UsagiMisaki
Název: Znásilnění
Paring: Usagi x Misaki, mafián x Usagi
Spolupráce s: SweetLevi
Žánr: yaoi, znásilnění, mafie
Hned po škole jsem razil domů. Usagi měl nějaké jednání takže mne nemohl vyzvednout. Škoda. Docela jsem se na něj těšil. Najednou mi zakručelo v břiše. Šel jsem si teda do samošky koupit něco k jídlu. Rozhodl jsem si udělat lososa. Když jsem přišel domů, našel jsem tam od Usagiho vzkaz.
Další nudné jednání, další nudný čas strávený v práci. "Akihiko, posloucháš mě?" křikla Aikawa. "Jo, jo poslouchám ..." odvětil jsem ikdyž jsem absolutně neměl tušení o co tu jde. Nechal jsem doma Misakimu vzkaz, že dnes domů nepříjdu. Nenapsal jsem proč ...
Cože! Proč nepřijde domů?! Vyděsil jsem se a vytřeštěně na něj koukal. Měl jsem divný pocit u srdce. Doufám, že se mu nic nestalo. S mým divným pocitem jsem se odebral do kuchyně usmažit si lososa. Proč?! Proč!? Říkal jsem si pořád do kola. Byl jsem pěkně vyděšený. Když jsem dojedl, rozhodl jsem se, že na něj počkám klidně do dalšího rána. Stejně je dnes pátek a zítra se nejde do školy. A tak jsem si sedl vedle medvěda na pohovku a čekal až Usagi přijde domů.
"Akihiko! Počkej! Ještě nikam nejdeš!" křičela Aikawa. "Ale jdu! Tohle mě nebaví, jdu domu!" křikl jsem a vyšel z budovy. Venku už byla tma a docela i chladno. Šel jsem pěšky. Přemýšlel jsem jestli zavolat Misakimu. "Nechal jsem mu tam přeci dopis a ví že jsem v práci. Volat mu nemusím ..." řekl jsem si pro sebe. Najednou jsem zašel do temné uličky. Kde to ksakru jsem?! Nevnímal jsem cestu a teď nemám ponětí kde jsem. Najednou mě obklíčili čtyři chlapi. "Vypadá docela hezky a mladě." řekl jeden z nich. Najednou mi zazvonil mobil - Misaki. Jeden z nich po mě vystartoval a mobil mi sebral a rozšlápl. "Co si myslíte, že děláte vy kreténi!" křikl jsem. Než jsem stačil cokoli dalšího udělat, měl jsem u pusy šátek a upadl do bezvědomí.
Usagi to nezvedl! On to nezvedl! Teď mi bylo jasné, že se něco děje. Popadl jsem bundu a ani se nenamáhal nazout si boty. Vystartoval jsem k agentuře a po cestě jsem zavolal Aikawě. Po druhém pípnutí to zvedla. "Paní Aikawo?! Tady Misaki. Odešel už Usagi z agentury? Nezvedá mi telefon!" řekl jsem slušně, ale přesto zběsile.
Probral jsem se a ruce i nohy jsem měl přivázané k posteli. Rozhlížel jsem se po místnosti, ale nikde žádné okno. Po chvíli dovnitř vešel nějáký muž. Byl bez trička a na hrudi měl znak japonské mafie. Ksakru! Proč zrovna mafie?! "Zdá se, že tentokrát to je kvalitní zboží, Akihiko Usami." řekl a usmál se. "Co po mě kurva chceš, ty šmejde? A co to tady tak příšerně smrdí?!" sykl jsem. "To je opium. Dodá ti lepší požitek z toho co tě čeká." řekl a obkročmo si na mě sedl. Ukradl si můj polibek a začal mi rozvazovat kravatu.
"Usagi odešel před hodinou. To je pěkně divné," říkala Aikawa a měla vážný obličej. Skoro jsem brečel. "Jestli ho nenajdu! Tak umřu! Musíme ho najít! Slečno Aikawo! Prosím!" žadonil jsem a už mi stékali po tvářích slzy. Byl jsem zoufalý. Aikawa přikývla a po chvíli obvolala snad celou policii v Japonsku. Řekli nám, že nám dají vědět, kdyby ho našli. S Aikawou jsme vyrazili hledat. Běžel jsem rychleji než kdy dřív. Zahnul jsem do nějaké temné uličky a na něco jsem omylem šlápl. Usagiho telefon! Slečna Aikawa mě po chvíli doběhla a hned to zavolala policii. Usagi! Prosím! Ať si v pořádku!
Motala se mi hlava a nemohl jsem normálně přemýšlet. Obzvláště když se po mě plazil ten perverzák a svlíknul mě do naha. Nejspíš jsem pochopil jak se mnou Misaki cítí ... On si poté svlíknul i ty kalhoty co měl na sobě. Začal mě uspokojovat pusou a mezitím do mě pronikl prvním prstem. Sykl jsem a slastně se prohnul v zádech. Skousával jsem si ret, aby nebyly slyšet moje vzdychy. Když přidal druhý, několik vzdychů mi uniklo. A když třetí, tak už jsem je nedokázal potlačovat. Poprvé v životě jsem pocítil to co Misaki.
"Ano... ano... ano..." mluvila slečna Aikawa s policií. "Dobře... naschle za chvíli," řekla a ukončila hovor. S nadějí jsem se na ní podíval. "Prý mají v záznamu člověka, který má co dočinnění s únosy slavných. Ale nechtěj, abych ti řekla co s nimi dělá" řekla a trochu se začervenala. Vytřeštěně jsem vykulil oči. To ne! To se nesmí stát! Nemůže! Usagi... Nenech se znásilnit! Prosím! Modlil jsem se. Policie už naštěstí dorazila a my jsme co nejrychleji jeli na určené místo, kde ten parchant nejspíš právě znásilňoval Mého Usagiho! Zabiju ho, jestli na něj jen šáhne!
Zaryl jsem nehty do postele, když do mě naráz proniknul. Byl jsem naprosto obeznámen s tím co Misaki prožívá při každém sexu se mnou. Přirážel hodně silně a hodně rychle. Myslel jsem, že mi natrhne zadek. Po čtvrt hodině mého utrpení se konečně udělal. Vystoupil ze mě a sedl si vedle mě. "Jsi skvělý, Akihiko. Jenže brzy si sem pro mě přijede policie, takže víc toho už nestihnem. Ještě mi dal hluboko do zadku vibrační vajíčko, aby nevyteklo sperma. Poté se oblékl, odvázal mě a zmizel. Oblékl jsem se a vstal. Ucítil jsem jak se za zkurvená věcička ve mě pohla. Nevěděl jsem jestli mě má bolet zadek a nebo způsobovat slast. S dalším krokem se znovu pohla. Sice dost těžko, ale vyšel jsem ven na ulici. Právě přijížděla policie. Z policejního auta vyběhl ubrečený Misaki.
"Usagi! Usagi! Usagi!" křičel jsem a málem ho shodil na zem, jak jsem ho objal. Začal jsem ještě víc brečet. " Bál jsem se o tebe!" řekl jsem mu do ramena. "Neudělal ti nic! Že ne?Jestli ano zabiju ho!" řekl jsem a odtáhl se od něj
"Buď v klidu, utekl dřív než stačil něco udělat." lhal jsem s klidnou tváří. "Jsem tak rád!" řekl ubrečený Misaki. "Tak už přestaň bulet!" řekl jsem a pohladil ho. Policie nás odvezla až k domu. Nemohl jsem Misakimu říct pravdu, vím jaká je histerka. Začal by vyšilovat a kdoví co by udělal. Když jsme přišli domů, zamířil jsem rovnou do svého pokoje kde se zamknul.
Co tam ten Usagi provádí? Pomyslel jsem si v duchu. Ještě, že se ale nic nestalo. Asi by jsem umřel, kdyby mu někdo ublížil... V tom mi došlo jak přemýšlím. Co to tady melu! Zatřásl jsem hlavou a šel si uklidit kabát. V tom jsem dostal nápad. Vylezl jsem nahoru po schodech a zaklepal na Usagiho dveře. "Usagi... Si v pořádku? Chtěl jsem se tě zeptat co si dáš k pozdní večeři," v duchu jsem byl šťastný i když nevím proč, ale něco mě pořád tížilo
"Nic mi není. Jen musím dokončit práci co mi dala Aikawa! Je mi to jedno, udělej co chceš ty!" odpověděl jsem Misakimu. Ležel jsem na zemi a stále se vzpamatovával z opia. Přetočil jsem se na břicho. V tom jsem ucítil jak se ve mě ta zkurvená věcička zase pohla. Svlíkl jsem se a vytáhl ji ze zase. Vyteklo ze mě sperma toho hajzla. Ksarku! Potřeboval bych dojít do koupelny, ale Misaki by si mě všimnul. Svlíkl jsem se úplně a okolo pasu ovázal ručník. Nenápadně jsem otevřel dveře a potichoučku šel směrem ke koupelně. "Usagi! Večeře je hotová!" ozvalo se mnou. "Ty už se jdeš vykoupat? Počkej! Co ti to stéká po nohou?!"
Z hrůzou jsem se koukal jak mu sperma stéká po noze. Masturbace? Nebo snad... Vytřeštil jsem oči. "Misaki! Tohle není jak si myslíš!" křikl Usagi. Podíval jsem se mu se slzami do očí. "Ty hajzle! Tys mi lhal!Nenávidím tě!" Zařval jsem na něj a se slzami v očích utekl do svého pokoje. Rychle jsem za sebou zamkl dveře a složil se na postel, přes sebe jsem hodil deku. Proč? Proč? Proč?
Doprdele! Tohle jsem posral! Šel jsem se vykoupat, ve sprše mi to nejvíc myslí. Při zvuku dopadající vody se mi v hlavě stále ozíval Misakiho hlas. "Nenávidí mě ..." vzdychl jsem. Vyšel jsem z koupelny a šel se obléct do svého pokoje. Poté jsem si šel dát večeři, která už dávno vystydla. Bylo mi ukradený, že je studená! Popadl jsem mobil a zavolal Aikawě. "Zdá se, že na to dnešní jednání příjdu." oznámil jsem jí. Vzal jsem si na sebe oblek a chystal se odejít. Přemýšlel jsem jestli nechat Misakimu vzkaz. Usoudil jsem, že u člověka kterého nenávidí mu bude jedno kde je nebo co se mu stane. Vzal jsem si taxi a odjel do agentury.
Když jsem uslyšel domovní dveře, okamžitě jsem vystřelil ze svého pokoje a rozhlížel se jestli je vzduch čistý. Poté jsem pro jistotu zavolal slečně Aikawě, jestli už Usagi dorazil. "Ano, ano před chvílí dorazil," říkala mi do telefonu. "Chceš s ním mluvit?" zeptala se po chvíli. S panikařil jsem. "Ne, ne, ne, ne! To nebude nutné!" řekl jsem. "Hlavně mu prosím tě neříkejte, že jsem volal já," dokončil jsem a zavěsil. Jak jsem se tak koukal na telefon došlo mi jaký jsem idiot! Já jsem kretén! Sedl jsem si na gauč a začal mu psát vzkaz. "Usagi... promiň mi, že jsem takový idiot! Pravdou je že tě miluju!" naškrtal jsem na papír. Chvíli jsem se na ten papír koukal a po chvíli ho zahodil ke dveřím. Kašlu na to stejně by ho to nezajímalo! Byl jsem na sebe naštvaný. Odebral jsem si udělat do pokoje úkoly. Po dvouch hodinách jsem se šel umýt. Když jsem se vykoupal už bylo asi tak 12 hodin. Usagi pořád nikde. Sedl jsem si teda na gauč a zapl si televizi. Počkám tu na něj. Jenže po chvíli se mi zničeho nic zavřeli oční víčka a já usnul.
Vrátil jsem se domů a na gauči ležel spící Misaki. Přišel jsem k němu a chtěl ho pohladit, ale raději jsem se odtáhl. Po tváři mi stekla slza. Rychle jsem ji setřel. Uviděl jsem, že se Misaki začal probírat. Spanikařil jsem. rychle jsem se obul a utekl pryč z bytu. Nasedl jsem do auta a jel pryč. Nedával jsem pozor na cestu a naboural. Upadl jsem do bezvědomí. Probral jsem se v nemocnici a slyšel pípání přístrojů. Měl jsem lehký otřes mozku.
Vzbudila mě až slečna Aikawa. "Misaki! Vstávej! Musíme za Usagim, leží v nemocnici!" křikla na mne. Já jsem byl okamžitě na nohou a už lezl do auta slečny Aikawy. Za chvíli jsme dorazili do nemocnice. "Misaki, tady tě vysadím. Mám totiž ještě nějaké jednání," omluvila se a odjela. Já jsem se rychle zeptal na Usagiho pokoj a rychlým krokem jsem se blížil k Usagiho pokoji. Otevřel jsem dveře a vešl. Jenže Usagi spal. Super! Tak si na něj tady počkám. Sedl jsem si na židly vedle jeho postele a vyčkával. Jenže po chvíli jsem opět usnul.
Probral jsem se a na židli spal Misaki. "Co on tady dělá?" pomyslel jsem si. Misaki se po chvíli vzdudil. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Bez jediného slova jsem se k němu otočil zády. "Usagi, víš, já --- omlouvám se ..." zašeptal. Otočil jsem se zpátky k němu a řekl: "Nemusíš se omlouvat máš právo mě nenávidět ..." Misaki měl slzy na krajíčku. Sedl jsem si a pohladil ho po tváři. Políbil jsem ho a zašeptal: "Přestaň brečet, ty idiote ..."
"Když mě mrzí že ten parchant tě stihl znásilnit! To nemůže! Ublížil Ti!" brečel jsem mu do ramena. Hladil mě po hlavě. "Jsem v pořádku, neboj se." šeptal mi do ouška Usagi." Všechno je v pohodě," uklidňoval mě dál. "Ne to není! Musíš pochopit, že Ty patříš jenom mně!" křikl jsem na něj bez rozmýšlení a v tu ránu zčervenal. "Promiň..." špitl jsem a odvrátil zrak.
"Opravdu?" řekl jsem překvapeně. Misaki se díval do země a červenal. "Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!" sykl jsem. Misaki rozkaz ihned splnil. "Poslouchej mě, Misaki. Neřekl jsem ti to, protože tě znám. Vím, že bys udělal kvůli mě nějákou hloupost a to já nechci. Měl bys lépe uvažovat nad tím co říkáš, protože tvá slova mohou člověka zranit. Říct někomu, že ho nenávidíš jsou silná slova. Stále mne nenávidíš?" řekl jsem tiše.
"Ne! Byl jsem naštvaný..." říkal jsem a koukal jsem se přitom na něj. "Omlouvám se Ti," řekl jsem a zase čuměl do země. Nevydržel jsem ten jeho pronikavý pohled.
"Jestli je to všechno co jsi mi chtěl, tak zase můžeš jít." odsekl jsem a otočil se k němu zády. Teď jsem by pro změnu naštvaný já na něj, ale nevěděl jsem proč. "Usagi?" zeptal se nejistě Misaki. Vzdychl jsem a řekl: "Nech to být. Nehodlám se tady o tom dál bavit. Všechno mi řekneš pozítří, až mě propustí z nemocnice ..." řekl jsem. Slyšel jsem jen cvaknutí dveří. Stále jsem ležel a díval se z okna.
Asi jsem ho hodně naštval. Cítil jsem silnou bolest u srdce. Intenzivněji snad nikdy neplála. Myslel jsem si že mu ublížil on... ale tak to vypadá že jediný kdo mu ubližuje jsem já! Nenávidím se! Jak jsem mu mohl něco takovýho říct! Bude lepší, když mu půjdu z očí! Půjdu bydlet k bráškovi.
Dnes mě propustili z nemocnice. Spěchal jsem domů za Misakim. Když jsem přišel, nikde nebyl. Na stole ležel vzkaz. "Bude lepší, když se rozdělíme. Nechci ti víc ubližovat. Misaki" Zmuchlal jsem papír a kopl do židle, která odletěla na druhou stranu místnosti. Ihned jsem vzal mobil a zavolal mu. "Misaki? Co si sakra myslíš, že děláš?! Koukej se vrátit ihned zpátky domů nebo se naštvu!" řekl jsem.
"Ale... já Ti nechci ubližovat," řekl jsem mu do telefonu. Skoro jsem se rozbrečel. Ještě že bráška a jeho žena nebyli doma. "Co to meleš! Prostě pojď okamžitě domů a neštvi!" zakřičel a zavěsil. Položil jsem telefon. Vůbec jsem nevěděl co mám dělat. Vzal jsem si bundu a vyrazil za Usagim. Po chvíli jsem tam došel a z třesoucí se rukou zaklepal na dveře. "Usagi? To jsem já," řekl jsem s roztřeseným hlasem. Bál jsem se. Vůbec jsem nevěděl, jak zareaguji až otevře dveře.
Otevřel jsem dveře. Za nimi stál roztřesený Misaki. Chytl jsem ho za ruku a vtáhl do bytu. Pro jistotu jsem zamknul dveře. "Usagi? Co to děláš?" zeptal se Misaki. Bez jediného slova jsem si ho hodil přes rameno a vlekl do ložnice.
"U- Usagi! Co děláš?" začínal jsem být v rozpacích. Usagi mě povalil na postel a vrhl se na mě. Začal mi svlékat tričko a přitom mě líbal. Potom mi začal líbat krk. "U - usagi...Usagi, Usagi," šeptal jsem jeho jméno pořád dokola. Měl jsem zavřené oči. Bylo mi tak trapně!
"Nevím jestli chceš, abych přestal. Víš, Misaki, musíš mi říct. Řekni jestli chceš abych pokračoval. Poznal jsem jak se se mnou nejspíš cítíš." vzdychl jsem a odtáhl se od něj. Misaki nic neříkal, tak jsem se zvedl k odchodu. V tom mě chytil za ruku a rychle strhl na postel. Nečekal jsem to. "Když už jsi si prošel takových hrozným zážitkem, na oplátku ti udělám ten nejlepší." řekl a začal mě líbat na krku. Bylo divné být v pozici toho, kdo je ten dole.
Bylo to divný. Zároveň jsem chtěl uspokojit jeho potřeby, ale nechtěl jsem mu ublížit. Najednou jsem si uvědomil, že mi stékají slzy po tvářích. Obejmul jsem Usagiho a zabořil hlavu do jeho ramene. "Promiň, promiň, promiň..." šeptal jsem stále dokola.
"To nic ... pokračuj, chci vědět co jsi se ode mě naučil." ušklíbl jsem se. Misaki zvedl hlavu a překvapeně se na mě díval. Potom mi sundal tričko a roztřeseně mě líbal po hrudi. V mžiku jsem naše pozice otočil a řekl: "Jsi jak malé děcko ... " Sundal jsem Misakimu tričko a začal opečovávat jeho bradavky.
"U- Usagi," šeptal jsem jeho jméno a dál měl zavřené oči. Vydal jsem pár stenů, když mi Usagi skousl bradavku. Poté se přesunul k druhé, kterou chvíli olizoval a poté skousl též. Pomalu mi začal rozepínat kalhoty, ale já ho zastavil. "U- Usagi... nech mě být tentokrát první," sípal jsem ze sebe.
"První? Jak to myslíš, Misaki?" řekl jsem nechápavě. Nejspíš jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale nějak mi nedocházelo co Misaki chtěl.
"No.. první to... udělat," řekl jsem a dál se vyhýbal jeho pohledu. Cítil jsem se trapně.
"Jak chceš ..." řekl jsem a lehl si na postel vedle něj. Byl jsem si skoro jistý, že to neudělá. Nedokáže to.
Bylo na něm vidět, že mi nevěří, že by jsem byl něčeho takového schopen. Ale i přesto, když jsem se bál, začal jsem mu rozepínat kalhoty. Po chvíli jsem je odhodil stranou. Následovali jeho spotky. Jenže v momentě, kdy jsem to uviděl, jsem zkoprněl. Sakra! Co mám dělat!
Nebylo trapně jen Misakimu, ale i mě. Snad poprvé v životě jsem byl v rozpacích. Červenal jsem se Misakimu přímo do tváře. "Už něco udělej nebo se tu rozteču studem ..." zašeptal jsem. Misaki se na mě překvapeně díval a poté mě políbil. Zaznamenal jsem na jeho tváři úšklebek.
Bylo mi divné, že se Usagi začervenal. Je to přece Usagi! Ale musel jsem se usmát. Tohle bylo poprvé, kdy jsem ho viděl tak rudého. No i když nebyl jediný. Byl jsem rudý až za ušima, ale Usagiho pohled mi dal odhodlání. Konečně pocítí, jak se cítím já. Začal jsem mu mnout špičku penisu a z jeho hrdla se vydrali první vzdechy. Intenzivněji jsem přidal a on vydával čím dál tím víc hlasitější vzdechy. Vyvrcholil a na mojí hruď vystříklo jeho sperma. Páni... netušil bych že se Usagi tak rychle udělá.
Ležel jsem rozplácnutí na posteli a těžce oddechoval. Viděl jsem jak se ten blbeček nablble culí. Ušklíbl jsem se a povalil ho na postel. Celého jsem ho svlíknul, abych nebyl sám. Bez čekání jsem si vzal jeho erekci do úst a začal ho uspokojovat. Misaki silně vzdychal. Mezitím jsem do něj proniknul prvním prstem. Poté druhým a nakonec třetím, při kterém se mi udělal do pusy. Přišlo mi, že je toho nějak víc než obvykle, ale stejně jsem to polkl.
"Usagi.. Usagi.. Usagi," mlel jsem pořád dokola jeho jméno. Bože! Co to tady dělám! Skoro jsem se nemohl ani nadechnout. Otočil si mě a pomalu do mě vniknul. Bolelo to, ale zároveň to bylo příjemné. Nechal mi prostor, aby jsem si zvyknul. Jenže ani to nestačilo. V momentě, kdy se ve mě začal pohybovat jsem nezadržel bolestné i slastné steny. Takovou rozkoš mi mohl zbůsobit jedině Usagi. A to bez vyjímky.
"Misaki? Děje se něco? Sténáš víc než obvykle ..." zašeptal jsem mu do ouška. Misaki se na mě ani nepodíval a dál vzdychal. Většinou se udělá první on, ale dneska jsem to byl kupodivu já. Překvapilo mě, když mě Misaki svalil na postel a obkročmo se na mě předklonil. "Ještě jednou, Usagi, prosím ..." zašeptal naprosto klidně. Co to s ním dneska je? Doslova jsem čuměl jak vyvoraná myš.
Políbil jsem ho a sám jeho úd nasměroval do mého vchodu. Přirazil jsem a oba jsme nahlas vzdychly. Začal jsem se nadzvedávat a zase si sedat. Nejdříve jsem se pohyboval pomalu, ale poté jsem postupně zrychloval. Chvíli to trvalo, ale po chvíli jsme oba vyvrcholili. Přiznávám... já o trochu dříve. Naplnil mě uvnitř teplým spermatem a já potříštil jeho hruď. Svalil jsem se na něj a prudce oddechoval. Nevadilo mi, že sem ležel i na spermatu. To mi v tuhle chvíli vážně bylo ukradený
"Misaki? Vysvětli mi co se ti honí hlavou." řekl jsem a pohladil ho. Ještě chvíli oddechoval než se uchýlil k odpovědi. Tušil jsem, že to nejspíš bude mít něco společného s tím znásilněním a nebo taky ne.
S vážnou tváří jsem se na něj podíval. "Ty... Usagi... bylo to s ním lepší než se mnou?" zeptal jsem se nestydadě.
Misaki mě docela zaskočil. Nevěděl jsem co mu mám říct. "On se mě vážně ptá jestli to bylo lepší s chlapem, kterýho jsem neznal, kterej mě přivázal k posteli a ošukal?!" pomyslel jsem si. "A kdyby ano?" řekl jsem nejistě.
Překvapeně jsem se na něj podíval. Snad to s tím hajzlem nebylo lepší! Cítil jsem se strašně. Slezl jsem z něj a sedl si na postel. "Tak by bylo nejlepší... kdyby jsem zůstal nadobro u brášky," řekl jsem přidušeně. "Promiň... že jsem tě nedokázal zachránit předtím... než ti to udělal," řekl jsem a slzy jsem měl na krajíčku. Opět jsem mu ublížil. Zranil jsem ho. Upíral jsem zrak na medvěda v rohu.
Prudce jsem Misakiho položil na postel. Ruce jsem mu chytil za hlavou a díval se mu do očí. "Posloucháš se vůbec co říkáš?! Nemám tě objednat na výplach uší?! Vážně si myslíš, že to bylo lepší s hajzlem kterýho jsem ani neznal, kterej mě svázal a násilně ošukal?!" řekl jsem mu jedním dechem. Teď Misaki ten, kdo tu byl vyvoraná myš.
Překvapeně jsem na něj díval. Po chvíli jsem si ale oddych. " To jsem rád..." řekl jsem a debilně se na něj zaculil. Bože! Co to se mnou dneska je! V tom mě silně zabolela hlava. Svraštil jsem čelo, aby jsem bolest trochu umírnil. Jenže to nepomohlo. Doufám že si toho Usagi nevšiml. Podíval jsem se na něj. Upřeně na mne zíral.
"Misaki? Děje se něco?" zeptal jsem se. "Ne, nic! Jsem v pořádku!" odvětil Misaki. Po menším boji jsem mu dal ruku na čelo. "Vždyť máš horečku!" sykl jsem. Ihned jsem ho donutil zalést do postele. Oblékl jsem se a šel mu pro léky. *Kýchnutí* "Ksakru! Já se teď nemůžu nachladit!" *Kýchnutí* "No doprdele!" Bylo vážně ironický, když jsme druhý den oba leželi vedle sebe v posteli s teploměrem v puse a obkladem na čele, kde o nás musela starat Aikawa.
Pokračování ...
Po tom co jsme se s Usagim uzdravili (byl to tak týden), jsem se konečně mohl začít věnovat jiným věcem. Zrovna jsme měli prázdniny, takže jsem si mohl ráno v pohodě přispat. Když jsem se vzbudil, sešel jsem dolů a hledal Usagiho. Nikde nebyl, tak jsem se šel kouknout i do ložnice. Tam taky nebyl. Opět jsem teda sešel dolů a až teď si všiml že na stole v obýváku je vzkaz. Usagi psal že přijde později a že musel odejít kvůli důležité schůzi. Ach jo. Co já tady budu dělat. Pak jsem si všimnul mísy jahod vedle papírku a vzal je útokem.
"A ještě tohle a tohle! Jo a nezapomeň na tohle Akihiko!" buzerovala mě Aikawa. "Nenávidím schůze." zavrčel jsem a zatínal pěsti. "Tak jsi neměl onemocnět! Teď máš dost co dohánět!" zprdla mě. "Dneska jsem se moc dobře nevyspal, takže jestli tady budu takhle buzerovanej, odcházím." odsekl jsem. "Ne! Akihiko!" sykla a vrazila přede mě xxx papírů. "Tohle všechno podepiš, tohle si vem, tohle si vezmu já ...." roztřiďovala papíry. Chci domů za chudáčkem Misakim.
,,Jahody, jahody, jahody, jahody, hehehe," prospěvoval jsem si s plným bříškem ležící na gauči a ládoval se dalšími. Najednou mi začínali být kalhoty nějak těsné... Co? Od kdy jsou jahody afrodiziakum? To není možné! Vzápětí mě však také začalo bolet bříško. ,,Auu!" smutnil jsem a ještě si do pusy strčil jednu jahodu. Byli tak dobré! Pak jsem se začal plazit po zemi do Usagiho pokoje. Když mi bylo smutno, vždycky sem tam šel abych aspoň cítil jeho přenádhernou vůni. Tak jsem tam tedy vlezl a začal fetovat Usagiho vůni. Hezky jsem se zachumlal, Nebyla mi vidět ani hlava. Hehe... bože co to se mnou dnes je? Buď to dělají ty jahody a nebo Usagiho vůně a nebo to moje bolavé bříško. Auu... začal jsem opět plakat a hladil si bříško.
"Tak pro dnešek máme hotovo!" věta na kterou jak tak dlouho čekal. "Konečně doma!" povzdychl jsem si, když jsem přišel domů. "Misaki! Jsem doma!" křikl jsem do bytu který se zdál prázdný. Zamířil jsem ke kuchyňské lince a co jsem neviděl. Jahody, které jsem dostal od jednoho kolegy, byly pryč. A já se tak těšil, že si nějáké naložím do sektu. Uslyšel jsem nahoře příšernou ránu a tak jsem ihned vyběhl schody a zamířil do svého pokoje. Několik mých hraček leželo na zemi a v posteli byl Misaki. Hlavu měl zabořenou v mém polštáři a k tomu si ... honil?! Zůstal jsem nechápavě stát mezi dveřmi. V tichu se rozléhaly jeho tiché steny a moje jméno.
Nikdy bych nevěřil že sám se uspokojovat je tak dobré, zvlášť když přitom myslíte na osobu, kterou milujete. Bylo to vzrušující. Když jsem se s hlasitým zasténáním udělal, zachumlal jsem se do deky. ,,Bože... v těch jahodách něco bylo," zašeptal jsem si pro sebe a začal si hladit bolavé bříško. Najednou vrzla podlaha a já se prudce otočil. Okamžitě jsem zrudnul. ,,Usagi... já... to..." vysoukal jsem ze sebe jenom toto. Bylo mi neskutečně trapně. Styděl jsem se za sebe. Styděl jsem se, že to všechno viděl a slyšel. Ke všemu jsem mu snědl ještě jahody. Omluva byla na místě. ,,Promiň," špitl jsem a odvrátil zrak.
Zazubil se a zavřel dveře. Jedním skokem jsem přistál v posteli vedle něj. Povalil jsem ho na postel a zuřivě políbil. Misaki nechápal, která bije. "Nemusíš se omlouvat, není za co se omlouvat." zašeptal jsem a vtiskl mu pusinku na tvářičku. "Ale budeš nést odpovědnost za své činy." zazubil jsem se a zadíval se mu hluboko do očí.
,,Usagi," zašeptal jsem a poddal jsem se mu. Ten jeho pohled mě úplně pohltil. Nakonec jsem se ale přeci jen dokázal odtrhnout. ,,Bolí mě bříško," řekl jsem a už už se obracel, tak aby jsem si lehl na bolavé místečko. Když si mě opět otočil k sobě. ,,Já se o to postarám. Ukaž," řekl a vyhrnul mi tričko. Bylo mi neskutečně trapně.
Sundal jsem mu tričko a jemně ho hladil po bříšku. "Zajímavé, že před chvíli tě bříško nebolelo ..." zazubil jsem se a stiskl mu rozkrok. "Problém bude asi někde jinde, že?" podal jsem otázku a opět ho políbil. Přesouval jsem své polibky na jeho krk a pomalu postupoval níže k jeho bradavkám. Začal jsem jednu dráždit jazykem a druhou mnout mezi prsty.
Zavzdychal jsem. ,,Ne. Usagi," to bylo jediné na co jsem se zmohl. ,,To dělají ty jahody, je to afrodiziakum," řekl jsem a pak zas zasténal, když si mě přitáhl blíž k sobě. Moje bradavky byli už dostatečně vzrušené. To se Usagimu samozřejmě strašně líbilo a tak pokračoval. ,,Ne... Usagi... bříško... Bolí! Chci pusu," mumlal jsem pátý přes devatý.
"Kdy se mi takhle poštěstí najít mého malého králíčka jak si sám dělá dobře? Byl by zločin toho nevyužít." uchechtl jsem se a pokračoval vlhkou cestičkou k jeho rozkroku. Sundal jsem mu rozepnuté kalhoty i spodní prádlo. "Nevypadáš, že nechceš ..." zašeptal jsem mu do ouška a hladově ho políbil. Rukou jsem pomalu pečoval o jeho erekci.
,,Usagi," zasténal jsem když se prvně dotkl mé erekce. ,,To byli ty jahody," říkal jsem pravdu. ,,Schválně si je dej, ještě je jedna mísa v lednici," snažil jsem se vymluvit, ale marně. ,,Možná až na druhý kolo," ušklíbl se na mě a po chvilce přešel k orálnímu sexu. Sténal jsem hodně hlasitě. Nešlo to udržet. Udělal jsem svůj výraz, který dělám vždy když s Usagim spím. Protože jen on mi vždy dává takovou slast. Jen on dokáže ukojit mou touhu.
Olizoval jsem ho, laskal, jemně okusoval ... Misaki pomalu křičel slastí. Ještě nikdy jsem u něj neviděl takovou touhu, vždycky jsem byl ten kdo to chtěl, ale najednou to Misaki. Chytil mě za hlavu a začal si udávat tempo sám. Zanedlouho se s výkřikem už podruhé udělal do mých úst. Spolykal jsem všechno a ještě ho očistil. "Chci tě, Misaki ..." zašeptal jsem mu a políbil ho.
Polibek jsem mu opětoval. Bral to jako souhlas. Evidentně. Rozhodl jsem se zapojit. Křečovitě jsem ho objal a chytnul se látky jeho kabátu, jako kdybych měl každou chvíli spadnout. Tolik jsem po Usagim toužil. Nechápal jsem to. Myslel jsem si že to bylo po stesku. Nejspíše asi ano. Byl jsem ale hodně rád, že na tom je Usagi stejně jako já.
Shodil jsem ze sebe Misakiho a svlíknul se až do spodního prádla. Naslinil jsem si prsty a pomalu do něj pronikal prvním. Misaki zasténal a prohnul se v zádech. Utěšil jsem ho polibkem a když se uvolnil, využil jsem momentu překvapení a přidal druhý. Ve stejném způsobu jsem do něj pronikl třetí i čtvrtým.
,,Usagi! Ne to bolí! Bolí!" Křičel jsem bolestí. Slast tu měla také dvou roli, ale ta byla o dost menší než bolest. Nevím co to se mnou bylo. Normálně bych byl v pohodě, ale dnes jsem nějaký až moc citlivý. Bojím se. Je to divné, nové
Rychle jsem z něj prsty vytáhl a objal ho. "Omlouvám se, Misaki" zašeptal jsem a přitiskl si ho k sobě. Hladil jsem ho po tváři a uklidňoval. "Chápu, že nebudeš chtít pokračovat." usmál jsem se a začal hledat svoje oblečení. Najednou mě Misaki chytil za ruku. "Misaki?" podíval jsem se na něj nechápavým výrazem.
,,Já.... Já neříkal aby si přestal. Jen jsem dnes nějaký až moc citlivý. Myslím že je to kvůli těm jahodám," řekl jsem a chytil se volnou rukou za hlavu. ,,Jsem idiot, neměl jsem je jíst. Tolik jsem se na Tebe těšil, Usagi," smutně jsem se usmál. Ne. Skoro jsem bulel. Pustil jsem ho a přikryl se dekou, až mi nebyla vidět ani hlava. Jsem takovej idiot!
"Misaki?" nechápal jsem o co mu jde. Zkusil jsem zariskovat a před deku ho obejmul. "Nejsi idiot." zašeptal jsem a pomalu z něj stahoval deku. "Rozhodni se jestli chceš pokračovat či ne. Nechci ti ublížit." usmál jsem se a políbil ho. Svíral jsem jeho malé tělíčko, které jsem pevně objímal a očekával odpověď.
,,Vím že si to neudělal schválně, Usagi. Já jen. Dneska jsem nějak obzvlášť citlivý a já vůbec nevím, čím to je," zašeptal jsem mu do ramene. Nevím. Nevím co mám dělat. ,,Můžeš p-pokračovat," řekl jsem a jako důkaz mu dal pusu na krk.
"Dobře" jemně jsem se usmál a hladově si přivlastnil jeho rty. Misaki si obmotal ruce kolem mého krku a objímal mě. Já jsem se mezitím zbavil posledního kusu prádla na svém těle a vyhledal jeho vchod. Pomalu jsem do něj začal pronikat.
,,Usagi," zasténal jsem. I když jsem s ním měl sex už mnohokrát, pokaždé jsem si myslel, že se mi tam nevejde. Ale vždy ano. Vždy. Když byl ve mně až po kořen pěkně jsem ho poškrábal na zádech. Jak jsem říkal, dnes jsem byl obzvlášť citlivý.
Misaki mi brutálně škrábal záda. Cítil jsem, že to bude do krve. Přestal jsem věnovat pozornost svým krkavým zádům a místo toho začal pomalu přirážet. Netrvalo dlouho a i z Misakiho úst se začaly drát první slastné steny. Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil.
Pustil jsem jeho záda abych mu neublížil ještě více. Rozhodl jsem se, že až skončíme, ošetřím mu to. Místo toho jsem ruce volně spustil podél těla a užíval si ten pocit rozkoše. ,,Usagi... víc," zasténal jsem dychtivě. Bylo to ponižující, ale byla to pravda.
Dal jsem mu letmo pusinku na rty a začal přirážet rychleji, silněji a tvrději. Misaki začal sténat ještě víc a jeho malé ručičky křečovitě svírali prostěradlo na mé posteli. Chtěl jsem mu dopřát co největší rozkoš a tak jsem mu ve stejném tempu přírazů začal honit.
,,Oh bože!" zakřičel jsem rozkoší a hned na to si zakryl rukama obličej. Usagi! Ty prevíte. Líbilo se mi to, ale zároveň jsem se děsil toho, jak dobře zná mé tělo a jak ví kam má sáhnout, aby mě uspokojil. V posteli byl Usagi, prostě bezkonkurenční. I když jsem se mu skoro nikdy nepodíval do očí jak jsem se styděl. Ještě párkrát přirazil. To už jsem to nevydržel a dosáhl svého vrcholu.
Misaki mi potřísnil ruku. Chytil jsem jeho boky a ještě chvíli zneužil jeho těla než jsem ho naprosto celého zaplnil svým spermatem. Lehl jsem si vedle něj a vydýchával právě prožitý orgasmus. Přitáhl jsem si ho k sobě a přehodil přes nás potřísněné peřiny. Momentálně mi bylo vážně ukradený že jsem od Misakiho spermatu.
,,Usagi... teď bysme vážně měli zjistit, co bylo v těch jahodách," řekl jsem stále ještě trochu zadýchaně a posadil se. On mě však stáhl zpět. ,,To počká," řekl na to on. Přimáčknul si mě na sebe. Najednou jsem si na něco vzpomněl. Jeho záda! ,,Usagi... mohl by ses prosím otočit?" Zeptal jsem se ho.
"Proč? Mě je takhle dobře ..." zamumlal jsem a zavřel oči. "Usagi, prosím" řekl naléhavě. Povzdechl jsem si a, ač nerad, se otočil. Misakiho pohyb ztuhnul. "Děje se snad něco?" řekl jsem tomu za mnou. "Hlavně se nazačínej omlouvat, nevadí mi to. Jsou i horší věci." dodal jsem
,,Já... Já se moc omlouvám!" řekl jsem a začal jeho záda okamžitě obsypávat polibky. Pak jsem si na něj lehnul a hladil ho na postižených místech. ,,Omlouvám se ti," řekl jsem znovu a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. On si mě k sobě přitáhnul, což jsem vůbec nečekal. Vytřeštil jsem oči a zadíval se na něj.
"Neplač, mě to nevadí. To bude dobrý." utěšoval jsem ho. Otřel jsem mu slzy a objal ho. "Nemáš se za co omlouvat, to spíš jestli já jsem neublížil tobě." políbil jsem ho a začal hladit po tváři. Misaki se ke mě tisknul a už už chtěl začít mluvit, když jsem ho naléhavě políbil. "Nezlobím se, tak nebul." usmál jsem se na něj a zavřel oči.
,,Když mě mrzí, že jsem tě poškrábal!" brečel jsem dál. ,,A Ty si mi vůbec neublížil! Toho by si nebyl schopný!" řekl jsem nesmlouvavě. ,,Myslíš?" zašklebil se na mě. ,,Hele!" sykl jsem podrážděně. On se jen zasmál a přitáhl si mě k sobě do teplého obětí. ,,Už spi nebo dojdu pro další misku jahod," ušklíbl se opět. ,,Tss... pitomče," řekl jsem jen a zavřel oči. Je příjemné usínat v náruči toho koho milujete.
Pokračování ...
Ráno mě probudil Misaki. "Usagi! Usagi! Vstávej! Paní Aikawa chce práci co ti zadala včera!" třásl se mnou. "Co ta ježibaba zas chce?" mumlal jsem z polospánku. "No dovol! Jaká ježibaba!" dostal jsem kopanec do prdele. Pomalu jsem zamžoural a rozpoznal Aikawu a později i Misakiho. "Neotravuj!" sykl jsem po ní a chytil Misakiho za ruku. Stáhl jsem ho k sobě a obmotal se kolem něj jak had. "Jdeme ještě spát."
,,Usagi, pusť mě!" Syknul jsem podrážděně. On si mě k sobě více přitáhl. ,,Bože můj. Přijdu si pro to odpoledne," řekla paní Aikawa a věnovala Usagimu další kopanec. Jenže ten se vyhnul s čímž nepočítala. Kopla na moje intimní místo. ,,Auu, auu!" Začal jsem plakat a držel se za rozkrok. Paní Aikawa se vyděsila. ,,Proboha! Misaki! Strašně se omlouvám," řekla mi a přistoupila ke mně. Já dál brečel a Usagi zbystřil.
"Příště si rozmysli do lidí kopat." řekl jsem zle a nepříjemně. "Zmizni." zasyčel jsem na ni jak zmije. "Ale Misaki ..." koktala. "Ssseber ssse a VYPADNI!" zasyčel jsem po ní a ona se doslova pařila. Přitáhl jsem ke svému Misakimu. Setřel jsem mu slzičky a dal pusinku na tvář. "Stále tě to bolí?" zeptal jsem ho a jemně mu položil ruku na rozkrok.
,,Jo," syknul jsem a na místo slz co mi setřel Usagi se dostavili další. Jemně mě hladil po rozkroku. Bylo mi to spíše příjemné než aby mě to vzrušovalo. Objal jsem ho a plakal dál. S jeho doteky naštěstí bolest ustopovala, ale na sex jsem chuť rozhodně neměl.
"Budeš ještě někdy schopný reprudukce?" musel jsem si do něj rýpnout. Misaki se na mě vražedně podíval. "Promiň, když ... když ..." začal jsem se hrozně smát. "Já si to nemohl odpustit." řekl jsem po chvíli. Misaki se tvářil ublíženě. "Ale noták, to bude dobrý. Víš kolikrát už nakopli mě?" usmál jsem se.
,,Ne. Takovéhle věci mě nezajímají," zašeptal jsem mu a odtáhnul jsem se od něj. Čapnul jsem Suzukiho a šel spát s ním. Zvednul jsem se a klopýtavě se vydal ke dveřím. ,,Jdu spinkat do svého pokoje. Se Suzukim. Sám. Nikdo. Jiný." Řekl jsem a klopýtal chodbou s medvědem do mého pokoje.
"Co to mělo být? Já se ho snažím rozesmát, ale on se ještě naštve. Tak to nasrat, Misaki, nasrat." pomyslel jsem si. Namíchnutě jsem se zvednul z postele a převlékl. Poté jsem šel udělat ranní hygienu a nasnídat se. Poté jsem se zavřel u sebe v pokoji a začal dělat práci od Aikawi.
Pravdou je že jsem se nenaštval. Byl jsem smutný a ani nevím z čeho. Možná z toho že Usagi si neplní své povinnosti v čas. Ne. To ne. To není ono. Je v tom něco jiného. ,,Ach jo," povzdychl jsem si a zalezl si do postele. Bolest pomalu ustávala. Ještě jsem si sundal tričko, protože mi bylo vedro, a pak už jsem se přitulil k Suzukimu a usnul.
Celé dopoledne jsem strávil nad prací. Najednou se ozval zvonek, tak jsem došel dolu otevřít. Byla to Aikawa. Letmo jsem ji pozdravil a opět mířil do svého pokoje. "Je tu někde Misaki?" optala se mě. "Jo, je ve svém pokoji. Šel spát *podívá se na hodiny* , ale už ho můžeš vzbudit." odvětil jsem a zavřel dveře svého pokoje.
,,Misaki, vzbuď se," zašeptal někdo. Otevřel jsem rozespale oči. Promnul jsem si je a pořádně se podíval. ,,Paní Aikawo, co potřebujete?" Zeptal jsem se. ,, Klidně spi dál Misaki, jen jsem se šla ujistit, že jsi v pořádku," řekla, pohladila mě a odešla. Já upadl opět do spánku.
"Tys ho nechala spát?" podíval jsem se nevěřícně na Aikawu. "A proč bych jako neměla?" složila si výhružně ruce na prsou. "Protože mě se to nelíbí ..." sykl jsem a rozrazil dveře Misakiho pokoje. "Misaki! Vstávej! Spíš celý dopoledne, to ti musí stačit!" zařval jsem. Misaki i Aikawa nadskočili. "Akihiko! Co to ---" než stačila cokoli dalšího říct, vrazil jsem ji moji práci a vykopl ji ven.
,,Nech mě být, Usagi! Si hrozný! Proč se tak chováš?" Řekl jsem rozespale a sednul si. Pořád mi bylo vedro a tak jsem si sundal i kalhoty. ,,Bože... vedro," postěžoval jsem si a lehnul si zpátky do postele. ,,Chtěl bych dobazénu," řekl jsem si pro sebe.
"Jsem hrozný, hmm, pravda. Raději půjdu pryč. To ty jsi chtěl být sám." odsekl jsem a zavřel dveře. Dneska jsem opravdu neměl dobrou náladu a Misakihi chování to nezlepšovalo. Vzal jsem si svoje věci a zamířil ven do restaurace, abych se naobědval.
Fajn! Máš to mít! Sebral jsem si věci na plavání, oblékl se a utekl mu. Už se to s ním nedá vydržet. Zavolal jsem Senpaiovi, jestli nechce jít na koupaliště. Chtěl a tak jsme se za ne dlouho sešli u vchodu. Zaplatili jsme a hned jak jsme si roztáhli deku, hupsli jsme do vody.
K obědu jsem si dal suschi v jedné známé restauraci. Přemýšlel jsem nad Misakim. Zaplatil jsem a vrátil se domů. Čekal jsem, že bude ještě spát, ale v posteli nebyl. Vlastně vůbec doma nebyl. Popadl jsem mobil a vytočil jeho číslo.
Celý den jsem strávil v bazénu se Senpaiem. Užili jsme si vážně dost legrace. ,,Teda! To bylo! Jsem úplně utahaný!" Řekl jsem. ,,A nechceš přespat u mě?" Zeptal se. ,,Nene. Asi půjdu na dnešek k bráškovi. Usagi už mě vážně dost štve," řekl jsem a zamířil k bráškovi. Hned jak jsem k němu přišel jsem zapadl do svého bývalého pokoje a usnul na zemi.
Celý den se mi Misaki neozval. Ani když byl večer a venku se stmívalo, tak se domů nevracel. Měl jsem o něj strach, ale zároveň jsem měl vztek. Měl jsem sto chutí se sebrat a odstěhovat se. Nakonec jsem se uklidnil. Misaki asi očekával, že ho budu hledat a všude shánět. Stačilo mi, když jsem se dozvěděl kde a byl a s kým byl. A taky samozřejmě kde teď je, aniž bych volal jeho bratrovi. Zavolal jsem si taxi, sbalil věci a odjel z domu aniž někomu řekl kam, nebo že vůnec odjíždím.
Vzbudil jsem se až když jsem ucítil vůni dobrého jídla. Poděkoval jsem bráškovi a jeho snoubence za pohostinost. Pak jsem se oblékl a pelášil zkratkou domů. Usagi už jistě bude mít strach. Jenže, když jsem domů dorazil... Usagi tam nebyl. Vylítnul jsem opět ven a začal ho hledat. Chudák! Určitě je někde tam, hledá mě a mrzne.
Odjel jsem na místo o kterém nikdo neví. Odemknul jsem dveře malé chatky a rozvalil se na posteli. Všude po stěnách bylo bíle vymalováno a byly tu nakresleny všechny postavy z mých BL románů. Vždycky jsem se sem jezdil uklidnit. Vyndal jsem z kapsy mobil a vypnul si zvuk. V klidu jsem se uvelebil a usnul.
Hledal jsem venku celou noc. Celou dobu jsem venku mrznul a až do rána byl vzhůru. V zoufalství jsem zavolal slečně Aikawě, která po něm okamžitě vyslala pátrání. Já si mezitím sbalil věci co sem měl u Usagiho. Tohle mi dělat nebude! Nechal jsem mu tam lísteček, ať už se neobtěžuje, že jsem taky člověk a že takhle se ke mně chovat nebude. Že jsem ho hledal celou noc a tak. Pak jsem si vzal zbytek věcí a odešel bydlet k bráškovy.
Po dvou dnech jsem se vrátil. Stalo se z toho až moc velké fiasco. Dostal jsem několilrát vynadáno, ale ani jednou si to nevzal k srdci. Dotkla se mě, ale zpráva od Misakiho. "Jdi doprdele Misaki! Ty jsi začneš s tím nechutným chováním, zmizneš si na celý dva dny a když ti to oplatím, tak se se mnou rozejdeš?!" rozkopl jsem vzteky židli. Měl jsem sto chutí si pro něj dojít a zfackovat ho. Po chvíli jsem se uklidnil. Zmuchlal papírek a zahodil ho do koše. Jednoduše jsem to přijal. Jestli si myslí, že za ním budu dolejzat tak se mýlí. Žil jsem bez něj a budu žít i dál. Jsem dospělý zaměstnaný muž.
Už týden jsem žil u svého brášky. Docela mě překvapilo, že mě Usagi nepřišel zabít, nebo tak nějak. Ale musím uznat, že mi chybělo jeho obětí. Zatřepal jsem hlavou. Blbost! Nazul jsem si boty a vydal jsem se do školy. Po cestě jsem minul auto. Červený sporťák. Usagiho auto. Zrychlil jsem krok a schoval svůj obličej za vlasy.
"Alespoň se neschovávej, Misaki." sykl jsem na něj. On vyděšeně zvedl hlavu. "Stojím přímo za tebou." ušetřil jsem mu moje hledání. On se prudce otočil a vyděšeně se na mě podíval. Vydechl jsem kouř z cigarety a zadíval se mu do očí. "Třeba budeš v očích tvého Senpae za hvězdu, jen se mu pak pochlub, že jsem volný a jak ses se mnou rozešel. Rád se pak příjdu podívat na tvé známky." řekl jsem a zašlápl cigaretu.
,,Musím do školy," řekl jsem jen a už už chtěl odejít, ale Usagi mě chytil za paži. ,,Nech mě. Nesahej na mě," řekl jsem se stále sklopenou hlavou. Skoro jsem brečel. Je neuvěřitelné jak se jeho povaha změnila na ještě horší.
"Chci si to jen ujasnit. Už mezi námi nic není, že?" zeptal jsem se a prudce ho otočil k sobě. On měl stále skloněnou hlavu a díval se do země. "Podívej se mi do očí a řekni, že už mě nechceš. Potom už zmizím z tvého života navždy." pohladil jsem ho po tváři a zvedl mu hlavu.
Už jsem to nevydržel. Začal jsem brečet. Vytrhnul jsem se mu a utíkal. On běžel za mnou a tak jsem zrychlil. Proč? Proč? Proč mi tohle dělá? Zastavil jsem. Už nemělo cenu utíkat. Stejně myslím že se na mě v půlce běhu vyštval a odjel do práce.
Málem jsem ho ztratil z dohledu. Všiml jsem si do jaké uličky zaběhl. Vzal jsem to okolo a tím ho uvěznil ve slepé uličce. Marně se snažil přelézt zeď. Už jsem toho měl vážně dost. Začal jsem být netrpělivý. "Už toho nech Misaki. Chci po tobě jednu věc! Jednu zkurvenou větu! Podívej se mi do očí a řekni, že je mezi námi konec ať můžu umřít v klidu!" rozkřikl jsem se na něj.
,,Ne, Usagi! Mám tě pořád rád i když si idiot!" Začal jsem brečet a skácel se na kolena. To jo takovej idiot.
"Já jsem idiot? To ty jsi se jedno ráno zvednul a "já jdu spát se Suzukim, jen já a Suzuki, nikdo jiný." Pak když jsem šel na oběd, tak jsi se sebral a zmizel si někam doprdele! A když já ti udělám to samý, tak se se mnou rozejdeš! Začni si uvědomovat svoje chování!" Už jsem to vydržel a všechno na něj vysypal. Už mi bylo tak nějak jedno co bude mezi námi dál. "A ještě něco - mít rád je zatraceně slabý slovo pro člověka kterej tě miluje."
Ano. Uvědomil jsem si to. Ale to neznamená že na mě bude křičet! ,,Omlouvám se, už tě nechám na pokoji. Už a se ti nebudu navážet do soukromí a lézt ti do života," řekl jsem a se slzami se na něj podíval.
Měl jsem toho akorát tak po krk. Rozmáchl jsem se a ozvalo se plesknutí. Misaki se vyděšeně chytil za tvář. "Řekni mi co mám udělat pro to, abys to pochopil? Proč to doprdele nechápeš?! Proč to kurva nechápeš?!" klesl jsem na kolena. Rukama jsem se zapřel o špinavou zem a hlavu sklopil k zemi. Po tváři mi začaly téct slzy, které dopadaly na zem pode mnou.
Nevěděl jsem, jestli ho můžu obejmout, nebo ne. I tak jsem se k němu, ale doplazil. Pevně jsem ho objal. ,,Já... Usagi! Je mi to moc líto!" Rozbrečel jsem se ještě víc. ,,Moc mě to mrzí! Miluju tě! Omlouvám se!"
Přivinul jsem ho k sobě a pevně tisknul. Misaki se celý třásl. "Ššš, to bude v pořádku. Nebreč." konejšil jsem ho. "Jen už mi tohle nikdy nedělej." zašeptal jsem mu do vlasů.
,,Strašně mě to mrzí! Omlouvám se! Omlouvám se! Jsem takovej debil! Idiot! Kretén!" Nadával jsem si. ,,Jdeme... domů," vyhekal jsem ze sebe a zvednul se.
"Jdeme domů." letmo jsem ho políbil do vlasů a poté vykročil směrem k autu. Oba jsme nasedli do červeného sporťáku a já jsem zamířil k jeho škole. "To ty jsi chtěl strašně moc do školy." pokrčil jsem nevinně rameny, když jsem zastavil před branou.
Vystoupil jsem z auta. Tss... pitomej Usagi! ,,Aspoň se mi zastav u brášky pro věci, prosím," řekl jsem a mu a už utíkal. Za chvilku mělo zvonit. Vpálil jsem do třídy zrovna, přesně na zvonění. Sednul jsem si vedle Senpaie a rychle si připravil.
Udělal jsem oč mě požádal a vyzvednul jeho věci. Poté jsem se podíval na hodiny. Misaki by měl zanedlouho končit, tak jsem se rozhodl, že ho pojedu vyzvednout.
Hned po tom, co jsem si zbalil věci, jsem vyběhnul ze školy. Pospíchal jsem domů za tím smetákem. Ale ne. On mě prostě musel vyzvednout u školy. Sednul jsem si k němu a pak se připoutal.
Cestou domů bylo mezi námi trápné ticho. "Ehm, tak jak bylo ve škole?" začal jsem konverzaci. "Normálně." odvětil jednostranně. "Mno a co chceš dneska dělat?" snažil jsem se s ním začít konverzaci.
,,Spát," řekl jsem opět jednostranně. Byl jsem mrzutý a z toho se dokážu jedině vyspat.
"Dobře." sykl jsem a už se dál ani nesnažil s ním mluvit. Jakmile jsme přišli domů, oznámil jsem Misakimu, že mám ještě práci a zalezl jsem si do pracovny. On šel s největší pravděpodobností do postele.
Ani jsem se Usagimu neobtěžoval říct, že jdu do jeho pokoje. Zalezl jsem si do jeho velké postýlky a zachumlal se do ní. ,,Hmm... Usagi," zamručel jsem příjemně. Bylo mi dobře. Cítil jsem jeho vůni a to na tom bylo nejlepší. Po chvilince jsem usnul.
Dodělal jsem svoji práci a rozhodl se, že si půjdu taky lehnout. Jenže Misaki okupoval moji postel. Jednoduše jsem ho kousek odšoupl, sundal si triko a zalezl si k němu.
,,Usagi," zašeptal jsem v polospánku a přitulil se k němu. On mi ovinul mohutné paže kolem pasu a přitiskl si mě na sebe ještě víc. ,,Naah! Kimocchi," zašeptal jsem a zavrněl.
Ušklíbl jsem se a jednou rukou mu zajel pod tričko. Když Misaki nereagoval, sjel jsem níž. Mnohem níž. Svojí nenechavou rukou jsem mu sáhl do kalhot a začal ho osahávat.
Potichu jsem zasténal. ,,Usagi," zašeptal jsem rozespale a otevřel oči. Okamžitě se na mě vyhoupl. Byl jsem úplně obklíčený. Začal mi sundavat tričko.
"Misaki, chci tě." zašeptal jsem mu do ouška, které jsem následně olízl. Misaki se roztomile zachvěl. Sundal jsem mu tričko a začal jazykem opěčovávat jeho hruď.
,,N-Ne. Usagi... ne," snažil jsem se ze sebe něco dostat, ale marně. Usagi se dotkl mé bradavky a já divoce zasténal. Okamžitě to zaregistroval a začal se tomu místečku věnovat.
Pečlivě jsem o jeho bradavky pečoval dokud nebyly obě úplně tvrdé. Ale nebylo to jediné místo, kde Misaki ztvrdnul. "Tak snadno se ti postaví." uchechtl jsem mu přímo u hlavy. Jemně jsem ho kousl do krku a několikrát přejel přes jeho rozkrok. Misaki tiše zasténal. Nechtěl jsem ho déle trápit a tak jsem ho jedním pohybem zbavil zbylého oblečení. Jemně jsem ho olízl a on se celý zachvěl.
,,Usagi," zasténal jsem. Nemohl jsem se bránit. Nešlo to. Moje tělo vypovědělo služby. Pojal mou chloubu celou do úst a já málem umřel. Moje steny byli slyšet snad až někde v Anglii. Nemohl jsem to vydržet. Byl jsem dost nadržený. Za chvilku jsem se mu udělal do pusy.
Musel jsem se uchechtnou, když se udělal za pár chvil. Misaki těžce oddechoval a víčka měl pevně zavřené. Usmál jsem se a roztáhl mu nožky. Naslinil jsem si prsty a proniknul do něj prvním.
Prohnul jsem se v zádech, div jsem si nezlomil páteř. ,,Usagi, Usagi," sténal jsem. Po chvilce přidal i druhý i třetí prst. To už jsem se opět udělal.
"Dneska jsi nějaký nadržený" uchechtl jsem se. Přitáhl jsem si ho k sobě a hluboce políbil. Pomohl jsem mu na všechny čtyři, rozepnul si kalhoty a pomalu do něj začal pronikat.
,,Ach," zavzdychal jsem. Musel jsem zarýt nehty do prostěradla, abych udržel svoje steny na uzdě. Jak jsem říkal. Takovou rozkoš, takový pocit... ten ve mě může vyvolat jen Usagi. Už do mě pronikl po kořen a já se divoce prohnul v zádech. Pak jsem zařval slastí.
"Jsi až neobvykle ... divoký." řekl jsem s trochou údivu v hlase. Pevně jsem ho chytil za boky a pomalu se v něm začal pohybovat. Cítil jsem, jak se okolo mě stahuje a slyšel jeho bolestné, ale zároveň slastné sténání. Začínal jsem se bát, že na nás někdo přijde.
,,Já nevím .. proč," vydral jsem ze sebe mezi steny. Usagi po chvilce přidal na tempu. ,,Ach bože! Usagi! Si úžasný!" Zasténal jsem a pěstí bouchl do matrace. Asi se zblázním.
"Kurva Misaki!" začal jsem hlasitě vzdychat, protože ten blbeček se okolo mě krutě stáhnul. Neudržel jsem se a začal se silnějšími, rychlejšími přírazy. Netrvalo dlouho a Misaki společně se mnou dosáhl vrcholu.
Vyčerpaně jsem se svalil na postel a Usagi mě za chvilku následoval. Nemohl jsem vůbec dýchat a sperma co se ve mě rozlévalo mi to moc neusnadnilo. Na chvilku jsem si musel sednout a z hluboka dýchat, abych do plic dostal požadovaný kyslík.
Rozplácl jsem se na posteli a unaveně čuměl do prostěradla. "Máš pravdu, dneska budeme spát." zasmál jsem se a strhl Misakiho k sobě. Přitulil jsem se k němu a přehodil přes nás deku. "Ale Usagi ---" Umlčel jsem ho polibkem. "Oyasumi, my sweet teddy." usmál jsem se na něj.