TakanoRitsu

Název: Nemoc

Paring: Takano x Ritsu

Spolupráce s: SweetLevi

Žánr: yaoi

Dnes jsem šel do práce dřív, protože naše oddělení opět totálně nestíhalo. Hned jak jsem tam došel začal jsem přidělovat práce. Pár lidí jsem poslal do tiskárny, další polovinu jsem nechal dělat svou práci a poslední polovina zvedala telefony. Byl jsem zcela zaměstnaný opravováním, když v tom mě vyrušil Onodera.

"Takano? V tiskarně mají prý nedostatek lidí a nestíhají." sdělil jsem mu. "To už není můj problém! Poslal jsem tolik lidí kolik jsem mohl!" křikl naštvaně Takano a dál se hrabal v papírech. "Tak joooo ... " zamumlal jsem a šel vše vyřídit do tiskárny... Konečně přestávka na oběd! Byl jsem naprosto vynervovaný ze zvedání telefonů a běháním po místech kde komu něco nelíbilo. Seděl jsem a čelem jsem se opíral o zeď

"Hej ty tam!" ukázal jsem na jednoho z poskoků. "Dej tyhle papíry do tiskárny!" křikl jsem a on splnil můj rozkaz. Všiml jsem si že Onodera je hlavou přitisknutý ke zdi. Momentálně nikdo na oddělení nebyl a tak jsem k němu šel. "Hej... Onodero. Je ti blbě? Nebo tak jenom vypadáš?" zeptal jsem se.

"Ne! Jenom nenavidim, když tu jak debil běham všude možně, protože tohle a tamto se někomu zas nelíbí!" řekl jsem naštvaně. "Jdu si dát oběd ..." dodal jsem a plazil se po krásně chladivé zdi. Ani nevím co jsem snědl, možná i příbor. Ale to je teď jedno. Začínalo mi být doopravdy blbě. Rychle jsem běžel na záchod, kde jsem se pozvracel.

Polední pauza už skončila a Onodera nikde. Šel jsem se kouknout do jídelny, jestli není náhodou tam. Nebyl. Šel jsem tedy zpět, ale po cestě jsem zaslechl dávivé zvuky z mužských toalet. Vtrhl jsem na ně a zaklepal na kabinku odkud se zvuk ozýval. "Onodero? Si v pořádku?" zeptal jsem se. Nemusel jsem hádat kdo to je. Vyppadal blbě už předtím, ale jako vždy si hrál na drsňáka. Až došlo k nejhoršímu. Tohle dělá vždycky. Idiot.

"Postarám se o sebe sám!" sykl jsem a sedl si na zem kabinky. "Už nemám co vyzvracet, možná jen plíce ..." pomyslel jsem si. "Takano! Ty tam ještě pořád stojíš?!" sykl jsem naštvaně. "Pošlu tě domů!" odvětil. Vyšel jsem z kabinky a zamířil k umyvadlu. Takano mě pořád upřeně sledoval.

Vzal jsem ho za ruku a odtáhl k východu. " Tak a teď si na sebe vezmeš kabát a a půjdeš domů! Nikam jinam!" řekl jsem a navlíkal ho do kabátu. Moc se mu nechtělo, ale najednou se mu trochu zatočila hlava a opřel se o mě hlavou. "Co sem říkal,hmm?" ušklíbl jsem se vítězoslavně.

"Seš otravnej jak moje matka!" prskl jsem a vzal si věci. "Večer za mnou nechoď!" sykl jsem na odchodu. "Večer se za tebou stavím!" zakřičel Takano. "Je hluchej nebo co?" pomyslel jsem si. Neřešil jsem to a šel domů. Bylo mi vážně mizerně.

Musel jsem se usmát. Zase jsem ho dostal. No a teď zpátky do práce. Super. Začal jsem zvedat telefony a vyřizovat věci za Onoderu. Musím přiznat, že to nebylo zas tak lehký, ale stačilo zařvat a oni udělají to co chci. Když byl konečně večer, vzal jsem si kabát a pomalu se vydal domů. Jenom doufám, že někde po cestě nepotkám mrtvolu Onodery.

Pro jistotu jsem se doma zamknul, dal řetízek a zabarikádoval dveře židlí. "Pitomej Takano!" sykl jsem a zalezl si do postele. Všude jsem měl zhasnuto, takže to z venku vypadalo, že nejsem doma. Ale co. Konečně klid

Ulevilo se mi když jsem žádnou mrtvolu nepotkal. Možná tak sebe protože jsem byl tak zřízený z práce, že jediný co jsem udělal když jsem přišel bylo to že jsem sebou práskl do postele a poslal Onoderovi SMS.

"Sladké sny. Dnes za tebou již nepříjdu, jsem vyřízený. Ale zítra si vezmu v práci volno a postarm se o tebe. Takano." četl jsem SMS. "No to si ze mě dělá prdel!" sykl jsem a odepsal mu: "Nedělej si starosti, v práci tě potřebujou. Pozítří už příjdu. Nenavštěvuj mě. Onodera."

Koukal jsem co mi napsal on. Pche... jak si může myslet, že by jsem šel do práce. Bez něj! Ani náhodou. Zítra prostě zůstanu doma a postarám se o něj. Zítra ráno si to s nimi domluvím. Z toho přemýšlení jsem usnul. Druhý den ráno jsem dal vědět agentuře, že si beru volno. Naštěstí to šlo hladce akorát jsem potřeboval něco zařídit. Ještě že to šlo po telefonu. Osprchoval jsem se a oblékl, pak jsem vyrazil za Onoderou. Zazvonil jsem.

V klidu jsem snil, když v tom mě probral zvonek. Takano! "V klidu! Jen lež dál! Dělej, že nejsi doma, třeba odejde." opakoval jsem si. Po chvíli mi začal zvonit mobil. Zvonek, mobil, zvonek, mobil, zvonek ... "Tak a dost!" sykl jsem a vstal z postele. Odendal jsem židli, odemkl a s řetízkem otevřel dveře. "Nikdo není doma!" sykl jsem přes skulinku mezi dveřmi.

"Moc vtipný," zíral jsem na rozespalého Onoderu. "Pusť mě dovnitř," řekl jsem. Nic. "Onodero! Aspoň jednou v životě se o sebe nemusíš starat a TY to nevyužiješ?!" zeptal jsem se.

"Ne, nevyužiju. Nejsem malé dítě, abych potřeboval pomoc." odvětil jsem a chystal se zavřít dveře, jenže Takano tam strčil ruku. "Nevim o co ti jde, stejně je tu řetízek." řekl jsem s výsměchem. Jenže Takano je nejspíš kříženec s Batmanem. Zručně vyvlíkl řetízek a otevřel dveře. Udělal jsem tři kroky zpátky.

"Takže moje malé děťátko bude teď dělat přesně to co mu řeknu a nebude zlobit jinak bude tvůj tatínek zlý," řekl jsem a vzal ho do náručí. "T-Takano! Co blbneš!" křikl na mě. Ignoroval jsem ho. Uložil jsem ho do postele a do pusy mu strčil teploměr.

Probodával jsem toho ignoranta pohledem. "Víš o tom, že mě neskutečně sereš?!" sykl jsem s teploměrem v puse. "Ty mě s tím svým přístupem taky!" křikl Takano z kuchyně. "Pche! Prej děťátko ... já ti dám tatínka ..." zamumlal jsem si. Přišel ke mě Takano a vytáhl mi z pusy teploměr.

"Máš čtyřicítky! Nedivím se že ti tak dlouho trvalo dojít ke dveřím!" řekl jsem a přikryl jsem ho dekou až po krk. Onodera se furt tvářil nasraně, ale nic jiného mu nezbývalo. "Tak. Jestli budeš hodný, táta Ti dá něco malého na zub," řekl jsem a letmo ho políbil na ústa a poté opět odešel do kuchyně.

Teď svoje červené tváře mohl svést na horečku, ikdyž tím způsobené nebyly. Zalezl jsem si celý pod deku a jako špion z pod deky sledoval Takana v kuchyni. Cítil jsem se nesvůj z jeho přítomnosti. Možná mě jen sraly ty jeho nablbý keci a nebo taky ne jen to. Takano se po chvíli vrátil z kuchyně.

Přinesl jsem mu kuřecí polévku. Nabral jsem jednu lžíci. "Tak řekni  áááá," poznamenal jsem. Onodera byl pořád pod dekou. Vykukovali mu jen oči. Položil jsem tác z polévkou stranou a vytáhl Onoderu do sedu. Ale pomalu, aby se mu nezatočila hlava. Přidržel jsem si ho a násilím mu otevřel pusu. Opět jsem nabral lžíci plnou polévky a dal jsem mu jí do pusy. Polkl. Dal jsem mu do pusy druhou, třetí a postupně ji celou snědl. Sáhl jsem mu na čelo. Trochu jsem zpanikařil, protože bylo úplně vařící. "Onodero!" křikl jsem.

"Nedělej si starosti. Dík že ses stavil." sykl jsem a rychle se schoval zpátky pod deku. Nechápal jsem co se to se mnou děje. Nemohl jsem vystál jeho přítomnost. Byl jsem z něj ... vzrušený?!! Cítil jsem, že jsou mi kalhoty trochu těsné. "Proč zrovna teď?!" brečel jsem v duchu. Takano odešel do kuchyně a tak jsem bleskově vylezl z postele a zamknul se v koupelně.

Když jsem uklidil kuchyň rozhodl jsem se Onoderovi dělat společnost, aby se necítil sám. Jenže on tam nebyl. Opět jsem zpanikařil. "Onodero! Onodero! Kde jsi?!" volal jsem. Koukl jsem se do všech místností kromě jedné. Koupelna. Běžel jsem k ní a zalomcoval klikou. Zamčeno. "Onodero? Si tam?" zeptal jsem se.

"Ne ty imbecile! Ta koupelna se asi zamkla sama!" sykl jsem naštvaně. "Potřebuju si dát sprchu, jsem celý zpocený!" řekl jsem a pro jistotu ještě zabarikádoval dveře košem na prádlo. Svlíkl jsem se a začal sprchovat.

"Dobře, počkám na Tebe v obýváku," řekl jsem a odkráčel jsem se koukat na televizi. Co to s Onoderou proboha je?

Vylezl jsem ze sprchy a uvědomil si, že potřebuju čisté oblečení. Jenže skříň je v ložnici - přes Takana. Ovázal jsem si okolo pasu ručník a vyšel z koupelny. "Nečum na mě!" sykl jsem když jsem procházel okolo Takana. Rychle jsem se oblékl a šel za ním do obýváku. Flákl jsem sebou na gauč a hlavu zabořil do polštáře. Věděl jsem, že se na mě ten imbecil dívá.

Neposlechl jsem ho a dál na něj čuměl. Vstal jsem a pohladil ho po vlasech. Poté jsem opět sáhl na jeho čelo. Už to bylo lepší, ale nejspíš si pustil moc horkou vodu, protože byl furt trochu rudý. Sednul jsem si vedle něho. "Onodero... jakou teplotou vody ses sprchoval," zeptal jsem se. Byl červený jak rajče.

"Ty imbecile! Myslíš, že jsem snad úplně pitomej na to, abych si neuměl nastavit teplotu vody!?" vyjel jsem po něm. "Nebyla ani horká ani studená ... jen mám horečku, tak jsem asi teplej, ne?!" zavrčel jsem s obličejem v polštáři.

"Vážně? Tak se mi podívej do očí, když tohle říkáš," namítl jsem.

Nechtěně jsem zvedl hlavu z polštáře. Přetočil jsem se na záda a trošku se protáhl. Poté jsem udělal, co chtěl. Podíval jsem se mu do očí. V tu chvíli jsem stuhl. Nemohl jsem se pohnout.

"No? Já poslouchám?" řekl jsem. Musel jsem se pousmát. Věděl jsem, že to nedokáže. Užíval jsem si jeho rozpaky a naklonil se k němu blíž.

"Ta-takano!" sykl jsem když se ke mě naklonil. "Prosím, přestaň ..." zašeptal jsem a odvrátil pohled do strany. Srdce mi bilo jako o závod. Nemohl jsem se uklidnit, když byl takhle blízko.

"Přestanu, ale pokud mi to řekneš," řekl jsem a ještě víc se k němu přiblížil. Dotýkali jsme se skoro nosy. Už jsem to nevydržel a políbil ho. Po chvíli jsem se odtáhl. "Tak co řekneš mi to?" zeptal jsem se.

Cítil jsem jak atmosféra mezi námi začíná houstnout. Věděl jsem, že tohle nedopadne dobře. Cítil jsem červeň na svých tvářích. Zabořil jsem znovu hlavu do polštáře a tiše řekl: "Pravda je, že nějáká sprcha mi byla ukradená. Jen jsem ... jen ... jen ..." 

"Jen co?" dotíral jsem se a lehl si na něj. Pohladil jsem ho po vlasech. "Odpověz... nechovej se jak dítě Onodero," zašeptal jsem mu do ouška.

"Prostě jsem z tebe dostal erekci, ty imbecile!" zařval jsem jednodechově. Uvědomil jsem si co jsem právě řekl. Objal jsem polštář a odmítal z něj vytáhnout obličej.

"Hmm...vážně?" řekl jsem. Jemně jsem mu skousl ouško. Stále byl obličejem zavrtaný do polštáře. Políbil jsem ho na zátylku a začal jsem ho líbat po celých zádech. Přes košili.

"Ta-Takano! Přes-taň blbnout!" vykoktal jsem ze sebe. Jenže on mě zase ignoroval. Kdyby mě to slůně nezalehlo a nedrželo, dávno už bych zatarasoval dveře v koupelně. Cítil jsem, jak mi vyhrnul košili a polibky směřoval na holou kůži.

Chtěl jsem mu košili přetáhnout přes hlavu, jenže ten prevít nechtěl natáhnout ruce. "Hej.. Onodero! Natáhni je!" řekl jsem podrážděně.

"Ne!" řekl jsem jednoduše a ještě víc stihnul polštář. Jenže Takano byl podrážděný a z toho neplyne nic dobrého. Násilím mi sebral polštář a přetočil mě na záda, takže jsem se mu díval do očí. Byl jsem až moc v šoku na to, abych něco udělal. Takano mi zručně sundal košili a chytil obě ruce.

Trochu víc jsem je stiskl, aby mi neutekl. Poté jsem ho pomalu začal líbat na krku, po chvíli jsem se přesunul k jeho tváři. Nakonec jsem se přesunul k jeho ústům, které jsem nejdříve líbal pomalu, ale poté rychleji a naléhavěji. Chtěl jsem ho jak nikdy předtím. Musí pochopit, že patří jenom mě a nikomu jinému!

Bylo mi jasný, že dneska mě prostě Takano chce a hotovo. Nevěděl jsem, jestli ho chci políbil nebo mu vrazit facku. Nakonec jsem usoudil, že nemá cenu se bránit. Povolil jsem napětí v rukou a stále se díval do strany.

Pustil jsem jeho ruce a začal se věnovat jeho bradavkám. Stále jsem ho líbal. Když byly obě bradavky vzrušené, teprve jsem ho přestal líbat. Oba jsme byli pěkně udýchaní. Bože! Takhle jsem se s nikým ještě nikdy nelíbal. Onodera vypadal, že mu je hůř než předtím a tak jsem z něj slezl. "Jsi v pořádku, Onodero," chytl jsem ho za ruku.

"Je mi dobře ... pokračuj ..." řekl jsem tiše. Nemoc byla teď to poslední co se mi honilo hlavou. Poprvé jsem ho po tak dlouhé době doopravdy chtěl. Takano, ale nevypadal, že by se k něčemu dalšímu měl. Jenže už bylo pozdě na to, aby couvl. Sužovala mě potřeba i touha. Cítil jsem, že kalhoty mi začínají být už dost těsné.

"Ne není Ti dobře!" namítl jsem. Bez ohledu na to jaká touha mě teď k němu táhla. Jeho zdraví bylo pro mě přednější. Najednou mě Onodera strhl zpátky do mé minulé polohy.

"Ty nadutej imbecile! Kdy ti konečně dojde, že mě je fajn! Víc než léky, potřebuju sex!" řekl jsem naštvaně. Já bych měl vážně držet hubu! Rychle jsem si schoval obličej do dlaní, abych se vyhnul Takanovu pohledu. Přes skulinku mezi prsty jsem viděl jeho překvapení. Ale hned na to se škodolibě usmál.

"Jak chceš!" prohodil jsem mezi líbáním jeho hrudi. Mezi tím jsem mu rozepnul kalhoty a hodil je na podlahu. Následovalo spodní prádlo. Vzal jsem do pusy jeho úd a začal jsem ho jemně olizoval jazykem. Postupně jsem přidával na temnu a přidal i zoubky.

Nemohl jsem se na nic soustředit. Byl jsem naprosto bezmocný. Nebohá ovečka v sevření tohohle vlka. Nedokázal jsem zadržovat sténání. Zarýval jsem nehty do gauče. S vyvrcholením jsem křikl jeho jméno. Udělal jsem se mu do pusy. Beze slova vše spolknul. V mžiku jsem ho povalil na gauč a tím vyměnil naše pozice. Začal jsem mu rozepínat kalhoty, které po chvíli skončily někde v pokoji. Stáhl jsem mu i spodní prádlo a začal oplácet slast, kterou dával před chvíli on mě.

Sténal jsem tak nahlas že jsem se bál, aby nás neslyšeli v horním patře. No, ale bylo mi to v podstatě jedno. Za chvíli jsem se mu udělal do pusy a on vše, jako já předtím, poslušně spolykal. Potom jsme si opět vyměnili role. Otočil jsem si ho a začal ho olizovat u jeho vchodu. Vniknul jsem do něj jazykem.

Vytřeštil jsem oči, když se Takano znovu stal tím dominantním a vniknul do mě jazykem. Skousával jsem si ret, abych zadržel slastné steny. "Taka-no pospě-š si, ch-ci tě!" vydral jsem ze sebe mezi steny. Sám jsem nevěřil, že to ještě někdy v životě řeknu, ale stalo se tak.

Vytáhl jsem jazyk a splnil jsem mu jeho přání. Pomalu jsem do něj vnikl a začal se v něm pohybovat. Nejprve jsem byl opatrný, ale potom už jsem to nemohl vydržet a zrychlil jsem na maximum. V momentě, kdy jsem zasáhl jeho slabé místo vyvrcholil a poskvrnil gauč. Ještě jsem ho chytl za boky a víc přirazil. Za chvíli jsem též vyvrcholil. Naplnil jsem ho teplým spermatem.

Těžce jsem oddechoval rozplácnutý na gauči. Takano ležel vedle mě a funěl mi za krk. Nepříjemný pocit. "Aby bylo jasno, tak mi pomůže dostat ten flek z gauče a přestaň mi doprdele funět na krk!" procedil jsem mezi zuby.

Zvedl jsem se z něj a sedl si od něj dál. "Fajn jak chceš," řekl jsem a pomalu se začal oblékat.

"Nasránku!" sykl jsem. Vstal jsem z gauče a šel do ložnice, kde jsem se oblékl. Když jsem se vrátil Takano byl pryč. "Co si ten idiot myslí?!" sykl jsem a už zvonil u něj doma.

Někdo zazvonil. Nemusel jsem hádat kdo to je. Moc dobře jsem věděl že je to Onodera. Šel jsem mu otevřít. "Co chceš?! Dal jsem ti to co si chtěl, tak co otravuješ? Navíc je Ti blbě tak jdi zpátky do postele. Nebo snad chceš abych tě tam odnesl?" řekl jsem povýšeně.

"Nechápu co tě zas žere! Ty moc dobře víš, že víc mluvim než myslim! Tak si sakra přestaň hrát na uraženýho!" vrčel jsem. "Nejdřív se se mnou vyspíš a pak si hraješ na uraženýho?!" dodal jsem. Takano tam jen stál a nic neříkal. "Tak to nazdar!" sykl jsem a vykročil zpátky do svého bytu.

Chytl jsem ho za ruku. "Tak aby bylo jasno! O ten sex sis prosil sám! Nevzpomínám si, že bych já přitom křičel Ještě, ještě ještě," křikl jsem na něj. "A na uraženýho si fakt nehraju! Šel jsem jenom pro přípravek na ten gauč! Ty už laskavě zalez do postele a já se o to postarám!" dodal jsem poté.

Díval jsem se na něj jak vyvoraná myš. Nemohl jsem říct ani hlásku. Takano mě vzal do náručí a odnesl k sobě do postele. Nemohl jsem protestovat. Zachumlal jsem se do peřiny. Voněla přesně jako on. Hodil jsem si ji na hlavu a čekal než se Takano vrátí.

Musím přiznat, že to sperma z gauče nešlo vůbec vyčistit. Z Onodery toho teda pěkně vypadlo. Říkal jsem si v duchu. Nakonec jsem to ale přece jen vyčistil. Zamkl jsem Onoderův byt a přesunul se za ním do mého. Uklidil jsem přípravek a šel se na něj podívat. Byl tak zachumlaný že jsem ho neviděl. "Onodero? Si živý?" zeptal jsem se.

"Ta deka voní jako Takano." zamumlal jsem. Byl jsem tak trošku nablbý z té horečky, že jsem blábolil nesmysly. "Takano! Pojď si čichnout! Ta deka voní jako Takano!" blábolil jsem s dekou na hlavě.

"Bože! Co Ty si za idiota, že tě takhle skolí horečka!" ulevil jsem si a sedl si vedle něj na postel. Snažil jsem se mu deku dát po krk, jenže on jí furt držel nad hlavou. S ním se prát! "Hej Onodero! Vždyť se udusíš!" řekl jsem na něj. A zvýšil jsem sílu, jenže on tu deku stejně furt držel! Prevít!

"Umrznou mi uši!" protestoval jsem proti sundání deky z hlavy. Jenže Takana to přestalo bavit a deku mi odhnul. Byli jsme těsně blízko. Chytil jsem ho za košili a strhl k sobě. Objal jsem ho a hlavu si položil na jeho hruď. "Když ne Takanovu deku, tak Takana ..." zablábolil jsem.

"Onodero! Přestaň blbnout! To už tě radši přikryju dekou," řekl jsem podrážděně. Jenže on mě dál objímal a zhluboka mi dýchal do košile. "Onodero? Si v pořádku?" zeptal jsem se. To pako neodpovídalo. "Onodero, Ty snad spíš nebo co?"

Probral jsem se v cizí posteli. Bylo ráno, středeční ráno. Ze včerejška jsem si absolutně nic nepamatoval, ale už mi bylo výrazně líp. Neměl jsem košili. Porozhlídl jsem se po pokoji a uviděl brýle. "Neee! Takano ne!" zakňučel jsem.

Byl jsem už v práci, ale v duchu jsem si představoval jak se asi musí Onodera tvářil. Nad tou myšlenkou jsem se musel usmát. Tak neměl být tak roztomilý, když usnul. Může si za to sám. Teď už jsem to nevydržel a nahlas se zasmál. Všichni se po mě ohlíželi a kroutili hlavou nad tím jak můžu mít dobrou náladu, když nestíháme vůbec nic.

Pokračování ...

Vyletěl jsem z postele a aniž bych potřeboval košili, mířil jsem si to ke vchodovým dveřím. Košili jsem ani hledat nemusel, ozvala se sama, když mi podrazila nohy a já olízl podlahu. Mrcha jedna bílá ... Ale co, když už ji mám tak si ji vezmu. Zapnul jsem si poslední knoflíček a šel ke dveřím obout. V klidu jsem chytil kliku a zatáhla. "Haa?" Cloumal jsem s klikou, ale nic. "Ten dominantní křeček mě tu zamknul!" vztekal jsem se.

Celou dobu co jsem v práci se usmívám jak debil. Těšil jsem se na Onoderu, ale zároveň jsem byl smutný že jsem nemohl vidět jeho výraz, když zjistil, že je zamčeno. Znovu jsem se ušklíbl. Najednou mi někdo zaklepal na rameno. "Eto... Masamune-senpai? Moje kamarádka onemocněla a na mě také něco leze... měli jsme místa ve vlaku Furitaki, který jede poslední jízdu... prosím... vezměte si je!" Řekla a nechala je na stole. Pak utekla. Ehh... ok.. kouknul jsem se na lístky. Ohh... kupé. Tak to s Onoderou musíme jet! Dodělal jsem práci a vydal se domů za Onoderou.

Běhal jsem po bytě a hledal klíče. "Někde musí mít náhradní!" Žuchl jsem zpátky do postele a svoje usilovné hledání vzdal, po pěti minutách. "Tak mu alespoň vyžeru ledničku." naplánoval jsem pomstu a mířil do kuchyně. Otevřel jsem ledničku, ale byl jsem nepříjmně překvapen. "Samá zelenina?" chtělo se mi brečet. "To seš snad vodník, že tu máš tak zeleno?!" zavřel jsem naštvaně ledničku a poraženecky si zalezl do postele. 

Co nejrychleji jsem spěchal za Onoderou. Těšil jsem se. Zalezl jsem do panelového domu a pak rovnou ke dveřím bytu. Otevřel jsem. "Onodero! Jsem tu. Neumřel si tady beze mě?" Řekl jsem a jemně se zasmál. Neozíval se. Zul jsem si boty a sundal kabát. Nejdříve jsem zašel do kuchyně odložit nákup. Lístky jsem hodil na linku. Pak jsem se vypravil do ložnice. Onodera byl na posteli stočený v klubíčku. Sedl jsem si k němu a pohladil ho po hnědých vlasech. "Spíš, nebo trucuješ, koblížku?" Zeptal jsem se.

"Ani jedno, ty brokolicovej dominantní potkane!" kousl jsem ho do ruky, kterou mě hladil. On na mě převapeně zíral. Vyskočil jsem na nohy a vyběhl z pokoje ven. Mířil jsem ke vchodovým dveřím a fanaticky řval 'svoboda'. Chytil jsem kliku a natěšeně otevřel dveře. Moje nadšení opadlo, když jsem zjistil, že je opět zamčeno. "Zamčeno? Zase zamčeno! Tys nás tady kurva zamknul?!" nakráčel jsem do kuchyně za Takanem, který si v klidu upíjel kafe. "Takanoooo!" chytil jsem ho nasraně za triko. "Kde jsou ty klíčky a jestli řekneš, že v prdeli tak se vohni!" zavrčel jsem.

Ušklíbl jsem se. Měl jsem na něj jinou taktiku. Chytil jsem ho za ruku, kterou mě držel za triko. Naklonil jsem se k němu blíž. "Ritsu... ty mě taak rozpaluješ," zavrněl jsem mu u úst. On zrůžověl a zavřel oči. Roztomilé. Využil jsem toho a vtiskl mu hluboký polibek, přičemž jsem ho povalil na zem. "Počkej!... Takano!" Sykl. Já si ho k sobě přitáhl. "Bal si věci. Jedeme na menší výlet," řekl jsem mu a slezl z něj. Podal jsem mu ruku. Přijmul ji a sedli jsme si. Drze mi sebral hrnek s kafem. "Tss... ty vopelichaná kryso! Koleduješ si," řekl jsem. Místo kafe jsem si tedy zapálil.

"Nikam s tebou nejedu a to kafe máš studený" zamumlal jsem a opřel se o pohovku. "Už jsem ti někdy vyhrožoval že tě nahlás na policii?" podíval jsem se na něj. "Ne" vydechl kouř. "Tak brzo  začnu, když mě tu zavřeš s ledničkou plnou zeleniny." zamumlal jsem. Chvíli jsme jen mlčky seděli. "Měl bys ty cigerete omezovat." odklonil jsem se od kouře.

"Promiň," řekl jsem a cigaretu típl. "Proč nechceš jet?" Zeptal jsem se uraženě. Opřel jsem si hlavu o ruce a díval se ,,skrz" něj. Mával mi rukou před obličejem. Zatřásl jsem hlavou a promnul si kořen nosu. "Promiň... co že si říkal?" Zeptal jsem se zadněně.

"To je jedno, kašli na to. Nechci jet, protože ani nevím kam, s kým, kdy ..." povzdychl jsem si. "A hned jak by se naskytla chvíle s tebou osamotě, zaručeně bys po mě vyjel." zamumlal jsem nesrozumitelně. "A myslím, že je ještě brzo plánovat si něco společně, když jsme JEN kolegové v práci." dodal jsem, ačkoliv jsem věděl, že už to tak dávno není.

Rázně jsem se zvednul a naštvaně se na něj podíval. "Nikam, je to vlak Furitaki. Poslední jízda, se mnou, v sobotu ráno," řekl jsem. "Když se ti tak hnusím tak nemusíš jet. Pozvu Yokozawu, a doteď jsem si myslel že to bereš jinak. Upozorňuji, že si docílil jen toho, že si mě nasral, protože jsem tam chtěl jíst z Tebou, tak a teď nazdar," hodil jsem po něm klíče a nasraně odešel do obýváku.

Čuměl jsem jak vyvoraná myš. Věděl jsem, že Yokozawu řekl schválně. Taky jsem byl nasranej, ale ne natolik, abych uvolnil tomu zmrdovi místo. Sebral jsem veškerou důstojnost, narval ji do sáčku od kapesníků a ten hodil do koše. Poté jsem se zhluboka nadechl a šel za ním do obýváku. Ležel na pohovce a přepínal kánaly v televizi. Musel jsem ho pořádně vytočit. Klekl jsem si před pohovku a tím mu zabránil dál tupě čumět do bedny. Bez jediného slova se ke mě otočil zády. "Takano, j-já se omlouvám. Nezlob se." zašeptal jsem mu a jemně ho políbil na zatýlek.

Byl jsem na něj pořád nasraný, ale tohle mě teda dost vykolejilo. Nečekal bych to od něj. Otočil jsem se na něj s vražedným pohledem. "Co po mě teda chceš! Nejdřív tu řveš, že se mnou nikam nepojedeš a teď se lísáš?Nerozumím ti!" řekl jsem a tupě na něj čuměl.

"Taky že jsem zahodil veškerou důstojnost, abych to udělal! Kdybys ji někdy hledal, tak v koši v sáčku od kapesníčků." rozkřikl jsem se na něj. "Chápeš, že ti to nemůžu říct, nemůžu dovolit abys mi rozumněl." sedl jsem si poraženecky na zadek a smutně hleděl do země.

"Dobře..." řekl jsem po nějaké době a sedl si. Pohladil jsem ho po hnědé kštici. Pak jsem mu zvedl hlavu. "Ale... pojedeš se mnou, že jo? Nebo chceš aby tam jel se mnou vážně Yokozawa?" vyhrožoval jsem mu.

"Řekni ještě jednou jméno toho zkurvenýho parchanta a přísahám, že tě vykastruju!" křikl jsem. Takano se na mě překvapeně díval. "Ehm, promiň ... Já ... já" nemohl jsem to nijak zamluvit.

Obejmul jsem ho.  "Beru to jako, že se mnou jedeš," řekl jsem a ušklíbl se. Vtiskl jsem mu krátký, ale příjemný polibek. "Arigato," šeptl jsem. Pak jsem ho pustil a znovu po něm hodil klíče. "No... teď by ses měl jít převléknout. Smrdíš jako, kdyby  tě tu někdo zamkl a ty si tu zůstal jen se zeleninou v ledničce," uchechtl jsem se

"Že to říkáš zrovna ty, perverzní petrželko ..." zamumlal jsem a dal se na odchod. "Och, domov, sladký domov!" objímal jsem každou zeď ve svém bytě. "Ledničko! Baby, tys mi tak chyběla!" rozběhl jsem se do kuchyně a rozdával si tam francouzáka s ledničkou. "Uvidíme, co v sobě skrýváš ..." pomalu jsem do ní nahlédl. "Já idiot nenakoupil!" sesunul jsem se bezmocně k zemi.

Začal jsem smažit přírodní plátky masa, které naštěstí Onodera pod návalem zeleniny neviděl. Ještě že tak. Taky bych nechtěl jíst jen zeleninu.Plátky příjemně voněly a mě se strašně zbýhaly sliny.

Sbalil jsem si všechno potřebné a užil si příjenou sprchu. Převlékl jsem se a přemýšlel co jsem zapomněl. Vzal jsem si tašku a šel zazvonit na Takana, že bojový úkol je splněn.

"No?" řekl jsem, když jsem otevřel dveře. Onodera tam stál v pozoru, jako nějaký voják. "Úkol splněn kapitáne!" řekl. Chytnul jsem z něj záchvat smíchu a pustil ho dál. "Ty chceš o ty koule vážně přijít,co?" sykl, když šel okolo mě. "Ne... ty si tady hračka, ne já," řekl jsem a zvednul se ze země. Pohladil jsem ho a dal mu pusu na tvář. "Jsem rád, že se mnou jedeš," jemně jsem se usmál

"Nemohl jsem přece nechat s tebou jet toho mamrda Yokozawu." zamumlal jsem. Měl i jiné, řekněme své osobní důvody. A jestli si myslíte, že ty moje 'osobní' důvody byly, že jsem se do Takana znova zabouchl a strašně moc ho chci, tak vás nerad zklamu ... Trefili jste se. Zatraceně! xD

"To je pravda. Kdo ví co by mi udělal, kdyby si nejel ty! Určitě by něco zkusil," dojebával jsem ho. "Sedni si na chvíli do obýváku. Já si jen dobílím a můžeme vyrazit," řekl jsem a odešel si balit do ložnice.

Musel jsem zatnout pěsti při pomyšlení, že s ním Takano něco má. Cítil jsem vůni masa. Zamířil jsem do kuchyně a co jsem neviděl. Masoooo! "Takanooooo!" vyběhl jsem za ním do koupelny. "Ty sráči hnusnej, tys tu měl něco normálního k žrádlu?!" cloumal jsem s ním.

"Shimata! Zapoměl jsem to otočit!" vyřítil jsem se z koupelny kam jsem předtím přešel z ložnice aby jsem si vyzvedl šampon. Rychle jsem se přiřítil k plotně s Onoderou v závěsu. Otočil jsem plátky. "Uff... nespálilo se to!" řekl jsem. Najednou jsem zpozorněl. "Onodero! Můžeš mi říct co to děláš?" zeptal jsem se, když vypl sporák a zbalil mi oba dva plátky. Pak si to ještě okořenil a začal to jíst. "Jako vážně? Já taky nic nejedl!" zatvářil jsem se ublíženě a sledoval jak poslední zbytky mizí v jeho puse.

"Ale zlato ... To už je tvůj problém. Nebo ti mám přimenout, jak jsi mě tu zamknul na dobu neurčitou a kdoví, cos dělal když jsem spal?" pohladil ho laškovně po tváři. "Ale neboj se, hlady neuřeš. Máš tu zeleninu." vítězně jsem se zasmál a namáčkl se do jeho těsné blízkosti.

"Táhni!" odtáhl jsem se od něj a hodil mu mojí ruku na obličej. Podíval jsem se na hodinky. "Měli by sme vyrazit. " řekl jsem a popadl svůj bágl a jízdenky. Vyšli jsme ven a pěšky vyrazili směr nádraží.

"Víš co ty nasránku? Zvu tě na večeři v jídelním voze!" oznámil jsem mu, když už asi pět minut cesty šel přede mnou a naprosto mě ignoroval

,,Pff... A z čeho to zaplatíš Einsteine?" otočil jsem se na něj a podzvedl obočí. On čuměl do země. Povzdychl jsem si. ,,Bože... pojď nebo to nestihneme," řekl jsem a vzal ho za ruku. Za deset minut jsme byli na nádraží a na nástupišti.  Ukázali jsme jim jízdenky a museli se protlačit davem. Pak, když jsme nastoupili nás vedli ke kupé.

"Abys věděl, tak jsem si peněženku vzal!" kopl jsem Takana do zadku, když nás zavedli do kupé. Kupé vypadalo podobně jako pokoj. Postel, noční stolek a pár poliček. Hodil jsem tašku do rohu malé místnosti a rozvalil se na posteli. Takano se na mě díval pohledem 'to jako vážně?!'

,,Aspoň si vybalim, idiote," řekl jsem a šel směrem k  jeho tašce s věcmi. Uklidil jsem jeho věci do skříně a své věci pak také. Sedl jsem si na menší pohovku a vyndal si notebook. Potřeboval jsem odeslat důležitý email.

"Komupak píšeš, Masamune?" ušklíbl jsem se a zvedl se do sedu. "Že by nějáká tajná láska?" dorážel jsem. Ignoroval mě. "Hey! Takanooo!" nohou jsem do něj šťouchl.

,,Nehodlám se bavit s někým kdo čumí jak chleba z tašky," řekl jsem a dál ťukal do klávesnice. Idiot mě pořád kopal do holeně. Asi si myslel, že toho něčím dosáhne. Ano... maximálně tím že mě vytočí.

"Bože, ty seš víc náladovej než těhotná ženská! Hele a nejseš těhotnej? Přišlo mi, že ti nějak poslední dobou roste bříško." ušklíbl jsem se a místo kopaní do pravé holeně, jsem ho jemně kopal do levé.

,,Di do prdele! Dneska se chováš divně!" zařval jsem na něj. Zaklapl jsem notebook a položil ho na stolek. Odkopl jsem ho od sebe a začal se svlékat. Vzal jsem si na sebe čisté trenky a zalezl do postele.

"Začínám vážně litovat, že jsem vůbec tady! Jedinej kdo od tý doby, co jsme vlezli do tohohle zasranýho vlaku je divnej, seš ty!" křikl jsem na něj. Sebral jsem peněženku i mobil a zamířil ke dveřím. "Na tohle vážně nemám náladu! Ozvi se, až ti to dojde!" třískl jsem dveřma a zamířil do jídelního vozu.

Jako debil jsem čuměl na zavřené dveře, kterými Onodera asi před hodinou odešel. Už to bylo moc dlouho. Zvednul jsem se a oblékl se. Vydal jsem se ho hledat. Právě jsem procházel kolem jídelního vozu, když sem zahlídl mimozemšťana podobnému Onoderovi.

Seděl jsem sám u stolu a vychutnával si single večeři. Dal jsem si k ní víno .... Už jsem byl téměr na dně lahve, když si naproti mě přisedl nějáký muž. Zaostřil jsem a lépe se na černovláska zadíval. "Masamune tě konečně poslal doprdele, tak ses přišel vožrat, Onodero?" vysmál se mi. Poznal jsem ten hlas. "Yokozawo ..." zasyčel jsem.

,,Onode-" chtěl jsem říct, ale v půlce jeho jména jsem se zastavil. Yokozawa. Co ten tady do psí prdele dělá? Sednul jsem si k volnému stolu a pozoroval je, kdybych náhodou musel zasáhnout.

"A ty tady děláš co? Stalkuješ Takana?" zasmál jsem se. "Já bych se neponížil na tvoji úroveň." odsekl Yokozawa. "Co si o mě myslíš, ty zamindrákovaná petrželko?!" sykl jsem a prudce se postavil. Opilost udělala své a já se vlnil jak ve větru. "Ještě kdybych ti to chtěl říkat!" řekl povýšeně Yokozawa a vstal na odchod. "Já jsem ještě nedomluvil!" chytil jsem ho a skočil mu na záda. Ten se neudržel a oba jsme spadli na zem.

To už jsem vstal. Jeden z číšníků právě vyved Onoderu s Yokozawou. Šel jsem za nimi. Byli na chodbě a hádali se. ,,Oi! Okamžitě oba přestaňte!" Okřikl jsem je. Přestali. Ukázal jsem prstem na Onoderu. ,,Ty, pojď se mnou a ty, Yokozawo... rád jsem tě viděl," řekl jsem a chňapl Onoderu. Hodil jsem si ho na záda a šli jsme do kupé.

"Takanoooo! Já jsem ještě nedomluvil s tím cibulákem! Dej mě dolů, ty nadrženej koni!" bušil jsem mu do zad. "Seš vožralej!" okřikl mě Takano. "Co kecáš! Já nejsem ten co se furt motá, jdi rovně!" hádal jsem se s ním. Takano si pro sebe něco zamumlal a rozrazil dveře pokoje. Fláknul se mnou na postel a došel zavřít dveře. Já jsem si mezitím přemístil do skříně.

,,Onodero... je to marný! Dveře do Narnie stejně nenajdeš!" Bušil jsem do dveří skříně. ,,Ne! Já se nevzdám jako že se Pikachurin jmenuju!" Křikl ze skříně. Teď už jsem se naštval. Silou jsem otevřel dveře a vytáhl Onoderu ze skříně. Praštil jsem s ním na zem a klekl si na něj. Chytnul jsem jeho hlavu do dlaní a nebezpečně se k němu přiblížil. ,,Ritsu... vzpamatuj se,"

"T-Takano ..." vykulil jsem oči. "N-Nech mě! Jsi moc blízko!" snažil jsem se ho odstrčil, ale alkohol mi vzal veškerou sílu. "U-Už jsem v pohodě, tak ze mě slez!" škubal jsem sebou. 

Odtáhl jsem se od něj a slezl z něj. Pak jsem ho vzal do náruče a jako porcelánovou panenku ho položil na postel a přikryl. ,,Teď se musíš na chvilku vypotit než tě to přejde," sedl jsem si k němu a sáhl mu na čelo, pak jsem mu prohrábl vlasy. Vstal jsem a došel mu pro vlhký ubrousek. Vrátil jsem se a otřel mu tím čelo.

"Já nejsem nemocný, ty demente!" bránil jsem se. "To spíš ty! Dneska jsi na mě byl pěkně nepříjemný! Proč, Takano, proč?" křikl jsem na něj a prudce se posadil. Aniž bych si to uvědomil, brečel jsem. "Tak mi kurva odpověz!" sykl jsem a zatnul zuby.

,,Protože si mě pořád sral těma narážkama a měl jsem zkurvenou náladu z práce," řekl jsem upřímně.  ,,Omlouvám se," řekl jsem a setřel mu slzy.

Doslova jsem po něm skočil a společně s ním spadl na zem. Lehl jsem si na něj a silně ho objal. "Takano, nebyla to jen tvoje chyba, taky nesu vinu." zašeptal jsem a stiskl ho silněji. Cítil jsem se ohrožený z přítomnosti Yokozawy. "Nechtěl jsem si dlouho přiznat, ale ... miluju tě." poslední dvě slova jsem řekl téměr neslyšně.

Něco mi mumlal a slintal na košili. ,,Onodero! Klid! Mluví z tebe alkohol," řekl jsem a vzal ho zpět do postele. Lehl jsem si vedle něj a přikryl nás. Hladil jsem ho ve vlasech. ,,Hlavně se teď uvolni a uklidni se," dál jsem ho výskal ve vlasech.

"Já jsem naprosto klidný!" ohnal jsem se. Překulil jsem na něj a nadzvedl se, čímž jsem nad ním na čtyřech klečel. "Takano, chci ti něco důležitého říct ..." řekl jsem nervózně.

,,Poslouchám," řekl jsem a vpíjel se do jeho zelených očí.

Jednou jsem zamrzl. Nemohl jsem ze sebe vydat ani hlásku, jeho oči mě nenechaly utéct. "N-nechtěl jsem si dlouhou dobu přiznat, ale za tu dobu jsi mi prakticky nedal na výběr." začal jsem a paralizovaně mu hleděl do očí. "J-Já ... Já ..." koktal jsem. "Miluju tě ..." zašeptal jsem.

Dal jsem mu ruku na obličej a schodil ho pod sebe. ,,Jsem tak šťastný," zašeptal jsem mu do ucha. Pak jsem se zvednul. ,,Ale... pořád z tebe cítím alkohol," ušklíbl jsem se a hrál si s jeho tvářičkami.

"A co mám dělat? Vypil jsem téměř celý víno." odsekl jsem a otočil se k němu zády. "Připadá mi, že mi to nevěříš." řekl jsem ublíženě a hodil si deku na hlavu.

Přitiskl jsem se na něj. ,,To je právě to. Věřím ti tak moc, že bych tě teď nejraději svlékl a dělal s tebou určité nemravnosti. Tak moc mě přitahuješ, Ritsu," zamumlal jsem mu do ucha. Tedy... pokud to bylo ucho.

Cítil jsem jak mě polilo horko. Opatrně jsem vylezl z deky, kterou jsem skopal za zem. Takano mě k sobě ihned tiskl. Měl jsem zadek u jeho rozkroku. "A co nebo kdo ti v tom brání?" zeptal jsem se tiše. Zavrtěl jsem se, čímž jsem se o něj jemně otřel.

Zavzdychal jsem. ,,Onodero... ty prevíte!" Jedním ladným pohybem, jsem ho strhl pod sebe a sám se na něj vyhoupl. Začal jsem ho neúnavně a vášnivě líbat. Přitom jsem mu zajel rukou pod tričko.

"Takano ... Tak strašně moc tě chci!" zašeptal jsem mu do rtů, které jsem hned na to olízl. Takano ihned zareagoval a začal mě líbat snad ještě dravěji. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a jednou rukou zajel do hustých vlasů. 

Výhružně jsem ho kousnul do rtu a začal přesouvat polibky na jeho lahodný krk toužící po péči. Pomalu jsem mu vyhrnoval tričko a rozepínal knoflíky. Nad mou péčí krásně sténal.

"Ach, Takano" vzdychal jsem. Cítil jsem jak z jeho doteků tvrdnu. "Takano ..." šeptal jsem mu stále jeho jméno. Snad ještě nikdy mě nesužovala tak velká touha po něm.

,,Ritsu," zašeptal jsem a úplně mu svlékl košili, kterou jsem odhodil. ,,Miluju tě," řekl jsem. Polibky jsem přesouval stále níž a níž. Došel jsem k bradavkám, které jsem začal laskat jazykem a pak je skousl. Krásně ztvrdli.

"Zatraceně, Takano!" zasténal jsem, když laškovně došel až k mým kalhotám. Zkušeně je rozepl a s úšklébkem je pomalu stahoval. Začínal jsem se cítil dost trapně. Styděl jsem se za svůj chtíč a nadrženost.

Stáhl jsem je úplně a odhodil na podlahu. Najednou se vlak začal třást a já spadl Onoderovi hlavou do rozkroku. On sykl bolestí. ,,To byla, ale hlavička," uchechtl jsem se, i když jsem věděl jak moc ho to bolí. Proto jsem mu přes látku boxerek začal mnout a hladit špičku penisu.

Cukal jsem sebou jak ryba na suchu. Snažil jsem se ze sebe nevydat jedninou hlásku, ale přesto jsem občas nechtěně vzdychnul. "Zásadně se mi nelíbí jedna věc." vysypal jsem ze sebe. "Copak?" zavrněl Takano. "Tvůj přístup. Myslím tím tvoje oblečení." složil jsem si ruce na prsou.

,,Co je s ním?" Hrál jsem si na idiota, i když jsem věděl, že se mu nelíbí, když jsem stále celý oblečený a on je skoro nahý. Dál jsem mu mnul špičku penisu a později jsem přešel i k olizování přes tenkou látku.

"Nehraj blbýho a koukej se svlíknout!" sykl jsem a už z něj stahoval tričko. "Takano!" rozčiloval jsem se, když nechtěl zvednout ruce

,,Ne," zamrmlal jsem a dál ho olizoval v mezinoží. Párkrát zasténal, ale pak mě silou odstrčil a já spadl na zem. Praštil jsem se do hlavy. Jako vážně?

"Takano, já ... Omlouvám se tohle jsem nechtěl." prudce jsem si sedl a podíval se na něj. Netvářil se zrovna dvakrát mile, zdál se naštvaný. "Ty blbečku ..." zasyčel a skočil po mě.

,,Tak tohle ti jen tak neprojde," sykl jsem a stáhl z něj boxerky. Začal jsem rychle a dost rychle dráždit jeho ,,nástroj" a přitom si přivlastnil jeho rty. Nádherně mi vzdychal do úst.

"N-ne! To nemůžeš! T-Takano!" snažil jsem se vzdorovat. "Takano! Zatraceně!" dral jsem ze sebe mezi vzdychy. "N-Nechtěl jsem tě shodit!" kňoural jsem a přitom se všeljak vrtěl.

Je sladké jak si myslí že mi uteče. Schválně jsem jeho erekci nechal, před blížícím se vrcholem a odtrhl se i od jeho hebkých rtů. Vyhledal jsem jeho vchod a vnikl do něj jedním prstem. Líbilo se mi ho týrat, zvlášť když v sobě zadržuje orgazmus.

"Tohle je sexuální mučení!" kňučel jsem. Snažil jsem se tomu bránit, ale když se dotkl mé prostaty, tak jsem to nevydržel a udělal se. Těžce jsem oddechoval a ani nepotřehl, že Takano přidal druhý prst. "Ty kryple!" zavrčel jsem, když by konečně slovaschopný. "Už se zatraceně svlíkni, chci tě vidět!" naléhal jsem.

Ignoroval jsem ho. Hrál jsem si s ním. Trochu výchovy mu neuškodí. Vnikl jsem do něj i třetím a silně je roztáhl. V mžiku jsem skončil opět na zemi. Zašklebil jsem se na něj a mlsně si olízl rty. On si k sobě přitáhl deku a schoval se do ní. Vypadal jak rýžový knedlíček.

"Nebudu s tebou nic mít dokud se nesvlíkneš!" vystrčil jsem z pod deky hlavu a podíval se na něj. "Pche!" urazil jsem se a otočil k němu zády. Uslyšel jsem kroky směrem ke mě. Postel se prohnula pod druhou osobou. Rychle jsem si na okraj deky lehl, aby se pod ni nedostal a schoval pod ni i hlavu. Byl jsem jako voják v bunkru.

Byl roztomilý a já byl nadržený. "Fajn. Sundám si oblečení," řekl jsem a stoupnul jsem si jenom na kolena. Začal jsem si sundavat košili. Po chvilce jsem ji odhodil. On pomalu vykoukl ze svého úkrytu a zatřepal na mě řasama jako nějaká slečinka. Do koho jsem se to zamiloval! ,,Spokojenej?"

"Hmm... Ještě ne" odhrnul jsem ze sebe deku. Klekl jsem si těsně před něj a políbil ho. Rukama jsem šmátral po jeho dokonalé hrudi. "Ještě něco se mi nelíbí ..." zašeptal jsem mu do rtů a ladně rozepl kalhoty. Dlaní jsem mu zajel do kalhot a jemně stisknul jeho penis. "Jsi nadrženej až to bolí" ušklíbl jsem se a znovu ho políbil.

,,Ty máš co říkat," řekl jsem s úsměvem na rtech a jemně zasténal. Jeho péče se mi líbila. Ale nenechal jsem se zahanbit. Mojí šikovnou rukou editora, jsem uchopil jeho úd. Dnes už po druhé. Začal jsem mu dávat stejnou péči jako on mě.

Stáhnul jsem mu kalhoty a následně i boxerky. Jenže jen ke kolenům, protože nechtěl zvednou nohy. Chytil jsem ho a strhl na sebe. Oba jsme dopadly na postel s tím že ležel na mě. Nohama jsem mu skopal zbytky oblečení a spokojenně se ušklíbl.

,,A takhle se ti to líbí?" Zapřel jsem se lokty vedle jeho hlavy. Spokojeně se na mě usmál. ,,Hele... nehraj si tu na toho dominantního," řekl jsem a nadzvedl se na všechny čtyři. Toužebně jsem se na něj podíval. Pohladil jsem ho po tváři. ,,Onodero.... tak moc tě chci," řekl jsem a políbil ho. Pustil mě přes obranu zubů a já do vnitř vnikl jazykem. Naše jazyky se propletly.

Takano mě přestal na chvíli chtivě líbat a zadíval se mi hluboko do očí. Obmotal mi ruce kolem pasu a za dalšího hlubokého polibku mě vytáhl do sedu. "Vždycky to bylo, že já jsem při sexu ten dole, tak proč to teď neudělat jinak?" ušklíbl jsem se a obmotal ruce kolem Takanova krku. Díval jsem se mu do očí a začal pomalu dosedat.

Dosedal velmi intenzivně. Držel si mě u sebe, což mi ale vůbec nevadilo. Abych nám zpříjemnil zážitek hladil jsem ho po zádech. Trošku se uvolnil a začal dosedat intenzivněji. Obsypával jsem ho polibky jak jen to šlo. Za odměnu mi krásně zpíval (sténal). Zaryl do mě nehty a vykřikl. Vyvrcholil, ale jelikož já ještě ne, ještě párkrát dosedl a já se taky udělal. Složil si hlavu na mou hruď a vydýchával se. Já ho dál pevně objímal. ,,Ritsu..."

"Takano .." přitulil jsem se k němu a z hluboka oddechoval. "Tak strašně moc tě miluju ..." zavrněl jsem mu do ouška. Vyhledal jsem jeho rty a přivlastnil si jeho polibek. Takano mi ihned obmotal paže kolem pasu a silně přitiskl k sobě. Možná se bál, abych zase nezdrhnul ...

Probudili mě sluneční paprsky. Promnul jsem si oči a pomalu si sednul. Kouknul jsem se na stále spícího Onoderu, ležícího vedle mě. Cvrnkl jsem ho do čela. ,,Šípková Růženko, vzbuď se," Svraštil čelo a otevřel oči. ,,Co se stalo..." řekl rozespale a taky se posadil. ,,Ty si to nepamatuješ?" řekl jsem už trochu naštvaně. ,,A co?" řekl on. Zajímavé že mu to nedošlo, když má tolik cucfleků na hrudi. Nasral jsem se. Oblékl jsem se do košile a natáhl si boxerky. Vzal jsem cigára a zapálil si. On si na TO nepamatuje. ,,Víš... Onodero... v tuhle chvíli tě mám chuť zmlátit"

"Promiň, ale nevím o čem to ---" zarazil jsem se. Zarazily mě celkem tři věci. První - byl jsem nahý, druhá - měl naprosto zřízené tělo a třetí - něco ze mě vytékalo. "Takano, my jsme se včera ..."  podíval jsem se na něj vyděšeně. "Vyspali a několikrát jsi mi řekl, že mě miluješ." řekl naštvaně Takano a vydechl kouř z cigarety. Normálně bych mu to nevěřil, ale pro jednou měl i důkaz. "Hehe, to bylo z opilosti." zamlouval jsem svoji včerejší chybu. "Pravdu mluví jen tři typy lidí. Děti, ožralí a pak každej neskutečně nasranej." típl cigaretu a sedl si ke mě postel. "No ... Víš ... Já ..." červenal jsem se. "Pokud to není pravda, tak proč tak červenej?" zašeptal mi Takano. "Je to pravda nebo ne?" zavněl mi do ouška Takano a já cítil jeho teplý dech. "J-Je to pravda ... Miluju tě ..." zašeptal jsem. "Já tebe víc!" usmál se Takano a svalil mě na postel.

Pokračování ...

Byl pozdní večer a já se konečně mohl vypravit domů. Onodera měl dnes volno. Převít. ,,Valentýn je vždycky náročný, co?" Ozval se vedle mě Yokozawa. ,,Jo, to máš pravdu," přitakal jsem a naskládal si věci do své pracovní tašky. ,,Co máš připravené pro toho haranta, hmm?" Ušklíbnul se a já se na něj zamračil. ,,Onodera není harant," řekl jsem výhrůžně. ,,Dobře,  dobře. Radši už mlčím," řekl. Od té doby jsme nepromluvili a byli zticha. Jen jsem se s ním rozloučil a spěchal domů. Když jsem odemykal dveře přišla mi zpráva od Yokozawi. 'Vsadím se že ten harant ti neudělal ani čokoládu!' ,,Tss!" Syknul jsem si pro sebe a vešel do opuštěného bytu.
Valentýn - nejhorší den mého života. Celý den jsem strávil v obchodě a následně doma. Celý den mi vrtá hlavou jediná věta. "Mám mu něco dávat?" Vždyť Takano je oblíbený, zaručeně má spoustu čokolád a už ji nechce ani vidět. A navíc jsme oba muži a ti si mezi sebou nic nedávají! A nebo ano? Ja nevím! Jsem zmatený! Stejnak jsem si ty suroviny musel koupit. Aaa! To už je tolik? Takano už bude doma! Zamknu se a budu dělat, že nejsem doma!
Vzal jsem všechny tašky s čokoládami co jsem dostal a ráčil se jít za Onoderou. Přišel jsem k jeho dveřím a začal zvonit. Nic. Jako vždycky dělá že není doma. Začal jsem tedy zvonit jako pominutý. Stále nic. Tss.. tak mi to tady nechám i s těmi dárky a květinou, co jsem mu koupil. Nasupeně jsem tu nechal vše co jsem měl v ruce a odešel zpátky k sobě.
"Takano to vzdal?" pomyslel jsem si a opatrně otevřel dveře. Ihned sem spatřil květiny a dárky. Že by to koupil pro mě? Při té myšlence se mi hrnula krev do tváří. Vzal všechny ty věci a položil je k sobě do chodby. Poté jsem došel pro svou čokoládu, kterou jsem mu udělal. Nevěděl jsem jakou tak jsem udělal hned tři. Vzal jsem je a vyrazil do vedlejšího bytu. Zazvonil jsem a čekal až otevře. Zanedlouho se ve dveřích objevil Takano s chladným výrazem ve tváři. "Ehm, promiň že ruším. J-Já jen že jsi nechal nějáké věci před mým bytem, takže ... Ehm ..." Úplně jsem znervózněl a mlel nesmysly. "Heh, asi tě ruším. Tak já zase půjdu." nervózně jsem se zasmál a pomalu couval zpátky neztrácejíc oční kontakt.

,,Kam si myslíš, že jako jdeš? Chci mojí čokoládu!" Řekl jsem a chytnul ho za límec. On nestačil ani mrknout a už jsem ho zatáhl do svého bytu. Hned poté, co jsem zamknul dveře jsem se otočil na to vystrašené a nic netušící neviňátko. Jen jsem se usmál a obejmul ho. ,,Děkuju..." šeptl jsem mu do ouška, než jsem si položil hlavu na jeho rameno.

"C-Co? Ta nebyla pro tebe! Ta byla pro ... Pro ..." koktal jsem. "Tak proč je tam napsáno Takano?" podíval se na mě vyčítavě. "To je pro jiného Takana." uhnul jsem pohledem. "Jakého?" pozvedl obočí. "Tak dobře! Je to pro tebe! Stačí?" zčervenal jsem.

,,Stačí," pohladil jsem ho po tváři a následně na vlasech. Pak jsem ho opět obejmul a vtiskl mu krátký polibek. Následně jsem se zvednul a vzal moje čokolády, které jsem okamžitě strčil do ledničky, aby se neroztekli.
"Ehm, tak jsem ti je dal tk zase můžu jít, ne?" optal jsem se. Takanův vražedný pphled mi jako odpověd bohatě stačil. "Dobře tak ne." syknul jsem a poslušně si sedl na pohovku. "A jak bylo v práci?"

,,Co myslíš?" Podíval jsem se na něj a využil jsem toho že si sednul na pohovku. Položil jsem si hlavu do jeho klína a zavřel oči. ,,Vyčerpávající jako vždy, tiskárna po nás zase chtěla kdo ví jaké zázraky," odpověděl jsem mu.

"Proto jsem si vzal dneska volno. Valentýn je příšernej den." zamumlal jsem. On ihned zvedl hlavu a podíval se na mě pohledem "to jako vážně?!". "Neee! Tak jsem to nemyslel!" bránil jsem se. On je zakroutil hlavou a opět ji složil v mém klíně. "Mimochodem děkuju za tvoji Valentýnku." šeptl jsem a odklonil pohled do strany.

Usmál jsem se a jemně ho zatahal za tváře. Poté jsem se přemístil do sedu. ,,A víš co dělají páry ještě na Valentýna?" Zašeptal jsem mu svůdně do ouška.

"Určitě se povalují a flákají! Ale my jako správní editoři mangy budeme opravovat nějákou Valentýnskou mangu!" vstal jsem a pár kroků od něj odstoupil. "A nebo si můžeme třeba číst, vařit, uklízet ..." dělal jsem všechno proto, aby jsem se vyhnul jeho myšlenkám.

,,Tss, děláš si ze mě srandu?" Vstal jsem a došel k němu. Chytnul jsem ho za ruku a snažil se ho dostat k mé posteli. Marně. Ten hajzlík se vzpouzel a škubal. Tak jsem si ho jednoduše přehodil přes rameno a po chvilce ho hodil i na mou postel. Obkročmo jsem si na něj sednul a chytil ho za obě dvě ruce aby se nemohl vzpírat. Onodera na mě celou tu dobu vyjukaně koukal. ,,Dělají tohle..." řekl jsem a pomalu se přibližoval k jeho rtům.

"Takano já ---" nestačil jsem doříct větu, jelikož mě umlčel polibkem. "Co si chtěl říct?" zavrněl mi do ouška. "Mám hlad." řekl jsem a v tu chvíli mi zakručelo v břiše. Takano se zhluboka nadechl a vydechl. Bylo vidět, že jsem ho docela nasral. "Nemohl ses najíst, než jsi šel sem?" řekl sice klidně, ale v jeho tóně jsem slyšel vztek. "Promiň, všechen můj čas mi zabrala ta čokoláda ..." syknul jsem.

Zvednul jsem se a došel pro ty čokolády. Pak jsem se vrátil a opět si na něj obkročmo sednul. Jednu jsem rozbalil a kousek si ulomil. Strčil jsem ji Onoderovi do pusy a ten jí začal blaženě kousat. Hned jsem se na něj vrhnul a přivlastnil si jeho ústa. On na mě zíral jako na debila, zatímco já si užíval to. Jak se naše jazyky vzájemně proplétají a ke všemu ještě, jak se rozpíjí ta čokoláda.

Neměl jsem na výběr. On si prostě usmyslel, že bude po jeho, tak bude po jeho. "Hele já jsem si teď vzpomněl, že jsem zapomněl nakrmit křečka." pronesl jsem naléhavě. "Ty ale nemáš křečka." řekl znuděně. "Mám! Nedávno jsem si ho pořídil!" naléhal jsem. "Já ho jenom nekrmím a hned se vrátím." řekl jsem a falešně se usmál.

,,Tss, když se ti tak hnusím, tak fajn," řekl jsem naštvaně a slezl z něj. Nasupeně jsem odkráčel do koupelny, kde jsem si začal napouštět vanu. Co s tím Onoderou doprdele je?

Takano to vzdal? Ne, nevzdal. Jen jsem ho nasral. A to byla chyba. Ten mě zabije! Mám za ním jít a nebo prostě utéct? Když zdrhnu, tak se pravděpodobně zítra v práci nedožiju. Ale, ale ... Vstal jsem a zamířil k venkovním dveřím. "Takano, kde máš klíče? A proč mě tady vždycky zamykáš?" křikl jsem na něj do koupelny.

Zrovna když jsem se svlékl, Onodera řval něco o klíčkách a tak jsem je vytáhnul z košile, která se válela na zemi a ještě nahý jsem vylezl z koupelny. Došel jsem až k němu a hodil po něm klíčky. ,,Nazdar, užij si Valentýna," syknul jsem a šel zpět do koupelny.

"Chtěl jsem si to ještě rozmyslet, ale s tímhle přístupem mě ani nehne!" křikl jsem po něm a odemkl dveře. Neobtěžoval jsem mu klíče vracet a nechal si je. Alespoň bude mít důvod na mě zítra promluvit, nasránek. Už tu svoji nepříjemnou náladu přenesl i na mě. Zabouchl jsem za sebou a zalezl do svého bytu.

,,To bych ti radil," řekl jsem. Bože.. jak to že jsem ho potkal, když jsem vstával dřív?! No co, moje smůla. Hned jak jsem viděl, že Onodera mizí za rohem, vyšel jsem také. Nasedl jsem do svého auta a vyrazil směr práce.

Takano se ke mě choval dost nepříjemně. To jen kvůli tomu včerejšku? Ach bože. Jenže to bych ho dnes nesměl potkávat všude. Vlezl jsem do výtahu do patra, ale Takani se vecpal do výtahu a a ním i Yokozawa. Vážně super.

,,Tak jak to včera dopadlo s tím harantem včera?" Zeptal se Yokozawa jako kdyby si vůbec nevšiml že Onodera s námi je ve výtahu. ,,Jo, měl si pravdu, celý to posral," řekl jsem. Věděl jsem že tohle Onoderu dost nasralo, ale i tak. S Onoderou jsme vystoupili v našem patře. Ještě jsem Yokozawovi kývl na pozdrav a pak jsem zmizel za svým stolem, kde se válela hromada papírů. Deprimující týden začíná.

Nechápu že to řekl tak přímočaře! Tím mě dost nasral, ale i zároveň ranil. Šel jsem ke svému stolu a dělal svoji práci. Řekl to schválně! Před NÍM! "Ty, Onodero." ozval se Takanův hlas. "Co chceš?" vyštěkl jsem.

,,Tady jsme v práci, tak si nedovoluj, pako!" Daroval jsem mu výchovný pohlavek a pak mu strčil do ruky papíry. ,,Odnes to do tiskárny a řekni, že rukopis je hotový," řekl jsem mu a dál si ho nevšímal. Místo toho jsem se věnoval své práci, která se jen a jen kupila a já víc a víc lidí posílal do tiskárny.

"Už na mě laskavě nesahej." řekl jsem znechuceně a šel odnést ten debilní rukopis. Hned jak jsem se vrátil, vrazil mi Tanako další papíry. "A snad nemáš nohy, nebo co? Já mám taky svojí prácí než bejt tvoje služka." držkoval jsem na něj. On se zhluboka nadechl. A bacha, teď přijde srdceryvný proslov ...

,,Tak aby bylo jasno, takhle se mnou mluvit nebudeš! Jsem tvůj nadřízený! Mohl bych tě klidně vyrazit!" Zařval jsem na něj, tak že se na nás všichni otočili. Vyškubnul jsem mu papíry co jsem měl v ruce a podal je někomu ochotnému, aby je tam donesl za něj. Onodera zmlkl a přesunul se na své pracovní místo. Mě zrovna zběsile zvonil telefon na stole a tak jsem se odebral ho zvednout.

"A já taky můžu dát výpověď. To že jsi můj nadřízený neznamená, že mě můžeš pohlavkovat a nebo tahat osobní záležitosti do práce." sykl jsem si sám pro sebe a začal dělat svoji práci. "Ty, Onodero, možná by jsi měl raději zklapnout. Vypadá to, že Takana něco pořádně žere." varoval mě jeden z editorů. "Jo a já vím bohužel co." sykl jsem a zvedl se. Zamířil jsem na toalety. U umyvadel stál 'můj nadřízený'. "Bože, ty seš všude." sykl jsem si sám pro sebe.

Jeho poznámku jsem sice slyšel, ale ignoroval. Nebudu mu to oplácet stejnou mincí, na to mám svou hrdost. Beze slova jsem si umyl ruce a opustil toalety. Skoro celou svou práci jsem měl hotovou a tak jsem si šel zakouřit na balkón.

Vyšel jsem z toalet a pomyslel, že by bodlo nějáké dobré pití. Dveře na balkón byly otevřené a tak jsem přesně viděl kdo tam je - Takano. Napadlo mě za ním zajít a pokusit se vše to urovnat, jenže to už si to k němu přiklusal Yokozawa. Sice jsem neslyšel o čem se baví, ale za celý den jsem uviděl Takana se poprvé usmát. Projel mi mráz po zádech při myšlence, že ho rozesmál Yokozawa. Vzal jsem si svoje pití a odcupital zpátky na své místo.

,,Ty si takovej dement," zasmál jsem se a lehce do něj šťouchnul. Pak jsem típnul cigaretu a šel dodělat svou práci. Nejprve jsem roztřídil všechny papíry a pak jsem je začal podepisovat a orazítkovávat. Zbytek jsem odevzdal v tiskárně a tím moje práce pro dnešek skončila. Sbalil jsem si věci a vyrazil domů.

"Víš, že už můžeš jít domů?" vyrušil mě z přemýšlení něčí hlas. "Cože? To už je tolik?" podivil jsem se rozhlížel kolem sebe. "Je, jelikož jsi už půl hodiny seděl a hypnotizoval prázdný papír." zasmál se jeden z editorů a rozloučil se. Vzal jsem si svoje věci a vyrazil domů. Už jsem se těšil na klid, když před mým bytem stál Takano. "Ehm, potřebujete něco, šéfe?" ironicky jsem se usmál. "Moje klíče. Nevrátil jsi mi je včera." syknul naštvaně. "Nemám páru o čem to mluvíš." pokrčil jsem rameny a začal odemykat svůj byt.

,,Fajn," syknul jsem a odešel k dveřím svého bytu. Z tašky jsem si vyndal mobil a vytočil číslo na Yokozawu. Jak jsem očekával. Po prvním pípnutí to zvedl. ,,Ahoj, Yokozawo. Můžu u tebe dne-" ani jsem nedokončil větu a už mi někdo vyškubnul telefon z ruky. Vyjukně jsem se podíval na Onoderu.

Zavěsil jsem a vložil mu ho zpátky do ruky. "Prosím, Takano, přestaň. Víš, že mi to vadí a přesto to děláš. Na, tady máš ty klíče. Promiň mi ten dnešek i včerejšek. Omlouvám se za všechno. Hezký zbytek večera." pronesl jsem se sklopenou hlavou a zmizel u sebe v bytě. Doufal jsem, že to pochopil. Já jsem si mezitím co on pravděpodobně stál na chodbě začal připravovat večeři.

Udiveně jsem tam stál ještě nějakou tu dobu. Pak jsem se ale vzpamatoval a zběsile začal mlátit do jeho dveří. ,,Oi! Onodero!" Řval jsem i když už bylo dost pozdě. Nevycházel. Tss. Za to ještě zaplatíš. Sebral jsem se a odemknul svůj byt, do kterého jsem následně vstoupil. Svoje věci jsem hodil do nejbližšího kouta a vyčerpaně se svalil na postel

V klidu jsem seděl u stolu a pomalu jedl už vychladlé těstoviny. Vstal jsem a šel se podíval do kalendáře. "Teď si nemůžu vzít volno." povzdychl jsem si při myšlence, že budu muset s Takanem trávit hodiny ve stejné místnosti a navíc on mě může buzerovat. Nějak jsem ztratil chuť k jídlu a tak jsem zbytek těstovin uklidil do ledničky. Alespoň nemusím zítra vařit. Zasedl jsem ke stolu a začal dělat práci na zítřek, abych mohl odejít co nejdřív.

Ráno jsem se probudil jako vždy moc brzy. Vstal jsem, dal si sprchu a takové ty běžné věci. Poté jsem se obléknul, nasnídal a vyrazil na cestu. Onoderu jsem cestou nepotkal. Když jsem přišel po 20 minutách autem do práce, zasednul jsem za svůj stůl a bez dalších okolků se pustil do práce.

Byl jsem ze včerejška tak rozhozený, že se mi podařilo zaspat. Nijak jsem ani neřešil a nijak extra nepospíchal. Když jsem konečně dorazil k výtahu, nastoupil i Yokozawa. "Ehm, dobré ráno." řekl jsem ze slušnosti. "Heh, no dobré, šípková růženko." zasmál se. "Musím ti poděkovat, za ten 14. únor. Masamune se od té doby začal se mnou více bavit." řekl, když vystupoval. Tisknul jsem ruce v pěsti a vydýchával svůj vztek. Jakmile jsem vystoupil z výtahu ozvalo se "Vyspal ses dobře, Onodero?" Ten hlas patřil Takanovi.

,,Dobře," syknul Onodera a sednul si na své pracoviště. Co mu zas přelétlo přes nos? Zavrtěl jsem nad tím hlavou a sednul si za svůj stůl, kde už se mi kupila práce. Opět jsem poslal nějaké lidi do tiskárny, a ještě jsem musel schválit nějaký článek. To vše do polední pauzy kde jsem si Onoderu odchytl.

"Onodero, co se děje?" ozvalo se za mnou. "Nic." odsekl jsem, aniž bych se na něj uráčil otočit. "Mluv!" chytil mě za rameno a prudce otočil čelem k němu. "Když říkám, že nic tak nic, ty pitomče!" rozkřikl jsem se. "Normálně se takhle nechováš. Nekřičíš ani nezaspáváš. Notak, co se děje?" položil mi dlaň na tvář a upřeně mi hleděl do očí. "Tohle dělej s Yokozawou a ne se mnou." odstrčil jsem ho od sebe a uhnul pohledem do strany.

,,Co ti zas hrabe? Promiň jestli jsem ti nějak ublížil. Ale tvoje chování už přesahuje všechny meze!!" Řekl jsem a zatáhnul ho do nejbližší místnosti. Tohle mi teda chlapec dělat nebude. Rychle jsem ho obejmul než stačil něco říct. ,,Proč mi tohle děláš, když víš že tě mám nejraději na celém světě a co ti zas ten debil řekl? Hnn?"

"Ta-kano?" vydral jsem ze sebe s překvapeným výrazem. Opatrně jsem mu obmotal ruce kolem jeho těla a silně ho k sobě tisknul. "Omlouvám se, strašně moc se omlouvám! Slibuju, že ti ten Valentýn vynahradím, jen se prosím drž na pozoru s Yokozawou. Dneska ráno mi poděkoval, jak jsem to celý zkazil a já si uvědomil, že má pravdu. Kdybych se ten den nechoval jak idiot, nic z toho by se nestalo!" už jsem to nevydržel a začal brečet. Jsem taková padavka.

,,Ty si pako, viď?" Řekl jsem a hladil ho po zádech. Konejšil jsem ho do té doby, než se úplně neuklidnil. ,,V pořádku?" Zeptal jsem se ho po chvilce. On jen němě kývl a tak jsme se společně vypravili na oběd.

"Copak? Copak? Ještě tě neomrzel?" zasmál se Yokozawa, když jsme společně s Takanem seděli u stolu. Takano chtěl nejspíš něco říct, ale já byl rychlejší. "Myslíš, že by tu seděl, kdyby jo?" podíval jsem se na něj debilním výrazem. Yokozawa jen zatřepal hlavou, otočil se odešel.

Ušklíbnul jsem se nad Onoderovou troufalostí a poté pomaličku dojedl oběd. S Onoderou jsme se poté vypravili zpět do čtvrtého patra, kde máme ještě rozdělenou svou práci. --- ,,Hele, Takano.. už jdeš domů?" Zeptal se mě po chvilce Onodera, který se začal převlékat.

"Ne, mám ještě kopu práce a ty bys měl taky makat." odvětil mi. "Já jsem si všechno udělal včera v noci. Důvod proč jsem zaspal." zatvářil jsem se nevinně. "Aha, tak si užij zbytek dne." mávnul nade mnou rukou. "Až půjdeš domů, zastav se u mě." ušklíbl jsem se a tu stejnou chvíli skočil do výtahu.

Jen jsem překvapeně zamrkal a pak se ušklíbnul. ,,Jak si přeješ, brouku," řekl jsem si sám pro sebe. No co. Stejně už tu je jen pár lidí. Rychle jsem si udělal svou práci, oblékl se a po chvilce vyrazil domů.

Rychle jsem začal dělat jídlo a romanticky připravovat stůl. Ještě jsem zapálil pár svíček a vše naservíroval na stůl. Pravě jsem se převlékal když se ozval zvonek. Šel jsem ke dveřím otevřít.

,,Fíha!" Hvízdl jsem když jsem viděl polonahého Onoderu. Neudržel jsem se a pohladil ho po bříšku. ,,Nečekal bych že na to půjdeš tak rychle," zavrněl jsem mu do ouška a následně jej skousnul. Než jsem vstoupil do jeho bytu, ještě jsem ho polibky polaskal na krku. Vešel jsem do obýváku kde už bylo vše připraveno.

"Nenechal jsi mě ani oblíct." sykl jsem a natáhl na sebe černou košili. Takano si spokojeně prohlížel 'romantickou' večeři. "Ř-Říkal jsem, že ti to vynahradím." zrudnul jsem, když se na mě podíval. On si mě k sobě přitáhl a dravě mě políbil. "Děkuju." následně se usmál. Po chvíli trapného ticha jsme zasedli ke stolu.

Usadili jsme se ke stolu a uchopili do ruky hůlky. ,,Dobrou chuť!" Popřáli jsme si navzájem a já se se šťastným pocitem pustil do výborné polévky a následně do ještě lepšího ramenu. Když jsme dojedli, za protestu Onodery, jsem mu pomohl špinavé talíře odnést do kuchyně. Vrátili jsme se s plechovkami piva a následně se opět usadili. ,,Tak co bude dál?" Ušklíbl jsem se na něj a provokativně mrknul.

"Jak jsem říkal, vynahradím ti ten 14. únor. Řekni si co chceš a já to udělám." řekl jsem a odklonil pohled do strany. Otevřel jsem plechovku a začal upíjet chmelovou tekutinu.

,,Ale takhle je to vždycky. Nemůžeš udělat něco sám od sebe?" Zeptal jsem se ho po chvilce ticha. On se zakuckal. ,,Ale slíbil jsem ti že ti to vynahradím," řekl mi na to. ,,No právě! Takhle mi to ale vynahradíš, víš?" Poučil jsem ho.

"Začínáš mě docela srát. Vždycky musí být po tvém." syknul jsem si sám pro sebe a položil plechovku na stůl. Chytil jsem ho za zápěstí a sebral mu i tu jeho. V další vteřině jsem po něm skočil povalil ho na gauč. Chytil jsem mu obě ruce za hlavou a obkročmo si na něj sednul. Následně jsem se sklonil a přivlastnil si jeho rty.

Vyžíval jsem se v jeho dokonale krásných polibcích a nepřestával mu je oplácet. Obejmul jsem ho kolem krku a následně jej začal hladit přes látku trička, po hrudi. Jednou rukou jsem mu pod tričko zajel a začal ho příjemně hladit. Z čehož jsem soudil kvůli tomu, že mi krásně vrněl do úst. Za chvilku jsem vyměnil naše pozice.

"Vždyť jsi chtěl, abych ---" nechápavě jsem se na něj podíval. "Abys začal. Zbytek nech na zkušenější." usmál se a políbil mě. Po chvíli své polibky přesunul na můj krk. Pomalu mi rozepínal košili a přesouval se na mé klíční kosti. Cítil jsem jak se mi všechna krev v těle hromadí na jediném místě.

Výhrůžně jsem ho do jedné z klíčních kostí kousnul. Divoce zasténal, což mě přimělo k dalšímu pohybu. Pozvedl jsem nohu a kolenem se začal třít o jeho nadržený rozkrok. Celou dobu mi vzdychal do ramene.

"Tohle není fér!" zakňoural jsem. "A co by bylo podle tebe fér?" ušklíbl se a několikrát rukou zmáčkl můj rozkrok. "Já čekám." oznámil mi a začal mě osahávat intenzivněji. "Já nevím!" sykl jsem. "Tak vidíš, ani nevíš co meleš."

Ukončil jsem naši malou hádku a pokračoval s polibky mnohem, ale mnohem níže. Přestal jsem až když jsem došel k lemu kalhot. Začal jsem jemně stahovat látku z jeho boků a šmátral mu všude po těle mojí hbitou levačkou.

"Nebylo by to příjemnější ... dělat v posteli?" šeptl jsem. "Hmm, pravda. Tam to budem moct dělat i tvrději." ušklíbl se Takano a vzal mě do náruče. Rozrazil dveře ložnice a hodil mě na postel. Zavřel dveře a cestou zpátky ke mě si svlíknul tričko, které někam zahodil. Opět se na mě vrhl.

,,Aby ses taky pokochal," řekl jsem a po tváři mi přeběhl úšklebek. Následně jsem začal dravě plenit jeho šťavnatá ústa. Pak jsem pokračoval ve své předešlé práci. Svlékl jsem mu kalhoty i spodní prádlo a odhodil je do nevim.

Takano se s tím nijak nepáral, sundal ze mě všechno co šlo a poté si mě zamyšleně prohlížel. Samozřejmě mě to začalo uvádět do rozpaků. "Nečum (původně napsáno čumum xD) na mě tak blbě!" vykoktal jsem ze sebe. On se tiše ušklíbl se začal mě osahávat v oblasti stehen a podbříšku, kde se schválně vyhýbal 'té podstatné části.'

Když jsem viděl jeho zubožený a chtivý výraz, který jasně naznačoval 'Vem si mě už kurva, ty hovado," rozhodl jsem se ho zbavit utrpení. Stáhnul jsem si kalhoty a pomalu se začal svým penisem otírat o ten jeho. Při prvním doteku jsme oba zasténali ohromnou slastí. Po chvilce sem přestal a bez jakékoliv přípravy do něj začal vnikat.

Zarýval jsem nehty do prostěradla a páteř prohýbal jako luk. Chtě nechtě se mi po tvářích začaly kutálet slanné slzy. Ale za to jsem ze sebe nevydal ani hlásku. "Uvolni se, nestahuj se tolik." šeptl mi Takano a pohladil mě po tváři. Když viděl, že to nepomáhá, začal mě vášnivě líbat a hladit. Moje tělo se pod jeho doteky uvolnilo.

Cítil jsem jak se pomalu, ale jistě uvolňoval. Bral jsem to jako souhlas k tomu, že můžu pokračovat v někdejší činnosti. Začal jsem tedy opět přirážet. Nemohl jsem si pomoc. To jak se o sebe naše těla třela, jak jsme se navzájem dotýkali. Ke všemu mě omámili jeho slastné výkřiky euforie. Asi se mi brzo rozkočí srdce...

Nemohl jsem skoro ani popadnout dech. On mě nijak nešetřil, přirážel opravdu tvrdě a rychle. Byl bych asi divnej, kdybych nekřičel. Ale toho sadistickýho nadržence to akorát povzbuzovalo. Dost mě rozesmívalo jak u toho nadával. Bylo to jak hodinu před uzavírkou, typický Takano.

Bože! Už nemůžu! Cítím svůj blížící se vrchol a snažím se ho zastavit. Ale evidentně jsem nebyl jediný. Onodera už zatínal nehty do postele a za nedlouho se ráčil udělat. Ani ne sekundu po něm jsem se také udělal. Nahromadili se ve mě všechny pocity. Bylo to jako kdybych byl navyklí na extázi. No... spíš než na extázi na někoho... nebudeme jmenovat, všichni víme o koho jde. Vystoupil jsem z něj a svalil se na zem. Ano, na zem. Neuvědomil jsem si, že jsem byl na kraji postele a takhle to dopadlo.

"Takano?" podíval jsem nechápavě na něj. Jediným pohybem jsem se na něj skutálel. "Dneska spíme na zemi, jo?" usmál jsem se a uvelebil se na něm. "Ty idiote! Nastydneme a ty máš ještě fůru práce! Nemůžeš si dovolit další volno!" hned mě zprdnul. "Ty umíš zničit romantickou chvilku." syknul jsem a uraženě si zalezl do postele pod deku.

,,Nemůžu za to, to je realita víš?" Zamrmlal jsem na svou obranu a zalezl si k němu. Mlčeli jsme. Hodně dlouho, na můj vkus. ,,Tss... tak fajn," syknul jsem a odkutálel se zpátky na zem. Doufal jsem, že mě bude následovat.

"Debile, nastydneš." syknul jsem a vtáhnul ho do postele. "Já ti nevyčítám že seš realista nebo jak moc seš blbej, pitomče. Na to už jsem si musel po tý době zvyknout, víš?" rýpnul jsem si do něj a škodolibě se usmál. "Tak co bych ti dnes v noci provedl?" šibalsky jsem na něj zadíval.

,,Mě? Mě se nic provádět nebude. Jdeme spát. S P Á T. Rozuměl si?" Řekl jsem a zachumlal se pod deku. Onoderu jsem si zabalil k sobě. On se automaticky opřel o mou hruď.

"Seš si jistej? Měl bych tě potrestat za to jak jsi dolejzal za Yokozawou." zatvářil jsem se ublíženě. "Mám ti připomenout kdo mi zkazil Valentýn?" probodl mě pohledem. "Už mlčím. Už mlčím!" raději jsem vycouval a nechal se obejmout jeho medvědí rukou. "Oyasumi Masamune-chan." zasmál jsem se a dal mu pusu na dobrou noc.

 

Onodera - normální písmo (Nanami)

Takano - kurzíva (SweetLevi)

Stav: dokončeno

Anime: Sekai-ichi Hatsukoi