NowakiHiroki

"No a to je pro dnešní hodinu vše." pronesl jsem když zazvonilo. "A nezapomeňte, že zítra je termín odevzdání reférátů." křikl jsem do třídy, ale to už mě nikdo neposlouchal. Vzal jsem si svoje věci a zamířil do kabinetu. Jakmile jsem vešel, moje docela dobrá nálada zmizela. "Hirokiiii!" zapištěl Miyagi a hrnul se ke mě. Srazil jsem ho k zemi a upravil si kravatu. "Taky tě nerad vidím." zasyčel jsem chladně.

"Nowaki-sama!" Zvolala na mě jedna ze sestřiček. "Ano?" Optal jsem se mile. "Ano...sono... příjmul bys moje pozvání do kina!" Řekla celá rudá. "Omlouvám se, ale už je tu někdo kdo je pro mne velice důležitý a za ním právě spěchám," řekl jsem a rychle si nandal kabát. Mířil jsem k jeho- oprava našemu bytu a moc jsem se těšil až Hira uvidím a znovu obejmu.

"Ty máš zase mizernou náladu, Hiroki!" zvedl se ze země Miyagi. "Bylo mi fajn, než sem přišel do kabinetu." štěkl jsem po něm. "Jsi nepříjemný." zakňučel. "Tak jsem se už narodil, smiř se s tím." řekl jsem pohrdavě a sbalil si věci. "Užij si schůzy." vysmál jsem se mu. "Taky jsem tě rád viděl." usmál se na mě. "Idiote." obrátil jsem oči v sloup a zamířil domů.

Přišel jsem domů celý rozzářený. Hiro tu ještě nebyl, což mě trošku mrzelo. Odložil jsem si kabát a sundal boty. Rozhodl jsem se zatím pustit do domácích prací. Umyl jsem nádobí, vyluxoval a uklidil všechny knihy na své místo. Jedna s názvem ,,Láska dvou" mě zaujala a tak jsem se do ní začetl. Začal se mi zamlžovat zrak a tak jsem se pro jistotu převlékl a šel do postele, kde jsem chtěl na Hira počkat. Jenže za chvilinku jsem usnul. Sakra!! Sakra!! Sakra!!

"Nowaki jsem do... Nowaki?" přišel jsem domů. "Tady proběhla úklidová četa." rozhlížel jsem se po bytě. Prohledal jsem celý byt kromě ložnice. Vešel jsem dovniř a ihned se zastavil. Nowaki ležel v posteli a klidně spal. Přišel jsem k němu a pohladil ho. Na zemi ležela nějáká knížka. "Láska dvou" podíval jsem se na obal. Ihned jsem stuhl. Rychle jsem nalistoval stranu, kde byla záložka. "Naštěstí se nedočetl k té důležité pasáži." oddechl jsem si nahlas.

Probudil jsem se až ráno. Promnul jsem si oči a posadil se. Na stolku ležel vzkaz od Hira. ,,Dneska přijdu dřív, tak na sebe budeme mít čas. PS: krásně si spal," napsal tam. Mírně jsem zrůžověl a odešel si do koupelny opláchnout obličej. Následně jsem si vyčistil zuby a převlékl se. Dneska jsem měl naštěstí jen brigádu v květinářství, takže také končím dříve. Nazul jsem si boty a vzal si kabát.

Vešel jsem do kabinetu. "Ani mě nezdrav, ty idiote!" rozkřikl jsem se. "Počkat, co? Miyagi tu není?" prohledával jsem kabinet. "Miyagi tu není!" vyběhl jsem radostně z kabinetu. "Jste v pořádku?" optala se mě jedna studentka. "Ehm... no... Samozdřejmě." upravil jsem si kravatu a elegantně odráčel. Sebral jsem věci na dnešní hodinu a vyrazil do třídy.

"Děkujeme, přijďte zas," řekl jsem odcházejícímu zákazníkovi a vhodil mince do pokladny. "Fuuha. Ještě jedna hodina a jde se domů." Povzdychl jsem si. Už jsem se těšil na Hira a jeho krásnou vůni. Hodinka uplynula jako nic a já rychlostí kulového blesku letěl domů.

"Tak hezký víkend a uvidíme se v pondělí." rozloučil jsem se studenty a vrátil se do kabinetu. Sbalil jsem si věci a pomalu se vydal domů. Cestou jsem šel okolo květinářství, ještě nezavřeli. Nevím proč, ale koupil jsem Nowakimu kytku. Odemykal jsem byt, když se dveře sami otevřely. Z nich se vyřítil Nowaki, který mi padl kolem krku. "Zalez dovnitř, idiote!" okřikl jsem ho.

"Hiro-san! Jsem tak rád, že tě vidím," řekl jsem. Pak jsem se od něj odtáhl aby mohl projít do bytu. Zavřel jsem za ním dveře a cupital za ním. Najednou jsem si všiml pugetu růží. "Pro koho pak to máš?" Zeptal jsem se a sedl si ke stolu, zatímco on dával květinu do vázy.

"No... já... já..." nemohl jsem ze sebe dostat odpověď. Ještě, že jsem k němu stál zády, protože jsem byl neskutečně nervózní. "Ehm... no... to je pro..." zkoušel jsem se vymáčknout. "Kurva, ale už! Řekni mu to, Hiroki! Seš přece chlap! Mluv, Hiroki, mluv!" křičelo na mě svědomí. "Jsou pro tebe ..." zašeptal jsem tiše.

Usmál jsem se a zvednul se. Došel jsem k němu a ze zadu ho obejmul. "Hiro-san... Děkuju. Miluju tě," řekl jsem a pohladil ho po břiše. Nahnul jsem se pro polibek.

Uhnul jsem a uskočil od něj. "P-Přestaň blbou, ty idiote!" řekl jsem rozpačitě. Raději jsem se otočil ke kuchyňské lince. Vytáhl jsem skleničku a velmi pomalu si natáčel vodu z kohoutku. Nechtěl jsem, aby mě viděl v rozpacích.

"Hiro-san... si roztomilý," řekl jsem a opět si ho k sobě přitáhl. Políbil jsem ho na šíji a nosem se zavrtěl do jeho vlasů. Najednou mě obklopilo něco vlhkého. Vážně na mě vylil vodu? Proč? "Idiote! Tohle nedělej!" křikl na mě a zmizel v pokoji.

Sedl jsem si na postel a tupě zíral do země. "Vím, že se k němu chovám hnusně, ale ... Bez toho bych to nebyl já ... O té doby do Akihiko ... Ne! Dost! Slíbil jsem si, že toho nechám! Hiroki, prober se!" bojoval jsem se svým svědomím. Nakonec vyhrálo svědomí a já se vrátil do kuchyně. Stál jsem mezi dveřma. Nowaki byl bez trička. Právě ho přehazoval přes židli, aby uschlo. Podíval se na mě. "Nowaki... Já ... Omlouvám se." špitl jsem s pohledem do země.

Smutně jsem se na něj usmál. "V pořádku. Nemusíš se tím trápit," řekl jsem a hrál si s tričkem, na které jsem začal upírat zrak. "Víš... Hiro-san.. miluješ mě vůbec? Poslední dobou mi přijde že jsem tu vlastně nepotřebný," řekl jsem a opět se smutně zasmál. "Víš co... zapomeň na to. Jdu se provětrat ven," řekl jsem a proklouznul kolem něj do pokoje. Vzal jsem si na sebe nové čisté tričko.

Nestačil jsem ani nic říct a Nowaki zmizel. Po chvíli jsem se probral z šoku a vyběhl za ním. Marně jsem doufal, že ještě neodešel. "Já jsem takovej kretén!" nakopl jsem židli. "Takovej egoistickej kretén!" nadával jsem si. Seděl jsem hodinu na pohovce a litoval sám sebe. Rozhlídl jsem se kolem sebe. "Má několik prací, uklizí, vaří, pere, žehlí, dokáže si najít čas na mě Všechno oddře a já jsem na něj ještě hnusnej." po tváři mi začaly téct první slzy. 

Už jsem tam nemohl zůstat. Bylo tam na mě až moc.... ani to neumím popsat. Zamířil jsem do jedné kavárny s tím, že si dám kávu a pak půjdu zpět. Což jsem také udělal. Dopil jsem kávu a pomalu se šoural domů.

Nevěděl jsem co mám dělat. Bylo už docela pozdě a Nowaki nikde. Chodil jsem nervózně po bytě pořád sem a tam, div tam nebyla díra. "Mám na něj počkat a omluvit se mu nebo se zachovat jako vždycky a prostě prásknout do bot?" přemýšlel jsem. Najednou jsem uslyšel odemykání. Začal jsem pobíhat jak splašený zajíc a panikařit. "Co teď?! Kurva, co teď?!" magořil jsem. Nakonec jsem hodil šipku na pohovku, popadl první knížku co jsem našel a otevřel na náhodné stránce.

"Jsem doma," řekl jsem nepřítomně. Zul jsem si boty a dal kabát na věšák.  Našel jsem ho na gauči s knížkou. Měl jí obráceně. Typické. Ignoroval jsem ho a zašel do pokoje, převléknout se do pyžama. Hupsl jsem do postele s knihou co jsem včera začal číst. Tedy ,,Láska dvou."

Zamířil jsem do koupelny, abych se osprchoval. Ovázal jsem si kolem pasu ručník a šel si do ložnice pro oblečení. Nowaki mě naprosto ignoroval. Zatnul jsem zuby a oblékl se. Přemýšlel co mám dělat. "Proč kurva takovej arogantní idiot!" pomyslel jsem si. Zalezl jsem si vedle něj do postele na svoji půlku. Otočil jsem se k němu zády a peřinu si přehodil až přes hlavu.

"Oyasumi," řekl jsem a dál si četl. Začínalo to být zajímavé. Když jsem otočil stránku, stuhnul jsem. Zrovna tam byla erotická pasáž a někdo, přeškrtal jména hlavních postav a napsal tam mé a Hirokiho jméno. "Ehm... Hiro-san? To si udělal ty?" zeptal jsem se a ukázal mu na stránku. On celý zrudnul.

"Ne prosimtě ... pffff ... To můj debilní kolega v práci si ze mě udělal prdel." řekl jsem klidně a zase se otočil. "A jak ví moje jméno?" vyptával se Nowaki. "Aaaaa! Neptej se! Jsem snad u výslechu nebo co?!" odsekl jsem a schoval se pod deku.

Stejně si myslím, že to tam napsal on. "Tak dobře... Oyasumi," řekl jsem a zhasnul. Knížku jsem naštvaně hodil na zem před Hira a zachumlal se.

Chtěl jsem něco říct, ale raději jsem mlčel. Nehodlám se tu s ním celou noc hádat. Sice zítra byla sobota, ale raději to nechám na zítra, až se trochu uklidní.

Vzbudil jsem se později než Hiro, což bylo nezvyklé. Boleli mě záda. Vůbec jsem se nemohl hýbat. Asi jsem měl něco namožené. Rozhodl jsem se, že si trochu zalenoším a ještě schrupnu

Vstal jsem schválně dřív. Šel jsem do kuchyně udělat nám snídani. Skoro celou noc jsem nemohl spát. Neskutečně mě sralo, že je na mě Nowaki nasraný. Egoistický kretén, vždyť je to pro mě jako druhý jméno. Divím se, že se mnou stále zůstává, bejt na jeho místě, tak bych se poslal už dávno do háje. Vzal jsem si čaj s pečivem a nasnídal se. Druhý čaj jsem dal na tác a namazal Nowakimu rohlíky. Položil jsem mu tác vedle postele a pohladil ho.

Chytil jsem Hira za ruku a vtáhl do postele. "Hiro-san. Bolí mě záda, potřebuju tě tu," řekl jsem a přitáhl si ho k sobě. Přikryl jsem ho dekou a zabořil hlavu do jeho hrudi. "Bolí, bolí, bolí," říkal jsem pořád dokola. Nevím jak je to možné, ale chvilku jsem byl vzhůru a chvilku spal. Polospánek že by? Ne. Jsem jenom idiot a mám halušky.

"Nowaki, pusť mě!" křikl jsem po něm. On zakroutil nesouhlasně hlavou. "Pořádně se vyspi, uleví se ti." špitl jsem a vstal. Zamířil jsem do obýváku ke knihovně. Vzal jsem 'Lásku dvou' a schoval ji pod gauč. Nepotřebuju, aby mi ta zkurvená knížka přidělávala další problémy. Jednou v životě jsem psal do knížky a skončilo to hádkou.

To nechápe, že jediné co potřebuji je on? Ne. Zjevně mu to nedošlo. Zachumlal jsem se a schoulil do klubíčka. "Hiro-san. Potřebuji tě," opakoval jsem stále tiše.

Seděl jsem u stolu a opravoval páteční testy. Nenávidím, když si musím nosit práci domů. Opravil jsem poslední test a oddychl si. "Ty dementi se vůbec neučili!" nakopl jsem stůl. Pro jistotu jsem se rozhodl jít Nowakiho zkontrolovat. Ten ležel schoulený v klubíčku a něco si mumlal. "Nowaki, jsi v pořádku?" přišel jsem k němu.

"Ne, říkal jsem ti že mě bolí záda," otočil jsem se na něj s bolestným výrazem ve tváři. "Hiro-san. Bolí to. Potřebuji Tě tu u sebe," řekl jsem a sklopil zrak. "Gomenasai. Chápu že máš práci," dodal jsem.

Ihned mě něco napadlo, když řekl že ho bolí záda. "Nowaki, ohledně toho včerejška. Kam jsi šel?" podíval jsem se na něj vyčítavým pohledem. Sám nechápu jak mě mohlo napadnou, že by mě podváděl, ale moje pocity byly naprosto mimo realitu.

"Řekl jsem si že tě doma nemůžu nechat dlouho samotného a tak jsem si došel jenom na kafe a zpátky. Nic jiného jsem jinak nedělal. Opravdu. Možná je to kvůli tomu jak si na mě vylil tu vodu, ale to je kravina," řekl jsem upřímně a podíval se na něj. Co si asi myslí? Posunul jsem se k němu blíž a položil si hlavu do jeho klína.

"Už od včerejška jsem mimo. Není to schoda náhod, že jsme se včera pohádali, tys na dvě hodiny zmizel a dneska tě podezřele bolí záda?" zadíval jsem na něj vyčítavě. Chtěl jsem, aby pochopil kam tím mířím. Věděl jsem, že si zahrávám, ale v duchu jsem si přál, aby mě vyvedl z omylu.

"Hiro-san... myslel jsem že mi více důvěřuješ. Nikdy bych tě nepodvedl. Na to tě až moc miluju!" Řekl jsem a obejmul ho. Tak moc, moc ho miluju!

Roztřesenýma rukama jsem ho tiskl k sobě blíž. "Tak strašně moc se omlouvám! Jsem egoistickej kretén! Omlouvám se za všechno, Nowaki! Byl na tebe strašně hnusný, ale polepším se! Slibuju! Zůstaň se mnou. Prosím. Tak strašně moc tě miluju." vzlykal jsem mu na rameno.

Tak tihle ho trápilo? Celou dobu si myslel že ho opustím? To je trdlo. "Hiro-san. Jak tě to vůbec napadlo? Tohle bych nikdy neudělal! Na to tě až moc miluju," řekl jsem mu a vpil se do jeho vůně. Tak příjemná...

"Já nevím prostě jsem jen čekal, kdy tě ty moje nálady přestanou bavit a najdeš si někoho lepšího. Někoho kdo by ti byl rovný" šeptl jsem a schoval obličej do jeho hrudi. Mluvil jsem sice úplně jinak, ale byl jsem tak neskutečně šťastný, že je tak blízko mě ...

"To není pravda, Hiro-san!" Řekl jsem a obejmul ho. Sice mě furt kurva boleli záda, ale Hiro mi za to utrpení stál. Miluju ho více než cokoliv na světě. "Hiro-san. Podívej se na mě," řekl jsem tiše a on udělal to co chci. Políbil jsem ho.

Svalil jsem ho na záda, aby se ke mě nemusel sklánět. Místo toho jsem se já skláněl na nad ním a vtiskl mu další polibek. "Jo a když už jsme u toho přiznávání, do tý knížky jsem to napsal já." špitl jsem a odvrátil pohled do strany. Byl jsem trochu v rozpacích.

"Věděl jsem, žes to byl ty," řekl jsem a ušklíbl se na něj. A začal ho intenzivněji líbat. Jednou rukou jsem mu vjel do vlasů a druhou jsem mu zajel pod tričko. Začal jsem ho hladit po jemných zádíčkách a on mi zavrněl do úst, což se mi náramně zalíbilo.

Přišlo mi jiné než kdy dřív. Spali jsme spolu, líbali, osahávali ... Bylo toho hodně, ale teď to bylo jiné. Jako bych se do něj znovu zamiloval, cítil jsem v břiše tisíce motýlů. "Nowaki" špitl jsem jeho jméno a tělem se nastiskl na jeho.

"Hiro-san," zašeptal jsem jako předtím on. Hiro se o mě různě otíral a já si to nechal líbit. Dál jsem ho hladil po zádech a přestal jsem až když jsem mu svlékl triko. Pohled na jeho hruď mě dost vrušoval, čehož si Hiro všiml. Zrůžověl. Já toho využil a hodil ho pod sebe. Svou erekcí jsem se otřel o tu jeho, což nás přivedlo k šílenství.

"Nowaki, chci tě" vzdychl jsem mu do ouška. Nowaki na oplátku toužebně vzdychnul. Jednou rukou jsem mu zajel do vlasů a přitáhl si ho k polibku. Druhou jsem mu pod tričkem šmátral po hrudi.

"Já tebe víc," řekl jsem a znovu se otřel o jeho erekci. Takhle jsem se o něj otíral dost dlouho. Oba jsme se mohli zbláznit. Popadla nás touha. Hiro mi sundal triko a já jemu zas kalhoty. Tak se mi odhalil výhled na jeho bouli, kterou jsem začal mnout mezi prsty zatímco můj jazyk se staral o jeho bradavky. Zaryl mi nehty do zad a sténal.

"Nowaki " opakoval jsem stále jeho jméno. Bylo mi hrozné horko a tváře mi rudly. "Nowaki jestli mě nepřestaneš dráždit, tak se udělam" vydral jsem ze sebe a škrábnul ho po zádech.

"O to mi jde," řekl jsem a začal ho dráždit intenzivněji. Hiro po chvíli vykřikl a místo, kde jsem ho dráždil zvlhlo. Mlsně jsem si olízl rty a stáhl mu i boxerky. Hiro se mohl zbláznit. Olízl jsem ho po celé délce. Hiro opět zasténal. Nevydržel a vzal ho celého do pusy. Začal jsem dělat plynulé pomalé pohyby a přidával i zoubky.

"Nowaki *ach* Ksakru!" sténal jsem. Zarýval jsem nehty do prostěradla a slastně přivíral oči. Nowaki mě dováděl k šílenství. Přidal na tempu a já se podruhé udělal. Nowaki mě políbil a já ochutnal pachuť vlastního sperma. "Bylo by nefér, abych si užíval jen já." ušklíbl jsem se a svalil ho pod sebe. Začal jsem s polibky na krku a pokračoval níž. Jedním pohybem jsem z něj sundal všechno oblečení a začal ho obdarovávat stejnou péčí jako on přes chvíli mě.

"Ach... Hiro-san. Jsi... jsi úžasný," vydral jsem ze sebe a rukou mu prohrabával. Další byla zaměstnaná mačkáním a hlazením jeho krásného zadečku. Ta jeho péče mě doháněla k šílenství. V jednu.l chvíli jsem sténal a v další vrněl.

Ušklíbl jsem se nad jeho sténáním. Přidal jsem na intezivnosti a rychlosti. Nowaki se mi po chvíli s výkřikem udělal do pusy. Spolkl jsem to a lehl si na něj. Nowaki měl stále zavřené oči a pootevřená ústa. Toho jsem využil a začal ho vášnivě líbat.

Obejmul jsem ho kolem pasu a prodloužil náš polibek. Olízl jsem mu horní ret a jemně skousl dolní. Zasténal. Pak jsem se od něj odtáhl a opět obrátil naše pozice. Otočil jsem si ho a jazykem začal pečovat o jeho vstup a vnitřek.

Celý jsem se třásl. Jednou rukou jsem se opíral o postel a druhou si zakrýval ústa. "Ne! Nowaki! Nedávej ..." zasténal jsem. Vrněl jsem a zároveň kňoural. Nowaki mě hladil po vnitřní straně stehen, což vyloženě nesnáším. Zvláště, když jsem takhle nadržený.

Různě jsem se v něm kroutil jazykem a stále jsem ho hladil po vnitřní straně stehen. Věděl jsem, že to nesnáší, protože ho to až moc vzrušuje. Vytáhnul jsem z něj jazyk a pokračoval stejně. Akorát dvěma prsty.

"No-wa-ki" zavzdychal jsem a prohnul se v zádech. Zkušeně našel moje slabé místečko a všechen pohyb soustředil tam. "Nowaki, to nemůžeš." nedořekl jsem roztřeseným hlasem. Místo odpovědi přidal i třetí prst.

Různě jsem prsty roztahoval a dál se soustředil na Hirovo citlivé místečko. Když už jsem chtěl přidat čtvrtý, udělal se. Vytáhl jsem z něj prsty a mlsně je olízl. Pak jsem začal mou erekci třít o jeho zadeček a vstup.

"Přestaň mě srát a už si mě konečně vem!" rozkřikl jsem se na něj. Slyšel jsem jak se uchechtl. Vzápětí jsem cítil tlak a bolest. Nowaki tiše zavzdychal, když se do dostal až po kořen. Díky jeho pečlivosti bolest ustala téměř okamžitě

Nechal jsem mu prostor na zvyknutí. Přece jen jsem mu nechtěl ublížit. Po chvilce jsem začal přirážet. Oba jsme začali vzdychat. "N-Nowaki," vydral ze sebe Hiro. Měl zavřené oči. Roztomilá reakce. Ostatně... je celý roztomilý. Zapletl jsem si s ním prsty u rukou. "Hiro-san..." vzdychal jsem mu do ouška. Začal jsem přirážet rychleji.

"Nowaki, já-já to nevydržím" vzdychal jsem. O to silnější a rychlejší přírazy jsem dostával. S výkřikem jeho jména jsem potřísnil prostěradlo postele. Nowaki mě chytil za boky a pokračoval. Trvalo mu dost dlouho než se udělal. Cítil jsem jak se ve mě rozlévá jeho sperma. Svalil jsem se na postel a Nowaki na mě. Oba jsme těžce oddechovali.

Slezl jsem z něj a rozplácl ze vedle něj. Vyvlíkl jsem prostěradlo a hodil ho do rohu. Pak jsem si ho k sobě přitáhl a přikryl nás.

"Miluju tě, Nowaki" objal jsem ho. "Promiň jak jsem se k tobě choval" zašeptal jsem.

Zabořil mi obličej do mé hrudi. Roztomilý! Opět. "Myslím, že po tomhle incidentu je to odpuštěno," nervozně jsem se zasmál. "A co máš dnes v plánu?" zeptal jsem se. Je to divný, ale jinou dobu na TO než ráno jsme si fakt vybrat nemohli.

"Pokud tebe přetastali bolet záda a já si do hodiny sednu, tak nic." usmál jsem se. "Je nějáké místo kam bys chtěl zajít?" přitulil jsem se k němu a zvedl hlavu. 

"Já mám plánu být celý den s Tebou a lenošit!" řekl jsem vesele a málem ho štěstím umačkal. "Debile. Udusíš mě," promluvil a když jsem ho pustil podíval se na mě. Já se na něj zazubil.

"Souhlasím s tvým nápadem." usmál jsem se. "Je mi jedno kde, je mi jedno kdy, ale vždycky a napořád jenom s tebou." zašeptal jsem mu a vtiskl jemný polibek. "Pamatuju na naše první setkání. Málem jsi mě přizabil tou raketkou nebo co to bylo. Tenkrát jsem si říkal, že jsi nějákej mentál nebo co. Upřímně jsem tě nemohl vystát. Postupem času jsi byl čím dál tím vlezlejší a už nevěděl co mám dělat. Nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy mi dvě tvoje slova změnila život. 'Miluju tě' nikdy na tu chvíli nezapomenu." řekl jsem a položil si hlavu na jeho hruď. "Ani já, Hiro-san." zašeptal Nowaki.