zaslechl tohle: "Ne, Inko! K noze!" Kazuki. Byl v mém pokoji a já měl ke všemu odkryté tělo. To jsem si ale uvědomil až když mi to stvoření skočilo na můj penis. Okamžitě jsem se probral a zařval bolestí. ,,Kurva! Co to tu vyvádíš!" Chytil jsem se za penis a zle se podíval na Kazukiho a především to psisko.

"Zatraceně už! Inko!" zařval jsem na ni a ona sklopila uši a lehla si na zem. "Subaru, já se ti nehorázně omlouvám. Ani bych se ti nedivil, kdybys mě s okamžitou platností vyrazil. Ale za svou obhajobu si máš zavírat dveře." řekl jsem a stál k němu otočený zády. Věděl jsem, že je nahý a hodlal jsem to respektoval. Navíc si ho nepořebuju prohlížet, ikdyž možná nakouknou bych mohl ... Ne! Drž! Stůj, Kazuki! Ani se nehni!

Čapl jsem Kazukiho za ruku a hodil s nim na postel. Naklonil jsem se nad něj. ,,Tak aby bylo jasno. Sem si jistý že sem ty dveře zavíral! A pak se tě ještě musím zeptat na jednu věc. Jak to že si proboha celý od bláta!" Ukončil jsem svůj monolog a koukal se do jeho temných překvapených oči.

"Ty dveře jsi teda nezavíral, protože ten pes je otevřít nemohl!" bránil jsem se mu s vražedným pohledem. Uvědomil jsem si, že jsem v podstatě hodil vinu na sebe, protože on chybu nepřizná. "A já to už vůbec nebyl!" sykl jsem, když viděl jeho pobavený výraz. "Jsem od bláta protože jsem ti říkal, že jdu do lesa. S Inkou jsme si trochu zaběhali a v lese je bláto a vlhko. To je obvyklý." zasyčel jsem a shodil ho ze sebe. Sedl jsem si na kraj postele a zadíval se dlouhovláskovi do očí.

Promnul jsem si spánky. ,,Máš pravdu. Mluvila ze mě ospalost a naštvanost. Promiň," řekl jsem a zvedl se z postele. Došel jsem ke skříni a začal se oblíkat. ,,Jdi se umýt. Smrdíš bahnem," zasmál jsem se uprostřed oblékání. ,,Já zatím vezmu Inku na zahradu," mrkl jsem na něj. Jenže on tam seděl jako tvrdý Y. ,,Si v pohodě?" Zeptal jsem se ho starostlivě.

"Co? Co? Jo sem!" rychle jsem probral. Hypnotizovalo mě jako dokonalé nahé tělo. Už zase! Heeeey, Kazuki, ty chceš holku! "Dobře postarej se o ni." řekl jsem nepřítomně. Zamířil jsem do koupelny a zamknul dveře. Shodil jsem ze sebe špinavé oblečení a naložil se do vany. Cože?! Já jsem z něj ztvrdl? To musí bejt nějákej omyl! Notak, lehni!

Následující dny proběhly celkem v pohodě. Teď teprve nastane to peklo. Bylo pondělí. První pracovní pondělí a tím pádem bude dělat Kazuki dnes poprvé mého asistenta. Jak znám kolegy určitě naplánují nějakou kravinu na večer. Už se nemůžu dočkat. Probudil jsem se v pět. Zase. Zase moc brzy. No to už nechám být. Stejně bych zas neusnul. Došel jsem vzbudit Kazukiho, který byl zachumlaný, tak že jsem ho neviděl. ,,Hej, Batmene, vstávej!"  Křikl jsem když mě to přestalo bavit. Prudce se probudil. ,,Co?Co?Co?" Máchal kolem sebe rukama. ,,Je pondělí a čas do práce, probuď se a pak přijď za mnou do kuchyně. Já zatím udělám snídani," řekl jsem a bouchl za sebou dveřmi.

"To je teda milý probuzení" odfrkl jsem si a vyhrabal se z postele. Převlíkl jsem se a zamířil se do koupelny se zlidštit. "Tak Kazuki, dneska tě čeká práce. Tak to nezkurvy ty vořechu." promluvil jsem na sebe do zrcadla a zamířil do kuchyně. Subaru měl již připravený stůl (Sebastian xD ) a podával jídlo. "Dobrou chuť" usmál se a pustil se do palačinek. Já jsem upil z hrnku kafe a též se pustil do jídla. Oba jsme spokojeně snídali, když se ozval zvonek. "Dojdu tam" řekl jsem s plnou pusou a zamířil ke dveřím. Otevřel jsem a tam stála Rina s oblekem. "Dobré ráno, tak tady je ten oblek." usmála se a vešla dovnitř. "Děkuji vám" zavřel jsemm za ní. "Už mě štve ta zdvořilost! Tykej mi!" seřvala mě. Já jsem zamířil do kuchyně, abych dojedl.

,,Ty ještě nejseš převlečený!" vyštěkl jsem na Kazukiho, který se přede mnou pořád promenádoval v pyžamu. Já toho vořecha při zabiju. On se na mě ublíženě kouknul a pádil se rychle převléct. Rina už na mě troubila. ,,Hni sebou!" zavolala. ,,Sklapni! On zdržuje!" nasedl jsem do auta. Když Rina znovu chtěla zatroubit, aby si Kazuki hýbnul, vyřítil se z baráku a zamknul za  sebou. Nastoupil do auta a jelo se. Všiml jsem si, že má blbě ovázanou kravatu. ,,Tss... hlavně že máš rukavice," řekl jsem a přitáhl si ho k sobě, abych mu jí zavázal správně.

"Kdyby jsi mi včera řekl v kolik mám vstát, tak bych nezdržoval." řekl jsem na svou obhajobu a podíval se do těch tyrkysových očí. Subaru o mě jen zavadil pohledem a přitáhl mě k sobě ještě blíž. Byl jsem tak 15 cenťáků od něj. Na co mě pořebuje tak blízko, jen aby mi uvázal tu blbou kravatu. Konečně to dovázal. Vytrhl jsem mu a odtáhl se od něj. "Děkuji, pane Kiyozuki." pronesl jsem a odvrátil pohled k oknu.

Ach ta ironie. Pomyslel jsem si, když jsem poznal, jakým tonem to řekl. Na moje štěstí cesta trvala jen pár minut a tak jsem přišel o hodinovou přednášku Riny jak chodím pozdě. ,,Od toho je tady Kazuki aby mě komandoval, když něco nestíhám,"  odsekl jsem jen a spolu s ním vystoupil a vešel do budovy. Následně jsem Kazukiho zatáhl do výtahu a zmáčkl nejvyšší patro budovy, kde jsem měl umístěnou kancelář a odkud jsem to celé řídil.

Lidi, lidi, lidi a zas jenom lidi! Bože! Kolik pracovníků tahle bodova má. Mladý lidi, dobře oblečený lidi, hezký lidi ... Jenom já si tu připadám jak dement co si neumí zavázat ani kravatu. Vylezli jsme z výtahu a mě polil studený pot. Prošli jsme chodbou a prošli kolem spousty sekretářek. Šel jsem za Subarem trochu přikrčenej jak pes. On vytáhl kartu a přiložil ji na sken u dveří. "Mám jít s tebou nebo dostanu místo někde tady?" zeptal jsem se. Subaru se na mě vražedně podíval. "Komu děláš asistenta?" řekl znuděně. "Tobě." odvětil jsem. "Tak to jako odpověď musí stačit ..." odsekl a vešel dovnitř. Po chvíli váhání jsem šel s ním. On si sundal sako a hodil ho po mě. Zasedl za velký stůl a pobaveně se na mě podíval.

Všiml jsem si že jsem měl předat nějaký email. Rychle jsem šel ke kopírce a okopíroval to. ,,Odnes tohle do druhého patra. Jsou to druhé dveře z leva. Pak obejdi všechny lidi, s kterými se mám dnes setkat, jestli to platí. Jestli ne tak to vyškrtni z diáře, aby si v tom neměl bordel," řekl jsem a dal mu papíry. On na mě čuměl z otevřenou pusou. ,,No co... aspoň se nebudeš nudit frájo, a navíc by si měl zhubnout," poklepal jsem ho na bříšku a vyšoupl ho ze dveří. ,,Pak zaklepej!" houknul jsem ještě.

"Pche, ty nemluv King Kongu." zamumlal jsem si pro sebe a podíval se na papíry. "Takže druhé dveře zleva, druhé dveře zleva ..." opakoval jsem si a mířil k výtahu. Najednou jsem do někoho vrazil. "Oi, promiňte" řekl jsem a podíval se na onu osobu. Vysoký blonďák, zelené oči, krásný úsměv. "V pořádku. Ty musíš být ten nový Kiozukiho asistent. Jsem Gray." usmál se znovu a podal mi ruku. "Uhádl jsi to, já Kazuki." stiskl jsem mu ruku a oplatil úsměv. "Koukám, že tě první den moc nešetří. Schválně ti ty lidi poskládal tak, abys běhal z patra do patra jak debil." nahlédl mi do papíru. "Tyhle jsou úplně dole, tyhle ve třetí, tenhle ve čtvrtém ..." Gray mi napsal pořadí lidí, abych tu nelítal jak idiot. "Díky moc za pomoc." poděkoval jsem mu. "Není za co. Zítra pořádáme párty na uvítání nováčků, tak doufám, že příjdeš." usmál se blonďák a odešel. Zašel jsem odnést papíry a poté postupně oběhnul všechny lidi. Stihl jsem to za necelou hodinu. Stál jsem před Subarovými dveřmi a ocela se těšil na jeho reakci, že už sem tu.

Jako vážně!  On už to stihnul?! Počkat! Ten hajzl Gray! S poker facem jsem šel otevřít dveře, s tím že Graye později zbiju. ,,Vítej zpět," přivítal jsem Kazukiho s falešným úsměvem. On se na mě jen ušklíbl. Nenechal jsem ho ani sednout a už si ho zas zavolal. ,,Tohle dones na recepci do přízemí, pak tohle do pátého patra, tohle to šestého a tady to do druhého, s Grayem už se myslím znáš tak ho sem prosím přiveď," rozkázal jsem a opět nahodil falešný úsměv.

"Abys věděl, tak já jsem asistent a ne běžec maratonu. Nejen, že s tebou musím bydlet, ale schválně mi to ještě stěžuješ." odsekl jsem odešel. "Dělá si z tebe služku, co?" ozval se za mnou známý hlas. "Jo no, tentokrát se nehodlám nijak honit. Ať si hází hromy, blesky jak chce. Pošlu na něj psa." zasmál jsem se na blonďáčka. "Taky jeden z důvodů proč u něj žádnej asistent dlouho nevydrží. Buď skončí v posteli nebo v nemocnici." odvětil úsměvavý blonďák. "Docela mě překvapuje, že víš o jeho orientaci." podivil jsem se. "On se s tím nijak nenamáhá to skrývat, dalo by se říct, že nám to ještě cpe. Taky jsem to zažil, upřímnou soustrast." řekl vyšší. "Dělals mu asistenta?" optal jsem se. "Jop. Dej si bacha, není tu jedinej kdo by tě chtěl dostat do postele." řekl Gray a odešel. "Počkej, máš jít za ---" křikl jsem za ním. "Kiyozuki, vím." mrkl na mě a zmizel. Já jsem se loudavým krokem vydal udělat rozkazy svého "milovaného" šéfa.

,,Proč mu pomáhaš, hmm?" osopil jsem se na Graye hned jak jsem ho pustil dovnitř. ,,Protože vím, jakej si kretén," řekl bez jakékoli úcty. ,,Už tě mám vážně kurva plný zuby! Kdybych mohl tak tě už dávno vyhodím!" zařval jsem na něj. ,,Jen klid puso. Víš že nemůžeš, protože jinak... by se to opakovalo," mrkl na mě. ,,Co jako? Jak si mě znásilnil? To by se opakovalo? Tebe se nebojím," zařval jsem na něj zas něco. ,, Uklidni se brouku. Mluvil jsem o tvém novém objevu. Docela by mě zajímalo jak je uvnitř těsný," ušklíbl se na mě. ,,Kazukiho se nedotkneš ani prstem,zmrde!" zakřičel jsem. ,,Uvidíme," ušklíbl se na mě naposled a konečně vypadl. Tohle mu nedaruju. Teď jsem byl v pěkně vytočený. Naštvaně jsem kopnul do koše na odpadky.

Konečně jsem roznesl všechny papíry a vrátil se za mistrem. Minul jsem s právě odcházejícím Grayem. On se na mě jen mile usmál a tak jsem mu úsměv opětoval. "Tak mám hotovo ..." řekl jsem, když jsem vešel do Subarova kanclu. Ten stál u okna a odpadkový koš ležel rozkopnutý usprostřed místnosti. "Ehm, děje se něco?" zeptal jsem se opatrně. Subaru se na mě otočil a jeho nádherné oči byly plné vzteku. "Že jsem se ptal ..." nervózně jsem se zasmál a několik kroků couvl.

,,Nic, vše je v naprostém pořádku," řekl jsem. Klidně bych to na něj vybalil, ale on by mi stejně nevěřil. ,,Kdybych ti to řekl, tak bys mi nevěřil," řekl jsem potom a zasednul k počítači. Po chvíli jsem se na něj podíval. ,,Jestli chceš tak si to tady projdi a zajdi si na oběd a tak," řekl jsem mu. ,,A měl by ses trochu seznámit, zítra se koná ten uvítací večírek. Já tam sice nejdu, ale bude tam spousta jiných lidí z firmy, tak proto," řekl jsem mu a smutně se na něj usmál.

"Udělal jsem něco špatně? Je možný, že jsem ty papíry zanesl do špatnýho patra? Pomíchal jsem je? Je kurva něco co jsem udělal blbě?" Hlavou se mi honilo milion myšlenek. "Dobře, tak já teda půjdu." šeptl jsem zadíval se do země. Něco mi na něj zatraceně nesedělo. Nechtěl jsem se do toho srát, ale stejnak mi to nedalo. "Opravdu seš v pohodě?" podíval jsem se na něj mezi dveřma.

,,Ne! Nejsem v pohodě! Řeknu ti to doma, ale ty se stejně nasereš nebo mi nebudeš věřit, nebo dokonce obojí!" řekl jsem. ,,A nic si neudělal špatně, svou práci si udělal velmi dobře," řekl jsem pak, protože jsem mu viděl na očích že ho trápí i to. Jen kývnul a pak zavřel dveře. Já se zas pustil do mé práce. Najednou mi zazvonil telefon. ,,Jé... ahoj mami," pozdravil jsem jí.

"Proboha za co?" sedl jsem si na schody a zhluboka nadechl. "Promiňte, ale ráda bych prošla." řekl jemný ženský hlas. Pozvedl jsem hlavu a před sebou spatřil prsatou hnědovlásku. "Velice se omlouvám, slečno." řekl jsem se šarmatním úsměvem a vstal. Ona se jen usmála a sešla schody. Musím uznat, že ženský tu jsou dost přitažlivý. "Bejt tebou, tak si moc naděje nedělám. Kiyozuki tě nenechá jen tak." vynořil se přede mnou Gray. "O tom mi ani nemluv. Právě po mě vyjel a začal na mě ječet. A já ani nevím co mu přelítlo přes držku." odsekl jsem. "Na to si časem zvykneš. Nechceš, já tě tu provedu a seznámím s ostatními?" dal mi ruku kolem ramen. "Jo a mám i docela hlad." odvětil jsem. Gray se je zasmál a vyrazili jsme.

,,Kurva! Kurva! Kurva!" Křičel jsem přes celou místnost. Takhle mě vážně může vytočit jenom ten idiot Gray! Zmáčknul jsem tlačítko na nějaký chytrý kravině. To mě spojilo s mou sekretářkou. ,,Akane! Donesteme mi kafe nebo už si vážně hodim mašli!" Řekl jsem a dal s prst pryč s tlačítka. Mám chuť jít domů. Ale mám ještě schůzky. Počkat! No jo! Já zapoměl na schůzky! Kde je Kazuki.

Naobědval jsem se a seznámit s většinou personálu. Všichni ke mě byli milý a vstřícní, někteří možná až moc. "Hele lidi, já už vážně musím jít. Jinak mě Sub-- Kiyozuki zabije." řekl jsem a doslova zdrhnul. Opíral jsem se o zeď vydýchával schody do nejvyššího patra. "Kiyozuki už je zase nasranej. Teď mě zpeskoval, abych mu donesla kafe. Od toho je tu asistent, já mám svý práce dost!" slyšel jsem ženu, která nadávala v kuchyňce. "Velice se omlouvám, je to moje chyba." šel jsem za ní. Ona se na mě jen podívala a pak pohledem sklouzla na moje jmenovku. "V pořádku. Jen jsem trochu vynervovaná, Kazuki." usmála se žena. "Mohl byste mu to zanést?" usmála se a podala mi kafe. "Jistě." oplatil jsem jí úsměv a zamířil do šéfova kanclu.

V momentě, kdy Kazuki vešel do kanclu s mým kafem jsem ho chytl za límec a přitiskl k sobě. ,,Kdy máme první schůzku!" spanikařil jsem a lomcoval s ním. On radši rychle  položil to kafe nazem. ,,Hej! Uklidni se! Je až za půl hodiny!" odtrhl se ode mě. Moje mrzutá nálada se vrátila. ,,Fajn, tak můžeš zase jít a za 20 minut naklušeš před kancl a budeš čekat," řekl jsem a vzal si ze země kafe než ho stihne ten idiot vylít.

"Ne!" odvětil jsem rázně. "Nikam nejdu, nebudu se tu honit jak pes z patra do patra. A navíc jsem TVŮJ asistent, jak jsi ráno řekl. Nechápu co ti hrabe. Chováš se jak ženská!" rozkřikl jsem se na něj. A kurva! Proč já nedržel hubu! Subaru se na mě díval takovým pohledem, že jsem fakt nevěděl co si mám myslet. "Hehe a nebo víš co? Já raději půjdu ..." nervózně jsem se zasmál a pomalu couval.

,,Sednout!" rozkázal jsem. On si okamžitě sednul a nahlas polknul. Rozesmál jsem se. ,,Fajn. Když chceš tady zůstat, tak si zůstaň, ale upozorňuji že se budeš nudit. Většinou dělám svou práci a tak by bylo lepší, dkyby sis sem nosil notebook, aby ses nenudil," řekl jsem a opět ťukal něco do počítače.

"Ty vážně horší jak ženská. Nemám chuť snášet ty tvý proměny nálad. A klidně mě třeba seřvi, ale podrážděnej seš tu jen ty." zasyčel jsem. "Nepotřebuju notebook. Raději se lépe seznámím s kolektivem a vždycky si můžu povídat s Graem." dodal jsem mezi dveřma a zmizel.

Zase! Zase vyslovil to prohnilí jméno. Mrsknul jsem stojanem na tužky o dveře. ,,A dost! Já končim! Dneska už to fakt nezvládnu!! zbalil jsem si sakypaky a zavolal Rině. Rina je něco i jako můj zázkok, takže sem jí poprosil, aby ty schůze zvládla za mě. Vymluvil jsem se na bolest hlavy, což byla trochu i pravda, protože mě z toho neustálého řvaní fakt bolela. Chvíli jsem ní čekal u hlavního vchodu. Za chvilku tam byla. ,,Hlavně se vylež, ty idiote!" houkla na mě a zmizela ve dvřích budovy. Já si zavolal taxi. Jéj. Byl to znovu ten stařík.

Čekal jsem před jeho kanclem přesně na čas. "Tak kde je ten vůl?" nádaval jsem. Otevřeli se dveře, ale místo Subara vyšla Rina. "Rino? Co ty tady děláš?" nechápal jsem to. "Subara bolela hlava, tak šel domů. On ti ti neřekl?" odvětila. "Ne, neřekl." sykl jsem naštvaně. "No klidně můžeš jít domů, zvládnu to bez tebe." usmála se. "Jsi si jistá?" optal jsem se pro jistotu. "Jopa, tak zatím. Výsledky ti pošlu mailem" řekla a doslova mě vyhodila na ulici. "Ty arogantní kreténe!" zanadával jsem na Subara a vydal se na bus a pak pěšky domů.

Hned jak mě ten stařík dovezl na kraj ulice. Jsem mu zaplatil a dobelhal se domů. Vyndal jsem z kapsy klíče a na moje štěstí se trefil do klíčové dírky hned na poprvé. Sako jsem hodil na podlahu a bylo mi to úplně putna. Inka začala štěkat, což mi zbůsobilo třeštění hlavy. Cítil jsem se jak mo tří dení kalbě. O bože! Po schodech jsem šel na všech čtyřech a ještě k tomu se párkrát natáhl. Nakonec se mi to podařilo a já došel do pokoje. Zatáhl sem všechny závěsy a skočil pod deku, aby ke mě nedosáhli žádné paprsky slunce.

Došel jsem domů až za tmy. Odemkl jsem a vešel dovnitř. Subarovo sako se válelo na zemi. Sebral jsem ho a položil na pohovku. Poté jsem se sám svlíkl a šel dát čistou vodu a granule Ince. Poté jsem zamířil do třetího patra. Dveře Subarova pokoje byly otevřené a on bez trička seděl na posteli a čuměl do země. Zašel jsem si do pokoje pro oblečení a pak za ním. Stoupnul jsem si mezi dveře a zapínal knoflíčky od bílé košile. "Tebe nebolela hlava, jsi nasranej." řekl jsem a dál se věnoval knoflíčkům.

Hupsl jsem zpět pod deku. ,,Ne. Jsem nasranej a mám i migrénu," řekl jsem. ,,Už jsem to tam prostě nevydržel," dodal jsem pak a zavřel oči. Trochu se mi chtělo spát, ale stále jsem se držel a neusnul. ,,Potřeboval si ještě něco?" Zaměřil jsem na něj můj pronikavý pohled. Zrovna si zapínal poslední knoflíky.

Bylo tak jednoduchý prokouknout co mu s největší pravděpodobností vadí. "Jo potřeboval. Nechal jsi mě tam jak idiota čekat na ty zasraný schůzky. Mohl jsem být už dávno doma." pronesl jsem. On se na mě jenom podíval a pak zavřel oči. "Kdyby tam nebyl Gray, tak bych asi umřel nudou." rýpl jsem si do něj. On prudce otevřel oči. Pomalým krokem jsem šel k němu a sedl si na kraj postele. "Neříkal jsi, že mi to doma řekneš a já se naštvu nebo ti to neuvěřím?" jemně jsem do něj strčil.

,,Fajn! Gray mě jako jediný asistent znásilnil a teď jede po tobě a já se tě snažím ubránit, jenže ty se mu se svým tělem úplně vybízíš!" Vyhrkl jsem všechno najednou. Zněl jsem naléhavě, aby si to uvědomil. On do mě furt ťukal. ,,Tobě se líbí do mě ťukat, či co?" Otočil jsem se na něj a rukou si podepřel hlavu.

"Já nejsem žádná děvka a opravdu se nehodlám s kýmkoli z práce vyspat. A zvláště ne s chlapem." odvětil jsem se zaujatým pohledem mu prsty přejel po tváři. "A to, že tě znásilnil mě mrzí. Budu to brát jako varování a dávat si před ním bacha." dodal jsem. "Ale upřímně, kdo by nevyjel po chlapovi s nádherně tyrkysovýma očima, dlouhýma havraníma vlasama a dokonalým tělem?" řekl jsem a zaujatě hleděl o těch nádherných očí.

,,Ehm... posloucháš se vůbec?" Řekl jsem a dotkl se jeho ruky, kterou jsem vzal a položil mu ji do klína. Vzápětí jsem jí ale ucítil na břiše. Ehm... aha. ,,Víš... neříkal si že nejsi gay, protože si tím nejsem tak jistej, když se mi tady vybízíš a já v tomto stavu prakticky nevím co dělám. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě.

"Zkouším jestli jsi mi nelhal. Hraju si s tebou." ušklíbl jsem se. "Slyšel jsem, že jsi všechny svý asistenty dostal do postele téměř hned." vyhoupl jsem se nad něj a posadil se mu na klín. "Chceš se vyspat i se mnou?" zašeptal jsem mu svůdně do ouška. "Jak by jsi reagoval, kdybych ti řekl jak moc chci, aby jsi mi svýho ptáka nacpal do zadku a vzal jsi mě? Šukal jako tu nejlacinější děvku a dal mi tu největší slast a nejlepší orgasmus co jsem kdy zažil?" zavzdychal jsem mu do ouška a čekal na jeho reakci.

Část třetí: Sázka

,,Popravdě... chci tě tak moc jako nikoho jiného, ale neudělám to, protože by si toho pak litoval a to já nechci. Právě teď děláš obrovskou chybu, víš? Laskavě se uklidni," řekl jsem a schodil ho na druhou půlku. ,,Víš, Kazuki. To co děláš mi ubližuje. Zahráváš si s mými city k Tobě," řekl jsem a urychleně opustil místnost. Už jsem to nemohl vydržet. Bolelo mě jak mě pokoušel, ale zároveň jsem ho strašně moc chtěl. Vypadl jsem do druhého patra dál od něj. Stejně myslím, že hned nepůjde za mnou. Musí taky myslet. Vzal sem si z ledničky tentokrát jahodový džus a nalil si do půl litru. Urychleně jsem to do sebe kopl a pro jistotu si vzal s sebou tři další nádoby z džusem. Rozvalil jsem se na pohovce.

Zachumlal jsem se ho jeho postele a přes hlavu si přehodil deku. "Děláš jako by jsi po týdnu a něco ke mě mohl mít nějáké hlubší city." řekl jsem do prázdné místnosti. "Alespoň jsem si teď ověřil o co ti jde a můžu si před tebou dát majzla." dodal jsem a vynořil se zpod deky. Vstal jsem a zamířil k sobě do pokoje. Zavřel jsem dveře a sedl si ke stolu. Zapnul jsem noťas a podíval se mail. Rina už mi poslala všechny důležité informace ze schůze. Lehl jsem si do postele a začal dlouhý mail pročítat.

Rozhodl jsem se že si půjdu ještě provětrat hlavu. Potřeboval jsem to po tom co se stalo. Bože! Nemůžu uvěřit že se mi takhle nabízel. Zrovna do něj bych to vážně neřekl. Ani sem se mu to neobtěžoval říct a už scházel do prvního poschodí. Vzal jsem si tričko a sako co se tu válelo a navlékl ho na sebe. Poté jsem za sebou jenom zabouchl dveře a vypadnul z baráku.

"Bože! A proč to posíláš mě, když je to spíš pro Subara?!" zanadával jsem si, když jsem přečetl několikastránkový mail. S nechutí jsem se zvedl z postele a zamířil za Subarem do obýváku. Nebyl tam. Prohledal jsem celej barák, ale on nikde. "Takže ty ses teď nasral a nehodláš se mnou mluvit?" křikl jsem do prázdného baráku. "Tssss! Tohohle budeš litovat!" zavrčel jsem a nechal noťas ležet na stole v obýváku. Vzal jse Inku a vypadl ven. Ještě jsem za sebou samozdřejmě zamknul, aby se neřeklo. Zamířil jsem k lesu a naštvaně kráčel ulicemi.

Nešel jsem nikam daleko. Za chvíli jsem se vrátil. Docela mě překvapilo, že bylo zhasnuto a zamčeno. Wow! Zabalil to brzo. Pomyslel jsem si, odemkl a vešel. Nenamáhal jsem se rozsvítit a po slepu pověsil sako na věšák. Šel jsem do druhého patra a dal si něco z lednice. Pak jsem umyl nádobí a dal ho na odkapávač. Pak jsem ze sebe po cestě do třetího patra sundal triko a když jsem dolezl do svého pokoje, shodil jsem ze sebe i kalhoty a spodní prádlo. Vběhl jsem do koupelny a napustil si vanu.

Vrátil jsem se asi tak za hodinu. Stále bylo zhasnuto, ale už dávno odemčeno. Rozsvítil jsem a pustil Inku na zahradu. Šel jsem až do nejvyššího patra s úmyslem jít do svého pokoje. Uslyšel jsem z koupelny šplouchání vody. "Jestli si myslíte, že to balím, tak jste na omylu pane Kiyozuki. Mě se tak snadno nezbavíte!" křikl jsem na něj. Šel jsem k sobě do pokoje a s třísknutím dveří se svalil na postel.

Ušklíbl jsem se. Tohle bude ještě zajímavé. Vypnul jsem vodu a začal se mýt. Namydlil jsem se snad úplně všude. Byl jsem úplně bílý. Zrovna, když jsem ze sebe pěnu smíval, někdo otevřel dveře. Měl jsem přes obličej hozené mokré vlasy, ale i tak jsem nemusel hádat kdo to je. ,,Potřebuješ něco, Kazuki?" Zeptal jsem se.

"Ne asi, ty vole. Přišel jsem se jen podívat, jestli už ses utopil." zavrčel jsem na něj. Sundal jsem si košili i kalhoty a oboje hodil do koše na prádlo. Nevěnoval jsem mu žádný další pohled a zavřel za sebou dveře. Nenamáhal jsem se s oblíkáním a sedl si na postel ve svém pokoji. "Pokud by to bylo možný, tak bych se rád vysprachoval ještě dneska!" zařval jsem přes celé patro na toho arogantního kreténa co okupoval koupelnu.

,,Tss... sotva jsem sem vlezl, už mě vyhání. Mám na něj špatný vliv," povzdychl jsem si a vylezl z vany. Usušil jsem se a přes pas si dal ručník. Ze skříně jsem vzal druhý a usušil si tím dlouhé vlasy. Zaklepal jsem a vlezl do jeho pokoje. ,,Máš to volný," houknul jsem a nechal otevřeno, jelikož mi bylo jasné, že se hned rozběhne a serve ze mě ručník. Ne. Dělám si legraci. Rozběhne se do koupelny a pro případ, že bych ho chtěl znásilnit si zamkne a zaterasí dveře. Ach ty moje představy. Za chvilku jsem ho opravdu slyšel běžet za sebou a ušklíbl se. Udělal přesně to co jsem očekával. Vpadl do koupelny a zamkl se tam. Já se se smíchem odebral do pokoje ke skříni, kde jsem si na sebe vzal pyžamo. Zalezl jsem si do postele a rozsvítil si lampičku. Z šuplíku jsem vyndal knihu a začetl se.

Proběhl jsem sprchou a omotal si kolem pasu ručník. Rychle jsem přeběhl chodbu a tím se dostal do svého pokoje. Vzpomněl si na noťas. Zaběhl jsem pro něj dolů do obýváku a následně zamířil do Subarova pokoje. Zaklepal jsem a vešel. "Rina mi poslala výsledky schůze, ale většina toho je spíš pro tebe. Tak se na to podívej." řekl jsem chladně a podal mu otevřený noťas. "Zkus mi něco projíždět a zabiji tě." vražedně jsem se na něj podíval.

,,Pošlu si to na svůj email," řekl jsem a už to posílal. Zatímco stroj vykonával svou práci, já vykonával svou. Koukal jsem se na Kazukiho, který měl na sobě jen ručník. Byl k nakousnutí. Zaregistroval to a já se rychle otočil, i když myslím, že si toho stejně všiml. No a co! To je jedno. Položil jsem notebook vedle sebe a přisunul se k němu blíže a zahleděl se do jeho očí. ,,Kazuki... dojdi se obléct. Pokoušíš mě," řekl jsem mu.

"Já si můžu chodit jak budu chtít. To že tebe to dráždí není můj problém." ušklíbl jsem se. Ale jo, měl pravdu. "Půjdu až si to přepošleš. Nebudu dělat zbytečný kroky." dodal jsem. "Ale, aby se neřeklo ..." špitl jsem a navlíkl na sebe jeho košilii co se válela na zemi. Blbý nápad. Připadal jsem si jak chcípáček. Nejen že byla hrozně dlouhá, ale obecně mi velká ve všech směrech.

Ať se to přepošle! Ať se to přepošle! Modlil jsem se, když jsem viděl jak si na sebe vzal mojí košili. ,,Argh! Prosím tohle nedělej! Vzrušuje mě to!" Řekl jsem a stáhl si na sebe deku. Narůstala mi boule v kalhotách. Bože! Kdy už to bude! Najednou notebook vydal pípaví zvuk. ,,Jo! Odesláno! Tak čau!" Řekl jsem a dal mu do náruče notebook. Pak jsem se otočil zády. Abych na něj nemusel koukat.

Nevěděl jsem co si o tom mám myslet. Na jednu stranu mě bavilo ho provokovat, ale zase když jsem ho viděl jak se chudáček snaží po mě nevyjet ... "Ehm, tak dobrou. Mimochodem, pokud ji chceš zpátky, budeš ji ze mě muset svlíknout." řekl jsem a zaklapl notebook, kterej jsem si položil na kraj postele. Ano, baví mě ho provokovat, chudáčka. "Hey! Subaru! Ještě neumírej a rychle se rozmysli nebo mám nový pyžamo!" šťouchl jsem do něj.

,,Fajn!" Otočil jsem se a zavřel oči, aby jsem se na něj nemusel dívat. Zašmátral jsem po něm a za chvilku ho chytl za mou košili. Rovněž po slepu, jsem začal pomalu látku stahovat z jeho těla. Najednou jsem ucítil, jak se jeho ruka otřela o mou nabíhající erekci. Zasténal jsem a pustil košili. Místo toho jsem ho chytl za onu ruku a snažil se jí dát pryč kamkoli jinam, než kde právě byla.

"Subaru, ty jsi ze mě úplně ztvrdnul." zašeptal jsem mu a přes látku jemně zmáčkl jeho penis. "Tak chceš tu košili nebo ne?" provokoval jsem ho a dál ho jemně hladil po rozkroku. "Zatraceně, ty musíš být v posteli vážně dobrý." řekl jsem svůdně a přejel prsty po celé jeho délce. Odpor byl předem marný. On se zmohl jen na spokojené steny. "Schválně jak dlouho vydržíš po mě nevyjet. Dávám ti tak týden. Můžeme udělat sázku, aby to bylo zajímavější." poodešel jsem od něj a spokojeně se na něj podíval.

Rozdýchával jsem právě prožitý zážitek a konečně se odvážil otevřít oči. Stál asi tak jeden metr od postele. ,,Co po mě sakra chceš?" Sípal jsem a pak pokračoval. ,,Tu... košili si nech." Pak jsem přes sebe přehodil deku.

"Ach bože! Ty jsi zaprdnutej!" povzdychl jsem si. "Já ti tu dávám pro tebe výhodnou nabídku a ty zalezeš pod deku." sykl jsem a chytil kraj deky. Jednín pohybem jsem mu ji sebral. "Ani deka ti chybět nebude?" nevině jsem se na něj usmál.

,,Fajn! Jak chceš!" Řekl jsem a bleskurychle utíkal do jeho pokoje. Zupsnul jsem rovnou pod deku a nafetoval se jeho vůně. Za chvilku jsem ucítil jak na mě něco lehlo. Nemusel jsem ani hádat o koho šlo. Zamručel jsem. ,,Fajn, ty prevíte! Tu blbou sázku přijímám! Ale... tys mi dal týden... že? Já si dávám 3 sekundy!" Řekl jsem a v tu ránu už ležel pode mnou.

"Subaru s tebou  je nuda ..." povzdychl jsem si. "Tak tě zkusím motivovat jinak. Pokud vydržíš týden bez toho aniž by ses se mnou vyspal, udělám cokoliv si usmyslíš. Může to být jedna věc či služba nebo opakující se úkol." zazubil jsem se na něj. "Ovšem pokud si mě teď vezmeš, tvoje šance padá. Abych ti to upřesnil. Vzdej se týden sexu a pak s tebou můžu spát třeba každý den" zašeptal jsem mu a přitáhl k sobě. Dotýkal se tou svou dokonalou hrudí té mé. Dal jsem mu několik jemných polibků na krk a poté se mu zahleděl do očí. "Takže?" ušklíbl jsem se.

,,Tak fajn! Platí!" Řekl jsem mu do obličeje. Tss... to je hrozný! Nejdřív mě tu mučí a pak si ještě dává sázku? Masochista jeden. Ale fajn. Bude hezké zalézt si s ním do postýlky pokaždé když budu chtít. Samozřejmě až za týden. Ale teď je teď a on neřekl, že se nesmí líbat. No ne? Vrhnul jsem se na něj.

"Co to ---" překvapeně jsem se na něj díval. Po chvíli se mi od podařilo odstrčit. Do tváří se mi hrnula červeň. "T-Ty blbečku! Co si myslíš, že děláš?!" vykoktal jsen roztřeseným hlasem a uhnul pohledem do strany.

,,Co myslíš,hmm? Pokud si vzpomínám, zakázal si jen sex. Ne líbání, osahávání, oral a co já vím ještě," upřesnil jsem mu a skousnul kůži na jeho krku. Postupoval jsem víš polibky na krku. Až pak jsem došel k jeho ústům. Byli jemné a navlhlé. Krásné když se spojili.

"Zatraceně ... Nečekal jsem, že na to příjdeš." špitl jsem. "Ale vystavuješ tak nebezpečí akorát sebe. To ty se budeš muset držet zpátky, ale já tě hodlám svést a pak si vybrat výhru ..." ušklíbl jsem se a objal ho kolem krku. Udržoval jsem ho ve své těsné blízkosti a hltal každý jeho polibek, každý jeho dotek.

,,No a co? To už je můj problém, ne?" Ušklíbl jsem se a vtiskl mu další hluboký vášnivý polibek. Chtěl jsem ho tak moc, ale věděl jsem že nesmím. Pomalu jsem z něj svlékl mojí košili, teď už jeho nové pyžamo a olízl mu bradavky. Pak jsem mu jí opět nandal a zapl knoflíčky. Vstal jsem a mlsně si olízl prsty. ,,To mi prozatím stačí. Dobrou noc," řekl jsem a zavřel za sebou.

"Tohle bude zatraceně náročný týden." usmál jsem se sám pro sebe a zachumlal pod deku. Myslel jsem na něj, na jeho doteky, na jeho dokonalé tělo ... Uvědomil jsem si svoje chování až teď. Bleskurychle jsem skopnul deku a posadil se. "Právě jsem si dokázal, že se mi líbí!" vyjekl jsem. Za dveřmi zavrzala podlaha a mě právě došlo, že mě slyšel. "Když tak nad tím přemýšlím, tak jsem si docela naběhl. Ten hajzl věděl, proč tu sázku vzít." zasyčel jsem a sebral deku ze země. "Nejsem na kluky!" podíval jsem se na sebe do zrcadla, hodil přes sebe deku a odebral se spát.

Musel jsem se zasmát. Tomu klukovi jsem tedy pěkně zamotal hlavu.

Část čtvrtá: Večírek

DALŠÍ DEN: ,,Dělej a neflákej se! Dojdi tenhle štos papírů odnést do pátého patra a pak si můžeš dát pauzu!" sykl jsem na Kazukiho, který okukoval kancelář. Pak se rozhodl že konečně udělá svou práci. Bože! Dnes je nějaký opožděný. Plácl jsem se do obličeje, když odešel.

"Komanduješ mě víc než včera ..." remcal jsem cestou do pátého patra. "Doufám, že dnes plánuješ přijít." ozval se známý hlas. Otočil jsem a za mnou stál onen známý blonďáček. "Kam?" zmateně jsem se na něj podíval. "Na ten večírek. Nesmíš tam chybět." usmál se vyšší. "Plánuju přijít." oplatil jsem mu úsměv. 

Usrkl jsem si kafe co mi předtím donesl Kazuki. Zrovna jsem dělal výtisk korespondencí, když mi zazvonil telefon. ,,Ano? Tady Kiyozuki Company. Co potřebujete?" zeptal sem se profesionálně do telefonu. ,,Pane Kiyozuki? Dobrý den. Jedná se o tu novou stavbu... jaký den by se měla začít stavět?" zeptal se mě pán na druhé straně. ,,15. června," odpověděl jsem věcně. ,,Ach ano! Moc děkuji a naschle!" zavěsil rychle muž. Bože! To si to ty lidi nemůžou někam zapsat jako já? Když o tom tak mluvím... v kolik je dnes ta schůze nadřízených?

Donesl jsem papíry jak mi bylo nařízeno a pomalým krokem se vracel do Subarovy kanceláře. Cestou jsem si povídal s Grayem. "Dneska určitě musíš přijít. Začne to v sedm a rozhodli jsme se to přesunout ke mě domů. Tady je adresa." usmál se blonďáček a podal mi papírek. "Dobře, díky. Uvidím jestli mi do toho něco nevleze" oplatil jsem mu úsměv a zaklepal na dveře Subarova kanclu.

,,Vítej zpátky," řekl jsem, když jsem mu otevřel dveře a on prošel. ,,Hele... kdy máme tu schůzi s těmi hlavními řídícími z každého patra?" zeptal jsem se ho. On si vzal do ruky diář a podíval se. ,,Až za hodinu," odpověděl mi. Oddychl jsem si. ,,Já už jsem se bál, že jsem to promeškal," svezl jsem se na židli. On si taky sednul a zaujatě prohlížel nějaký papírek. ,,Co to máš?" zeptal jsem se zvědavě a opět si usrkl kafe.

"Ale ... Jen pozvánku na ten dnešní večírek." usmál jsem se a nenápadně ho zastrčil do kapsy. Nepotřeboval přeci vědět, kde se koná a kdo je jeho pořadatelem. On se na mě podezřívavě díval. "Máš pro mě nějákou další práci?" usmál jsem se. Potřeboval jsem rychle změnit téma.

Nechal jsem to být. ,,Nene zatím nic nepotřebuji," řekl jsem mu. Sednul jsem si zpátky na své místo a vrhl se do práce. Po nudné hodině, kdy jsem s Kazukim jenom zíval, jsem se konečně dočkal schůze. Sedl jsem si do zasedačky, kde už se hemžili lidé a Kazuki zůstal stát, stejně jako všichni asistenti. Schůze začala.

Zatraceně, proč tu mám stát jak debil, když nemám šajn co to tu probíraj? "Co myslíš, Kazuki?" ozvalo se ze strany Subara. Rozhlížel jsem se kolem a všechny pohledy směřovaly na mě. "Co to je asistenta, když ani nevnímá, co se tady probírá! Vždyť je to jeho práce!" projevil se jeden z mužů sedící po Subarově pravici.

,,Ano, ano, ano! Jako kdyby ostatní asistenti poslouchali, že? Poslouchal si nás ty? Nebo ty? Ty? Ty? Ne? Tak si tady neotevírejte huby na mého asistenta. Vaši jsou koukám taky pěkne na prd," řekl jsem. Všichni mlčeli. ,,Takže pokračujeme. Jak jsem říkal. V té nové budově bych chtěl udělat dětský dům," řekl jsem jim a ukázal jim fotografie jak by měla budova v konečném výsledku vypadat. Ozvalo se překvapivé ,,Ooo." Bral jsem to jako že se jim nápad líbí.

On se mě zastal? Subaru se mě právě zastal? Jako vážně? Ale zároveň řekl jsem na nic. To je potěšující, ale zároveň znepokojující. Už jsem myslel, že mi zdřevění nohy, když se ozvalo: "Takže tuhle část jsme si odsouhlasili. Zbytek projednáme příště." Ten hlas patřil onomu šarmatnímu muži, který byl můj nadřízený. Nahodil biznosový úsměv a rozloučil se se všemi v místnosti. Hned jak všichni odešli, jsem si klekl k zemi.

Doběhl jsem k němu. ,,Si v pohodě?" zeptal jsem se ho a jemně se ho dotkl na rameni. ,,Myslím že jo," řekl a chytl se za kolena. ,,Dřevěný nohy? To znám. Neboj to přejde," zašeptal jsem mu do ouška, když jsem si klekl. On polkl a udiveně se na mě podíval. ,,Šup," natáhl jsem k němu ruku. On jí přijmul.

Subaru mě vytáhl na nohy a přitiskl k sobě. Díval jsem se hluboko do jeho tyrkysových očí a topil se v jejich nádherné barvě. Pomalu jsem se přibližoval k jeho dokonalým, hebkým rtům, když v tom se otevřely dveře. Gazelím skokem jsem se od něj dostal, jenže jsem zakopl a spadl na zem. "Akane?!" vyjekl Subaru.

,,Co? Nechali jste tu strašný nepořádek!" hned se na mě vrhla Akane. ,,Tss... no jo furt,"  odfrkl jsem jen a odešel z místnosti následován gazelou. Ach... pardon! Následován Kazukim. Přivolal jsem si výtah a čekal až přijede. ,,Že já tam nechal ty papíry! Kazuki byl by si tak hodný a skočil mi pro ně? Díky!" Ani jsem nečekal na jeho odpověď a už nastoupil do výtahu. Když chtěl nastoupit taky, vykopnul jsem ho a on už jenom bušil na zavřené dveře.

"Sráči!" sykl jsem a vrátil se pro ty debilní papíry. Výtah byl díky Subarovi až úplně nahoře, takže jsem čekal než přijede. "Kazuki!" křikl na mě Gray, když jsem nastupoval do výtahu. Nechal jsem otevřený dveře a počkal než mě dojde. "Dík." usmál se. "Za nic." sykl jsem a zmáčkl tlačítko. "Příjdeš teda dneska?" vyzvídal. "Jo." usmál jsem se.

Nechal jsem otevřené dveře a opět jsem si sednul na moje milované křesílko. Za chvilku už jsem slyšel jak Kazuki dupe po chodbě. Představoval jsem si jak jde a z nosu mu leze pára. Nad tím jsem se zasmál. Přestal jsem až když Kazuki nakráčel do kanclu, zabouchnul dveře a hodil po mě papíry, které jsem jen tak tak chytil.

"Tady máš ty debilní papíry, šéfe." řekl jsem ironicky a zašil se do rohu ke svému stolu. Vytáhl jsem z kapsy papírek od Graye a položil ho pod desky s papírama. Poté jsem vytáhl mobil a zkontroloval čas. "Už jen hodinu ..." povzdychl jsem si a podíval se na Subara, který zamyšleně hleděl na ony desky pod kterými jsem skrýval svou pozvánku na večírek.

Strašně moc sem chtěl vědět, kde ta oslava bude, protože jsem věděl že si Gray na Kazukiho něco zkusí. ,,Hele... Kazuki. Dal by si mi prosím svoje číslo?" Zeptal jsem se ho. On pozvedl obočí a podezřele se na mě koukal. ,,Jen, abych tě mohl vyzvednout," ujistil jsem ho. On mi ho po chvilce váhání dal a já mu dal své. Zbytek hodiny uplynul velice rychle a my už sme to balili. ,,Hele... ještě jednou... dávej si pozor na Graye," řekl jsem mu vážně, když jsme jeli výtahem dolů.

"Neboj se. Budeš první kdo mě ošuká," ujistil jsem ho s úšklebkem. Výtah dojel dolů a my zamířili k autu, kde už čekala Rina. Hodila nás domů  odjela. Když jsme přišli dovnitř, oba jsme se vyčerpaně složili na pohovku v obýváku. "Mimochodem, proč by měl jít Gray zrovna po mě, když jsi tady ty, kterýho by ohnul snad každej." podíval jsem se na něj

,,Já? Posloucháš se co říkáš? Proč zrovna mě?" Vychrlil jsem na něj nejdříve. Pak jsem pokračoval. ,,A navíc... mou prdel už Gray zná. Už me ojel a tím to pro něj skončilo. Tvojí ještě nikdo neprozkoumal, takže ti doporučuji, aby ses tam nedotýkal žádného chlastu! Tak mě totiž dostal. Něco mi do toho přimýchal a já byl pak vláčný a poddajný," dokončil jsem svůj monolog. Netrpělivě jsem čekal na jeho odpověď

"Já sem po chlastu poddajnej i tak, nemusí si dělat škodu." pronesl jsem. "Zkus mě někdy ožrat a budu schopnej udělat snad cokoli, co se týče sexu." dodal jsem a odvázal si kravatu. Poté jsem ze sebe svlíkl košili a opět se na něj podíval. "Když tak nad tím uvažuju, nebylo by jednodušší, abych se s ním taky jednou vyspal a pak nám dal oběma pokoj?" zauvažoval jsem.

,,Hmm... bylo, ale pak by si vypadal jako pěkná kurva a já nehodlám do tvé prdele strkat něco po něm," řekl jsem majetnicky a zamračil se. ,,Mám chuť na něco ledového," řekl jsem a došel si do ledničky pro litrovku malinové limonády. Vzal jsem dvě skleničky, kdyby si dal se mnou.

"Čím dál častěji si říkám, že by bylo jednodušší skončit jako prodavač v supermarketu." povzdychl jsem si. Subaru mi nalil malinovku a tak jsem si s ním symbolicky přiťukl a napil se. "Ještě jsem se s nikým nevyspal a už si příjdu jako kurva." zamračil jsem se.

,,Ani se ti nedivim," řekl jsem a taky se napil. Pak jsem ze sebe svléknul sako a triko. No fakt. Bylo tu ukrutný horko. ,,Hele... takže budeš chtít pak vyzvednout? Sice nevím kde to je, ale to je jedno," řekl jsem a zahleděl se na něj. Hladově upíjel ze sklenice. Zasmál jsem se a když to vypil, dolil jsem mu. Sobě rovněž.

"Uvidím, ale asi to vezmu pěšo. Není to nijak daleko." odvětil jsem. "S největší pravděpodobností to bude na otočku." pokrčil jsem rameny a položil skleničku na stůl. "Ohledně tý naší sázky." pronesl jsem. "Ano?" pozvedl obočí. "Prohraješ, máš za sebou teprv den" prvokoval jsem. Hodil jsem si nohy na sedačku a hlavu si složil do jeho klína.

,,No... to je pravda. Byl bys tam na otočku," zasmál jsem se. ,,Vážně si myslíš že to projedu?" Řekl jsem šibalsky a pohladil ho po hlavě s havraními vlasy.

"Nevím jestli víc doufat v tvoji nebo moji výhru" zasmál jsem se. Cítil jsem z něj důstojnost, ale zároveň i milost a ochranitelské pudy. Chytil jsem jednu jeho ruku a propletl si s ním prsty. "Když už jsme u toho, co bys bral jako výhru?" usmál jsem se.

,,Hmm... to je těžké, ale asi nejspíš to, že se do mě zamiluješ," zářivě jsem se na něj zazubil. ,,Hele... a v kolik to vlastně začíná? Neměl by si vyrazit?" Zeptal jsem se ho. On zdvyhl hlavu a kouknul se na hodiny na zdi. ,,Nene... ještě mám dvě hoďky, pohoda. Se stihnu ještě prospat v tvé náruči," pokoušel mě a uvelebil se. Já ho pořád hladil po hlavě.

"Něco splnitelnějšího tam nemáš?" zasmál jsem se. Pustil jsem jeho ruku a zamířil na jeho 'zakázané území'. Začal jsem ho hladit po rozkroku a čekal na jeho reakci. Nic. Tak jsem mu jednoduše kalhoty rozepl a hladil ho jen přes tenkou látku spodního prádla. "Víš o tom, že to stejnak dneska pohraješ?" zašeptal jsem. "Ale asi nic moc neztratíš pokud jsi mě včera slyšel ..." zazubil jsem se a dál ho hladil.

,,Hmm... jo," zavrněl jsem pod jeho péčí. Musím přiznat, že na to, že to nikdy nedělal jinýmu chlapovi mu to jde moc dobře. ,,Kazuki," vzdychl jsem a zakryl si pusu rukou. ,,Tohle n-nedělej," vydral jsem ze sebe. ,,A proč? Mě se líbí, tě týrat," ušklíbl se na mě.

Subaru už byl úplně tvrdý a chudák jeho 'kamarád' se tlačil v jeho boxerkách. "Líbí se mi jak vzdycháš a říkáš, abych to nedělal, ikdyž chceš, abych pokračoval" ušklíbl jsem se. Slezl jsem z pohovky a vtěsnal se mezi jeho nohy. "Chceš abych tě udělal?" olízl jsem ho přes látku boxerek.

,,Ne!" Křikl jsem a snažil se ho od sebe odstrčit. Marně. Za chvilku jsem měl spodní prádlo sundané. ,,Kazuki!" Vyjekl jsem, když ho olízl na špičce. ,,Kazuki! Doprdele! Uvědom si co děláš, sakra! Stává se z tebe nevychovaný nenasytný parchant!" Odstrkl jsem ho konečně a rychle si nandal boxerky a kalhoty. Uraženě jsem se odebral do svého pokoje, kde jsem se rozvalil na posteli.

Tak tohle mi hlava nebere. Co jsem udělal špatně? Vždyť sám mě chce a když na něj sahám, tak mu to vadí. Mu to příští týden vrátím, ať už s výhrou či prohrou, budu stejně odmítavý jako on. Zvedl jsem a šel k sobě do pokoje. Převlékl jsem se a podíval na hodiny. "Snad se nic nestane, když příjdu o něco dřív" povzdychl jsem si a vyšel z domu. Venku už bylo šero a lampy se pomalu rozsvicovaly. Všude bylo mrtvo, nikde ani živáčka.

Nějak se mi podařilo usnout a vzbudil jsem se až v deset večer. Zaspal jsem dokonce i Kazukiho odchod. Protáhl jsem se a zívl. Pak jsem se odebral do obýváku pro láhev piva. Oslava by měla končit až o půlnoci, tak doufám, že mi Kazuki zavolá. Jedna hádka ho přece nemůže tak rozrušit... ne?

Moje očekávání byla naprosto předčena. Večírek byl do detailu dokonalý. Až na Graye ... Ten se kolem mě pořád motal. "Tak na zdraví!" pozvedly se sklenky vína a všichni se začali mezi sebou bavit. Já jsem seděl na schodech do prvního patra domu a upíjel kvalitní alkohol. Nudil jsem se a tak mě napadlo porozhlédnout se nahoře. Hrovna jsem procházel ložnicí, když se mi začala točit hlava. Upustil jsem sklenku na zem a ta se rozbila. Opíral jsem se o dveře pokoje a cítil jak mé tělo slábne. Najednou se odněkud vynořil Gray a zamknul dveře. Povalil mě na postel a začal líbat. Nebyl jsem schopný vzdoru. Už jsem byl téměř nahý, když se můj věznitel natahnul pro mobil a vyfotil mě. "Aby se Subaru nenudil" okomentoval a opět se na mě vrhnul.

Zrovna sem do sebe cpal brambůrky, když mi zatůtal mobil. ,,Shit! Kdo otrevuje!" Zlobil jsem se. Ale když jsem otevřel MMS ztuhnul sem. ,,Ten idiot!" Sykl jsem jen a už na sebe hodil bundu a do ruky vzal klíče od auta. Nasedl jsem a jel na místo, které jsem si typl. Grayův dům. Tam mi to také udělal. Kazuki! Výdrž. Přidal jsem na plynu. Byl jsem jen čtyři bloky od Grayova domu.

"N-ne! Já se s tebou nechci vyspat!" protestoval jsem. Gray už se dostal přímo k věci a pomalu do mě pronikal. Do očí se mi hrnuly slzy bolesti. "Ach, ty seš tak nádherně těsnej" zašeptal mi Gray, když do mě pronikl až po kořen. Překvapilo mě, že čekal až si zvyknu a poté začal prudce přirážet. Najednou se rozrazily dveře a mezi nimi se objevil soptící Subaru.

,,Vypadni z něj, ty vypatlanej parchante," zařval jsem a došel přímo k němu. Silou jsem Graye povalil na zem a tím pádem vylezl i z Kazukiho nitra. Vrazil jsem mu jich pár do xichtu a pak přehodil přes Kazukiho mou bundu. Než se Gray vzpamatoval, rychle jsem mu nandal boxerky a čapl jeho oblečení. Vzal jsem si ho do náruče a zdrhal jak nejlíp jsem dovedl. Za chvilku jsem Kazukiho dal na zadní sedadlo a on se tam natáhl. Já rychle nastartoval a vyjel jsem.

Hrozně se mi motala hlava a všechno jsem viděl rozmazaně. Měl jsem všechno v mlze. Věděl jsem jen, že jsme v autě. Pomalu se mi zavíraly oči a já usínal.

Zastavil jsem před vilou a vystoupil. Vzal jsem Kazukiho oblečení a pak jsem vzal Kazukiho samotného do náruče. Zamkl jsem auto a pomalu šel ke dveřím. Odemkl jsem je, i když jsem málem hodil hubu. Dokonce se mi povedlo odnést Kazukiho do nejvyššího patra, kde jsem ho vzal do mé ložnice. Sundal jsem mu mou bundu a přikryl ho. Pak jsem si zul boty a sundal kalhoty. Přišel jsem k mé posteli, kde už pochrupoval a vlezl si na druhou půlku. Po chvilce jsem stejně usnul.

Část pátá: Chtíč

Probral jsem se až ráno, celé tělo ně bolelo a byl jsem stále trochu mimo. Porozhlédl jsem se, kde jsem. Subaru vedle mě ještě spal a teprva teď jsem si všimnul, že ně drží za ruku. Dlouhé vlasy mu padaly do obličeje a jeho rty byly jemně pootevřené. Vypadal strašně roztomile a bezbraně. Najednou se jeho víčka zatřepotala a na mě hleděla jeho tyrkysová kukadla.

,,Kazuki? Už si vzhůru? Jak se cítíš?" Zeptal jsem se ho a pustil jeho ruku. Promnul jsem si oči a protáhl se. ,,Nic si ze včerejška nepamatuju," řekl a plácl sebou o postel. ,,Myslím že to je spíš dobře," opřel jsem se loktem o postel a sám si na ruku položil hlavu. Opět sem ho chytil za ruku. ,,Jak ti je?" Zopakoval jsem znovu.

"Cítim se dost malátný a všechno mě bolí. Mám pocit jako bych celej den makal v posilovně a tam dostal činkou po hlavě. "Subaru, co se včera stalo?" podíval jsem se na něj. Nevypadal naštvaně, ale zároveň byl v jeho očích smutek. "Subaru?" oslovil jsem ho, když na mě jen mlčky hleděl

,,Co! Promiň..." řekl jsem. ,,Víš... když si byl na oslavě, něco se zvrtlo. Myslím že ti něco přimíchal do pití. Pak využil Gray tvoje oslabení a nelítostně tě začal... ty víš co. Šukat. Ještě předtím mi ale poslal fotki, kde si naprosto zdrogovaný. Tak jsem vystartoval a zajel pro tebe autem. Vpadl jsem do tý ložnice zrovna když ti to dělal a tak jsem mu dal pár ran a odjel s Tebou pryč," řekl jsem mu celou story a pak mu stiskl ruku.

Nevěděl jsem co mám říct. Ale začal jsem si útržkově vzpomínat. Ne, ne, ne, ne, ne! Prostě ne! To se nemohlo stát! To-to nemůže být pravda! "Subaru, já se tak neskutečně stydím ..." sklopil jsem hlavu. "O-Omlouvám se. Byla to moje vina, byl jsem neopatrný." vykoktal jsem ze sebe a přitáhl si jeho ruku ke své hrudi. "Jsem takovej idiot ..." zašeptal jsem. Chtělo se mi brečet.

,,Šššt... neboj. Není to tvoje vina, ale toho hovada," řekl jsem konejšivě a přitáhl si ho do obětí. ,,Bude dobře. Už jsi od něj pryč," šeptal jsem a hladil ho přitom po holých zádech.

Obejmul jsem ho kolem pasu a přitulil se k němu. "Subaru" zašeptal jsem jeho jméno a vystrašeně se ho držel. "Byla to i moje vina. Omlouvám se" zašeptal jsem smutně.

,,To nemá cenu řešit. Co se stalo, stalo se," vtisknul jsem mu polibek do vlasů a dál ho k sobě tisknul. ,,Už si v bezpečí..." šeptal jsem dál.

"Asi máš pravdu" jemně jsem se usmál. Lehl jsem si na něj a zapřel se rukama vedle jeho hlavy. Konečky prstů jsem se jemně dotknul jeho tváře. Pomalu jsem se k němu přibližoval, až se naše rty spojily. Subaru mě chytil kolem krku a převzal dominanci.

Obrátil sem nás tak, že on byl dole a já nahoře. ,,Kazuki... chci tě moc," řekl jsem a zuřivě ho začal líbat. Tak moc ho chci. ,,Už to nevydržím," zašeptal jsem mu do ouška, které jsem následně po celé délce olízl. Vzdychl, což my k výhře sázky moc nepomohlo. Chtěl jsem ho slyšet víc. Toužil jsem po tom.

"Říkal jsem ti, že to nevydržíš" uchechtl jsem se. Subaru si opět přivlastnil moje rty. Rukou jsem mu zajel ho hustých černých vlasů a stáhl z nich gumičku. Temné pramínky se ihned rozutekly a zašimnaly mě na tvářích. On přesunul své jemné rty na můj krk a začal mě obdarovávat svými polibky. Z úst se mi draly jemné vzdychy, což se staršímu neskutečně líbilo.

,,Kazuki," zašeptal jsem. Chtěl jsem ho. Chtěl! Ale přesto jsem se od něj odtáhl. Ušklíbl jsem se. ,,Tu radost ti neudělám. Vydržím to ten zbytek týdne a tvoje tělo bude mé," řekl jsem a už vylejzal z postele.

Nespokojeně jsem zavrčel. "Sereš mě, Subaru" zasyčel jsem když už vylezl z postele. On na mě jen vyplázl jazyk a vzal na sebe volné tepláky. Poté si ještě vyměnil tričko a otočil se na mě. "Možná by ses měl vysprchovat a pořádně umýt. Udělám zatím snídani" mrknul na mě a zmizel ve dveřích. Já se odebral do koupeleny.

Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Měl jsem co dělat aby jsem se tu nezačal smát na celé kolo. Došel jsem do kuchyně a připravil si těsto na lívance. Pak jsem vytáhl pánvičku a dal jí na plotnu, kterou jsem poté zapnul. Nalil jsem na pánev olej a začal dělat lívance. Když jsem měl po půl hodině hotovo, rozhodl jsem se, že udělám kakao. Za chvilku jsem měl vše hotovo a už jen čekal až přijde Kazuki.

Schválně jsem se neoblékal a nechal si jen kolem pasu ovázaný ručník. Byl jsem ještě z části mokrý a sušil jsem si vlasy, když jsem scházel po schodech na snídani. Zamířil jsem rovnou do kuchyně, kde už čekal Subaru s lívancema a kakaem. Usmál jsem se na něj a přisedl si ke stolu. Ještě před tím jsem, ale hodil přes topení ručník, který jsem měl kolem krku.

Pod nos jsem mu strčil talíř plný lívanců. Musel jsem se zasmát, když jsem viděl jiskřičky v jeho očích. Dal jsem před něj i hrnek s kakaem, když mě něco napadlo. Vzal jsem si jeho hrnek a na ex do sebe hodil kakao, ale nespolknul jsem to. ,,Co si myslíš, že děláš!" Vyjel po mě. Já se k němu místo odpovědi naklonil a dlouze ho políbil. Kakao se vlilo do jeho úst a on překvapeně polikal.

"Právě jsem vyšel ze sprchy ..." zaremcal jsem, když jsem zjistil, že většina kakaa skončila na mě. Od brady mi stékala hnědá těkutina až k lemu ručníku, kde mizela a způsobovala hnědé skvny na bílé látce. Zvednul jsem a došel ke dřezu, kde jsem se opláchl. Došel jsem k němu a namočil si prst v cukru. Máznul jsem ho s ní po tváři. "Abys z toho nevyšel čistej." zasmál jsem a zpátky si sedl.

Prstem jsem otřel ruku na tváři a olízl to. ,,Hmm... sladký," rozplýval jsem se. ,,Samozřejmě ne tak sladký jako ty, brouku," mrkl jsem na něj a všiml si že, když jsem mu já vypil hrnek, nebo spíš rozlil, tak on ho sebere mě. Vypil ho do posledního doušku. Jenom jsem zatřepal rameny a došel si pro jahodový džus a skleničku.

"Ty lívance se ti vážně povedly, jsou výborný." zalichotil jsem tomu arogantímu blbečkovi. "Musím uznat, že s tou naší sázkou máš vážně úžasnou sebekontrolu. Jenže, aby ne, když jsi ředitelem Kiyozuki Company." usmál jsem se. "Hele, když už jsme u toho, kolik to je dní? Nějak jsem to zapomněl." pronesl jsem po chvíli.

,,Od té sázky jsou to tři dny a od toho co jsi tu je to třináct, proč?" zeptal jsem se ho nechápavě a snědl poslední kousky lívanců. ,,Jo mimochodem. Dnes máme volno," řekl jsem mu, když jsem napouštěl dřez abych umyl nádobí. Najednou se přiřítil Kazuki a obejmul mě ze zadu. ,,Ehm... tobě šibe... že jo?"

"Tobě spíš tobě brzo začne, protože ty čtyři dny nedáš." zavrněl jsem mu. Chtěl jsem říct do ouška, ale u týhle žirafy asi dost těžko. Byla to možná při nejlepším lopatka. "To nedáš ..." zopakoval jsem a zajel jsem mu rukou pod tričko. Ach bože! Bejt holka, tak mám pod sebou loužičku. Přejížděl jsem prsty mezi svaly a přitom mu funěl do zad.

,,Hej... funíš jak kdyby si běžel maraton," řekl jsem a zasmál se. Asi po patnácti minutách sem domyl nádobí a představte si, to funidlo na mě bylo furt přilepený jako klíště. Zívnul jsem si. ,,Sem unavený. Půjdu si ještě lehnout," řekl jsem a spol s klíštětem jsem pochodoval do třetího patra.

"Tys před nějákou dobou vstával a už jdeš zase do postele? Já tě stejnak nenechám!" skočil jsem k němu do postele. Čmajznul jsem mu opět košili a navlíkl si ji na sebe. Ten ručník nic moc nedržel. Subaru si lehl a zavčel oči. Ušklíbl jsem se a lehl si za něj. Ten krypl mě přimáčk ke zdi. Objal jsem ho a když začal usínat, sjel jsem rukama níž k lemu tepláků.

,,Nech mě. Jsem vážně unavený," řekl jsem. ,,Divím se že máš pořád tolik energie. Já jsem úplně mrtvý." Řekl jsem a chytil jeho ruce, aby se nedostaly níže. ,,Tam nemůžeš, ale tady ano," rozhodl jsem a položil mu jeho ruce na mojí hruď. Nechal je ve stejné poloze a já na nás mezitím hodil deku.

"Už jsem ti řekl, že mě zatraceně sereš?" pronesl jsem. "Ty mě taky." odsekl starší. "Neřekl bych, že je zrovna bezpečný usnout v mojí blízkosti." uchechtl jsem se a zajel jsem mu rukama za tričko. Vyhledal jsem jeho bradavku a začal ji mezi prstama jemně mnout. "Když už tě nedostanu do postele, tak alespoň udělám všechno pro to, aby ses dneska pod mou péčí udělal." zašeptal jsem mu svůdně do ouška a jemně ho skousnul.

,,Nech mě. Chci spát," řekl jsem. Na tuhle péči bradavek jsem byl už zvyklý, takže to na mne ani nezabíralo. Marná snaha. Přetočil jsem se k němu tak že jsem měl hlavu u jeho krku. Políbil jsem ho na hrdle a zachumlal se. ,,Dobrou noc, Kazu," řekl jsem a opět zavřel oči. Natěsnal jsem si ho k sobě co nejblíže, abych cítil jeho příjemné teplo.

Měl jsem co dělat, abych ho nepraštil. "Jako vážně? Budeš mě ignorovat?" zavrčel jsem. Ani mi neodpověděl. "Tsss!" zasyčel jsem a odstrčil ho od sebe. "Mám ještě od Riny práci." zdůvodnil jsem svůj odchod, když nespokojeně zakňučel. "Tak nazdar." řekl jsem chladně a odkráčel si v jeho další košili pryč.

,,Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne!" kňučel jsem jak malej a běžel za ním. Chtěl jsem jeho teplo. Dohonil jsem ho v půli cesty do jeho pokoje. Podle mýho šel schválně pomalu, protože věděl že se to stane. Zmrd. Čapul jsem ho a vzal zpátky do pokoje. Hodil jsem ho na postel a skočil na něj. ,,Fajn... můžeš mě udělat!" řekl jsem.

"Co?" byl jsem mimo. "Já nejsem polštář, Subaru!" snažil jsem se ze sebe to slůně shodit. Pak jsem si uvědomil jeho poslední větu. V očích mi zažehlo a já ho bleskurychle povalil pod sebe. Chytil jsem mu obě ruce za hlavou, ikdyž nechápu proč, jelikož kdyby chtěl, tak mě snadno přepere. Hladově jsem se vrhnul na jeho hebké rty.

Oplácel jsem mu polibky se stejnou intenzivitou. Je zábavné, když si hraje na Semeho a přitom je vůči mě tak bezmocný. Byl jsem hodně pobavený a užíval si, jak se snažil abych podlehl jeho kouzlu, když si sundal mojí košili a tak byl přede mnou celý nahý. Musím uznat, že při pohledu na jeho úd jsem se zasmál, protože mu stál a protože ho měl docela velkého.

Všiml jsem si jak na mě čumí a začalo mi být trapně. Tváře mi rudly a tak jsem si navlíkl rychle zpátky. Jemu ale taky stačilo málo, aby se mu postavil. Na nic moc jsem nečekal a postupně z něj všechno svlíknul. Nemohl jsem na něj vynadívat. Ty oči, dlouhé vlasy, dokonalé tělo ... Chytil jsem jeho penis a několikrát ho promnul v ruce. Sklonil jsem se na úroveň jeho pasu a pomalu ho ústy pohlcoval.

Zasténal jsem. ,,Kazu..." špitnul jsem jeho jméno. Za chvilku měl celý můj penis v puse a začal dělat plynulé rychlé pohyby nahoru a dolů hlavou. Byla to obrovská slast. Na to že nikomu ještě nikdy nekouřil mu to šlo fakt šlo. Cítil jsem jak pod jeho péčí vlhnu. Prohýbal jsem se v zádech, div mi nepraskla páteř.

Měl jsem docela problém ho pozřít celého, přeci jen ... dávicí reflex. Subaru se různě vrtěl, prohýbal, sténal ... Přidával jsem na tempu i na intezivnosti mé služby. Věděl jsem, že až tady skončím, tak se budu muset postarat i o sebe. Subaru měl oči zavřené a z úst se mu draly tlumené steny.

Rukou jsem si zakryl oči a hlasitě zasténal. Udělal jsem se a sperma mu vystříklo do pusy. ,,Ach, bože!" Řekl jsem po chvilce. Hned potom, co jsem rozdýchal právě prožitý orgasmus se naše pozice obrátili. Povalil jsem ho pod sebe a svlékl mu košili, kterou si předtím opět ze studu navlékl. Úžasle jsem rengenoval jeho rozkošné tělo toužící po doteku. Začal jsem mu masírovat svaly a přitom jazykem vnikl do jeho úst.

Spolykal jsem jeho sperma a hned na to se obrátili naše pozice. "Subaru, Subaru ..." šeptal jsem stále dokola jeho jméno mezi polibky. Nemohl jsem to vydržet. Strašně moc jsem ho chtěl, ale pokud bych ho k sexu násilím donutil, prohrál bych sázku. Musel jsem jen tiše doufat, že jeho chtíč je větší než mysl.

Přestal jsem s masírováním a hlazením jeho prsou a pokračoval vlhkou cestičkou níž. Došel jsem k jeho mezi noží a polaskal mu úd jazykem. Párkrát jsem ho obtočil a pak ho vzal celého do pusy. Nad mou péčí dokonale sténal. Dost mě to rozpalovalo.

"Subaru!" vzdychal jsem jeho jméno. Musel jsem si dlaněmi zakrýt obličej od studu. Tak neskutečně jsem se styděl za své chování! Jednou rukou jsem si zakryl ústa a tlumil své sténání. Subaru byl vážně zkušený, žádná holka by to neudělala líp. Celé mé tělo toužilo po doteku, toužilo po něm. "Su-baru, j-já tě pro-sím. Vem si m-mě." zadíval jsem se na něj.

,,Ne," řekl jsem rázně a pokračoval dokud se s výkřikem neudělal. ,,Subaru! Prosím!" Kňučel Kazuki. ,,Ne," řekl jsem opět a vstal. ,,Jdu se vykoupat, pokud máš zájem jít se mnou, tak klidně," mrknul jsem na něj i když jsem nepředpokládal že by fakt šel. Zalezl jsem si do koupelny a serval ze sebe zbytky oblečení. Nenamáhal jsem se ani zavřít dveře, takže měl Kazu dokonalý výhled. Ušklíbl jsem se a ohnul se, abych si napustil vanu.

"Příště použiju mozek, než plácu zase nějákou debilní sázku." zanadával jsem si sám na sebe. Zavřel jsem dveře a zalezl do jeho postele. Hodil jsem přes sebe deku, přičemž se nenamáhal ani oblíct. Teprva teď si všimnul, že Subaru má v posteli plyšáka - pikachu. Vzal jsem ho a přitulil se k měkké plyšové hračce. Podřimoval jsem, ale přesto nespal.

Vylezl jsem z vany a šel zpět do pokoje. Kazuki se tam rozvaloval na posteli a spal. Tedy. Myslím. Ale co mě překvapilo bylo, že se mazlil s mým pikachuem. MÝM Pikachuem. Nasupeně jsem došel až k němu a složil si ruce na prsou. ,,Takže. Pane Tanashi! Laskavě mi vraťte mého pikachua!" Řekl jsem a hupsl k němu na postel. Jenže to byla chyba. Okamžitě jsem dostal strašnou chuť spát. Proto jsem ho nechal a ze zadu se na něj natěsnal. Majetnicky jsem ho objal a zavřel oči. Poslouchal jsem jeho dýchání.

"Subaru ..." zamumlal jsem rozespale a chytil ho za ruku. Propletl jsem naše prsty a opět se přitulil k plyšové hračce. Takhle mi to přesně vyhovovalo. Něco malého co můžu ochraňovat a někdo kdo bude ochraňovat mě. Předtím to byl je polospánek, ale teď usínal doopravdy.

Probudil jsem se až večer. Kazu pořád spal. Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář. Vypadal rozkošně. Prohrábnul jsem mu vlasy a pak se zvednul. Došel jsem ke skříni a vzal si na sebe tílko s tepláky. Odešel jsem dolů do kuchyně, abych nám udělal nějakou večeři. Chtěl jsem Kazukiho překvapit.

Probral jsem se a venku už byla tma. Co jsem prospal celý den?! Otočil jsem se, ale nikdo vedle mě neležel. "Že by se mi to jen zdálo?" pomyslel jsem si. Vyhrabal jsem se z teploučké postele a zjistil, že jsem nahý. Byl jsem trochu zmatený, trochu víc. Z rozespalosti jsem si neuvědomil čí je to pokoj. Začal jsem se oblíkat a kurevsky se divil proč je mi všechno tak velký. Ani ty zkurvený tepláky na mě nedržely. Nějak jsem to zašněroval, aby to drželo, povolal pokémona a vydal se najít Subara, abych se ho zeptal, proč je mi všechno oblečení velký. Cestou jsem se několikrát srazil se zdí, která nechtěla uhnout. Konečně jsem překonal ten neochotný, neuhýbající nábytek a dostal se do kuchyně s pikachuem v ruce.

Když jsem si všiml že Kazu je ve dveřích do kuchyně, zrudnul jsem. Měl na sobě moje oblečení, které mu bylo velké a v ruce měl pikachua. Jeho roztomilost ještě dokončilo to, že byl rozespalý. Došel jsem k němu a naklonil se. ,,Ty se mě snažíš svést?" Řekl jsem svůdně. Když on jo, tak já také.

"Cože? Co to znamená?" zamumlal jsem a promnul si oči. "Já jsem se tě přišel zeptat, proč mám všechno oblečení tak velký a taky proč ty zdi a nábytek neuhybaj, když proti nim jdu." řekl jsem rozespale a hluboce si zívnul. "Subaru, jsi nějákej červenej." podíval jsem se na něj přimouřenýma očima.

,,Protože je moje a protože nábytek neumí chodit a ani není živý," odpověděl jsem a přitáhnul si ho k sobě. Hlavu jsem si položil na jeho rameno. ,,Protože si roztomilý," řekl jsem a dál se s ním mazlil.

Pomalu jsem se začal probírat. "Subaru! Co-co to děláš! Já nejsem plyšovej!" křikl jsem po něm. Uskočil jsem od něj, jenže jsem uklouzl po dlouhých nohavicích a skočil na zadku. "Zatraceně, kolik kurva měříš?" zanadával jsem a dostal se na nohy. Sebral jsem pikachu ze země a vražedně se na něj podíval. "No tak kolik měříš, žirafo?" zvedl jsem hlavu a podíval se mu do obličeje.

,,198," špitnul jsem a odšoural se zpět do kuchyně k plotně. Teprve teď mu to došlo. ,,Jako vážně! Děláš si prdel?! 198!" Zavřískal na mě. ,,Sedni si a zklapni," řekl jsem a on tak udělal. ,,Kolik měříš ty?" Zeptal jsem se po chvilce ticha. Oční kontakt jsem věnoval zelenině na pánvičce.

"176" zašeptal jsem a díval se do země. "Já nejsem mrňavej, to ty seš moc vysokej." obhajoval jsem se. Subaru se jen usmál a dál se věnoval vaření. "Nechceš pomoct? Nestál jsem u plotny ani nepamatuju." pronesl jsem a zvedl se. Nakráčel jsem si to k němu a přes ruku se díval co dělá. Nijak se nevyjadřoval, tak jsem si šel zase zpátky sednout. Vzal jsem do rukou plyšáka a začal si s ním všemožně hrát. Subaru se na mě pobaveně díval. "Ano, hrabe mi." vyplázl jsem na něj jazyk.

,,Víš ty co? Tak aby ses nenudil, tak vyndej z támhleté lednice hamburgery a hranolky," rozkázal jsem. ,,Fajn," řekl a protočil oči. Lišák jeden mazanej! Za chvilku to přede mě hodil. Já dal zatím zeleninu mimo plotnu a začal jsem se věnovat hranolkám, které jsem šoupnul do trouby. Pak jsem začal dělat maso na hamburgery. Respektive jsem to maso vyndal z toho mraženého a hodil na plotnu aby se rozehřálo, zbytek jsem hodil do mikrovlnky, aby se to ohřálo.

Zanedlouho přede mě naservíroval dva plné talíře a s úsměvem se posadil. Úsměv jsem mu oplatil a pustil se do večeře. Po večeři jsem uklidil nádobí a každý jsme šli svojí cestou. Subaru se šel do obýváku dívat na telku a já s pikachu jsme šli vyřizovat zítřejší práci od Riny.

Část šestá: Pracovní poměr

Další dva dny proběhly naprosto obyčejně bez nějáké situace co by stála za zmínku. Ale dnešní ráno je vyjímečné, je to totiž den, kdy končí naše sázka. Poslední šance na výhru mi pomalu mizí už od dnešního rána, kdy se mi podařilo neobvykle zaspat. Subaru a Rina už byli připravení a jen já se soukal do toho debilního obleku. Ani jsem nesnídal a už rychle běžel k autu.

Těšil jsem se. Vyhraju! Už jenom dnes! Jediné čeho jsem se obával, byl ten parchant Gray. Za chvilku se přihnal do auta Kazu a my konečně vyjeli. Asi po patnácti minutách jsme dorazili do firmy a za chviličku jsme jeli výtahem. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se když jsem se podíval na Kazukiho. Sáhnul jsem mu na čelo. ,,Horečku nemáš," dumal jsem.

"Já jsem v pohodě." řekl jsem a falešně se usmál. Ne samozdřejmě, že nejsem v pohodě! Dneska ta zasraná sázka končí a Subaru vyhraje! On vyhraje! Doprdele! Doprdele! Jakmile bude na hodinách 0:01 tak po mě skočí a já si tejden nesednu! Kurva! Kurva! Kurvaaaaa!

,,Dobře," řekl jsem a pohladil ho po tváři. Už jenom pár hodin a už bude jenom můj! Vyhraju sázku! Dojeli jsme do patra s kanceláří a vyšli z výtahu. Otevřel jsem a vešli jsme do kanclu. ,,Takže... teď obejdi tyhle lidi a zeptej se jich jestli není žádný problém na oddělení, pak se vrať a podej mi hlášení. Předem doufám že nepotkáš Graye," řekl jsem. On jen vážně kývl a odešel.

Musel to Subaru zmiňovat? První koho jsem potkal na chodbě, byl právě Gray. "Ahoj, Kazuki." řekl posmutněle. "Nazdar." odsekl jsem a aniž bych se na něj podíval, prošel jsem okolo něj. "Vážně se ti chci omluvit za to, co se stalo na té oslavě." řekl blonďák. "To si šetři na někoho jiného. Já už v tobě jasno." křikl jsem začal dělat svoji práci. Celou dobu za mnou Gray chodil a omlouval se mi. Konečně jsem měl hotovo. "Promiň, ale musím na záchod." sykl jsem a doufal, že alespoň tam se ho zbavím. Ale to sem se šeredně mýlil! To hovado za mnou šlo i tam. "Prosím, Kazuki, dej mi šanci!" hučel do mě. "Šanci na co? Ošukat mě a poslat doprdele?! Subara jsi znásilnil a mě v podstatě taky, takže mi tu přestaň vykládat, abych ti dal v něčem šanci!" rozkřikl jsem se na něj. "Ale tohle je jiný! Udělal jsem chybu! Prosím! Kazuki, miluju tě!" kleknul si přede mě. "Ne!" řekl jsem rázně a zamířil k jedné z kabinek. On se prudce zvedl a zatáhl mě dovnitř. Zamnul dveře a přirazil mě ke stěně. "Už nevím, jak jinak bych ti to měl dokázat. Tak to se mnou zkus ..." šeptal a hrubě mě políbil. "Ne!" odstrčil jsem ho od sebe. "Já mám Subara!" křikl jsem a odemkul dveře. Vyšel jsem z kabinky a opřel se u umyvadel. "Neříkej, že ses do něj zamiloval." došel mě Gray. "A kdyby jo?" podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle. "Udělal jsi nějvětší chybu svýho života. Proč myslíš, že vystřídal tolik asistentů. Je to děvkař, nic víc. Potřebuje si udržet co nejhezčí vzhled a tělo, aby co nejdříve chytil dalšího kolouška. Poté co ho přestaneš bavit, nebo nebudeš schopný zvládat jeho sexuální potřeby, jednoduše tě odkopne a najde si jinýho. Přesně takhle jsem skončil já." řekl Gray a zmizel. Svezl jsem se po zdi k zemi a tupě hleděl na stěnu před sebou. "Co když má Gray pravdu?" vrtalo mi hlavou.

Kazuki se dlouho nevracel, což mi bylo dost podezřelé. A také to bylo dost divné, protože většinou by už tu dávno byl. Rozhodl jsem se, že ho půjdu najít. První koho jsem našel byl ale Gray. Zavrčel jsem. ,,Brzdi kotě, ten tvůj novej objev je na hajzlech," řekl jen a s rukama v kapsách odešel. Nechal jsem ho jít. Pro tentokrát. Příště už ode mne vážně dostane přes hubu. Ale řekl mi dobrou indícii. Vydal jsem se na nejbližší záchody a opravdu, byl tam. Seděl na zemi a zakaleným výrazem čuměl na zeď. Rozběhl jsem si k němu a klekl si. ,,Kazuki! Si v pořádku! Kazuki!" Lomcoval jsem s ním. Do prdele! Co mu ten hajzl zase udělal? Vzal js si ho do náruče a vydal se zpět do kanceláře. Tam jsem ho pak položil na lůžko a došel mu pro vodu. Podal jsem mu ji a on si ji vzal do rukou. Pomaličku se napil. Došel jsem otevřít okno, aby se nadýchal trochu čerstvého vzduchu. Pak jsem šel zpět a sednul si k němu. ,,Co se stalo, Kazu," zeptal jsem se bez otazníku na konci, aby to vyznělo vážně. Neodpovídal. Podíval jsem se na něj a pohladil ho po rameni. ,,No tak. Řekni. Ty se mě snad bojíš? Co ti zas ten kretén nakecal!" Naštval jsem se. Gray mu musel určitě něco říct. Já ho fakt zabiju! ,,On... řekl mi, že každýho jen ojedeš a pak ho odkopneš. Proto si prý vystřídal tolik asistentů," vydral ze sebe. ,,Bože! A ty mu tuhle kravinu věříš? Grayovi! On tě znásilnil! A pokud mi nevěříš tak to je špatně. Já bych nikdy takovou věc neudělal! Zvlášť ne u tebe! Nevím jak bych ti to řekl, ale pocity k Tobě jsou silnější než jak jsem to kdy u někoho měl. Omlouvám se, ale jinak to popsat fakt neumím," řekl jsem a svalil se vedle něj opět na pohovku.

"Rád bych ti věřil, Subaru. Ale vem si, že všechno svědčí teď proti tobě. Tvůj vzhled, tvoje jednání, střídání asistentů, sexuální potřeby ... Nechci se s tebou rozhádat ani nic podobnýho. Jen konstatuju, že je dost věcí svědčících proti tobě. A pokud ho tak nenávidíš, proč už jsi ho dávno nevyhodil? Šetříš si snad další kurvičku, kdybych ti nevyhovoval?!" vychrlil jsem na něj všechny svoje pocity. Už jsem to nevydržel, začal jsem brečet. "Můžeš mít snad naprosto každýho, tak proč bys měl bejt s idiotem co posere na co šáhne, jeho vzhled i osobnost jsou naprosto průměrný a nikdy s nikým nespal?!" vzlykal jsem. Sakra, to poslední jsem říkat neměl. Nechtěl jsem, aby věděl, že jsem ve svým věku panic.

Nic jsem neříkal. Neměl jsem důvod. Věděl jsem moc dobře že žádná kurva nejsem a nepotřebuji si to dokazovat. Věřím sám sobě a to je to hlavní. Sednul jsem si zpět do křesla. ,,Dobře. Dál tě nebudu zatěžovat. Mysli si co chceš, vyvracovat ti to nebudu, když věříš že je to pravda. Je to tvoje svobodná volba. Ale já vím, že nejsem žádná kurva" řekl jsem jen a dál si ho nevšímal.

Subarovo chladné chování mi zrovna moc nepomáhalo. Cítil jsem jeho zklamání. "Nechci, aby sis myslel, že tenhle názor zastávám. Já mám prostě jenom strach ..." nemohl jsem dál pokračovat. Nemohl jsem mu říct svoje opravdové city. Co když jeho city takové nejsou? Nechci, aby to dopadlo jako vždycky, když jsem se někomu vyznal. Setřel jsem si slzy a zasedl ke svému stolu. Subaru na mě upřeně hleděl.

,,Víš... už jsem ti to říkal, ale miluju tě," řekl jsem. Jo. Tohle mi bylo k velkýmu hovnu, když mi stejně nebude věřit a navíc jsem byl ve velké nevýhodě. Měl jsem vstah se všemi asistenty, takže jsem prakticky hlavní podezřelý. Podíval jsem se na hodinky. Ješte hodina a balíme to!

"Říkáš to jako by to pro tebe nic neznamenalo. Prostě jen řekneš co chci slyšet." podíval jsem se na něj posmutněle. "Chci ti věřit, ale nechci se znovu zklamat. Tentokrát už bych to asi neustál." dodal jsem. Vstal jsem a došel k němu. "Zkus mě pochopit, Subaru.  Všechno svědčí proti tobě. Chovám k tobě hodně hluboké city a tak nevím co si mám myslet. Řekneš "miluju tě" jak kdyby to nic neznamenalo. Chci znát pravdu, Subaru. Chci znát pravdu o osobě, do které jsem se zamiloval. Podlehl jsem tvému kouzlu. Chci vědět proč jsi ho ještě nevyrazil a proč jsi vystřídal tolik lidí přede mnou!" pronesl jsem a dál před ním stál. "Já tě prosím, Subaru!" řekl jsem naléhavě

Čapnul jsem ho a obejmul. Tím jsem si ho hodil na klín. ,,Kazuki... já.. bojím se že když uslyšíš pravdu, takže mi nebudeš věřit," řekl jsem mu smutně. On se na mě ani nepodíval. ,,Tak dobře... řeknu ti to. Pokud jde o ženy asistentky, tak ty ve většině případě odešli kvůli tomu, že zanedbávali své děti, kvůli tomu že byli těhotné nebo že se jim nelíbí moje chování. S těmi jsem nespal. Znáš mojí orientaci. Pokud jde o chlapy, tak s těmi už jsem něco měl. Většinou právě začali oni a ne já, tak nechápu proč se tu říká že já je ojel, když ve většině případě oni ojeli mě! No nic. Ty chlapy odešli kvůli tomu, že buď jim můj sex nestačil a nebo jsem je vyhodil kvůli jejich chování vůči mě, čili například to znásilnění," dokončil jsem svůj monolog a musel se napít vody, protože mi vyschlo v krku. Pak jsem pokračoval. ,,A Graye jsem nevyhodil z jednoho prostého důvodu. I když je to pěknej hajzl a nenávidím ho, tak potřeboval prachy, protože jeho zazobaný fotr ho vydědil a já nejsem taková svině, abych ho propustil. Narozdíl od něj. Proto jsem ho tu nechal jako zástupce oddělení v pátém patře. Navíc je nejlepší ve své práci," řekl jsem a pak se na něj podíval. ,,Ale jestli tě takhle dokáže vykolejit Gray, tak by bylo lepší kdyby si skončil, já totiž nestojím o lidi, kteří ke mě nemají důvěru. A omlouvám se že jsem tak chladný a necitlivý. Ale je to pravda. Když mi nevěříš, měl by si skončit," řekl jsem s bolestí u srdce. Stále jsem se na něj koukal. On si položil hlavu na můj hrudník. Očekával jsem odpověď.

"Subaru, já jsem nikdy neřekl, že ti nevěřím. Já mám prostě jenom strach. Bojím se, že když se zamiluju, skončí to jako vždycky. Zůstanu sám. Ale tentokrát tě nenechám jít, ikdyby jsi mě měl nenávidět." řekl jsem a přivlastnil si jeho rty. "Protože tě miluju ..." šeptl jsem a objal kolem krku.

Dal jsem ruce na jeho pas a přitiskl ho víc na sebe. ,,Taky tě miluju," zašeptal jsem mu do úst. Párkrát jsem ho ještě políbil a pak už jsem ho jen hladil po zádech. Celou dobu jsem mu pak šeptal konejšivá slůvka, aby se konečně uklidnil. Uplynula hodina, a my jsme konečně šli domů. Jenže nebyli bychom to my, kdyby jsme nenarazili na toho zmrda Graye.

"To vážně stojíš o to bejt kurvička tohohle boháče? Ty jsi dobrá děvka, Kazuki." vysmál se Gray. Subaru se chystal něco říct, ale já ho chytil za ruku a kývnul na něj. On pochopil a mlčel. "Ikdyby to byla pravda, klidně mu kurvu dělat budu. Při nejmenším mi líp zaplatí a navíc ..." přiklonil jsem se k němu blíž "s tou tvoji větvičkou to stálo za hovno" zašeptal jsem. On na mě koukal jak vyvoraná myš. V mžiku jsem se odtančil k Subarovi a přitáhl si ho pro polibek, který byl dlouhý a vášnivý. Gray se na mě jen nenávistně díval. Já jsem to nijak neřešil a odtáhl Subara do výtahu

Hned jak jsme byli ve výtahu jsem si hodil vlasy do obličeje. Bylo mi neskutečně trapně a červenal jsem se. Udělal to před lidmi! Awww! Tolik se stydím. Vsadil bych se  že jsem červený jako ředkvička. Celou dobu jsem byl ke Kazukimu otočený zády. ,,Si v poho, Subaru?" zeptal se mě Kazu a otočil si mě k sobě. Tak můj červený rozzářený obličej čuměl do toho jeho překvapeného.

"Ty-Ty se červenáš!" vyjekl jsem. Subaru jen sklonil hlavu a čuměl do země. "P-P-Promiň j-já jsem mu j-jen ch-chtěl u-ukázat, že-že ne-nejsem děvka. N-Neměl jsem tě líbat p-před lidmi." vykoktal jsem ze sebe a odklonil pohled do strany. Teprva teď si uvědomoval co jsem udělal, bylo mi tak kurevsky trapně!

,,Ehmm..." to bylo jediné na co jsem se zmohl. Naštěstí nás zachránil výtah, který dojel do přízemí. Polohlasně jsem se se všemi rozloučil a rychle jsem radši nastoupil do auta. Ještě že už tam na nás Rina čekala, protože jak znám moje zaměstnance za chvíli to bude fáma i v Evropě. Sou horší než báby na trhu.Cesta domů nebyla tak strašná, ulehčovala nám to Rina, protože si s námi povídala. Po chvilce jsem se uvolnil a už se choval normálně. Nervozita a stud ze mě spadnul.

Subaru mě zabije! Uříznul jsem mu ostudu snad před celou firmou! Políbit ho před Grayem! To už jsem to rovnou mohl poslat do televize! Kurva! Doprdele! Zatraceně! Kurvaaaa! Neskutečně jsem panikařil, ale Subaru vypadal poměrně v klidu. Už to vidím! Teď bude v klidu a usmívat se, ale jakmile zavřem dveře, tak mě zabije! Maminko, pomoc!

Dojeli jsme domů. Konečně! Byl jsem tak unavený! Vystoupili jsme a poděkovali. Hned jak jsem zavřel dveře, jsem dostal brilantní nápad. S úšklebkem jsem se otočil na Kazukiho, který na sucho polkl. ,,Maminko," vykvíkl jen. Já si ho hodil přes rameno a už s ním pelášil do pokoje. Hodil jsem ho na postel. Svlékl jsem se jen do trenek. Celou dobu na mě vyděšeně koukal. Nejspíš si myslel že ho chci znásilnit, či co. Já se jen usmál a natěsnal jsem se na něj. Přehodil jsem přes nás deku. ,,Dobrou," řekl jsem jen a dal mu pusinku na krk.

Shodil jsem ho ze sebe. "Nebudu spát v obleku, vole." pronesl jsem znuděně a svlíknul se. Poté jsem si opět lehl a tak žirafa mě zalehla. Chytil mě kolem pasu a zezadu se na mě natěsnal. Propletl jsem si s ním prsty a zavřel oči. Cítil jsem jeho hřejivé teplo, jeho dech, jeho tlukot srdce ... Pomalu jsem usínal.

Probudil jsem se asi tak kolem jedné ráno. Kazuki nikde. Kazuki nikde! Kazuki nikde! Kde je?! Prohledal jsem pokoj. Tady není. Najednou jsem uslyšel divné zvuky. ,,Brrrrm brmmm," Vážně? Šlo to z koupelny. Nakouknul jsem škvírkou dovnitř a spatřil Kazukíčka jak si hraje s gumovou kačenkou ve vyhřívce. Usmál jsem se a vstoupil dovnitř. ,,Ale, ale, ale. Kohopak tu máme," ušklíbnul jsem se a už si stahoval trenky. Skočil jsem za ním do výhřivky a začal se s ním mazlit. ,,Vyhrál jsem, co?" zeptal jsem se ho, i když jsem odpověd už věděl.

"Jo, vyhrál." odsekl jsem a dál čuměl do vody. Subarovy paže mě obejmuly kolem pasu a přitáhly k němu. Vlna způsobená mým posunutím, odnesla kačenku na druhou stranu výřivky. Cítil jsem, jak mě jeho vlasy šimrají zezadu na krku. "Sázku jsi vyhrál už před hodinou. Takže co chceš?" otočil jsem se na něj přes rameno.

,,Hehehehe," zasmál jsem se perverzně. ,,Zatím nic," řekl jsem a ušklíbl jsem se. Věnoval jsem mu polibek na šíji a vylezl z výhřivky. Usušil jsem se a zapadnul do zpátky do postele. Jak jsem očekával. Za chvilku už na mě ležel. Ušklíbl jsem se.

"Tak ok, no. O to líp pro mě." pronesl jsem a přitulil se k němu. "Ale musíš si to vymyslet co nejdřív, jinak by se mi to totiž už nemuselo chtít plnit." dodal jsem a odvalil se na druhý kraj postele. Vzal jsem deku a celou si ji nahrabal na sebe. "Hey!" ozval se nahý Subaru, který teď neměl ani deku. "Seru ti, meine!" odsekl jsem a zamotal se do roličky, aby mi ji nemohl sebrat. Jenže jsem to nedomyslel a nechal tam ruce. Sakra! Teď jsem tam ležel jak bezbranné suschi.

,,Ale, ale. Ty si tak roztomile hloupoučký," zasmál jsem se mu a připlazil se k němu. ,,Už jsem si to rozmyslel," zavrněl jsem a pomaličku to sushi rozbaloval. Koukal na mě jako největší neviňátko. Já se jen zakřenil a hodil přes nás deku. Začal jsem ho zuřivě a chtivě líbat, zatímco moje ruce se starali o jeho hruď a to zejména o bradavky.

Projela mnou vlna vzrušení. "Subaru ..." zašeptal jsem a jednou rukou ho chytil kolem krku. Tou druhou jsem ho jemně hladil po zádech a hltal každý jeho jemný polibek. "Slintáš jak čokl." podíval se na mě Subaru. "Co?! Já, já. Promiň ..." uhnul jsem pohledem do strany. Cítil jsem se trapně.

Zasmál jsem se a pokračoval vlhkou cestičkou dolů až k jeho podbřišku s kterým jsem si chvilku hrál a poté se přesunul k hlavnímu chodu. Mlsně jsem si olízl rty a začal mu honit. Začal slabě sténat. Bylo to dokonalé. Ten jeho hlásek. Dost mě to rajcovalo a cítil jsem jak se mi nabíhá erekce.. Přidal jsem na tempu a Kazu se mohl zbláznit.

"Subaru! Jdeš na mě moc rychle!" zasténal jsem. On si dál držel to svý rychlý tempo. Zanedlouho jsem se pod jeho péčí udělal. Hrudník se mi rychle zvednal a opět klesal. Oči jsem měl zavřené a ústa jemně pootevřené. Po chvíli se mě opět zmocnil Subaru a plenil mi ústa. Cítil jsem jak mě hladí po zadku. "Kdo kdy řekl, že já budu ten dole?" řekl jsem ze strachu.

,,Já to teď řekl," řekl jsem a dál ho líbal. ,,Budu Seme a ty můj sladký Uke," zasmál jsem se a olízl mu ouško. ,,Pak jsem si ho otočil a roztáhl mu nožky. Strčil jsem do něj dva prstíky a on se prohnul v zádech. ,,Tak se mi to líbí," ušklíbl jsem se a přidal další prst. Divoce zasténal a já našel jeho citlivé místo. Všechen pohyb jsem začal směřovat tam.

"Ne-e! Sub-aru! Tam ne-e!" sténal jsem. On se jenom široce ušklíbl a přidal na intenzivnosti. Ještě nějákou chvíli jsem se horko těžko držel, ale po chvíli jsem to prostě nezvládl a potřísnil prostěradlo postele. Subaru ze mě prsty vytáhl a já jen těžce oddechoval.

Olíznul jsem si prsty a naklonil se nad něj. ,,Tak co? Mám pokračovat?" Zeptal jsem se a tělem se otíral o to jeho, čímž moje erekce značně stoupla. Dal jsem mu prostor ať se vydýchá a zatím mu dělal cucfleky, i na zádech, abych si ho označkoval.

Přemýšlel jsem a to velmi dlouho. Ležel jsem na břiše s hlavou zabořenou do polštáře. Subaru už se doslova třásl nedočkavostí až do mě pronikne. "Kdybych ti řekl ne, nepokračuj. K čemu by mi to doopravdy bylo? Nevzal by sis mě?" přetočil jsem se na bok a upřeně mu hleděl do očí.

,,Kdyby si mi řekl ne, tak bych přestal, protože kdyby jsem tě neposlechl mohlo by ti to ublížit," vtisknul jsem mu krátký polibek. ,,Takže bych si tě nevzal a třeba bych tě jen hladil, ani bych se ti nedivil, kdyby si to nechtěl. Podle toho co si teď zažil se ti ani nedivím,"

"Jsi tak roztomile hloupoučký!" zasmál jsem se. V mžiku jsem po něm skočil a převalil ho pod sebe. Nechápavě a zároveň překvapeně na mě čuměl. "Byl by to snad i zločin odmítnout sex s někým jako ty, ne?" ušklíbl jsem se a obkročmo si nad něj sedl. Nasměroval jsem si jeho chloubu ke svému vchodu a pomalu na něj začal nasedat. "Kurva, seš neskutečně velkej!" zavdychal jsem, když jsem ho konečně celého pohltil.

Zasténal jsem. ,,Bože, jo!" Křičel jsem rozkoší. Byl tak těsný a nádherně se stahoval kolem mého penisu. ,,Subaru," zasténal a přitom se mu do očí nahrnuly slzy. ,,Šššt, já vím. Přejde to. Neboj," zašeptal jsem mu a shodil z nás deku, aby jsme vůbec mohli dýchat. ,,Subaru... je to úžasný. Mít tě konečně v sobě," řekl, což mě velice překvapilo. Sednul jsem si a on po dlouhém zvykání si začal dosedat. První jeho sten byl bolestivý, ale ty další byly spíše z rozkoše. ,,S-Si tak těsný! Úžasné!" Zavzdychal jsem mu do úst a v tom jistém momentě si je přivlastnil a vášnivě ho líbal.

Dosedal jsem jak nejrychleji to šlo, ale přeci jen, zvolili jsme debilní polohu. "Prosím, Subaru, dej mi víc. Přirážej tvrději ..." zavzdychal jsem. On na to ihned reagoval a prudce mě hodil na postel. Hned to mě za boky vytáhl na všechny čtyři a tvrdě přirazil. Prohnul jsem se v zádech a hlasitě zasténal. "Ach, ano!" vzdychal jsem. "Subaru ... Jsi tak nadržený a horoucí." nemohl jsem si v tuhle chvíli odpustit debilní poznámku. Subaru reagoval tlumeným vzdychem a zatraceně tvrdých přírazem až jsem vykřikl.

Oba jsme byli nehorázně nadržený. U mě to bylo znát tím tempem běžícího geparda a u něj těma řečičkama, které mi tu přednášel. Přidal jsem na maximum. Udělali jsme se téměř ve stejnou chvíli a tak vznikl double výstřik. Vystoupil jsem z něj a prudce oddechoval. Pokynul jsem Kazukimu, aby se nadzvedl a sroloval jsem prostěradlo, které jsem hodil přes místnost ke koši do koupelny. Vím jsem prostě borec (xD). Pak jsem se sesunul k oddechujícímu Kazukimu a přikryl nás.

Cítil jsem jak ze mě pomalu vytéká Subarovo sperma. Ale byl jsem až moc líný na to se zvednout a něco s tím dělat. Stejnak se na mě Subaru zezadu natěsnal, tak proč to řešit. "V tobě se to hromadilo asi hodně dlouho, co?" nenápadně jsem urazil jeho sperma, jestli se to tak dá říct.

,,Jo, ani nevíš jakou touhu jsem měl. Chtěl jsem být v tobě už tvůj první pracovní den. V momentě kdy jsem viděl tu tvou rozkošnou prdelku a tvou tvář jsem se do tebe zakoukal. A navíc ta tvoje povaha agresivního Ukeho je k sežrání," šeptal jsem mu slastně do ouška. ,,Půjdeme už spát? Zítra jdeme do práce a jsou tři ráno," zívnul jsem.

Nepatrně jsem se červenal. Je to trapný, když vám někdo šeptá, že chce by ve vás, jak jste těsní, jak kolem něco stahujete ... Z toho přemýšlení jsem zčervenal ještě víc. "R-Raději půjdeme spát!" sykl jsem a přetáhl si přes hlavu deku. Zítra stejnak budeme muset převlíknou povlečení. Ale proč bych se o to vlastně staral? Je to Subarova postel ...

Část sedmá: Kazuki pod stolem

Probudil jsem se v pět ráno. Kazu spokojeně oddechoval vedle mě. V tom sem si něco uvědomil. Zase! Musím do tý podělaný práce! A navíc sme spali jenom dvě hodiny! Achjo...  Mrzutě jsem vstal a odebral se do koupelny. Podíval jsem se do zrcadla a spatřil Samaru. Oh bože. Jestli z tohohle udělám sexy chlapa, tak jsem borec. Učesal jsem si vlasy a dal je do culíku. Opláchnul jsem si obličej a pak jsem se odebral zpátky, převléknout se a vzbudit Kazukíčka. Pro dnešek jsem zvolil černé sako s fialovou košilí. Pak jsem přešel k posteli, kde chrápal Kazu.

"Vstávej! Musíš do práce." cítil jsem příjemné polibky na krku. Pomalu jsem se probral. "Kolik je hodin?" podíval jsem na Subara. "Půl šestý." odvětil suše. "Já se musím ještě vysprchovat." řekl jsem rozespale. "Proč?" podíval se na mě Subaru. On mě zkouší, že ano! Si to snad napamatuje nebo co?! "Protože ze mě teče bílá tekutina, kterou jsi do mě včera s výkřikem vstříknul." zadíval jsem se na něj. "Jo tohle ..." to byla jeho odpověď. Pomalu jsem se vyhrabal z postele a zamířil rovnou do sprchy.

Jako vždy jsem zamířil do kuchyně udělat nám snídani. Dnes jsem svolil  topinky a hodně silnou černou kávu. Teda to jen pro mě. Nevím jestli ji má rád i Kazu a tak jsem mu tam připravil pomerančový džus. Za chvíli se dostavil i Kazu s uraženým výrazem. ,, Ale, ale," to ti nesluší," políbil jsem ho a vlezl si k němu na klín.

"Začínám nenávidět svojí práci." zamručel jsem a kopl do sebe sklenici džusu. Chytil jsem Subara kolem pasu a nasoukal do sebe topinky. Dlouhovlásek si v klidu upíjel kávu a drtil mi nohy. "Máš kostnatou prdel" postěžoval jsem si a schodil ho ze sebe. "Chceš-li sdílet imnimní blízkost, vyměme se." mrkl jsem na něj a ukradl si jeden jeho polibek. Chutnal po velmi silné kávě.

,,Při sexu ti to nevadí," řekl jsem a vyměnil si s ním místo. Dopil jsem kávu  vychutnával si topinky. ,,Hele, co je na plánu za schůzky?" zeptal jsem se ho. ,,Když jsem se tam včera koukal tak tam žádný nebyli. Jen že ta budova se už začala stavit," řekl Kazu s plnou pusou. Ušklíbnul jsem se. ,,Hoo? Tak to budeme mít spoustu času na sebe," řekl jsem a jednou rukou ho pohladil po hrudi a bříšku.

"Stejnak oba víme, kde to skončí." uchechtl jsem se nad nenápadnou narážkou nad jeho "výkonem" v sexu. "Myslím, že už jsem pochopil proč jsi na kluky. Jelikož žádná ženská by s tebou v jednu ráno nešukala." nemohl jsem si odpustit další blbou poznámku. Podíval jsem se na Subara, vypadal dotčeně a nasraně. "Hlavně v klidu" zazubil jsem se.

Odkopnul jsem ho na zem a hodil po něm vražedný pohled. Pak jsem vzal nádobí a hodil to do myčky. ,,Ale notáák! Nebuď pažitka!" provokoval dál Kazuki. ,,Di někam. Nemám náladu," odpálkoval jsem ho a dál se s ním nekamarádíčkoval. Uslyšel jsem jak zatroubilo auto. Rina je tu. Naštěstí mě zachránila. Jen jsem na Kazukiho kývl a on pochopil. Sešli jsme dolů a já za námi zamknul dveře.

Subaru se mnou celou cestu až do kanceláře nemluvil. Ihned jak se zavřely dveře kanclu, hodil jsem sako na pohovku a vystratoval za ním. Gazelím skokem jsem se k němu dostal a sloní vahou ho povalil na zem.  "Tak ty si myslíš, že mě můžeš ignorovat?! Mě?! Mě ignorovat nikdo nebude!" zasyčel jsem pp něm a uvěznil mu ruce za hlavou. Volnou rukou jsem ho začal lochtat. Po chvíli se z kakabusu začal stávat úsměvavý Subaru. Vytrhl se mi  a podlomil lokty. Spadnul jsem hrudí na tu jeho. On mě objal a silně namáčkl k sobě. "Dobře, dobře! Vzdávám se!" zasýpal jsem a on povolil.

,,Tak už mě nedráždi, ty trumpeto," řekl jsem. a vstal. ,,A enjsme na tohle už náhodou starý?" zeptal jsem se a povytáhl obočí. On jako kdyby mě naprosto ignoroval začal šeptat roztomilým hláskem. ,,Chtěl byl plyšového Pikachua," usmál se na mě roztomile a udělal cute výraz. ,,Tak si ho jdi koupit," odbyl jsem ho. ,, Heeej! Budu plakat!" fňukal dál. Já jsem se praštil do xichtu o stůl a hodil po něm vražedný výraz. Už po druhé za den.

"Nebudu se tě prosit, stejnak se budu cpát k tobě do postele a navíc budu rychlejší." zasmál jsem se a šel k němu. "Ale plosimtě, neplakej" zazubil jsem se a vtiskl mu dravý polibek. Chtěl jsem se odtáhnout, ale Subaru mě chytil za kravatu a líbal dál. Svalil mě na zem a bezmyšlenkovitě pokračoval. Jednou rukou zajel pod moji košili a různě šmátral po mé hrudi. Cítil jsem jak se blíží k mému rozkroku, když v tom někdo zaklepal na dveře. Subaru mě ještě jednou políbil a s velkou nechutí vstal, aby otevřel. "Co zas ten mamrd chce!" zasyčel a chystal se otevřít. "Kdo to je?" zeptal jsem se. "Pravděpodobně Gray" odvětil. "Moment, schovám se k tobě pod stůl, tam mě neuvidí." sykl jsem a zalezl. Subaru jen kývl a otevřel. Už podle hlasu jsem Graye poznal.

,,Zdarec," pozdravil měten nechutný za dveřmi. Neochotně jsem jmenovanému otevřel dokořán a on vešel. ,,Co potřebuješ? Zeptal jsem se, když jsem si sednul do křesílka. Až teď mě napadlo, že pod stolem je Kazu, takže by to byl dobrý oral. Ježiši! Co to tu plácám! Raději jsem vstal a přešel k němu. ,,Je to prostinké.... TEBE!" Při posledním slově se na mě vrhl. Až nebezpečně moc se ke mně naklonil.

"Kazuki tu není, co? Škoda mohl bych ho ošukat společně s tebou" zasmál se Gray a poté jsem slyšel ránu. "Slez ze mě! Hned!" supěl Subaru. Nevěděl jsem absolutně nic. Nevěděl co mám dělat. Doufal jsem, že si Subaru poradí, protože jsem v porovnání s nima moucha a oni dva nasraní dinorauři. Udělal jsem jednu zásadní chybu a tím bylo zvednutí hlavy. Praštil jsem se o stůl a tak na sebe upozornil.

,,Ale... tak přece jenom se tady ta kurva schovává, co?" Ušklíbl se a začal mě osahávat. ,,Určitě ti hulil co? Když byl pod stolem," ušklíbl se znova. Převrátil mě hlavou k zemi. Kurva! Ten hajzl! Začal mi stahovat kalhoty. ,,Tak dokončím to, co začal," zašeptal mi ten úchyl do ucha a potom ho olízl. No fuj.

Nevěděl jsem co mám dělat. Vylezl jsem z pod stolu a strnul pohledem. Subaru byl v jeho moci naprosto bezbranný. "Kurvička se rozhodla ukázat. Pověz, Kazuki, byl jsi dole ty nebo on?" zazubil se Gray a za vlasy Subara vytáhl do kleku. Já jsem tiskl nohy těsně k sobě a odvrátil hlavu od Subarova prosebného výrazu. "Takže se přece našel někdo slabší jak ty, Subaru." řekl Gray a olízl ho na krku. "Grayi, prosím nech Subara jít." zašeptal jsem s hlavou skloněnou k zemi. "Promiň, asi jsem tě špatně slyšel. Ale slyšel jsem, že ho mám nechat jít." vysmál se mi Gray. "Ani mě nehne."  Do očí se mi hrnuly slzy. "Prosím, udělám cokoli." po tváři mi stekla první slza zoufalství.

,,Hoo? Tak pojď jsem ať tě můžu konečně ohnout," slyšel jsem Grayův hlas za mým krkem. Hned poté mě do něj kousnul. Sykl jsem bolestí. Kazu udělal pár kroků k nám. ,,Ne, Kazuki! Zůstaň tam kde jsi!" zakřičel jsem na něj. Gray mi zrovna sundaval sako a později i tričko. Chudák Kazuki nevěděl co dělat a tak furt křičel ať Gray přestane. Znovu jsem se podíval do Kazuovi tváře a spatřil slzy zoufalství. Bodlo mě u srdce. ,,Kazu..." sebral jsem všechnu svou odvahu. Nemohu být znásilněn, když jsem konečně milován! Prudce jsem se Grayovi vytrhl a dal mu pěstí.

Gray se skácel k zemi a Subaru si promnul bolavá zápěstí. "Oba jste jen obyčejný kurvy!" zařval nasraně Gray. Pomohl jsem Subarovi vstát a silně ho tisknul kolem pasu. On se na mě jen usmál a já zabořil hlavu do jeho hrudi. "Tentokrát už to nenechám bez povšimnutí! Toleroval jsem všechny tyhle tvoje úlety a podruhé už mě neznásilníš!" zavrčel na něj Subaru. Cítil jsem jak mě jeho ochranitelské ruce přitiskly k němu. Gray se sesbíral ze země. "Jednoho dne mi budete oba ležet u nohou a žadonit, abych vás co nejtvrději ošukal." prskl Gray a třísknul dveřma.

,,Bože!" pustil jsem Kazukíčka a vyčerpaně jsem se svalil do mého křesla. Kazu ke mně okamžitě přiběhl a natiskl se na mě. ,,Ale? To je najednou lásky," zasmál jsem se a pohladil ho na hlavičce. Ježiši. Od kdy kecám takový sračky? No nic. ,,Bál jsem se o Tebe," řekl a schoval obličej na mou hruď. ,,Nemusels," odpověděl jsem s úsmevem a dál ho hladil.

"Slíbil jsem, že už ti nikdo neublíží, ale nedokázal jsem to splnit." vzlykal jsem. Stále jsem měl před očima Subarův prosebný výraz, stále jsem cítil tu bezmoc a viděl Grayův spokojenej úsměv. "Subaru, miluju tě. Odpusť ..." zašeptal jsem a něžně si přivlastnil jeho rty.

,,Nepamatuju si že by si něco takovýho říkal," zasmál jsem se do polibku. On se na mě kouknul ublíženě a uraženě. ,,Ale prosim tě," zasmál jsem se a cvrnkl ho do čela. Pak jsem ho k sobě přitáhl a hrál si s jeho prstíky, jak kdyby vůbec nebyly živý. Jeden jsem si strčil do pusy a skousl ho.

"Au, co to děláš?" vyjekl jsem. On jen pokrčil rameny a pečlivě si prohlížel mojí ruku. Po chvíli mě pustil, měl jsem tam obtisk jeho zubů. V tu chvíli mě něco napadlo. Vzal jsem jeho ruku a strčil si ukazováček do pusy. Začal jsem ho důkladně olizovat a opečovávat. Zajímalo mě co to s ním udělá a tak se pro jistotu natiskl rozkrokem na ten jeho.

,,Omlouvám se, ale teď nemám chuť na nějakou romanci nebo sex," řekl jsem a jemně ho od sebe odstrčil, aby pochopil, že má slézt. Pochopil a já si na sebe navlékl košili a sako. ,,Je mi to trochu blbí, ale mohl by si tohle odnést do druhého patra?" zeptal jsem se ho.

"Samozdřejmě" usmál jsem se na něj. Vzal jsem papíry a zamířil do druhého patra. Gray naštěstí nikde. Rychle jsem vyjel zpátky a zamířil do Subarovi kanceláře. Subaru seděl na křesle, otočený k oknu a zamyšleně se díval ven. "Nechceš dneska skončit dřív? S Rinou to zvládneme." přerušil jsem ticho.

,,Ne v pohodě,"  otočil jsem se na něj. ,,Dobře," podíval se na mě podezřívavě. Pak odešel ke svému stolu a začal si něco psát. Já začal ťukat práci do počítače. ,,Hele prosim tě. Vitiskni mi tenhle papír," řekl jsem a poslal jsem mu přes email co má vytisknout. Bylo tam vyůčtování.

"Dobře" špitl jsem a poslal papír do tiskárny. Po chvíli jsem se zvedl a zanesl mu ho. Opět jsem zasedl za stůl a nudil se. "Nezahrajeme si piškvorky?" plácl jsem z nudy. Subaru se na mě vražedně podíval. "Tak ne no" špitl jsem a začal řezat tužky.

Přestal jsem ťukat do počítače a chvilku se koukal na Kazukiho, jak se plácá s tužkami. ,,Hmm," řekl jsem nahlas a on se otočil. ,,Pojď ke mně," poklepal jsem si na stehna, čímž jsem chtěl naznačit, aby si na mě sednul. On se zvednul a šel.

"Co chceš?" došel jsem k němu na vzdálenost dvou kroků. "No pojď sem" odvětil Subaru a opět poklepal na jeho stehna. Protočil jsem očima a dřepnul si mu na klín. On mě objal kolem pasu. "Já sem myslel, že na mazlení máš Pikachu plyšáka." odsekl jsem a hrál uraženého.

,,Ale ne na léčení bolesti. Na to mám Tebe," řekl jsem a položil si hlavu na jeho ženské rameno. Bolela mě hlava a začínal jsem být alergický na světlo. Dostavuje se moje úžasná migréna.

"Subaru, opravdu nevypadáš moc dobře. Měl bys jít domů." řekl jsem a zadíval se mu do očí. "Nezkoušej zapírat, vidím že ti není dobře a navíc se ti ani po tom dnešku nedivím" řekl jsem trochu posmutněle, ale přesto se na něj jemně usmál.

,,J-Jo. Máš pravdu. Asi bych měl jít domů," řekl jsem a musel se ho chytnout. Jinak by mě asi čekal brzký pád ze závratě. Bože! Jak já nesnáším migrénu. Cítil jsem se slabý a asi za chvilku odpadnu. ,,Dobře, tak já zavolám Rině," odpověděl Kazu a zvednul se. To byla prvotní chyba. Okamžitě jsem se skácel na zem. Chtělo se mi umřít. Moje jediná myšlenka směřovala k domovu. Chtěl jsem být doma a už jenom umřít v Kazukiho náručí. Pak jsem stratil vědomí.

Subaru ležel bezvládně na zemi. Ihned jsem dostal šok. Pohotově jsem se snažil probrat, nic. Poté jsem vyběhl z kanceláře a začal shánět pomoc. Zanedlouho zavolali sanitku a Subara odvezli do nemocnice. Seděl jsem v jeho křesle a vyděšeně čuměl do země. Klepal jsem se, byl jsem v šoku. Zavolal jsem Rině, aby to za mě převzala a zamířil pěšky do nemocnice. Od půli cesty jsem běžel, ne přímo sprintoval. Bylo mi řečeno, že je to bylo jen zkolabovaní z přepracovanosti, stresu a nespavosti. Doktor mi řekl, aby na něj dohlédl a dával si na tohle pozor. Není to poprvé co je Subaru v nemocnici. Poděkoval jsem a zamířil do jeho pokoje čekat až se probere.

Část osmá: Zkouška cestou lásky

Probudil mě tichý vzlyk a hlavně drcení mé levé ruky. ,,Hej, nech toho," sykl jsem bolestí. Aniž bych otevřel oči, věděl jsem, že je to Kazu. ,,Bhééé!" ozvalo se a někdo na mě skočil. Až teď jsem otevřel oči. Zasmál jsem se a pohladil ho po vláskách. ,,Notáák," utěšoval jsem ho.

"Měl jsem o tebe hrozný strach, Subaru. Tohle už mi nikdy nedělej!" objal jsem ho. Bože, od kdy jsem tak zženštělej? "Ode dneška budeš míň pracovat, víc spát a míň se stresovat!" zvedl jsem hlavu a utřel si zbylé slzy. "Vím, že to není poprvý co jsi takhle zkolaboval. Doktoři tě tu už znají." podíval jsem se na něj vyčítavým pohledem.

,,Nene!" protestoval jsem i když jsem věděl že má pravdu. ,,A proč bych se měl omezovat? Jsem v pohodě!" řekl jsem. ,,Nene! Drž hubu! Víš že nejsi!" umlčel mě. Jen jsem odvrátil zrak. ,,Fajn," řekl jsem a on se vítězoslavně usmál. ,,Kdy mě pustěj? Už chci domů!" stěžoval jsem si. ,,Chci svého Pikachua!"

"Haaa? Tebe teď zajímá plyšová hračka?" zasyčel jsem. "Tak tos mě urazil. Já tu celou dobu vedle tebe sedím a čekám kdy se probereš, ale teba zajímá plyšová hračka! Dobře, dobře! Tak to tu nemusím vůbec být!" řekl jsem dotčeně a zvednul se ze židle. Cestou ke dveřím mě chytil za ruku. "Co je?" odsekl jsem uraženě.

,,Ty si můj Pikachu," odpověděl jsem a zatáhl ho zpátky do postele. ,,Hej! Pusť mě!" mrmlal. ,,Ne! Ne! Ne! Mivuju Tě!" říkal jsem stále dokola a dál ho dusil. ,,Pusť mě ty pažitko! Nebo se domů nikdy nedostaneš!" sykl a já ho teda pustil. Dal jsem ruce nahoru na symbol toho, že se vzdávám. ,,Meow?" zamňoukal jsem ani nevím proč.

"Doktor říkal, že tě za dva až tři dny pustí. Takže se pokusím ti firmu zatím nezničit, jelikož Rina já svý práce dost a nemůže tě celou dobu zaskakovat. Takže cokoliv se posere mi můžeš strhnout z platu, kterej jsem, jen tak mimochodem, ještě ani neviděl a nemám ponětí o jeho výši." řekl jsem a zahrabal v tašce. "Zatím se tu beze mě pokus neumřít a já se pokusím nezničit všechny zahraniční obchody. Alespoň si zkusím co musíš denně obstávat a na co jsem si vlastně dělal školy." usmál jsem se a políbil ho.

,,Ale já chci jít s Tebou domů hned!" plakal jsem a nechtěl ho pustit. ,,Je mi jedno co shoří! Nebo co posereš! Chci být s Tebou doma!" fňukal jsem. ,,Chci domů!" začal jsem opravdu bulet. Bože! Bylo mi trapně. Připadal jsem si jako malá třináctiletá holka.

"Ššš! Zlato, neplač." pohladil jsem ho a utěšoval. "Ty tu hezky zůstaneš, aby jsi se kompletně uzdravil. Využij ten čas nějak efektivně a už mi konečně řekni co jsi si vybral za tu sázku." políbil jsem ho a mrkl na něj. "Slibuju, že jakmile tě pustí, budu se ti plně věnovat." dodal jsem a utřel mu slzy. "Zítra za tebou příjdu." řekl jsem a pomalým krokem odešel.

Když za ním zaklapli dveře schoulil jsem se do klubíčka a začal uvažovat. Nechci tu být sám! Nenávidím samotu! Zabíjí mě to! Chvilku jsem se převaloval a s myšlenkami na Kazukiho se snažil usnout. Marně. Ještě víc se mi zastesklo. Rozhodl jsem se k velkému činu. Uteču.

Přišel jsem domů a hodil sako na věšák. Svlíknul jsem ze sebe zbytek obleku a vyměnil ho za tepláky a tričko. Poté jsem zamířil za Inkou na zahradu. Chvíli jsem si s ní hrál s myšlenkou na Subara. V tom se ozval zvonek. Šel jsem otevřít a málem omldlel. "Co tady chceš?!" zasyčel jsem na Graye. "Je tu Subaru?" řekl zklesle. "Ne!" odsekl jsem a zabouchl dveře.

Utéct z nemocnice bylo celkem lehké. Stačilo utéct oknem, které bylo c prvním patře, takže žádná výška. Pak si stopnout taxi. Zaplatit drobákama vyhrabanými s kapes a vystoupit. Uz už jsem byl u dveří, když jsem si všiml odcházející siluety. Uvědomil jsem si o koho jde. Wtf! Co tu u psí prdele dělá Gray? Že by mě Kazu... Zatřepal jsem hlavou a tu myšlenku okamžitě vyrval z hlavy. Rozhodl jsem se, že to vezmu ze zadu přes zahradu. Přelezl jsem plot a spatřil čekající Inku. Pohladil jsem jí a otevřenými dveřmi, které Kazu zapoměl zavřít, vtrhl dovnitř. Triskem jsem se dostal ke schodům a už po nich klusal. Připadal jsem si jako agent 007.

Seděl jsem na pohohovce a koukal na telku, když mi někdo najednou zezadu zakryl oči. Neuvěřitelně jsem se leknul a vyskočil na nohy. Otočil jsem se a spatřil Subara. Myslel jsem, že se mi to zdá. "Subaru?! Co tu doprdele děláš?!" vykřikl jsem vyděšeně a pomalu se k němu přibližoval. Opatrně jsem se ho dotknul. "Jsi skutečný ..." zamumlal jsem si pro sebe a díval se mu do očí.

,,Kazuuu," vykvíkl jsem šťastně a vrhl se mu kolem krku. On mě překvapením také objal. Myslím si že si ale v duchu říkal, co tu vůbec dělám a že mám být v nemocnici. ,,Kazu! Já jsem to tam bez tebe prostě nevydržel!" Řekl jsem a konečně ho pustil. Sednul jsem si na schody.

"Víš jakej to bude průser?! Zítra ráno ihned odvezu zpátl do nemocnice!" řekl jsem rázně. Ikdyž je starší, tak vážně přemýšlí jal děcko. Blbeček! On se na mě ublíženě podíval. Neodolal jsem. Vytáhl jsem ho na nohy a hodil ho na pohovku. Zavalil jsem ho a přitulil se k němu. "Ale jsem šťastný za tvou lásku" usmál jsem se a poslouchal jeho tlukot srdce.

,,Kazuki," usmál jsem se a ještě víc ho k sobě přitiskl. ,,Miluju tě," zašeptal jsem, vyvlíkl se mu a vstal. Vypnul jsem televizi a chytl ho za ruku. Proběhl jsem s ním schody do třetího patra a zamířil k mému pokoji, kde jsem ho následně svalil na prostornou postel. Začal jsem ho vášnivě líbat. ,,Dneska nechci nic než polibky a tvou přítomnost," šeptl jsem mu ještě do ouška.

"Subaru, ale to nic nemění na tom, že jsi zdrhnul z nemocnice. Zítra se tam vrátíš a to mi nerozmluvíš! Raději, abys pár dní trpěl beze mě, než já zbytek života, že jsem tě nevzal zpátky!" odsekl jsem

Zamručel jsem a zavrtal svou hlavu do jeho hřejivé hrudi. ,,No jo furt," syknul jsem a objal ho snad ještě pevněji. ,,Já jsem bez tebe prostě nemohl usnout!" vyhrkl jsem upřímně. Trochu mě zaskočilo jak jsem otevřený.

"Raději abys nespal, než měl nějáké zdravotní potíže. Ano, doktoři na tebe napráskali, že to není poprvý co ses takhle složil." sykl jsem a zajel mu rukou do vlasů. Jemně jsem pročesával jeho dlouhé černé vlasy. Upravil jsem si polštář a hluboce zívnul. "Tak dobrou, blbečku" zazubil jsem se a zavřel oči.

,,Dobrou..." špitnul jsem a téměř okamžitě usnul. Dost mě překvapilo, že když jsem se vzbudil, nebyl jsem v hřejivé náruči Kazukiho, ale v chladné posteli v nemocnici. Tss... ten prevít. Já toho Kazukiho vážně zabiju.

Když Subaru usnul, odvezl jsem ho zpátky do nemocnice. Musel jsem dost co vysvětlovat, ale po hodině jsem to konečně vysvětlil. Subaru mě bude s největší pravděpodobností při nejbližší příležitosti mučit, ale jeho zdraví je přednější. Vrátil jsem se domů a zapadl do jeho postele. Podíval jsem se na hodiny. Bylo téměř ráno. Nařídil jsem si budíka a šel spát.

,,Tady máte jídlo, pane Kiyozuki," řekla mile a pod nos mi strčila jídlo. Přesněji kaši. Hnusnou zelenou kaši, která nevypadala jako kaše, ale jako zvratky hozené nala talíř. Fakt vopruz. To tu nemohou vařit něco.. já nevím... použitelného? Už jsem se nemohl dočkat až přijde Kazuki. Odstrčil jsem jídlo do pryč a koukal z okna.

Ráno mi zazvonil budík a já se probudil do chladného rána. Nebyl tu nikdo kdo by mě 'sladce' budil, dělal mi snídani a nebo hřál svým teplem. Cítil jsem se sám. Opět ten hrozný pocit samoty. Ani jsem nesnídal, jen jsem se oblékl a zlidštil. Rina pro mě přijela jako každé ráno a zamířili jsme do práce. Celý den jsem byl na nohou. Subarova práce vážně není jednoduchá. Pobíhal jsem po patrech jak magor a plnil svoji i Subarovu roli, jelikož Rina obstarávala záskok na schůzkách. Konečně byl podvečer a já měl padla. Vzal jsem si věci a zamířil do nemocnice za Subarem. Na inforrmacích mě zastavila jedna sestrička. "Promiňte, vy jste známý pana Kiyozukiho?" řekla malá blondýnka s nervózním úsměvem. "Můžeme to tak říct." nahodil jsem šarmantní úsměv. "Jak bych vám to jen sdělila ... Bylo by nejlepší kdyby pan Kiyozuki zůstal asi tak dva dny v domácí léčbě." vypadlo z ní. "Žádný problém, postarám se o něj. Chápu, že je nezvladatelný. Mohla jste to říct narovinu." mrkl jsem na ni a zamířil do Subarova pokoje.

Seděl jsem v tureckém sedu pod peřinou a přemýšlel. Přemýšlel jsem o Kazukim. Chyběl mi. Slíbil přece že přijde, ne? Bylo mi smutno. A navíc co bylo ještě horší... měl jsem hlad. Nehorázný hlad a proto mě taky bolelo bříško a snad každou sekundu v něm kručelo. Lehnul jsem si na bříško, aby to přestalo. Najednou někdo v padl do pokoje. Otočil jsem se a spatřil Kazukiho. Byl jsem šťastný. Hodně. ,,Kazuki!" Vykvíkl jsem a když přišel blíž chtěl jsem ho i odejmout, ale bez úspěchu. Opět mě rozbolelo bříško a pekelně v něm zakručelo. Svalil jsem se opět na postel.

"Doktoři i sestřičky tě posílají na domácí léčbu. Že prej na tebe nemaj nervy." zasmál jsem se a pohladil ho. Subaru se na mě zaraženě díval. "Nečum tak blbě a raději se zvedej." sykl jsem a začal ho tahat z postele. Najednou mi zakručelo v bříšku. "Čím rychleji odsud vypadneš, tím dřív budeš doma a tím dřív ti uvařím" usmál jsem se a políbil ho.

Polibek jsem mu oplatil a sednul si. Pak jsem se na něj zazubil. ,,Dobře! Ale uděláš mi aspoň třicet omelet!" Vyhrkl jsem a zamířil ke skříni, kde jsem měl schované oblečení. ,,Nasrat," odfrkl si Kazuki. Podíval jsem se na něj překvapeným výrazem. Ne. Spíš to byl výraz: Děláš-si-ze-mě-prdel? Pak jsem se otočil zpátky ke skříni. ,,Vypadni. Chci se převléknout. Nechci aby ses na mě díval. Nezasloužíš si to," řekl jsem a vyplázl na něj jazyk. Pak jsem ze sebe stáhnul košili co mi dali tady v nemocnici.

Sednul jsem si na postel a pozoroval ho jak se převléká. "Neříkal jsem ti ať vypadneš?" zasyčel Subaru. "Mám tě na starosti, co kdyby se ti při tom převlíkání něco stalo?" zazubil jsem se a šel k němu. Právě bojoval s knoflíčky u košile. "Dej to sem" sykl jsem a udělal to za něj. Zvedl jsem hlavu a hleděl mu do očí. Naši romantickou chvilku jsem přerušil se slovy: "Jo a sháněl se po tobě Gray."

,,Grrr," zavrčel jsem. Ten parchant. ,,A co mi jako to hovado chtělo?" Zeptal jsem se podrážděně a nasadil si kalhoty. Zapnul jsem si pásek i poklopec. Kazuki si mezitím sednul na postel. Ale... tvářil se nějak divně. ,,Co se stalo?" Sednul jsem si k němu

"Prostě se na tebe ptal, tak mu přirazil držku ve dveřích. Podle jeho tónu to znělo jako by se ti přišel omluvit. Vypadalo to, že mu na tobě záleží ..." zašeptal jsem a tisknul pěsti k sobě. "A dneska ráno se omlouval i mě, dokonce se padl i na kolena a začal brečet jen abych mu odpustil." dodal jsem.

,,Kecy! Je to jen hovado. A proč by mu na mě jako mělo záležet hmm? Je trapnej. Všechno jen předstírá," dokončil jsem monolog a zvednul se. ,,No nic. Nebudeme to řešit. Dobře?" Řekl jsem a vtisknul mu pusu na tvář. ,,Ok," odpověděl a taky se zvednul. Společně jsme opustili pokoj.

Vyřídil jsem Subarův odchod v nemocnici a zamířil společně s ním domů. Odemknul jsem a ihned ze sebe téměř všechno shodil. "Musím uznat, že tvoje práce je fakt náročná. Pořád jsem běhal po budově jak magor z patra do patra a pak z patra do kanclu." řekl jsem a unaveně se zašil do obýváku. "A teď mám na starosti ještě tebe." zasmál jsem se a šel uvařit něco k jídlu. "Mimochodem, co ta tvoje výhra? Už víš?" křikl jsem z kuchyně.

,,Hmm... bohatě mi stačí, když mi udeláš třicet omelet!" Vykvíkl jsem nadšeně. ,,Nasrat! To nebudu dělat!" Odpálkoval mě on. ,,Pff..." řekl jsem jen a odebral se nahoru obléct si něco vhodnějšího na doma. Zvolil jsem si tepláky a černé tričko.

Dovařil jsem zeleninové těstoviny a servíroval na stůl. Zavolal jsem Subara, ale ten nikde. Zamířil jsem do obýváku. "Heey! Šípková Růženko! Prober se!" strčil jsem do podřimujícího černovláska. On jen něco nesouhlasně zamumlal a otočil se. "Ach jo" povzdychl jsem si a došel pro jídlo do kuchyně. Vytáhl jsem rozespalého Subara do sedu a začal ho krmit.

Zamlaskal jsem a protáhnul se. Za chvilku přišel Kazuki a vytáhnul mě do sedu. Pak vzal jídlo ze stolu, které si tam odložil a pronesl: ,,Řekni Áá," ,,Řekni Bé," pronesl jsem já a uchechtl se. Jeho výraz mě propaloval do morku kostí. Zívnul jsem. ,,Tak fajn. Ááá," ustoupil jsem a v tom momentě mi do pusy přilítla první plná lžíce. Cpal to do mě až dokud sem neměl plné tvářičky a nevypadal jako křeček.

"No vidíš že to jde." usmál jsem se a cvrnknul ho do nosu. Vzal jsem si druhý talíř téměř studených těstovin a začal je rychle jíst. "Zatraceně já mám hlad. Chceš taky přinést další?" podíval jsem se na křečka vedle sebe. Ten jen souhlasně přikývl tak jsem nám oběma přidal. Vrátil jsem se do obýváku a opět si začal plnit pusu jídlem.

Chroupal jsem a chroupal až mě napadlo co můžu chtít jako výhru. ,,Mám fo!" Řekl jsem s plnou pusou, takže mi nebylo moc rozumět. Nadzvedl obočí. ,,Co?" Zeptal se nechápavě. ,,Už vím co chci jako výhru!" Řekl jsem a přitom položil talíř na stůl. ,,Tak povídej," řekl jakoby čekal to nejhorší. ,,Půjdeš se mnou na rande?" Zeptal jsem se ho.

Část devátá: Rozchod?

"C-C-Cože?!" vyjekl jsem. Do tváří se mi hrnula krev jen při té myšlence na rande s ním. Odvrátil jsem pohled do strany a rozklepaným hlasem odpověděl: "Samozdřejmě, rád." Stále jsem čuměl mimo a červenal se. Moje představivost zacházela do fantasmagorických mezí romantiky, lásky a sexu.

,,Dobře, ale až bude víkend," řekl jsem a odnesl talíře do myčky. Zavřel jsem jí a šel zpátky do obýváku. ,,Nechceš společně vyvenčit Inku? Nudím se." Řekl jsem a hupsl mu do náruče. Dělali jsme tuli tuli, do té doby než jsem neuslyšel zvonek.

"Kdo zas otravuje?" zavrčel jsem a podíval se na Subara. "Dojdu
tam" řekl jsem a zvednul se. Došel jsem ke dveřím a otevřel. "Co tady chceš?" zavrčel jsem na blonďáčka před sebou. "V nemocnici mi řekli, že je Subaru v domácí léčbě. Chci s ním mluvit." podíval se na mě Gray. "Proč bych ---" moje slova přerušila ruka na mých ústech. Druhá se mi obmotala kolem pasu a já ihned zjistil že je to Subaru kdo stojí za mnou.

,,Co chceš?" Zeptal jsem se ho ač nerad. Nejradši bych před ním prásknul dveřmi a věnoval se Kazukimu. ,,Potřebuju si s tebou promluvit," řekl smutně jako kdyby ho to fakt mrzelo. Tss... Jasný. ,,O samotě," dodal pak. Si nějak troufá, zmrd. Pustil jsem Kazukiho. ,,Fajn. Pojď do kuchyně. Kazuki ty čekej v obýváku," pokynul jsem a došel do kuchyně v zádech s Grayem. ,,No? Co je?" Řekl jsem, když jsem se opřel o linku. ,,Chtěl bych se ti omluvit," řekl mi. ,,Jo. To znělo upřímně," ironicky jsem zatleskal.

Přestože jsem  seděl v obýváku, slyšel jsem každé jejich slovo. "Subaru, já se ti opravdu strašně moc omlouvám. Nechtěl jsem ti nikdy ublížit, prostě mě popadla žárlivost. Chci aby se všechno vrátilo do starých časů. Do dob, kdy jsi se na mě usmíval a těšil se z mé přítomnosti. Do dob, kdy jsi mě MILOVAL!" řekl Gray a v já uslyšel ránu. Bleskově jsem vběhl do kuchyně a zůstal v šoku. Oni se líbali! A Subaru absolutně neodporoval! Do očí se mi hrnuly slzy. Bez jediného slova jsem zmizel do svého pokoje a sesypal se na postel.

Co nejrychleji jsem ho od sebe odstrčil, zrovna když se Kazuki otáčel a vyběhl nahoru. Shit! Teď umřu. ,,Vypadni Grayi!" Zařval jsem na celý kolo a odtáhnul ho ke dveřím. On se ještě mezi dveřmi otočil. ,,Tohle už si nevyřešíš. Skončíš sám a on tě opustí," zasmál se. Nasral jsem se a zabouchnul za ním dveře. Okamžitě jsem se rozběhnul za Kazukim do pokoje.

Bulel jsem jak malá holka. "Subaru ... Ne to není možný!" přesvědčoval jsem sám sebe. Po chvíli se otevřely dveře a v nich se objevil černovlásek. "Kazuki, já ... já" koktal ze sebe Subaru. "Nic neříkej, je mi to jasný" zavzlykal jsem.

,,Kazuki..." podíval jsem se na něj a tak též se rozbrečel. ,,Omlouvám se," vydechl jsem po delší době. Nevěděl jsem co mám dělat. Chtěl jsem k němu jít, ale on po mě hodil polštář. ,,Vypadni!" Zakřičel na mě. Já jsem polkl a odešel. Potichu jsem zavřel dveře a sám zašel do svého pokoje. Jsem takovej vůl! Kretén! Očekával jsem Kazukiho výpověď každou chvílí.

Asi hodinu jsem neustále bulel. Potom už jsem na to neměl sílu. V jednu chvíli mě i napadlo co by dělal kdybych zmizel, mrzelo by ho to? Zvednul jsem se a šel k němu do pokoje. Subaru ležel na posteli s polštářem na hlavě. Bez jediného slova jsem si lehnul k němu.

Potichu jsem ležel na posteli na posteli s polštářem na hlavě. Potřeboval jsem se uklidnit. Najednou jsem ucítil jak se postel prohla pod vahou dalšího těla. ,,S-Subaru..." vykoktal po delší chvilce ticha Kazuki. ,,No?" Řekl jsem slabým hlasem.

"Proč jsi ho nechal, aby tě líbal? Myslel jsem, že to můžu jen já" řekl jsem uberčeně a opatrně ho objal. Čekal jsem na jeho reakci. Pokud mě odstrčí odejdu, pokud ne ... Tak opravdu nevím co udělám ...

,,Vím že tohle říká každý, ale on se na mě vrhnul a začal líbat," řekl jsem stále s hlavou pod polštářem. Bylo mi trapně. ,,A jenom u tebe mám při líbání v bříšku motýli," řekl jsem pak. Byl jsem sám sebou znechucený. Vadilo mi, že jsem neměl sílu toho zmrda odstrčit.

"Nechci tě ztratit, Subaru" zavzlykal jsem. "Už nikdy ho nenechám se k tobě ani přiblížit, tak se mnou prosím zůstaň" opět jsem se rozbrečel. "Chci s tebou zůstat navždycky. Konečně jsem našel někoho s kým chci zemřít" šeptal jsem mu a silně objímal.

,,Nech toho, je to hezký ale trapný," zasmál jsem se a zároveň plakal. Bože. My jsme citlivky. Jak holky při menstruaci. Měli bysme se stydět. ,,A proč bych tě měl jako opouštět, když tě miluji, ty blbečku?!"

"Protože ... Protože ..." nemohl jsem ze sebe nic vykoktat. "Já nevím ..." zašeptal jsem po chvíli. Subaru zvedl hlavu a usmál se. "Ty seš blbeček" zašeptal a vytáhl do sedu, abymě objal. "Ten nejblbější" potvrdil jsem jeho slova a objetí mu oplatil. Vyhledal jsem jeho rty a opatrně je spojil. S každým polibkem jsem ho pomalu pokládal na postel.

Hladově jsem mu polibky oplácel. Byli lepší než ty Grayovi. Byli měkké, jemné, vlhké a voněli. Nechápal jsem, ale prostě voněli. Byla to příjemná vůně... připomínala mi....Najednou sem si to uvědomil. ,,Ty zmrde! Ty si použil mou kolínskou!"

"Co kecáš? Já jsem jen spal v tvý postýlce" zazubil jsem se. Obkročmo jsem na něj sednul a pobaveně se na něj díval. Opět jsem se k němu sklonil a začal ho chtivě líbat. "Mám na tebe chuť" zašeptal jsem mu mezi polibky.

,,Tak si jí nech zajít," vypláznul jsem jazyk a zasmál se. ,,Tak si naser," řekl Kazuki. Já jen pokrčil rameny a začal se tulit s pikachuem-plyšákem. To už se ale Kazuki zas ozval. ,,Hej! Já jsem tvůj pikachu!" Postěžoval si.

"Jak typické když má uke chutě, tak to nikoho nezajímá. Ale když seme tak to bude a hotovo!" postěžoval jsem si. Podíval jsem se na toho pitomího plyšáka. V mžiku jsem mu ho sebral a přitulil se k němu. Pomalu jsem ho začal líbat a přesouval své polibky na jeho krk.

,,Takže přiznáváš, že jsi Uke?" Ušklíbl jsem se a rychlostí světla vyměnil naše pozice. On byl dole a já nahoře. Začal jsem mu dělat drobné kousance na krku a poté je olizovat. ,,Aby jsem si podepsal, co je moje," vysvětlil jsem mu a pak se přesunul k jeho bradavkám. Laškovně jsem jednu obkroužil prstem a pak jí stiskl a začal mnout mezi prsty.

Spokojeně jsem navrněl jako kočka. Přitáhl jsem si ho k sobě a začal ho obdarovávat svými polibky. Byl hrozně horký a jeho tep byl zrychlený. Pomalu jsem ho začal zbavovat trička a rukama hladit jeho hruď.
Zavrněl jsem a pokračoval v péči o bradavky. Krásně vzdychal. Bože! Ten jeho hlas. Neskutečně mě rajcoval. Chtěl jsem ho. A to moc. Začal jsem mu pomalu stahovat i kalhoty.

"Nejdeš na to moc rychle?" optal jsem se informativně. Subaru místo odpovědi poslal moje kalhoty jednosměrnou letenkou do prostoru. Věděl jsem, že už jsem celkem dost tvrdý i Subaru to věděl a ihned toho využil.

Tiše jsem vzdychal. Naslinil jsem si prsty a pomalu do sebe začal pronikat. Bylo vážně divný připravovat sám sebe. Subaru mě zamyšleně pozoroval jak se tu před ním prstím. Nemohl jsem si odpustit zůstat u svého citlivého bodu a slastně sténat. Zdálo se, že Subara dost slušně rajcuju.

Vyndal jsem mu prsty z prdele. ,,Dodělám to sám," řekl jsem a mírně zrůžověl. Naklonil jsem se k jeho otvoru a začal ho lízat. Pomalu jsem začal vnikat i do vnitř.

"Co si myslíš že ..." zbytek věty jsem polkl. Nebo přesněji řečeno, ztratil ve svém vzdychání. "Nemůžeš do mě prostě strčit jazyk!" mumlal jsem a dlaněma si skryl obličej. Tohle bylo mučení! Slastný mučení! "Tak už si mě kurva vezmi!" zavrčel jsem.

Uchechtl jsem se. ,,Heh.. tak dobře," ušklíbl jsem se roztomile. Jako kdybych za nic nemohl. Pak jsem si ho otočil na čtyři a pohladil ho po zádech. Pak jsem do něj začal vnikat.

Zalapal jsem po dechu i přestože, že jsem s ním už spal. On mi dával čas na zvyknutí a přitom mě rozmazloval polibky na zádech. On se ve mě začal pomaličku pohybovat. Musel jsem se pevně zapřít, když udělal první nečekaně silný příraz, který mě donutil zasténat na celý dům.

Po chvilce jsem začal přirážet ještě intenzivněji než předtím. Doráželo mě hlavně ten jeho hlas, když sténal. Byl to... Boží hlas. Tedy. Jenom můj Boží hlas. Za chvíli js začal přirážet nejvíc jak to šlo. Kazuki se krásně prohýbal. Oba jsme sténali na celé Japonsko.

Myslel jsem, že mě roztrhne. Rozhodl jsem se náš zážitek zveličit. Cítil jsem, že se oba blížíme k vrcholu a v ten moment jsem se posunul a on tím ze mě vystoupil. Hodil po mě nadrženě-vražedný výraz. "Nedochází ti co dělám?" zazubil jsem se na něj a opět ho nechal aby do mě vniknul. Takhle jsem to udělal ještě dvakrát. Při dalším už mě Subaru pevně držel a naprosto celého naplnil. Z obou nás toho vyteklo víc než normálně, zvláště ze Subara. Ten do mě vlil snad litr svýho sperma.

Vystoupil jsem z něj a svalil se vedle něj. Fakt trpím nedostatkem sexu, nebo já nevím. Nechápu jak toho ze mě může vytéct tolik. To mi hlava fakt nebere. Koukal jsem se jak z toho chudáčka vytéká moje "mlíčko". Normálně jsem se styděl.

Těžce jsem oddechoval a přetočil se na záda. Vzal jsem jeden polštář a dal si ho pod zadek, abych jeho sperma byl alespoň trochu schopný udržet v sobě. "Subaru s prominutím, ale někdy si vyhoň nebo já ti vykouřím, protože ty pravděpodobně dostatečně neuspokojuješ svý potřeby a pak to dopadá, tak jak to dopadá." zazubil jsem se na něj. "Myslel jsem, že podle tvé pověsti budeš větší drak" uchechtl jsem se.

,,Nech mě být," řekl jsem a nechal ho ať si dělá co chce. Sám sem si došel do koupelny umýt obličej a vyčistit zuby. Pak jsem si vlezl do jeho pokoje a zachumlal se v čisté peřině.

"Ty seš zase příjemnej" zamumlal jsem a prudce vstal. A to byla chyba. Všechno to ze mě vyteklo. Celý potřísněný jsem zamířil do koupelny. Umyl jsem se a připravil do postele. Nejspíš jsem Subara nasral a tak jsem šel do svého pokoje a své postele. Jenže tam bylo obsazíno. "Můžu jít taky do SVOJÍ postele?" optal jsem se ho.

,,Posluš si," řekl jsem a vstal. ,,Dobrou noc," syknul jsem a odešel k sobě do pokoje. Sundal jsem prostěradlo a vyházel všechny polštáře. Místo toho jsem si vzal náhradní ze skříně. Lehnul jsem si a chvilku přemýšlel než jsem usnul.

"Tak se naser!" sykl jsem za ním a zalezl do svý postele. "Nikdo mi nebude bránit mezi spánkem a mnou!" zamumlal jsem a pomalu usínal. Nakonec jsem to nevydržel a vstal. Zamířil jsem do Subarova pokoje a opatrně otevřel. Subaru už spal. Opatrně jsem si vlezl k němu do postele a objal ho. Zanedlouho jsem též usnul.

Vzbudil jsem se do krásného teplého rána. Spíš mi bylo vedro a měl jsem poslintaná záda. Proč?! Otočil jsem se a spatřil toho netvora. Kazuki. Ten hajzl. Naštval se ke mně, když jsem vstal. No co. Aspoň mi bylo teplo. Sundal jsem si mokré tričko a natěsnal se ke Kazukimu. Když jsem se díval kolik je, ještě bylo brzo. Na mě, takže proč si ještě neschrupnout.

Zdál se mi sen. Byl jsem v něm já, Subaru a Gray. Ten hajzl mi nedá pokoj ani ve snu! Důležité bylo, že jsem byl žena. Právě jsme se Subarem stáli u oltáře,  když se oddávající zeptal jestli má někdo nějáké námitky. Samozřejmě se zvedl Gray. Vznesl námitlu typu, že já jsem kurva a že by Subaru měl bejt s ním. Nevěděl jsem co se děje, ale všechno se rozpadlo. Všude byla tma, nic víc. V dálce jsem viděl dvě postavy, šťastný páreček. Subaru a Gray. Ihned mě bodlo u srdce. Začal jsem brečet. Najednou jsem se probudil a Subaru ležící vedle mě, mě uklidňoval a hladil. Brečel jsem doopravdy. "Špatný sen?" usmál se starší. Přitulil jsem se k němu místo odpovědi a jemně kývl.

,,Neboj," řekl jsem jen a pohladil ho po jemných zádech, které byli teď plné cucfleků. Hehe... jsem se družil. Podíval jsem se mu do temných očí. ,,O co vlastně šlo? Co se ti zdálo?" Zeptal jsem se starostlivě a vtisknul mu krátký polibek do vlasů. On zavřel oči. ,,Byl jsem holka a ty si byl  u oltáře! A Gray byl debil. A já si tě nevzal a skončil si s Grayem!" Vyhrkl ze sebe. Počkat, co? ,,Brzdi! Hezky od začátku špunte," pobídl jsem ho a sednul si. Kazuki udělal totéž a začal vyprávět od začátku.

"Prostě jsme bylo u oltáře jako manželé, jelikož já jsem byl žena. No a Gray vznesl námitku na náš sňatek. Pak všechno potemnělo a ty jsi mi opustil, kvůli němu" řekl jsem srozumitelněji. "No a já se pak rozbrečel" dodal jsem a nechal vlasy, aby mi spadly do tváře. "Proč ho pořád necháváš u sebe pracovat? Proč už jsi ho dávno.nevyrazil? Nezaslouží si soucit natož tvoji přítomnost!" řekl jsem naštvaně a stiskl pěsti. "Proč, Subaru?" zvedl jsem hlavu a podíval se mu do očí.

,,Už jsem ti to říkal! Narozdíl od něj nejsem svině! Jinej důvod v tom není!" Řekl jsem upřímně. Nechápal jsem proč mi nevěří. ,,Furt máš pochybnosti. Nevěříš mi! Už nevím jak bych ti to dokázal!" Dodal jsem ještě. Pak jsem se naštvaně a rozmrzele svezl zase na postel. Chjoo... Proč? Proč? Proč jen má Kazuki pochybnosti.

"Myslíš si, že ti nevěřím? Ale já ti věřím, Subaru! Jen se jeho přítomností cítím ohrožený, nic jinýho v tom není. Vím, že nejsi svině, ale uvědom si jak hnusně tě využívá. Dovoluje si na tebe, protože moc dobře ví, že ty jsi moc hodný na to, abys ho vyrazil. A on ze sebe bude dělat toho největšího chudáčka na světě a dál tě zneužívat. Říkám ti, nebuď hloupej, Subaru ..." řekl jsem a svalil se k němu. Láskyplně jsem ho objal a usmál se na něj. "Lidi moc dobře vědí jak jsi hodný a budou tě využívat."

,,I ty?" Zeptal jsem se ho. ,,I ty mě využíváš?!" Zvýšil jsem hlas. Byl jsem podrážděný. Chytnul jsem se za hlavu. ,,Je hrozné, jak nás dokáže Gray rozeštvat. Asi to bude těžké," řekl jsem a pak vstal. Zamířil jsem do koupelny. Potřeboval jsem s chladit hlavu. Svlékl jsem se a vlasy si sepnul do drdolu. Pak jsem si začal napouštět prostornou vanu. Přidal jsem i bublinky a vznikla tak obří bublinková koupel! Vonělo to po jahodách. Prostě krása. Najednou se rozlítly dveře.

"Ty si myslíš, že tě využívám? Bydlím s tebou, pracuju s tebou, líbám se s tebou, miluju se s tebou ... Ty si vážně myslíš, že tě tímhle nějak využívám?! Tak tohle jsem od tebe nečekal, Subaru! Vyber si, vyraž mě nebo Graye, ale oba s tebou zůstat nemůžeme." rozkřikl jsem se na něj. Ten blonďák mě užíral čím dál tím víc, ale on byl stále jakýmsi divným způsobem při něm. "Zítra ráno čekám tvoje rozhodnutí." řekl jsem a rychle dveře zavřel než se opět rozbrečím. Jsem takovej slaboch. Oblíkl jsem se a vypadl ven.

,,Není nad čím přemýšlet," řekl jsem si pro sebe. Nadskočil jsem, když jsem uslyšel bouchnutí dveří. Umyl jsem se a vylezl z vany. Vypustil jsem vodu a vlezl si do rudého měkkoučkého  županu. Na hlavu jsem si dal ručník a udělal si z něj turban. Vypadal jsem jak holka. Zasmál jsem se sám sobě a odebral se s knihou v ruce do obýváku, kde jsem se uvelebil na gauč. Počkám si tu na Kazukiho a řeknu mu verdikt hned. Když v tom mě něco napadlo. Vzal jsem do ruky telefon a zavolal do květinářství. ,,Mohl bych poprosit o 100 růží? Děkuji. Ano. Prosím rychle. Děkuji," domluvil jsem a zavěsil. Doufal jsem že to bude Kazukimu stačit.

Přemýšlel jsem co budu dělat. Domů se mi rozhodně vracet nechtělo. Po dvou hodinách mi, ale nic jiného nezbylo. Zamířil jsem domů, ač nerad. Otevřel jsem dveře a myslel jsem, že sem se ocitl v květinářství. Všude samý kytky. Kytky, kytky a zase kytky ... Přesněji rudé růže. Probojoval jsem se skrz rudou džungli až do obýváku. Tam na pohovce seděl Subaru. "Co se tady sakra stalo?" nechápavě jsem se rozhlížel kolem sebe.

,,To je pro Tebe," řekl jsem a otočil stránku v knížce. ,,Ale-ale-ale," koktal. Musel jsem se zasmát. ,,Demente, pojď sem," řekl jsem a odhodil knihu. Přitáhnul jsem si ho do obětí a políbil ho. Vášnivě a hluboce. ,,Omlouvám se, ale ty mi taky nevěříš v mnoha věcech. Víš?" Řekl jsem. ,,A nemusím si vybírat. Chci Tebe,"

"Já-já se omlouvám, věřím ti. Jen se prostě Graem cítím ohrožovaný." pevně jsem se k němu tisknul. "Už o tobě nebudu pochybovat, gomene ..." zašeptal jsem a zavrtal hlavu do jeho hrudi. Bylo mi tak neskutečně trapně, hrozně jsem se styděl za své dětinské chování. Chtěl jsem zalíst do gauče a nevylejzat.

,,Líbí se ti růže?" Zeptal jsem se ho a hladil ho po hlavě a zádech zatímco on měl hlavu v mojí hrudi. ,,J-Jo," vykoktal a dál se na mě nepodíval. ,,Koukneš se na mě aspoň?" Řekl jsem.

Nerad jsem zvedl hlavu podíval se na něj. "L-Líbí se m-mi, m-moc. Dě-Děkuju." zakoktal jsem a jemně se usmál. "J-Je mi hrozně, jsem tak dětinský a sobecký." dodal jsem se sklopenou hlavou. "O-Omlouvám se!" sykl jsem a opět zabořil hlavu do jeho hrudi.

,,Nebuď Uke," zasmál jsem se. ,,Zrovna jsem si chystal jít objednat pizzu. Jakou chceš?" Zeptal jsem se ho. ,,Sýrovou," řekl mi. Jen jsem přikývl a už volal. Objednal jsem jednu celou sýrovou a jednu pálivou. Oba jsme se posadili v kuchyni ke stolu a mlčky čekali až přijede poslíček. Za chvilku tu byl a Kazuki šel dolů.

Zaplatil jsem danou částku a dosnesl jídlo do kuchyně. Usmál jsem se na něj a položil před něj krabici s pizzou. "Dobrou chuť" dodal jsem a sedl si naproti němu. Mlčky jsme chroustali jídlo a já k tomu ještě tupě čuměl na jeho turban. Nemohl jsem se ujistit, jestli přede mnou sedí holka nebo kluk. Měl jsem sto chutí ho svlíknout a podívat se.

,,Co je?" Zeptal jsem se po nějaké době když na mě pořád udiveně civěl. Až teď mi to došlo. ,,Jo aha. Tak já si ho sundám," řekl jsem a tak i udělal. Sundal jsem si turban a tím odhalil moje dlouhé, mokré vlasy. Stále na mě divně čuměl. ,,To si mám ty vlasy ostříhat?" Zeptal jsem se s dalším kouskem v puse.

"To uděláš a já s tebou končím!" zavrčel jsem na něj. "Hrozně se mi to na tobě líbí." dodal jsem se zasněným pohledem. Subaru nechápavě zatřásl hlavou a dál žral. "Můžeš na mě přestat čumět?" vyjíkl po chvíli dalšího mého zírání na něj. "Mám sto chutí tě svlíknout." zasmál jsem se.

,,A to jako proč?" Řekl jsem s dalším kouskem v puse. ,,Abych se přesvědčil jestli si holka nebo kluk," hrdelně se zasmál. ,,Víš... už dvakrát si se mnou spal. Takže už myslím víš mé pohlaví," zvedl jsem se a došel nám pro ochucenou minerálku.

Ihned jsem při těch slovech tiskl nohy k sobě. "Musíš vážně vytahovat zrovna tohle?" zašeptal jsem stydlivě a čuměl do země. "Raději už zklapnu" dodal jsem tiše a nervózně si mnul ruce. Vzpomněl jsem si kvůli němu ty "horké" chvíle a pocity. Ještě víc jsem zrudnul.

,,Zapomeneme na to, jo?" řekl jsem a mrkl. Pak mě něco napadlo. ,,Hele? Neučesal bys mi vlásky? Když je máš tak rád," řekl jsem roztomile a z šuplíku vytáhl provizorní kartáč na mou nezkrotnou hřívu.

"Rád!" vyjekl jsem jak holka. Vzal jsem si od něj kartáč a posadil ho na židli. Začal jsem jeho jemné mokré vlásky pomalu rozčesávat a dbal jsem, abych ho sebemíň nezatahal. "Mimochodem jsem ti zapomněl říct, že v době tvé nepřítomnosti za mnou přijel nějákej miliardář z Ameriky. Říkal něco o tom, že se znáte a že jsi ho už dlouho nenavštívil, takže chce, abys za ním letěl." vzpomněl jsem si

Část desátá: Návštěvník

,,Hmm... nejspíš jde o Marca. Ale měl bych tě upozornit. Je to můj nejzralejší ex. Byli jsme spolu dokonce zasnoubení, protože v USA se jde oženit. Myslím jako chlap s chlapem, ale ty to chápeš," řekl jsem.

"Víš Subaru, říkal jsem že chce, abys za ním letěl. Neptal jsem se tvůj osobní život s ním." řekl jsem trochu podrážděně. "Ale nevadí, každopádně mi dal číslo ať ti ho předáš a máš mu co nejdřív zavolat. Byl takový asi stejně vysoký jak ty, o trochu delší než já hnědé vlasy a hnědé oči. Pronikavý hlas a chování na úrovni šlechtice. Je to on?"

,,Jop, je," řekl jsem a zasnil se. Úplně si ho vybavuji. ,,Musím přiznat, ale že byl ze všech co mi to dělali nejlepší," řekl jsem, abych popíchl Kazukiho. Ten mi ze vzteku a žárlivosti, skoro rval vlasy. ,,Klid, dělám si srandu," zasmál jsem se a hodil si moje zlatíčko do klína. Dal jsem mu pusinku na nafouklou tvářičku.

"Přestaň mě s tím srát, víš že jsem žárlivý!" řekl jsem uraženě. "A navíc. Proč podle tvého vyprávění soudím, že ty jsi byl v předchozích vztazích uke? Tak mi řekni proč jsi změnil svoji 'pozici' a ty seš ten kdo to dělá mě." řekl jsem sice klidně, ale přesto se mi to říkalo dost blbě. Nechtěl jsem to říct přímo, stačila mi jediná myšlenka na to a ... Ne! Ne! Ne! Nemysli na to Kazuki!

,,Protože jsem BYL ten dole. Byl jsem Uke," zazubil jsem se na něj a mazlil se s ním a dělal tuli tuli. ,,A navíc... ty by si být Seme nemohl. Na to si až moc roztomilý," zašeptal jsem mu do ouška. Lezla na mě romantika, protože všude byli ty růže.

"Řekl bych že to má víc důvodů. Jdi starší, vyšší, zkušenější, silnější ... Proč ti tady sakra pomáhá?!" uvažoval jsem nahlas. Subaru se ke mě mačkal, objímal mě, pusinkoval ... "Když se tak dozvídám o počtu svých vztahů se ti nedivím, že tě to dole nebavilo" zasmál jsem se a políbil ho. "Nezapomeň mu zavolat, jinak to bude na mě" zašeptal jsem mu a papírek s číslem mu strčil pod župan do klína.

,,Hele, hele. Ručičky pryč," řekl jsem a neochotně si prohlížel papírek. ,,A proč bych mu měl jako volat, když vím že by to ohrozilo náš vztah?" Zeptal js se ho a odstrčil ho, aby poznal, že má pokračovat v česání mých vlásků.

"Protože je to v zájmu rozvoje Kiyozuki Company. A navíc by ti odreagování v podobě nového prostředí propělo." vysvěttlil jsem mu. Opět jsem vzal kartáč a pročesával mu už skoro suché dlouhé vlasy. "Prostě mu zavolej a mě se neptej. Udělej si výlet a vyřešeno" usmál jsem ačkoliv bych ho tu nejradši svázal a nepouštěl ani ven.

,,Ne. Nechci letět sám! Hezky pojedeš se mnou," usmál jsem se na něj. ,,Mám soukromý triskáč, takže pohoda," zazubil jsem se na něj. Pak jsem dodal: ,,Hele a nechceš.mi udělat nějaký účes? Je mi hodně příjemné, když o mě takhle někdo pečuje,"

"Trochu jsem zapomněl, že můj šéf / milenec je miliardář" zasmál jsem se. Došel jsem si pro gumičky a začal mu dělat dva culíčky. "Ale kdo se místo mě postará o Inku, protože nikpmu cizímu ji nesvěřím!" řekl jsem během jeho česání.

,,Neboj se," řekl jsem a jemně se usmál. ,,Inku můžeme vzít s sebou. Mám v USA svůj menší domek, je tam taky zahrada, ale s bazénem. To ale není podstatné. Postatné je to, jestli pojedeš," řekl jsem jedním dechem.
"Myslíš, že nechám svoji rozkošnou princeznu bez dohledu?" usmál jsem se na něj a pořádně si ho prohlídl s culíčky. "Ještě dostala chutě a hledala uspokojení v náruči jiných princů" zasmál jsem se a cvrnkl ho do nosu.
Usmál jsem se a zamyšleně se na něj podíval. ,,Hele... dřív než vyřídím ten telefonát. Chtělbych se tě zeptat, jestli by si se mnou nešel na rande," řekl jsem. On se na mě překvapeně podíval. Tohle asi fakt nečekal. ,,Co?" Zeptal jsem se ho s jemným úšklebkem.

"S tebou kdykoliv a kamkoliv" usmál jsem se po chvíli. "A teď si to běž vyřídit, princezno. Já tu mezitím poklidím." mrkl jsem na něj a  pustil se do úklidu.

Celý šťastný jsem už dnes po třetí, vzal telefon do ruky a po vyťukání čísla přiložil k uchu. Po druhém pípnutí to Marco zvednul. ,,Ahoj, Marco," pozdravil jsem. ,,Hello, Subaru," pozdravil mě po anglicku. ,,Hele přejdeme k japonštině, jo?" Zasmál jsem.se.

Poklidil jsem v kuchyni a zmateně se rozhlížel kolem. Subaru se v obýváku vybavoval s tím Marcem. Nechtěl jsem ho rušit a tak jsem šel na zahradu za Inkou. "Jela by jsi s námi do Ameriky?" pohladil jsem ji. "Mě se tam taky moc nechce. Ten chlap tam pozval Subara, ne nás dva" dodal jsem a díval se na nevinné zvířátko. Z obýváku se ozýval hlasitý Subarův smích

,,Ale Marco," zasmál jsem se. ,,
Jo a hele... ohledně té návštěvy. Víš, mám přítele a pejska, takže je beru s sebou," oznámil jsem mu. Na druhé straně bylo chvilku ticho. ,,Marco?" Zeptal jsem se po chvíli. ,,Ehm.. Co? Ano! Nevadí. Já už si taky někoho našel," řekl do telefonu. Bože. To je lhář. Pak si odkašlal. ,,Víš... a nebylo by lepší, kdyby jsem přijel já tam? Když máte tak hojný počet," nabídl se. ,,Hele, ještě si zavoláme, zeptám se i přítele," ukončil jsem a zavěsil to. Šel jsem hledat Kazukiho. Našel jsem ho na zahradě s Inkou, jak si spolu povídají.  Roztomilé.

"Kazuki?" ozvalo se za mnou. "Takže, kdy letíš?" podíval jsem se na něj. "LetíME a navíc Marco uvažoval, že by přiletěl on sem. Vadilo by ti to?" usmál se Subaru. "Tvoje práce, tvůj známej, tvoje rozhodování. Já jsem jen podřízený asistent." odvětil jsem a falešně se usmál. "Mě na tom nesejde jestli on sem nebo my tam" pokrčil jsem lhostejně rameny.

Kazuki mi přišel... smutný. Sednul jsem si k němu. A pohladil ho. ,,Copak se děje? Mě to můžeš říct," usmál jsem se. Ty jeho falešné úsměvy poznám. ,,A myslel jsem že si něco víc, ne jenom asistent," řekl jsem teď trochu smutně já. ,,A myslím, že ti to není jedno. Myslím že se bojíš, aby po mě nevyjel. Tak to tě ujišťuji, že se nestane, Protože kdykoliv si něco zkusí udělám tohle," naklonil jsem se k němu a políbil ho. ,,Mám TEBE," řekl jsem a cvrnkl ho do čela.

"Já vím, promiň. Přeháním to." zadíval jsem se do země. "Ať sem klidně přijede. Nemusím moc leteckou dopravu" dodal jsem a jemně se usmál. On mi úsměv oplatil a zamířil zpátky do kuchyně oznánit Marcovi verdikt. Já jsem se mezitím nakýbloval do obýváku a rozplácl na gauči.

Poslal jsem mu esemesku. Už se mi nechtělo mu volat.  Přišlo mi to zbytečné. Napsal jsem mu toto: 'Můj milovaný souhlasí. Můžeš přijet.' Odpověď mi přišla téměř okamžitě. 'Dobře. Přijedu příští víkend.' Pak jsem se odebral hledat Kazukiho.

"Tak kdy?" zeptal jsem se bloumajícího černovláska. "Přístí víkend" odvětil a odkutálel mě z kraje gauče, kde si následně sedl. Já se bleskově zvednul a zase si lehnul, abych složil hlavu do jeho klína. "Kde bude spát?" optal jsem se.

,,Hmm... nejspíš to bude tak, že ty budeš spát se mnou v mém pokoji a on bude spát v tvém. Vyhovuje ti to tak?" Zeptal jsem se šmudlíka a povýskal ho ve vláskách. Bylo roztomilé, když mi ležel v klíně. Propletl jsem si s ním ruce.

"Počítal jsem s ním. Stejnak jsem věčně s tebou v posteli, takže ve finále žádná novinka. Takže se na tu dobu nastěhuju k tobě do pokoje, chápu to dobře? Protože musím uvolnit skříně a tvoje oblečení mi jaksi moc nesedí." odvětil jsem a hrál si s jeho prsty. Vždycky se mi hrozně líbilo hrát si s někoho rukama.

Hrdelně jsem se zasmál. ,,No. To je pravda," zazubil jsem se a po chvilce vzájemného pozorování jsem ho vytáhnul do sedu a hlavu si položil na jeho rameno. ,,Ale slib mi, že kdyby ti cokoliv vadilo, tak to rekneš. Ano?" Zeptal jsem se ho. Spíš jsem mu to ale i oznamoval.

"Samozřejmě" usmál jsem se, ačkoliv jsem si nebyl jistý pravdou svých slov. Neměl jsem v plánu si hrát na 'problém' a už vůbec ne u chlapa, kterýmu nesahám ani po kotníky. "Tak já půjdu uklízet a ty si voraz. Přeci jen máš bejt v klidu a včera to moc nevyšlo" narážel jsem na TO. Pomalu jsem se zvedal a začal uklízet.

,,Achjo," řekl jsem a už se zvedal. Protáhnul jsem se a odešel po schodech do třetího patra. Rozhodnul jsem se že si.l půjdu hajnout ke Kazukimu. Krásně to tam po něm totiž vonělo. Zavřel jsem za sebou dveře a uvelebil se v jím provoněné posteli. Po nějaké době jsem se zachumlal a usnul.

"Takže tady je hotovo, tady taky. Co jsem to jen chtěl dál udělat?" chodil jsem v místnosti. "No jo vlastně můj pokoj. Pak nebudu mít čas to uklidit" řekl jsem si sám pro sebe a zamířil o patro výš. Když jsem otevřel dveře, spatřil jsem překrásnou princeznu ležící v mé postýlce. "Princezno spanilá, měla bys být opatrnější před chlípným princem" zazubil jsem a zalezl k mu ppd deku. Opatrně jsem ho svlíknul a se vší opatrností ho začal vzrušovat.

Probudil mě příjemný pocit mezi nohama. Není divu, když se mi zdál tak krásný sen. Zdálo se mi o tom, jak jsem byl v postýlce s Kazukim a mazlili jsme se. Kazuki mě také hladil mezi nohama. Najednou jsem si něco uvědomil a prudce otevřel oči. Zaplul jsem pod deku a civěl na Kazukiho, který mě hladil po tříslech, aby mě vzrušil. ,,Kazu? Copak to děláš?" Zeptal jsem se a zívnul. ,,Chci ještě spinkat, víš," řekl jsem ospale a odendal mu ruce. Dal jsem mu je do jeho klína a pak si ho k sobě přitiskl. Po chviličce jsem opět usnul.

Neměl jsem šanci utéct. Z jeho sevření nebylo možné se vyprostit. Subaru mě držel strašně pevně, ikdyž spal. Já jsem tam jen ležel a tupě na něj zíral. "Promiň, ale chci vidět tvoje probuzení v rozkoši" zašeptal jsem a sesunul se opět dolů, když jeho sevření povolilo. Tentokrát jsem ho nehodlal nijak šetřit a rovnou si ho vzal celého do úst.

Po druhé už mě neprobudilo příjemné hlazení, ale rovnou obrovský nával rozkoše. Hned jsem poznal že to není sen, ale skutečnost. Skutečnost, která se mi musím říct i líbila. Aniž bych otevřel oči, zasténal jsem a vykřikl Kazukiho jméno. Cítil jsem že už dlouho nevydržím, a tak se také stalo. O vteřinu později jsem se mu udělal do pusy.

Všechno jsem spolykal a ještě ho očistil. Vylezl jsem z pod deku a podíval se na něj. "Promiň, ale nemohl jsem si pomoct tě nezneužít, když jsi tu tak nevinně ležel." zašeptal jsem mu do ouška a drze si přivlastnil jeho rty. Chudáček rozespalá vůbec nevěděl co se děje. "Jsi taaaak roztomilý, když jsi rozespalý a ještě hloupoučký. Nejradši bych tě zneužil ještě víc" uchechtl jsem se a dal mu několik polibků na krk.

Vůbec jsem nevěděl, která bije. Jediné co jsem věděl je, že jsem chtěl co nejdřív zase spát. ,,Kazu-chan. Já chci spinkat," zašeptal jsem rozespale. Byl jsem moc, moc unavený. On se mi ale vešel kolem krku. Myslím že mě ani neslyšel. ,,Kazuki," zkusil jsem to znova, ale taktéž bez úspěchu. Co má za lubem?

Rozplýval jsem se nad jeho rozespalostí, nevědomostí a nevinností. "Jestli budeš takhle pokračovat dál, tak nejen že tě proberu, ale i znásilním a zneužiju." zašeptal jsem mu a opět ho začal líbat. Byl naprosto mimo. "Subaru, jsi tak rozkošný" našeptával jsem mu a postupoval s polibky níž na jeho krk. Rukama jsem ho hladil po těle a zastavil se až u jeho bradavek. Ty jsi začal jemně mnout a dráždit. Bylo mi jasný, že teď jsem to byl já kdo ho tak strašně moc chtěl.

,,Ne... Kazuki. Ne!" Syknul jsem slastí i bolestí. Vůbec se mi nelíbilo co my tady to trdlo dělá. Aby mě nechal, otočil jsem se k němu zády. Hezky jsem si lehnul na bříško. ,,Já chci spinkat," řekl jsem polohlasně.

"Tvůj spánek je mi momentálně ukradenej" odsekl jsem a dál pokračoval ve svém obtěžování. "Už je to nějáká doba co jsi zažil něco podobného, co?" zašeptal jsem a opatrně vnikl jedním nasliněným prstem do jeho zadečku.

Zavzdychal jsem. ,,N-Ne! Kazuki, ne," zašeptal jsem slastí, kterou mi právě dopřál. Za chvilku přidal i druhý. To už jsem se na něj podíval a pozoroval jeho toužebný pohled. Už jsem byl plně vzhůru. ,,Kazuki! Ne," řekl jsem, ale pak jsem zasténal, protože našel můj citlivý bod. Obrátil jsem se zpátky na záda

Tím že se Subaru nečekaně přetočil jsem ztratil jeho citlivé místečko. Vypadal tak úžasně bezmocný! Svlíknul jsem se a uvěznil mu ruce za hlavou. Alespoň do chvíle než se vzpamatoval. Rychle jsem využil příležitosti a aniž bych se obtěžoval se svojí přípravou na něj dosedl. Zatraceně to bolelo, ale i přes jsem se v mučivě pomalém tempu začal zvedat a opět dosedat.

,,N-Ne! Kazuki! To ti neodpustím," syknul jsem při návalu slasti. Tohle mi dělat nebude. Takhle mě zneužít pro své potřeby. Ubližuje mi. Přes to všechno jsem ho chytnul za boky a začal mu pomáhat s pohybem, aby to už bylo za mnou. Za chvilku se to stalo a Kazuki se mi udělal na břicho. Pustil jsem ho.

Přestože já jsem byl hotový, dál jsem ve svém pohybu pokračoval. Začal jsem se kolem něj víc stahovat. "Tak už se zatraceně udělej!" rozkřikl jsem se a ve stejnou chvíli cítil pravdivost svých slov. Subaru měl přivřené oči a zrychlený tep. Zvedl jsem a lehnul si vedle něj. Oba jsem nás přikryl dekou a poté se mu zadíval do očí. "Co mi na tom neodpustíš?" řekl jsem tiše.

,,Využil si mého spánku a bezbranosti. Dobře víš, že jsem na toto háklivý. Nechci aby mě někdo využíval a obzvlášť ty ne. Omlouvám se jestli se naštveš, ale já prostě taková "překvápka" moc nemusím. Omlouvám se Kazuki," řekl jsem a zachumlal se do peřin, aby jsem se nemusel dívat na jeho naštvaný a ublížený obličej. Čekal jsem že na mě začne křičet.

"Promiň ... Už to neudělám. Nikdy se tě už nebudu dotýkat, když nebudeš vyloženě chtít. Nikdy už tě nečekaně nepolíbím, neobejmu ... prostě nic. Byla to moje chyba a za chyby se platí, nelam si s tím hlavu." zašeptal jsem a zvednul se. Vzal jsem si svoje věci a bez jediného pohledu na něj odešel. Zamířil jsem do koupelny, kde jsem se zamknul a zalezl do horké vany. Byl jsem na něj naštvaný, ale neměl jsem sílu křičet. Stanovil jsem mezi námi hranice, které já nesmím překročit. Počínaje dneškem si všechno řídí sám ...

Část jedenáctá: Celibát

Ohh.. Bože. Posral jsem to. Nechtěl jsem mu ublížit. To rozhodně ne. Zvednul jsem se a šel za ním do koupelny. Zaťukal jsem a opatrně vešel. Kazuki seděl ve vaně a byl ke mně otočený zády. Já to věděl. Byl naštvaný. ,,Já... Kazuki! Omlouvám se. Takhle jsem to nechtěl," řekl jsem. On se vzápětí otočil a vlepil mi facku. Začal mi nehorázně neslušně nadávat. To bych od něj vážně nečekal.

"Promiň, porušil jsem náš slib. Dotknul jsem se tě. Omlouvám se." sykl jsem a vylezl z vany. Omotal jsem kolem sebe ručník a prošel kolem něj se slovy "Už bude všechno jen podle Vás pane Kiyozuki, už nebudu používat vlastní vůli a budu jen další poslušnou loutkou." Vzápětí jsem zmizel ve svém pokoji, kde jsem se skácel na postel. Byl jsem naštvaný, ale na sebe. Tohle bylo ode mě kruté. Litoval jsem, ale sám nad sebou bez toho, abych to dal Subarovi znát.

Koukal jsem na dveře do koupelny, za kterými zmizel. Měl jsem vytřeštěné oči. Ten jeho odstup a to jak se choval, mi ublížilo. Cítil jsem bodavou bolest u srdce a tak jsem se chytil místa na hrudi. Sesunul jsem se k zemi a čuměl na dlaždičky. Byl jsem jak bez duše a života. Dost mě zaskočil. Proč? Proč se tak chová?!

"Já jsem takovej kretén!" zarýval jsem zlostí nehty do polštáře. "On se mi přišel omluvit a já ho akorát ještě víc seřval." šeptal jsem si sám pro sebe. Po tvářích mi tekly slzy a já litoval akorát sám sebe. Chtěl jsem se zvednout a jít se mu omluvit, ale nedokázal jsem to. Nemohl jsem se před ním ani ukázat, natož na něj mluvit. Tohle jsem zatraceně zkurvil!

Prospleskl jsem se a opláchl si obličej vodou. Pak jsem vstal a došel k sobě do pokoje. Zahleděl jsem se z okna. Fíha! Ona už je tma. Musel jsem prospat celý den. Rozhodl jsem se, že si uvařím něco dobrého. Sešel jsem tedy do druhého patra, kde jsem zalezl do kuchyně a začal zkoumat obsah ledničky, kde bylo jídlo. Rozhodl jsem se, že si udělám špagety. Hodil jsem těstoviny na pult a pak je následovaly i přísady na omáčku. Ani ne za půl hodinky jsem měl vše hotovo. Zašel jsem se podívat za Inkou a sednul jsem si na schod, kde jsem začal jíst. Můj pohled směřoval na hvězdnou oblohu.

Ujistil jsem se, že Subaru už odešel a vrátil se do koupelny. Osprchoval jsem se pod studenou vodou, abych se od svého breku schladil. Zašel jsem do pokoje, abych se oblékl. "To je v prdeli! Já se musím o Subara postarat, kvůli tomujak zkolaboval! A za dva dny má přijet ten chlápek z Ameriky!" mluvil jsem si sám pro sebe. Opatrně jsem sešel schody a nahlédl do kuchyně. Bylo tu špinavé nádobí a neuklizená linka. Uklidil jsem to za něj a vzal si jablko, abych se něčím 'zabavil.' Napadlo mě se jít projít se svojí fenkou, ale když jsem sešel schody, uviděl jsem venku černovláska. Bleskově jsem se otočil a vyběhl zpátky.

Dojedl jsem a naposledy pohladil Inku. Ta zakňučela, jako kdyby chtěla abych tu zůstal. Já se na ní omluvně podíval a na rozptílení jí hodil klacík. Využil jsem situace a vyběhl schody nahoru. Což byla chyba. Na pohovce se rozvaloval Kazu a podíval se na mě. Rozhodl jsem se, že si ho nebudu všímat. I když to moc nešlo s mým ublíženým výrazem na tváři. Zandal jsem talíř do myčky a pak si vyndal notebook s pracovní tašky. Nandal jsem si brýle a pustil se do práce. Sednul jsem si do křesla vedle gauče, kde se Kazu rozvaloval a koukal na televizi.

Místo televize, směřoval můj pohled pořád na Subara. Po chvíli jsem se zvedl a šel vyhodit ohryzek od jablka. Nebylo to vůbec jednoduché ignorovat ho. Moje fantazie začínala vymýšlet fantasmagorie jak se s ním usmířit. Po deseti minutách stání a nečinného čumění do země v kuchyni jsem zamířil na zahradu za Inkou. Začínalo pršet a mě se vážně nechtělo nechat to nebohé zvířátko venku, ikdyby mi Subaru měl cokoliv udělat nebo říct. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do třetího patra do koupelny, kde jsem ji začal mýt, aby mohla zůstat v domě.

Asi za hodinu jsem měl svou zanedbanou práci. Uklidil jsem notebook a zamířil do třetího patra. Uslyšel jsem štěkání a tak mi bylo jasný, že Kazuki vzal Inku dovnitř, aby nezmokla. Nechal jsem to být a odebral se do svého pokoje, kde jsem se svlékl a převlíknul do pyžama. Hupsnul jsem do postele, jenže co se nestane? Inka si mě nějak oblíbila a tak na mě celá mokrá skočila.

"Ne! Inko, ne!" křikl jsem rázně na svého psa. Ona sklopila uši a ublíženě se na mě podívala. "Nekřič na ni." ozval se Subaru. "Křičel jsem na ni kvůli vám, pane Kiyozuki. Nerad bych, abyste spal v mokrém." odvětil jsem a klekl si k zemi. Poklepal jsem na stehna a usmál se na fenku. "Pojď sem, ty troubo." zasmál jsem se. Inka seskočila ze Subara a skočila po mě. Chytil jsem ji a začal hladit. "Už vás nebudeme rušit." sykl jsem a zamířil ke dveřím.

,,Nazdar," řekl jsem podrážděně a zamkl za nimi dveře. Pak jsem to mokré oblečení hodil na zem a vlezl si do postele nahý. Byl jsem na to moc líný, abych si hledal nové pyžamo. Zalezl jsem zpět do postele a ze stolku si vzal ještě knihu. Jelikož se mi ještě nechtělo spát, tak jsem se tedy začetl

"Tak tohle bude vážně výborný." povzdychl jsem si. "Co myslíš? Nepřestěhujem se zpátky a nenajdem si jinoi práci?" podíval jsem se na huskyho. "Máš pravdu, nemůžu ho tu nechat samotného. A navíc teď když přijede jeho ex..." zatnul jsem pěsti. "Raději půjdeme spát" usmál jsem se na ni a převlečený zalezl do postele. Inka si zalezla pod deku ke mě

Jak jsem zaklapl knihu, snažil jsem se usnout. Vůbec mi to ale nešlo. Něco mi tady chybělo. A moc dobře jsem věděl co. Chybělo mi tu teplo a vůně jisté osoby. Kazu. Chyběl mi Kazuki. Ten pitomec. Snažil jsem se ještě nějakou tu chvíli, ale pak jsem to vzdal. Zaklepal jsem na dveře jeho pokoje a vstoupil. Došel jsem k němu a jemně ho pohladil po tváři. ,,Kazu... spíš?"

"Nemůžu usnout" šeptl jsem a otočil se k Subarovi. "Já jsem takovej kretén, Subaru!" podíval jsem mu do očí. "Omlouvám se! Vím že jsem ti ublížil a moje omluvy to nezachrání. Myslel jsem si, že s tím prostě smířím, ale prostě to nešlo. Já ... Já ..." začal jsem brečet a nesmyslně na něj sypat svoje pocity. V jeho očích jsem viděl překvapení. "Prosím, Subaru, odpusť mi to" sklopil jsem pohled na podlahu.

,,Vyřešíme to ráno, ano?" Řekl jsem a on jen zakýval hlavou. Dál přesto plakal. ,,Ale prosím tě," řekl jsem a sednul si k němu. Až teď jsem si všimnul toho, že se na druhé půlce postele rozvaluje Inka. Ta jakoby vycítila, že chceme soukromý a zalezla si pod postel. Hodná holka. Kazu se na mě tisknul a brečel mi do hrudi. Najednou mi to došlo. Jsem nahý! Já debil. No to už je jedno. Nahého už mě viděl. ,,Přišel jsem sem, protože mi bylo smutno a nemohl jsem usnout. Můžu spát tady?" Zeptal jsem se a dál ho hladil.

Místo odpovědi jsem ho stáhnul k sobě do postele. Tiskl jsem ho k sobě a pevně obejmul. Chtěl jsem ho políbit, ale odtáhl jsem se. Došlo mi, že nesmím už jen to že jsem ho obejmul je špatně. Pustil jsem ho a otočil se k němu zády. "Promiň, já zapomněl." sykl jsem a kousek se od něj odsunul. "Nechtěl jsi jen spát sám, že?" šeptl jsem.

,,Pitomečku," sykl jsem a přitáhnul si ho zpět k sobě. Vtisknul jsem mu krátký, ale vášnivý polibek. Pak jsem si ho na sebe položil a přikryl nás. ,,Dobrou noc," řekl jsem a ještě mu dal polibek do vlasů. Kazuki se vrtěl, asi mu to bylo nepříjemné, a tal jsem ho položil vedle sebe a přitulil se k němu.

Zavřel jsem oči a co nejvíc se na něj natiskl. Bylo mi příjemně. Ještě když si ke mě do objetí vlezla Inka. Objímal jsem svého pejska a mě zas objímal můj Subaru. Přestože jsem věděl, že ráno tak příjemné nebude, usínal jsem s iluzí že se mezi námi nic nestalo. Navíc zítra je poslední den našeho volna a pozítří nás čeká návštěva.

Probudil jsem se dříve než můj Kazuki a tak jsem opatrně vstal a došel se obléknout. Napadlo mne, že bych ho překvapil snídaní do postele. Tak jsem si tedy zavázal vlasy do drdůlku a bleskově sešel dolů do kuchyně. Udělal jsem mu čaj a míchaná vajíčka. Vím... nic moc, ale jemu to určitě postačí. Dal jsem věci na tácek a ještě k tomu přidal růži. Pak jsem se vypravil opět za mým miláčkem.

Probral jsem se a chvíli si myslel, že jsem v pohádce. Subaru ležel vedle mě s rozpuštěnými vlasy a jednou rudou růží v nich. Na nočním stolku za ním byla připravená snídaně. "Dobré ráno" usmál se na mě Subaru. "Dobré ráno, princezno" oplatil jsem mu úsměv a pohladil ho po tváři.

Příjemně jsem zavrněl když mě pohladil a začal se k němu tulit a lísat. Bože. Jsem jak kočka. ,,Takže... nejdříve si dáš snídani a já jdu zatím připravit naší společnou koupel," řekl jsem a dal mu pusu na tvář. Růži, kterou jsem měl ve vlasech jsem mu dal do ruky a odebral se do koupelny. Napustil jsem vyhřívku a pak tam dal jahodové aroma. Poté jsem tam naházel okvětní lístky růží a nechyběli ani svíčky. Vím. Je to divné takto po ránu, ale co.

Doslova jsem to celé sežral a málem bych snědl snad i tu růži. Kdyby pro mě Subaru nepřišel. Stále fascinovaný jsem šel za ním. V koupelně jsem zůstal stát mezi dveřmi. Nezmohl jsem se ani na slovo. Subaru se mezitím svlékl a hupsl do vody. "Nestůj tam tak zaraženě, zavři dveře a pojď sem" prohrábl si vlasy starší. Tupě jsem přikývl a vše splnil. Když jsem se svlíkal, tak mě docela znervózňovalo jak se na mě díval. Počkat! Odkdy jsem z něj opět nervózní?! Vlezl jsem z němu do vody a čekal co bude dál.

Zasmál jsem se. Bylo rozkošné jak se styděl. ,,Myslím, že je vlk hladový. Pojď je mně blíž," zavrněl jsem a trošku se k němu posunul. On se ode mně naopak odtáhnul a zakryl si oči rukama. Roztomilá reakce. Chytnul jsem ho za ně a jemně ho obejmul kolem pasu. Začal jsem ho hladit a mýt mu zádíčka.

"Já jsem z tebe nervózní ..." zamumlal jsem a podíval se do vody. Ježišimarja! Kam jsem se to podíval! Co jsem jsem to za úchyláka, že mu čumim na ... Zvedl jsem hlavu. Výborný, tak buď voda nebo jeho oči. Já ty voči raději zavřu a přilepím izolačkou! Zavřel jsem obě oči a nervózně si mnul ruce.

Byl tak sladký. Chtěl jsem si ho vzít hned teď. Ano. Tenhle hladový vlk má hlad. Sklonil jsem hlavu a výhružně zavrčel. ,,Budeš moje ovečka. Mám hlad," olízl jsem si mlsně rty a potopil se. Našel jsem jeho chloubu a rovnou si ji vzal celou do pusy.

Vytřeštil jsem oči, že kdybych byl něco jako postava mrtvé nevěsty, vypadly by mi. Subaru se vzápětí vynořil a posadil mě na kraj vířivky. Aniž by něco řekl pokračoval ve své "práci". Ihned jsem si přiložil ruku na rty, přes které se vydral první tichý sten. 

,,Chci tě slyšet víc," mrkl jsem na něj. Dnes jsem byl obzvlášť.... dravý. Ach ty hormony. Začal jsem zrychlovat tempo a on se mě chytnul za záda, což neměl dělat, protože tak začal naplno sténat a vydávat další slastné zvuky. Ano, ano. Já vím. Jsem holt dobrej v kouření. Ještě více jsem zrychlil a on mi začal dělat škrábance na zádech. Ušklíbl jsem se a přestal. Trochu jsem se odtáhnul a špičkou prstu jsem se dotkl jeho citlivého penisu. V ten moment se mi udělal do obličeje.

"Subaru, já-já ...Omlouvám se!" zděsil jsem se a hupsl k němu do vody. On si v klidu setřel vnější stranou dlaně tvář a tu poté olízl. Chvíli jsem na něj nepřítomně čuměl. Jemně jsem mu otřel druhou tvář a zadíval se mu do očí. Hned na to jsem po něm skočil a políbil ho. S polibkem jsem ho potopil pod vodu.

Chce mě snad utopit? Pomyslel jsem si hned a pro jistotu se ho trochu odstrčil, abych se mohl vynořit. Nadechnul jsem se. ,,Teď můžeš," usmál jsem se a on se na mě okamžitě vrhl. Hlavu jsem si radši opřel o vanu, aby mi nemohla sklouznout. On mě zatím nepřestával líbat. Dal jsem mu ruce kolem pasu a ještě více ho k sobě přitiskl. Oplácel jsem mu polibky se stejnou dravostí.

"Strašně moc chci, aby sis mě vzal" zavrněl jsem mu do ouška, které jsem následně olízl. Subaru se roztomile zachvěl. Seděl jsem mu na klíně a vyměňoval si s ním dravé a vášnivé polibky. Ušklíbl jsem se a rukama ho začal  provokativně hladit na stehnech.

Ale. To by se mu líbilo. Přestal jsem ho líbat a odstrčil od sebe jeho ruce. ,,Dej nohy od sebe," zavrněl jsem a on tak udělal. Asi pochopil, protože hned začal dosedat. Oba jsme zasténali a užívali si přítomnost toho druhého. ,,Ach, bože, Subaru," sténal mi do ouška Kazuki. Objal jsem ho kolem pasu a ještě víc ho k sobě natiskl. On mi dal na oplátku ruce za krk, kde se mě chytnul za vlasy. Byl tak roztomilý. Cvrnkl jsem ho vlastním nosem do toho jeho.

Sex ve vodě. To jsem ještě nezažil. No nic moc extra, v posteli je to lepší. Propínal jsem každý sval na těle. Slastně zakláněl hlavu a prohýbal záda. Přitáhl jsem si ho k sobě a dlouze ho políbil. "Chci víc, chci aby sis mě vzal a to tvrdě" zavzdychal jsem mu nadrženě do úst a slezl z něj. Břichem jsem se opřel o kraj vířivky a lokty se zapřel o podlahu mimo. Otočil jsem se na něj s prosebně-provokativním výrazem.

Nenechal jsem se dlouho pobízet. Zvlášť když na mě koukal takovým rozkošným pohledem. Jak si přál, tak jsem i udělal. Tvrdě jsem do něj vniknul a začal co nejrychleji pohybovat svou pánví tam a zase zpět. Bylo to úžasné. Myslím že na tohle budeme dlouho vzpomínat. Kazuki byl evidentně také spokojený, když se ani ne za vteřinku udělal.

Dosáhl jsem vrcholu, aniž bych chtěl. Poslední dobou se ve mě hromadí až moc testosteronu, měl bych s tím začít něco dělat. Subarovy přírazy nepřestávaly. Nemělo cenu nějak tlumit svoje sténání a tak jsem ho naopak jestě dost sprostě pobízel. Posledních několik přírazů si mě vzal tak tvrdě, že jsem se bál aby mě nerozerval. Společně se Subarem jsem se já už potřetí udělal. Ten ve mě ještě nějakou chvíli zůstal a zezadu mě pevně objímal. Cítil jsem jeho hruď na svých zádech. Jeho zrychlený tep, dech i jemně zesláblé tělo.

Když jsem vydýchal právě prožitý zážitek, vystoupil jsem z něj a vyčerpaně se svalil do víhřivky. Kazuki se svalil vedle mě a já nečinně přihlížel tomu, jak mu velké množství sperma vytéká ven. Už jsem mohl poměrně dýchat, tak jsem vzal žínku a začal Kazukiho důkladně omývat a starat se o něj.

Nezmohl jsem se ani na to, abych zvedl ruku. Chtělo se mi spát, i přestože bylo ráno a čas vstávat. "Víš o tom, že teď na dobu neurčitou máme celibát?" otočil jsem se a čelem k němu. "Proč bychom měli?" pronesl dlouhovlásek a začal mi mýt tvářičky. "Protože přijede Marco a prostě se to nehodí" odvětil jsem

,,Chjoo," posmutněl jsem si a udělal obličej jako štěňátko. Kazuki se rozesmál a dělal mi ksichtíky. Pff... ,,Tak pojď. Vylezeme, osuším tě a pak můžeš jít ještě spinkat," řekl jsem a sám vylezl. Utřel jsem se a pak zabalil Kazukiho do osušky. Vypadal rozkošně a tak jsem ho cvrnknul do nosu. Když byl suchý odnesl jsem ho do své postele a jako pyžamko mu půjčil svou košili. ,,Já jdu udělat oběd a připravit tvůj pokoj na Marca," mrkl jsem a odebral se do jeho pokoje. Byl poměrně uklizený, tak jsem jen ustlal a pokynul Ince schované pod postelí, aby šla se mnou. Jelikož bylo krásně tak jsem jí vzal na zahradu a pak se konečně odebral do kuchyně dělat oběd.

Ležet v posteli mě nebavilo. Asi po deseti minutách čumění do stropu jsem se zvednul a v Subarově košili zamířil do kuchyně. Sedl jsem si ke stolu a zamilovaně ho pozoroval. On se na mě podíval a už už se nadechoval něco říct, když se ozval zvonek. "Subaruuuu! Dojdi tam, já tam nechci chodit polonahý!" zasyčel jsem. On se na mě podíval a povzdychl si. Sundal si zástěru, kterou mi hodil do ksichtu. "Zatím se postarej o tu zeleninu a rýži." křikl na mě a šel ke dveřím otevřít. Ani jsem si nestačil zástěru zavázat a už jsem zezdola uslyšel dva mužské hlasy a s nimi výkřik jména "Marco!"

,,Marco!" Vykřikl jsem překvapeně. On se na mě usmál obejmul mě. ,,Omlouvám se, Subaru, ale už jsem to bez tebe nevydržel," řekl. Já se odtáhnul. ,,Nezapomeň, že už někoho mám," upozornil jsem ho. ,,Ano, ano, já vím," řekl on a zatvářil se ublíženě. Tvoje smůla hajzle, neměl si mě v posteli tak drtit. Pomyslel jsem si. ,,Nebudu tu vadit?" Zeptal se mě ustaraně. ,,Kdepak," řekl jsem a mávl rukou. On se jen usmál a spolu jsme se vypravili do třetího patra. Dovedl jsem ho do Kazukiho pokoje a on si tam odložil zavazadla a sako. Poté šel se mnou do kuchyně, kde už bylo připravené jídlo pro tři. Děkovně jsem se na Kazukíčka usmál. A majetnicky ho objal. ,,Tak... tohle je můj Kazuki. Kazuki. Tohle je Marco," představil jsem je a oni si kývli. ,,Jak dlouho tu budete?" Vypálil na něj hned Kazu. Já ho zbiju.

"Tak dlouho dokud mě nevyhodíte." zasmál se hnědovlásek. "Ale ne, plánoval jsem tak 14 dní, aby to mělo vůbec cenu letěl sem přes půl světa." usmál se Marco. Všimnul jsem si jak se na mě díval. Já jsem kretén! "Když mě omluvíte, půjdu si obléct něco ... méně vyzívavého" konec věty jsem ten neslyšně šeptnul a zmizel na schodech. To víš že jo Kazuki! První dojem je nejdůležitější a ty se promenáduješ v košili, která je ti velká a ani není tvoje. Už jsem chtěl jít do svého pokoje, když si uvědomil, že musím do Subarova. Moje hrstka věcí byla mile složená na zemi v rohu místnosti. "Tak dík, Subaru." sykl jsem si pro sebe a převlékl se do tepláků a trička.

Ze slušnosti jsme museli počkat na Kazukiho až se uráčí přijít. Mezi námi vládlo hrobové ticho a tak jsem ho radši prolomil. ,,Omlouvám se, obvykle se chová hezky, jen je dost žárlivý," řekl jsem a podrbal se na zátylku. ,,V pořádku, ani se mu nedivím," zasmál se. Kazuki se konečně uráčil přijít a tak jsme se pustili do jídla. ,,Dobrou chuť," řekl jsem a oni kývli. ,,Dobrou chuť," oplatil mi to Marco. Usmál jsem se a pak si změřil Kazukíčka pohledem. Vypadal, že to celkem dobře zvládá. Zatím. ,,Je to vynikající!" Rozplýval se Marco.

"Asi už jsi dlouho nejedl nic japonského, že?" zasmál se Subaru. "No to mi povídej! Ta Amerika to je hrozný stravování!" zasmál se i Marco. Já jsem se usmál též, ale falešně, aby se nic neřeklo. "Takže, Subaru, jak se ti daří. Už je to dlouho co jsme se neviděli." zadíval se na něj Marco, když dojedl. Já jsem vstal od stolu, sebral jejich talíře a začal uklízet kuchyň. Mezitím jsem poslouchal jejich rozhovor.

,,Všechno je v naprostém pořádku," řekl jsem a usmál se. Věděl jsem že to tak není, ale nemíním mu tady dělat zpověď. Už je pro mě prakticky cizí. ,,A co v Americe? Jak se ti daří?" Zeptal jsem se ho na oplátku. Mezitím se zas zjevil Kazu a donesl nám kafe. ,,Hmm... vidím, že tvá nová hračka je dost pracovitá," pronesl s úšklebkem. Zamračil jsem se. ,,Není to hračka, ale můj přítel," řekl jsem vážně.

"Omluvte mě, ale buďte tak laskav a nenazývejte mě 'hračkou'" usmál jsem se na hnědovláska. "Ach, pardon" řekl ironicky Marco. Subaru ho zabíjel pohledem. "To je v pořádku, Subaru. Asi v té Americe chybý nejen dobré jídlo, ale i vychování" dodal jsem s úsměvem. "Co si to ---" vyvalil oči Marco. "Jen oplácím Vaše laskavé chování. Tak co kdybychom toho nechali a normálně spolu vycházeli?" podal jsem mu ruku a věnoval falešný úsměv. On moji ruku po chvíli váhání přijal. "Omlouvám se. Mohu ti tykat? Nebaví mě, když si mezi sebou vykáme" usmál se hnědovlásek. "Klidně" řekl jsem trochu lhostejně.

Po obou jsem házel vražedné pohledy. Zabiji je, jestli to takhle bude dál. ,,Víte, co? Dostal jsem úžasný nápad. Vy se tu zatím seznamte a já jdu vyvenčit Inku," oznámil jsem a už pro ní běžel. Vzal jsem jí na vodítko a už byl pryč z domu. Rozhodl jsem se, že si zaběhám. Se psem mi to půjde určitě lépe a navíc se Inka vydovádí.

Sotva co Subaru odešel, změnil se Marcův úsměv v chladnou tvář. Změřil si mě pohledem. "Jak dlouho spolu jste?" zeptal se s falešným úsměvem. "Já nevím, nijak to nevnímám. Odhadem bych řekl tak něco přes měsíc." odvětil jsem mu. "Hmm, zajímavé." upřeně na mě hleděl. "A co tvůj přítel?" nevinně jsem se na něj podíval. "Cože? Jaký?" prozradil se. "Ale nic, jen jsem něco zaslechl. To bude moje chyba." nervózně jsem se usmál.

Uff... to bylo teda něco. Byl jsem úplně zničený a zpocený. Inka vypadala, ale že by si to dala klidně ještě dvakrát. Po cestě jsem si svlékl tričko. Za chvilku už jsem byla doma. Zavedl jsem Inku na zahradu a pak šel do druhého patra. Šel jsem stále do poloviny nahý, abych překvapil Kazukiho. Ale to co jsem tam viděl mě překvapilo o hodně víc.

"Víš původně jsem si o tobě myslel kdoví co, ale teď vidím, že zdání klame." smál jsem se. Nemohl jsem se přestat smát, Marco ve finále nebyl vůbec špatný společník. Oba jsme se společně nemohli přestat smát. Vyprávěl mi svoje zážitky ze života, trapné chvilky a zašel i do časů, kdy byl se Subarem. Teprva teď si všiml, že se Subaru vrátit. "Jeee! Nazdar, Subaru!" vyjekl jsem ještě stále se smíchem.

Čuměl jsem na něj dost podezřele. Nalil jsem si sklenici džusu a sedl si k Marcovi. Kazuki se furt smál. ,,Cos mu to dal za fety?" Zeptal jsem se a dlouze se napil. ,,Vyprávěl jsem mu různé historky. O nás," řekl Marco a já se začal okamžitě dusit. ,,C-Cože? Jaký?!" Vytrousil jsem ze sebe a Marco mě poplácal po zádech.

"Ať ti to tvůj miláček poví sám." zazubil se Marco a oba se upřeli pohled na mě. "Tak třeba vaši příhodu v zoologický, vaši první návštěvu poutě, společenou dovolenou ..." jak jsem tak pokračoval, začínal jsem si uvědomovat, že můj vztah se Subarem je jiný. Je čistě pracovní. Pracujeme spolu, bydlíme a spíme. Nemáme žádné společné zážitky až na naše první setkání, Grayovu párty a Subarův kolabs. A ještě k tomu ani jeden ze zážitků není příjemný. Doopravdy spolu žádný vztah nemáme, je to jen 'součást' smlouvy naší práce. Nepřestával jsem se usmívat, ačkoliv to bolelo. "Omluvte mě, ale mám ještě práci. Včera jsem na to zapomněl. Nerad bych Rinu nechával déle čekat." usmál jsem se a oni je přitakali, že chápou. Zvedl jsem se a zmizel v Subarově pokoji. Zalezl jsem si ke stolu a zapnul svůj noťas. Nelhal jsem, opravdu jsem měl práci. Ale ta mohla počkat. Nechtěl jsem tam s nimi trávit více času. Více a více si uvědomovat, že jsem opravdu jen další 'fází' Subarova života. Raději chci žít ve své nevědomosti a hloupých snech, než si začít uvědomovat pravdu, která mě začíná rychle dohánět.

Část dvanáctá: Náš vztah

Bylo mi divně. Cítil jsem, že je s Kazukim něco špatně. Bylo mi to líto. Chtěl jsem vědět co to je. A také mi bylo líto toho promrhaného rande. Chjo.. večer to s ním vyřeším. Teď se budu věnovat návštěvě. Seděli jsme spolu ještě chvíli v kuchyni a pak se přesunuli do obýváku, kde jsme se chvilku dívali na televizi. Pak si Marco postěžoval, že chce jít spát a tak jsem ho propustil. Uklidil jsem ještě nepořádek a pak se odebral za Kazukim do mé ložnice.

Zalezl jsem si do postele z nudy se začal dívat na 50 odstínů šedi. Po chvíli minutě mě to přestalo bavit, tak jsem proklikal jenom ty 'zajímavé' scény (každý pochopí jak to myslím :D ) a poté si film odšrtl jako 'shlédnutý'. Byl jsem docela příjemně naladěný a tak jsem se rozhodl přenést své sny do počítače. Otevřel jsem si world a začal psát menší román o mě a Subarovi. Najednou se otevřely dveře a ačkoliv to bylo úplně normální tiché vrznutí, já jsem málem vyskočil půl metru vysoko a začal mě sužovat pocit, že dělám něco nekalého.

,,Ehh... Kazu? Jsi v pořádku? Vypadal si jako, kdyby tě něco trápilo," řekl jsem smutně a přisednul jsem si k němu. Všimnul jsem si, že něco psal a tak jsem se podíval, ale než jsem stačil něco přečíst, tak mi notebook sebral z dosahu a někam ho zandal.

"Mě trápí takovejch maličkostí." zasmál jsem se. "Já jsem v pořádku, jen jsem si v tu chvíli něco uvědomil. Nic důležitýho." řekl jsem s úsměvem. Opravdu jsem na to ani nepomyslel. Můžu být rád, že s ním mám alespoň nějáký vztah a svoje sny budu psát do notebooku. Subaru se tvářil stále provinile. "Ale plosím tě. Mě vážně nic netrápí!" pohladil jsem ho po tváři s úsměvem na rtech.

,,Trápí, poznám to!" Řekl jsem a svrhl ho pod sebe. Dívali jsme se upřeně do očí. ,,No?" Optal jsem se znova. ,,Já poslouchám," pohladil jsem ho po tváři.

"Mě nic netrápí, nemusíš se bát." usmál jsem se. On mi upřeně hleděl do očí a čekal na moji odpověď. "Ne, Subaru, nic mě netrápí." promluvil jsem vážně a shodil ho ze sebe. Vzal jsem svůj notebook a jen ho zaklapl. Položil jsem ho na stůl vedle toho jeho. "Půjdu si dát sprchu a pak půjdu spát." oznámil jsem mu a zmizel v koupelně.

Celou dobu jsem ho paralyzoval pohledem. Něco mu určitě vadí. Budu ho od zítra bedlivě pozorovat. Teď jsem se ale uvelebil a ještě se postaral, abych vypadal co nejroztomileji když usnu. Zavřel jsem oči a s myšlenkami na mého Kazukiho jsem skoro usnul. ,,Kazu...ki," špitnul jsem naposledy a pak už se odebral do říše snů.

Vrátil jsem se ze sprchy jen s ručníkem kolem pasu. Subaru už roztomile spinkal. Musel jsem se usmát. Vzal jsem si na sebe pyžamo a zalezl si k němu. Automaticky mě objal. Dal jsem mu pusu na čelo a uvelebil se v jeho náručí. "Oyasumi, Subaru" šeptl jsem ještě.

Vzbudilo mě příjemné hlazení po vlasech a tváři. Otevřel jsem očka a rozespale promluvil. ,,Ohayo, Kazu," usmál jsem se a pak si zívnul. Kazuki se ke mně najednou naklonil a políbil mě, což u něj nebylo moc zvykem. Že by mě chtěl zase znásilnit? Odtáhl se ode mě a dal mi vlásky za ouško. ,,Ohayo, princezno," řekl mi na oplátku a objal mě. Zasmál jsem se. ,,Asi si ty vlasy vážně ostříhám,

"Ustřihneš si jediný vlas a rozejdu se s tebou." odsekl jsem. Subaru se na mě vyděšeně díval. "No moc nečum a přestaň vyhrožovat s tím stříháním!" zatvářil jsem se ublíženě. Subaru si zívnul a dál se na mě díval. "Nemám čas tu takhle s tebou ležet. Nepředpokládám, že bylo slušné nechat Marca, aby si udělal snídani sám." oznámil jsem mu a vyhrabal se z postele. Došel jsem ke své hromadě oblečení a převlékl se. Ještě jsem si s sebou vzal čistý ručník a zamířil do koupelny. "Ježiši! Promiň, když ty dveře nebyly zamčené!" leknul jsem se polonahého Marca v koupelně. "To je v pořádku." usmál se hnědovlásek. "Subaru ještě spí?" optal se po chvíli. "Spíš leží, snídani dělám já, tak chvíli vydrž." odvětil jsem mu. "Dobře." pohladil mě po vlasech a odešel.

Dneska se mi nikam nechce, ani vylézt z postele. Ale musím zjistit co Kazukimu je. Poslední dobou se chová divně. Opravdu hodně divně. Něco mu ubližuje. Poznám to. Zachumlal jsem se a dál přemýšlel. Chtělo se mi znovu spát. Ještě jsem slyšel otevření dveří, ale hned na to jsem usnul.

Z koupelny jsem zamířil kolem našeho pokoje do kuchyně. Všiml jsem si otevřených dveří a Marca sedícího na kraji naší postele. Nechal jsem to raději být a šel dolů udělat snídani. Rozhodl jsem se pro palačinky a horkou čokoládu k tomu. Vše jsem nachystal na stůl. "Snídaně je hotová!" křikl jsem na ně.

Vzbudilo mě šťouchnutí do ramene. To nebude můj Kazuki. Promnul jsem si oči a spatřil Marcovu tvář. ,,Ahoj," pozdravil jsem a vylezl z postele. ,,Ahojky," usměvavě mi odpověděl. Zrovna sem přes sebe natahoval triko, když se ozval Kazukiho hlas, že snídaně je hotová. S Marcem jsme se na sebe podívali a usmáli se. Ještě jsem si vzal kartáč, aby mi Kazu učesal vlásky a gumičky. Spolu s Marcem jsme se odebrali do kuchyně. Už na schodech nás do nosu praštila vůně čokolády.

Znuděně jsem seděl u stolu a čekal až se ti dva uráčí přijít. "Co jste tam tak dlouho dělali?" zasyčel jsem na ně hned jak přišli. "Subaru se nějka nemohl probrat." uchechtl se Marco. No, že já bych měl teorií. Konečně jsme zasedli všichni ke stolu a pustili se do jídla. Po snídani jsem sklidil ze stolu. "Kazuki? Nechceš mě učesat?" ozval se rozespalý Subaru. "Až nakrmím Inku." odbyl jsem ho a už s pytlem granulí a vodou klusal na zahradu.

Chjo... těšil jsem se na to, jak mi udělá další, ze svých úžasných vymyšlených účesů. Marco si všimnul mého zklamaného a smutného pohledu. ,,Já to udělám," řekl Marco a chopil se mého hřebenu. Začal mi česat vlásky. Normálně bych mu to asi nedovolil, ale byl jsem na to moc rozespalý. Abych se bránil.

Vrátil jsem se ze zahrady, ale Subaru už byl plně učesaný. Nemusel jsem dlouho přemýšlet KDO ho učesal. Pokrčil jsem lhostejně rameny a zůstal v obýváku. Skroutil jsem se do křesla a na stolku sebral časopis. Ať si tam ti dva dělají co chtějí. Stejně Marco přijel za Subarem a já jsem tady akorát křen. Po chvíli čtení nudného časopisu jsem se šel nahoru převlíknout. "Hele já mám dneska naplánovaný, že pojedu s Inkou k nedalekému jezeru, jelikož je venku strašný vedro. Tak zatím." oznámil jsem jim a už chtěl odejít, když se ozval Subarův hlas. "Kazuki, počkej!"

,,Mohli bychom jít s Tebou?" Zeptal jsem se ho. On chvíli popřemýšlel a pak se zadíval na Inku, pro kterou si předtím došel. ,,Ne," řekl jen a zabouchnul za sebou. Překvapeně jsem se díval na dveře za kterými zmizel. Je to jasný. Něco mu vadí. Něco se s ním děje.

Sešel jsem do garáže a půjčil si jedno ze Subarových aut - červeného Mustanga. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že jsem nechal mobil v obýváku. Vrátil jsem se tam a zaslechl rozhovor z kuchyně. "Jak dlouho ještě hodláš dělat, že mezi námi nic nebylo, Subaru? Přestírat, že v tobě nevyvolávám žádné city? Přestaňme si už konečně lhát, Kazukiho jsi tenkrát okouzlil jen ze žalu. Hledal jsi někoho hezkého a vzrůstově slabšího. Kolikrát jste spolu spali? Asi hodněkrát, co? Nemáte mezi sebou ani skutečný vztah. Slouží ti jen k tvým potřebám. Využíváš ho a namlouváš mu, že takhle vypadá láska!" Nemohl jsem to dál poslouchat, utekl jsem a rychle nasedl do auta. Potřeboval jsem zmizet. Daleko, hodně daleko. Pryč od nich ...
Dorazil jsem k jezeru a zaparkoval. Vystoupil jsem z auta a přes sluneční brýle si prohlídl plácek před jezerem. Bylo to plno lidí, dětí i psů. Hvízdl jsem na Inku, vzal tašku s věcma a zamířil na volný kousek trávy poblíž začínajícího lesa. Rozložil jsem deku a svlékl se do plavek. Ihned jsem se s úsměvem rozběhl k zářvě se třpytícímu jezeru. "Jako za starých časů, Inko!" křikl jsem na huskyho co běžel za mnou.

,,Tohle dál poslouchat nehodlám Marco! Už tě nemiluju a ty to musíš pochopit! Co je mezi mnou a Kazukim je čistě moje věc. A myslím že by bylo nejlepší kdyby si vzal tu svojí podělanou prdel a odjel zpět do Ameriky! Zmrdů jako ty tu máme až až!" Zařval jsem na něj a běžel do třetího patra. Naházel jsem všechny jeho vchod věci do kufru a jedním ladným pohybem Marca vykopnul z baráku. Ještě jsem po něm hodil jeho kufr a nasupeně odkráčel do koupelny. Umyl jsem si obličej a rozbrečel se.

Zapomněl jsem na všechny svoje starosti a prostě si užíval slunečného dne u vody. Lehl jsem si na deku a zavřel oči. "Už to bude nějáká doba, co jsme se neviděli. Že, Kazuki?" ozval se ženský hlas. Otevřel jsem oči a rozhlédl se kolem sebe. Nade mnou se skláněla prsatá blondýnka s čistě modrýma očima. "No nazdar, Kristine." zasmál jsem se. Ona se též usmála a zeptala se jestli si může přisednout. Přikývl jsem a též se posadil. "Docela ses změnil od našeho rozchodu." usmála se a změřila si mě pohledem.

Nevěděl jsem co mám dělat. Měl jsem chuť umřít. Zvednul jsem se, nastěhoval jsem Kazukiho věci zpět do jeho pokoje a pak šel zpět do svého. Převléknul jsem se a vlasy si svázal do culíku. Zamknul jsem za sebou a vyrazil ven. Šel jsem do nejbližšího baru a už do sebe ládoval všemožný alkohol.

Povídal jsem si s ní o všem možném, až došlo na vztahy. "A už sis našel jinou?" řekla s úsměvem Kristine. "Už jsem si někoho našel." řekl jsem a jemně se usmál. "Ty?" pozvedl jsem obočí. "Od doby co jsme se rozešli jsem neměla žádný vážný vztah. Jsem ráda, že jsem opět potkala a vím, že máš někoho s kým jsi šťastný." usmívala se blondýnka. "Jo, to já taky." špitl jsem a falešně se usmál. Vzpomněl jsem si na Subara. "Hele, já už budu muset jít." podíval jsem se na hodiny. Teprve teď jsem si uvědomil, že je večer. Lidé už pomalu, ale jistě odcházeli a slunce zapadalo za obzor. "Doufám, že mi ji někdy představíš. Tak ahoj!" rozloučila se a odešla. Já jsem rychle posbíral všechny svoje věci a Inku. Nasedl jsem do auta a zamířil domů.

,,Další," zahuhlal jsem a pozvednul prázdnou sklenku. Dal jsem jí k těm ostatním. Nevím přesně, ale myslím že jich bylo 13. Ale bylo mi to jedno. Jediné co jsem chtěl bylo umřít. Hodil jsem do sebe posledního panáka a zaplatil. Pak jsem se začal potácet zpět do domu. Na moje neštěstí vedle mě zastavilo nějaké auto.

"Su-ba-ru!" vydral jsem ze sebe zaraženě. Mohlo mě napadnout, že jsem ho neměl nechávat s Marcem samotného. Nevypadalo to, že mě vnímá. "Subaru! Co si sakra myslíš, že děláš!" zařval jsem přes celou ulici, když jsem vylezl z auta. On se za mnou vrávoravě otočil. "Kazuki? Jdi pryč! Chci umřít!" odbyl mě a pokračoval ve své cestě. Ihned jsem se za ním vrhnul a chytil ho za ruku. "Ne! Nikam nejdu!" řekl jsem rázně. "Jdeme domů!" sykl jsem a násilím ho odtáhl do auta.

,,Nech mě bejt! Chci umřít!" křičel jsem dál, ale Kazuki mě neposlouchal, místo toho mě odvezl domů a začal mě tahat z auta. Vzpíral jsem se, ale marně. Skoro jsem ho už ani nevnímal, jen rytmické štěkání Inky. Pak jsem ztratil vědomí

Dotáhl jsem Subara až ho jeho pokoje a svalil ho na postel. Bylo to jak tahat obrovský balvan. Sedl jsem si na něj pokoušel se ho probrat. "Subaru! Subaru prober se! Subaru!" křičel jsem. Byl jsem naštvaný, zoufalý, vyděšený ... Začal jsem ho fackovat. Ve finále jsem mu chrstnul vodu do ksichtu. Konečně se začal probírat.

,,C-Co? Co se děje?" Zeptal jsem se tupě. Měl jsem rozmazané vidění. ,,Kazu? Kde jsi?! Je mi strašně moc blbě. Chci umřít," začal jsem brečet a silně ho objal. ,,Je mi strašně moc líto, jak se choval Marco! Je to kretén a neboj už je pryč! A od teď se ti budu více věnovat! Budeme chodit na rande každý den! Budeme mít společné zážitky!" Sípal jsem ze sebe a dál brečel.

"Tak jsi na to nakonec přišel, co?" usmál jsem se a objal ho. "Cože?" podíval se na mě ubrečený černovlásek. "Povídám, že jsi nakonec přišel na to, co mě trápilo. Nemusíš se mi omlouvat, jsem rád že jsi v pořádku." setřel jsem mu slzy. "Přestaň plakat, princezno, slzy ti nesluší. Zvedni hlavu, padá ti korunka." pohladil jsem ho po tváři a pozvedl mu hlavu, aby se mi díval do očí.

,,Jaká korunka, co to tady meleš," vzlykal jsem a položil si hlavu na jeho hruď. ,,Šššt. No tak," hladil mě po zádech. Já ho strhl na postel a ještě víc se k němu přitulil. ,,Miluji Tě. Jednou si tě určitě vezmu," objal jsem ho a pak usnul.

"Tak o tom můžeš v Japonsku jen snít." šeptl jsem a políbil ho do vlasů. Oplatil jsem mu objetí a přikryl nás. Chtěl jsem taky spát, ale nijak se mi nechtělo, bylo ještě docela brzo. Vzal jsem si noťas a se sníženým jasem si ho otevřel. Pokračoval jsem ve své pohádce o mě a Subarovi, která se čím dál víc blížila skutečnosti.

Probudil jsem se až ráno. Bylo mi blbě a strašně mi třeštila hlava. Bože. Už nikdy se takhle nesleju. Za naříkal jsem si v duchu. Najednou jsem si uvědomil, že mi tu chybí můj Kazuki. Můj! Kazuki!

"Copak? Copak? Kocovinka?" jemně jsem se vysmál vyděšenému Subarovi. Otočil jsem se na židli a podíval se na tu zchlastanou princezničku. Pro jistotu jsem zavřel notebook, kdyby byl koloušek zvědavý. "Příště si to rozmysli, až budeš chtít zase umřít. Zkus se raději oběsit, podříznou žílu nebo třeba skočit z mostu." řekl jsem naštvaně.

Povzdychl jsem si. ,,Já... omlouvám se ti, Kazu," řekl jsem a podíval se na něj zesmutnělým výrazem. ,,To už je stejně jedno," odpověděl lhostejně. ,,Ne není! Omlouvám se!" Skočil jsem na něj. ,,Strašně moc, moc mě to mrzí!"

"Ty seš idiot." uchechtl jsem se a pohladil ho. Objal jsem ho a povalil nás do postele. Hladově jsem se vrhl na jeho rty a pevně ho objímal. "Tohle už mi nikdy nedělej! Měl jsem o tebe hrozný strach! Omlouvám se! Byla to i moje chyba, neměl jsem říkat ne." řekl jsem rozechvělých hlasem.

,,Nebyla! Byla to čistě moje vina. Bylo to kvůli tomu, že jsem si uvědomil co tě trápí!" Řekl jsem. Pak jsem k němu pozdvyhl hlavu a sebral si jeho další polibek. ,,Kazu... nikdy mě neopustíš... že?" Řekl jsem a podíval se na něj.

Jeho slova mě vyděsila. Nemohl jsem se dívat nikam jinam než do jeho pronikavých očí. Byl jsem paralyzovaný, lapený v jeho síti. Nemohl jsem na tyhle slova odpovědět. "Tohle je věc, kterou ti nebudu moct nikdy slíbit." šeptl jsem a sklopil hlavu tak, aby mi vlasy spadly do tváře.

Vytřeštil jsem oči. ,,T-To je jako kdyby si mi řekl, že mě nemiluješ," řekl jsem a dál se na něj vyděšeně koukal. Nemůžu tomu uvěřit. Odstrčil jsem ho od sebe a utíkal do koupelny. Musel jsem se schladit.

Nehnal jsem se za ním. Věděl jsem, že pravda bolí. Nevěřím slovům jako 'navždy, napořád, do smrti spolu ...' Už několikrát jsem těmhle povídačkám uvěřil a pak tvrdě doplatil. V klidu jsem se zvednul a vzal svůj noťas. "Snídaně je v kuchyni na stole." oznámil jsem přes dveře koupelny a zavřel se ve svém pokoji.

Opláchnul jsem si obličej a odhodlaně se na sebe podíval do zrcadla. Udělám všechno proto, abych si tě jednou vzal, Kazuki. Řekl jsem si v mysli a odebral se do kuchyně, kde jsem měl udělanou snídani. Najednou kolem prolítl Kazuki. ,,Jdu s Inkou!" Zařval na celý kolo a už jí bral ke vchodu. Tohle dělá vždycky, když se mnou nechce mluvit. Chytnul jsem ho za ruku. ,,Něco si zapomněl," řekl jsem a hluboce se vpil do jeho rtů. Plenil jsem jeho ústa jazykem. Po chvilce jsem se odtáhl. ,,Vrať se mi brzy," usmál jsem se na něj.

Procházel jsem se ranním městem, když jsem ucítil dotyk na své rameni. Uskočil jsem a bleskově se otočil. Uviděl jsem vysokou postavu mužského pohlaví. "Ahoj, Kazuki. Měl bys chvíli?" zeptal se známý hlas. "Marco?" zeptal jsem se opatrně. "Mohli bychom si někde v klidu promluvit?" řekl sklesle. "Jo, jen odvedu Inku zpátky domů." sykl jsem a už mířil k pár metrů vzdálenému domu. Pustil jsem ji zadními dveřmi do zahrady a šel s Marcem.

V klidu jsem si dojedl snídani a pak jsem po sobě umyl nádobí. No... vlastně celou kuchyň a pak k tomu přibyl i obývák. Když jsem měl uklizeno, vzal jsem si svůj oblíbený časopis a začetl se. A vida! Byl tam článek i o Kyozuki Company, za což jsem byl velice rád. Když jsem dočetl, rozhodl jsem se že půjdu udělat oběd. Špagety budou myslím dobrá volba.

"Tak o čem jsi chtěl mluvit?" optal jsem se cestou neznámo kam. "O vztahu mezi mnou, tebou a Subarem." špitl. "Promiň, ale tohle téma je pro mě uzavřený!" odsekl jsem a otočil se na odchod. On mě chytil za zápěstí a prudce přitáhl k sobě. Chytil mi obě ruce a přirazil mě ke zdi v uličce. Aniž bych stačil cokoli říct, začal mě hrobě líbat.

Dodělal jsem špagety a pak nandal sobě i Kazukimu. Z ledničky jsem vyndal sýr a nastrouhal ho. Přichystal jsem kečup a mísu s již zmiňovaným sýrem dal vedle toho. Pak jsem si řekl že by to chtělo něco k jídlu a tak jsem z lednice vyndal vychlazenou limonádu a vychlazenou ledovou vodu ve které byli kousky citrónu a limetky. Sednul jsem si a čekal až Kazu přijde.

"Ne! Nech mě! Pusť mě!" křičel jsem a bránil se mu, ale přiletěla mi akorát facka. "Přestaň se už konečně bránit! Řekni, kolik chceš?" zadíval se na mě hnědovlásek. "Co si o mě myslíš?!" vyštěkl jsem po něm. "Ale prosím tě. Subarovi nastavíš zadek, kdykoliv si řekne a ty tady chceš dělat scény?" vysmál se mi Marco. "Ale máš pravdu, možná, že Subaru by si po dlouhé době nechal říct." uchecht se hnědovlásek a pustil mě. Rozběhl se směrem k našemu domu. Ne! Ne! Ne! Subara ne! Navíc mu teď nebude schopný vzdorovat, je mimo svoji kondici. Bleskově jsem se rozběhl za ním. Zastavil jsem se před naším domem, kde stál Marco. Kurva, je rychlý! Už chtěl zazvonit, ale to jsem se k němu přihnal a doslova po něm skočil. Přitáhl jsem si k sobě a políbil ho. Udělali jsme povyk a tak bylo zřejmé, že Subaru vyšel ven, aby se podíval co se děje.

Vyšel jsem ven zrovna, když se Kazuki vrhl na Marca a vášnivě ho políbil. Kazuki. Vážně. Můj Kazuki! Vytřeštil jsem oči. ,,Tss... to abych si došel pro popcorn," prohodil jsem ironicky. Okamžitě jsem za sebou zabouchnul dveře a vyběhl po schodech nahoru. Vběhl jsem do Kazukiho pokoje a začal se slzami v očích vyhazovat jeho věci ven přímo tam, kde stál. Když bylo všechno pryč, došel jsem do koupelny a udělal to samé. Pak jsem došel pro Inku a poslal jí také za páníčkem, ale normálně. ,,To je naposledy co jsem se do někoho zamiloval! Teď oba vypadněte! Nechci Vás už NIKDY vidět!" Zařval jsem na ně a pak se otočil s nenávistným pohledem na Kazukiho. ,,Nenávidím tě," řekl jsem a zabouchnul za sebou dveře.

Část třináctá: Pravda a lži

Sesunul jsem se k zemi. Měl jsem dost co dělat s tím, abych se postavil a sesbíral si svoje věci. Naházel jsem je všechny do tašky a roztřesenou rukou pohladil Inku. "Haaa ... Zajímavé, zdá se, že jsme na stejné lodi." rozesmál se Marco. "Drž hubu!" zavrčel jsem na něj. "Nebo co? Co mi uděláš, děvko? Počkej až tě nahradí jinou kurvičkou." rýpal do mě Marco. "Zavři hubu a utop se cestou do Ameriky v Atlatiku!" sykl jsem po něm. "Rád utiším tvoje zlomené srdce." řekl slizce Marco a obmotal kolem sebe ty své nenechavé pracky.

Zachumlal jsem se ve své posteli. Brečel jsem jako malá holka. Bylo mi mizerně. Na umření. Už nikdy nevylezu z postele! Nikdy! A už nikdy si nenajdu dalšího asistenta! Pomaloučku jsem vstal a došel do koupelny. Podíval jsem se do zecadla a spatřil Shreka. Okamžitě jsem ze sebou začal něco dělat.

"Nemáš kam jít, tak to přijmi. Bez něj nejseš absolutně nic, tak proč se trochu nerozplýlit?" šeptal mi Marco. Už mi to bylo jedno, všechno mi bylo ukradený. "Dělej si se mnou co chceš." zasípal jsem a tupě hleděl do země. "Když myslíš" uchechtl se Marco a vedle mě zablikalo auto. Luxusní sporťák, co jiného taky čekat od miliardáře, že? Marco vzal moje věci a hodil je do auta, poté tam nahnal i Inku a nakonec i mě. Teprva teď mi došlo, že to měl celé naplánované, to auto tam nestálo náhodou ...

Domyl jsem si obličej a vlasy si svázal do culíku. Sesunul jsem se k zemi a přemýšlel. Proč! Proč to Kazuki udělal? Zrovna on. Věřil jsem mu. Najednou se ozval telefon. Rychle jsem ho čapnul a stiskl tlačítko. ,,Ano?" Řekl jsem. ,,Goodbye Japan! Hello America," ozval se Marcův hlas. ,,Co chceš?!" Zařval jsem do telefonu. ,,Jen to, že si beru Kazukiho s sebou do Ameriky. Tak si tu pěkně schnij!" Zasmál se a zavěsil. V ten moment mi to všechno došlo. On.. ten čůrák to měl naplánovaný!! Kazuki... Kazuki se mě jen snažil bránit! Neváhal jsem ani sekundu a už běžel mety dolů po schodech. Obul jsem se a chytnul nějaký klíčky od auta. Patřičné auto jsem odemknul a nastartoval. Jel jsem rovnou na letiště.

"Nemusels mu říkat, kde budu. Nechci, aby to vědět." špitl jsem, když už jsme oba seděli v jeho soukromém letadle. "Neboj, nedostane se k tobě. Zařídil jsem to." usmál se Marco. "Jak?" zadíval jsem se mu do očí. "Nedostane se k tobě, mám ochranku a stejné balíky peněz jako on." odvětil hnědovlásek. Ucítil jsem motory a letadlo se začalo rozjíždět. Zanedlouho jsme byli ve vzduchu s úžasným výhledem na Japonsko. Světla se zmírnila a my se oba odpoutali. "Docela mě překvapilo, žes kvůli němu neuronil ani slzu." řekl Marco a pohladil Inku, která nám ležela u nohou. "Mě taky." špitl jsem a dál hleděl z okna. Byla to dlouhá a náročná cesta. Do Ameriky jsme dorazili hodně brzy ráno, ještě za tmy. Po několika hodinách v letadle jsem byl celý ztuhlý a rozlámaný. Nasedli jsme do auta a řidič nás odvezl před obrovskou vilu s úžasnou zahradou, bazénem a kdoví co ještě. Ach ano, stála v blízkosti moře a zahrnovala i soukromou pláž. Marco mě zavedl do pokoje s manželskou postelí. "Odpočiň si, ráno si promluvíme."

Přijel jsem pozdě. Už jsem ho nemohl zastavit. Bože! Nenávidím se! Jsem takovej kretén. Uplynul týden a já se vrátil zpět do práce. Musím Dřině poděkovat. Zvládla to opravdu brilantně. Svou bolest jsem uzavřel tak, aby to nikdo nepoznal. Hluboko, ale hluboko v srdci. Začal jsem se svědomitě věnovat své práci a moje firma zažívala obrovský rozvoj

Každou noc jsem probrečel a skoro nikdy nespal. Nevěděl jsem co mám dělat. Marco si ze mě udělal svého 'milence' na spaní a mazlení. Abych nepostrádal, zaměstnal mě u sebe jako manažera. Nikdy jsem na sobě před Marcem nedal znát, ani špetku zoufalství. Svoji bolest jsem utápěl v krvi, která téměř každodenně tekla z mých zjizvených a pořezaných rukou. Dny ubíhaly a já cítil, jak se moje bolest pomalu vytrácí. Svůj volný čas jsem věnoval psaní nejrůznějších románů a také své milované Ince. Už nevím jak je to dlouho. Týden, možná dva nebo tři ... Nevnímal jsem realitu.

Sednul jsem si do auta a když Rina nastartovala a rozjela se, začal jsem pozorovat okolí. ,,Hele! Chlape! Jak dlouho se hodláš přetvařovat?!" Zaječela na mě najednou Rina až jsem nadskočil. ,,Ehh?" Vydral jsem ze sebe. ,,Vezu tě rovnou na letiště!" Sykla zas něco. Ani jsem se nestačil vzpamatovat a už seděl ve svém tryskáči a jak se hledat Kazukiho. Kazuki! Jdu si pro Tebe! Moje odhodlání pracovalo na plné obrátky.

"Hodláš se kvůli němu ještě dlouho řezat?" optal se zničehonic Marco. "Co prosím?" hrál jsem blbého. "Myslíš, že jsem si při sexu nevšim jak máš zavázané ruce a jak raději nelezeš do moře? Hele, já fakt nejsem úplně blbej." řekl hnědovlásek. "Myslím, že bys měl na něj zapomenout. To on tě vyhodil a on se s tebou rozešel, už tě nechce. Musíš to pochopit, Kazu. Nechci, aby ses kvůli němu trápil." objal mě Marco. "Slibuju, že já ti neublížím. Nenechám tě samotného, ani tě nevyhodím. Po celém tom čase stráveném s tebou jsem ... se do tebe zamiloval"

Přistál jsem na soukromé pláži toho zmrda a už si to razil k jeho úžasné vilce. Najednou mi, ale do cesty vztoupila jeho ochranka a já byl slušně v prdeli. Docela dost mě zmlátili. Jeden si mě hodil přes rameno a došel do vily kde se právě někdo objímal, ale bylo to dost blbě vidět, když vezmete v úvahu že jsem měl rozseknutý ret, monokl, modřiny a myslím že mám asi zlomenou ruku.

"Ale, ale ... Kdopak to k nám zavítal? Samotný Subaru Kiyozuki!" rozesmál se Marco, když Subara pohodila jeho ochranka na zem před nás. Marco mě jednou rukou chytil a za pas držel u sebe. Oba jsme vstali a on mě dovedl k zmlácenému černovláskovi. Hrnuly se mi slzy do očí a já mu chtěl pomoct, zvednout ho a obejmout. "Hele, možná ti to nikdo neřek, ale na soukromém pozemku se neparkuje, blbče." sykl hnědovlásek. Subaru se vyškrábal ze země do kleku a smutnýma očima se na náš díval. "Myslím, že sis pro svého králíčka přišel trochu pozdě. Navíc, proč by se k tobě vracel, když jsi to byl ty, kdo ho odkopnul?" zazubil se Marco a prudce mě tiskl k sobě. Jednou rukou mi zajel pod tričko a tou druhou do kalhot. Prakticky mě tak začal osahávat přímo před ním.

,,Pochyboval jsem," zašeptal jsem neslyšně. ,,Copak si říkal drahoušku?" Ušklíbnul se Marco a nahmatal Kazukiho rozkrok. Kdybych nebyl v tomhle stavu, tak by už ležel rozcupovanej v moři. ,,Achh... tohle mě už nebaví. Jdi domů ty trosko a umři. Kazuki si vybral mě, že Kazuki?" Podíval se na něj s úšklebkem. Podíval jsem se na něj také. Řekni to... ať si to můžu ušetřit a jít domů. Říkal jsem si v duchu, věděl jsem že je to předem prohraný souboj.

"To, že mě tu budeš osahávat ti nijak nepomůže. Myslíš si snad, že bych TOHLE *v mžiku od Marca uskočil a sundal obvazy na rukou* udělal snad kvůli někomu jako TY MARCO?!" rozesmál jsem se. "Jestli ano, tak jsi na omylu. Dělal jsem ti tady děvku jen, protože jsi hloupý a naivní. Potřeboval jsem někde zůstat do doby, než si pro mě Subaru zpátky přijde!" rozkřikl jsem se na něj. Oba se na mě přikvapeně dívali. "Tak to ne! Nenechám tě zdrhnout!" křikl Marco a vrhnul se na mě. Ucítil jsem na svém krku chladivou špičku nože. "Vypadni! Koukej táhnout zpátky do Japonska, Subaru! Vypadni nebo ho tady na místě podříznu!" vyhrožoval zoufalý hnědovlásek. "Teď Inko!" zařval jsem na huskyho, který se zakousl Marcovi do nohy. Ten uspustil nůž a pustil mě. Ihned jsem zpacifikoval hnědovláska na zemi a zavolal policii.

Nečině jsem přihlížel, jak se Kazuki aktivně činil (xD). Nezmohl jsem se ani na jedinou hlásku a už mě někdo začal ošetřovat. Syknul jsem bolestí, když mě někdo zatahal za mou ruku. Zbytek už si nepamatuji, protože se mi zatočila hlava a já zkolaboval. ,,Kazuki," šeptl jsem ještě a pak omdlel.

Hned jak přijela policie, odvezli si Marca s sebou. Zanedlouho tu byla i záchranka pro raněnného Subara. Ve finále jsem zůstal sedět sám v Marcově vile (původně jsem napsala neznámo proč 'židli' xDDD) Inka též přišla k úrazu, když ji Marco prudce odkopl. "Bez tebe bych to nikdy nedokázal, děkuju." zašeptal jsem a objal ji. Vyšetřil jsem ji a setřel Marcovu krev z její tlamičky. Vzal jsem si svoje věci a naházel je do Subarova tryskáče. Poté jsem si stopnul taxík a zamířil za černovláskem do nemocnice.

Probudil jsem se a zamžoural. ,,Bože! To nemocniční světlo je ostrý!" Zanaříkal jsem a posadil se. Uff... že to ale moc nešlo. Byl jsem na tom fakt děsně. Jednu ruku jsem měl celou obvázanou, opuchlé oči jak blázen a nohy taky v obvazech. ,,Bože! Já chci domůůů!" Naříkal jsem. V tu ránu se rozrazily dveře a já málem spadl z postele.

Celý udýchaný jsem stál mezi dveřmi a zíral na Subara. Udělal jsem dva kroky a pustil dveře. Ty se s vrznutím zavřely. Chtěl jsem něco říct, ale zůstal jsem jen s otevřenou pusou stát. "Subaru ... Já ..." nedokázal jsem nic říct. Pomalým krokem jsem šel k němu a posadil se na židli vedle jeho lůžka. Sklopil jsem hlavu a nechal vlasy, aby skryly mou tvář. "Omlouvám se ... Slíbil jsem, že už ti nikdy nikdo neublíží a přitom jsem ti ublížil nejvíc ..." zašeptal jsem rozechvělým hlasem.

,,To neříkej, není to pravda," polkl jsem. ,,Ten polibek byl určitě ze sebeobrany nebo tak nějak," dodal jsem pak a s pokřiveným úsměvem jsem se na něj kouknul.

"Nepotřebuju, abys ses na mě falešně usmíval." pozvedl jsem hlavu. "Vím, že jsem to zpackal, tak ke mě nebuď tak milý!" sykl jsem po chvíli. "Nechápu, jak to můžeš vzít takhle s klidem a nic neudělat. Stále nemůžu uvěřit, že sis pro mě dojel a dokonce obětoval vlastní zdraví. Jsi takový blbec, Subaru, takovej blbec!" rozbrečel jsem se.

Přitáhnul jsem si ho k sobě za zdravou ruku. ,,Nebreč,ty idiote!" syknul jsem a pohladil ho po tmavé hřívě. ,,Když člověk miluje, je ochotný udělat vše pro tu druhou osobu. I moje chování se dost změnilo. Nevšiml sis? Omlouvám se že jsem tě tak ošklivě vyhodil," řekl jsem a dál ho hladil.

"Zklapni, ty dobrosrdečnej blbečku! Nemáš ke mě bejt milej! Měl bys mě nenávidět za to co jsem ti udělal! Nemůžeš to prostě jen tak přijmout! Nemůžeš! Ne! Nemůžeš!" řval jsem jak dítě. Chytil jsem jeho ruku oběma svýma a sevřel ji mezi dlaněmi. Uslzenýma očima jsem si prohlížel jeho modřiny.

,,Můžu! Je to moje volba!" syknul jsem a dál ho hladil po hlavě, přidal jsem a začal ho hladit i po zádech. On se upřeně koukal na mé modřiny. ,,To nic není," řekl jsem a odtáhnul se od něj. Přestal jsem ho hladit a ruce si dal do klína. ,,Tak aby si věděl! Podstoupil bych tohle tisíckrát dokud by si si mě nevzal!"

Jeho slova mě zaskočila. Přestal jsem brečet a doslova ztuhnul. "Subaru ... Já-Já nevím co mám říct ..." opět jsem raději sklopil hlavu, ale tentokrát mě nenechal. Chytil moji bradu a zvedl ji, abych se mu díval do očí. "Když s někým mluvíš, je slušnost se mu dívat do očí." pokáral mě. Jemně jsem se usmál. "Přál bych si, abych tu místo tebe ležel já." pohladil jsem ho po tváři.

,,No to je pravda," zasmál jsem se. On se na mě zaraženě podíval. ,,Jak můžeš v téhle chvíli vtipkovat?" Zeptal se mě. ,,Neznamená že když jsem v tomto stavu, nemůžu vtipkovat," zasmál jsem se a pohladil ho po tmavých vláskách. Opět. ,,Ale, jsem rád, že už je vše v pořádku," usmál jsem se. ,,Tak už nebul,"

"Slibuju, že už tě nikdy neopustím. Slibuju to, co jsem předtím nemohl. Nyní jsem si jistý a pevně rozhodnutý. Chci s tebou zůstat NAVŽDY." zašeptal sem mu a opatrně ho objal. "Už nikdy si nechci zažít to co tenhle měsíc." dodal jsem tiše po chvíli.

,,Blbče," pronesl jsem a jeho obětí vřele přijal.
-O měsíc později -

,,Kiyozuki Subaru , berete si zde přítomného Tanashiho Kazukiho?" Zeptal se mě oddávající. Ne ty vole. ,,Ano, beru," usmál jsem se vřele na mou druhou polovičku.

"A táži se vás Tanashi Kazuki, berete si zde přítomného Kiyozukiho Subara?" obrátil pohled ke mě. Musel jsem se nenápadně zasmát. Měl jsem sto chutí se protáhnout a říct: "Hele, dneska asi ne. Bylo to fajn, ale já si právě uvědomil, že už tě nemiluju, tak zase někdy." Ten by mě zabil, kdybych to řekl. "Ano, beru." usmál jsem se.

,,Vyměněte si tedy prstýnky," řekl a já se otočil na Rinu. Podala mi prstýnek s já ho navlékl Kazukimu na prsteníček. On udělal to samé.

"Nyní vás prohlašuji za novomanžele. Prosím, dejte si první novomanželský polibek." vyzval nás oddávající. Se Subarem jsme se na sebe usmáli. On si mě k sobě přitáhl a hluboce políbil. Všichni svatebčané povstali a začali tleskat.

Oddtáhli jsme se od sebe a rozutekli jsme se do tryskáče, kde už na nás čekala Inka. Když nás uviděla radostně zaštěkala. Pokynul jsem pilotovi, že může vzlétnout. Mezitím jsem se přitulil k Subarovi a propletl si s ním prsty.

Objal jsem ho a políbil do vlasů. "Jestli se ostříháš, tak sis vyplnil formulář o rozvod." prsty jsem mu pročesal jeho krásné dlouhé černé vlásky. "Stejnak by ti krátký neslušely, tak už s tím nikdy nevyhrožuj." dal jsem mu první novomanželské kárání.

,,Ano, mami," řekl jsem a cvrnkl ho do čela. Pak jsem se na něj usmál a dlouze ho políbil. ,,Miluju tě," zašeptal jsem. A opět si přivlastnil jeho ruku. ,,Já tebe víc," usmál se na mě Kazuki. -The-End-